Terinka-ka
komentáře u knih
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Když se mi tahle knížka dostala do ruky, řikala jsem si “zase další story o pracovní táborech, mučení a líčení těch největších zvěrstev”. Ale tohle je jiný. Úplně obyčejné příběhy všedního života lidí v zemi, kde je všechno jinak a špatně.
Čtivě napsaný. Příběhy jsou vybrány tak, aby se prvoplánově nesnažily šokovat, ale přiblížit život těch lidí a zároveň aspoň aspoň trochu porozumět jejich chování.
Za mě boží!
Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
Tohle je zas uplně jinej pohled na japonskou literaturu než znám. Otázky ženství, umělého oplodnění, postavení žen v patriarchální společnosti Japonska.
Chvílemi se neděje nic, pak zase hodně přemejšlení a pak vás strhne napínavej děj.
Za mě super!
Medvědín
Fredrik Backman
Budu dělat, že prvních 200 stran neexistuje a pak budu tvrdit, že to bylo dobrý čtení... ale!
Těch milion opakujících se výroků, co věta, to nějaký rádoby moudro, to mě od čtení fakt odrazovalo. Náběh má ta knížka opravdu pomalej a otravnej, kdybych nebyla ten člověk, kterej nedokáže nechat rozečtenou knihu, tak to zabalim.
Četla jsem od Backamana Babička pozdravuje a omlouvá se a tu knížku miluju, tady mi bohužel vadil jeho styl psaní.
“Ještě neví, že toho bude litovat. Kdyby věděla, že se vrátí jako někdo jiný,utekla by. Už nikdy nic nebude jako dřív. V budoucno na to nikdy nezapomene. “
Uf tak tyhle poznámky jsem musela hodně filtrovat, vyignorovat prvních 200 stran a pak už to šlo a konečně to mělo spád.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Tu knihu jsem doslova hltala.
Miluju Japonsko a po jeho návštěvě jsem se cítila úplně stejně, jako hlavní hrdinka. Proto mi téma bylo hodně blízké a celou četbu jsem jen nadšeně a souhlasně přikyvovala.
Kniha je psaná hovorově, text plyne jako po másle. Objevuje se tam dost vtipných pasáží, zároveň se v textu skrývá spoustu hlubokých myšlenek, které snadno přejdete, aniž byste jim věnovali větší pozornost.
Přikláním se k názoru, že konec je trošku useknutý, ale možná to byl záměr- zůstat rozdvojený s myšlenkou, která bude nadále přemítat nad osudem Jany a Viktora.
O myších a lidech
John Steinbeck
Silný příběh. Jedna z prvních knih, u které jsem se rozbrečela.
Kočka a město
Nick Bradley
Kniha je poskládaná z několika propletených příběhů. U některých mi chybělo dokončení, ale na celkovém dojmu to nic nemění.
Je psaná japonským stylem, což se mi líbí. Nechybí taková ta záhadná magická atmosféra, která čtenáře udržuje v napětí.
Za mě super!
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Losos v kaluži předčil mé očekávání.
Krásný příběh, který je dojemný, ale zároveň se u něj pobavíte.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Do téhle knihy se mi teda nešlo vůbec ponořit. Buď to bylo mnou a nebyla ta vhodná doba na čtení, anebo to je psaný tak nějak nudně:)) některé kapitoly jsem zhltala hned a některé mě tak hrozně nudily, že jsem knížku pořád odkládala a četla ji dost dlouho.
Takže celkovej dojem z toho rozkouskovanýho čtení nic moc.
V polévce miso
Rjú Murakami
Tohle je docela nářez, chvílemi mi přišlo, že čtu horor.
Přečetla jsem to na jeden zatajenej dech! Super nechutný, divný, čtivý. Asi to není pro každou povahu, ale mě to bavilo.
Hledání přítomného okamžiku
Ruth Ozeki
Kniha zpracovává několik těžkých témat najednou.
Téma sebevraždy, osamělosti, svědomí, povahy japonské kultury, druhá světová válka, myšlenky buddhismu, kvantová fyzika..je nabitá informacemi a na to, kolik filozofických úvah se v knize objevuje, je příběh psaný čtivě a lehce. Není to ovšem jednohubka, kterou přečtete během dvou dnů. Mozkové závity se u ní nezastaví :)
Kniha mě bavila, ale lépe se mi četla část, kterou vypráví Nao, Ruth mě tolik nezaujala a trochu obtížněji jsem se k ní vracela.
Konec knihy má typicky japonský nádech.
Serotonin
Michel Houellebecq
Šíleně dlouhý věty, přeskakování v ději a jedna velká nuda.
Já už teda nikdy víc.
Neříkej, že nemáme nic
Madeleine Thien
V knize se prolíná několik dějových linií a zpočátku mi dělalo dost problém udržet tempo a neztrácet se v postavách a ději.
Téma knihy je zajímavé a některé pasáže velmi čtivé, ale přece jen se text nečte úplně lehce a musela jsem se hodně soustředit. Po přečtení se mi ulevilo, že to mám za sebou..
Ačkoliv jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informacích o dějinách Číny, knihu už bych znovu číst nechtěla.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Moje první setkání s haiku. Díky tomu, že kniha má i klasický děj, je haiku snadněji uchopitelné. Já jsem tomu teda propadla!
Přidávám se k názorům, že kniha asi není pro každého, ale kdo je milovníkem poetických kouzelných příběhů, bude ji milovat!
A závěr? Ten u mě vykouzlil ještě větší úsměv a potěšení z tohoto podivuhodného příběhu..
Všechny barvy nebe
Amita Trasi
Tahle kniha mě překvapila. Sama bych si ji asi nevybrala, ale jsem ráda, že se ke mě dostala.Je krásná, hluboká.
Silný, emotivní příběh o krutosti, obchodu s lidmi a nucené prostituci. Za celým textem visí otázka lidských práv a rovnosti.
Ačkoliv téma je těžké, kniha byla psána lehce až s pohádkovým nádechem.
Od samého začátku jsem nemohla přestat číst, děj mě pohltil natolik, že jsem při čtení měla husí kůži a zaslzené oči.
“Pořád si moc přeju, aby lidé otevřeli oči a pochopili, že lidskost je mnohem důležitější než kasta, nebo vyznání. Že každá lidská bytost má svá práva a že je velký hřích, když se k lidem chováme špatně.”
Jediné, co mi vadilo, bylo velké množství indických slov.
Má rusínská vyšívanka
Barbora Zavadilová
Ta holka má talent!
Je to naprosto skvělá jízda napříč Podkarpatskou Rusí, plná zajímavejch popisů tamních krajů, napínavýho hledání příbuzných a ještě napínavějšího životního příběhu autorčiny babičky.
Kromě toho, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení, tak se taky nemůžu zbavit touhy vydat se na Ukrajinu. Díky!
Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Čekala jsem, že to bude mnohem víc japonský, ale je to krásný dílo. Spíš než o děj se u jedna o pocity a vnímání myšlenek autora. Nic akčního, ale pomalé přítomné čtení, které ve vás vyvolává mnoho otázek a podnětů pro přemýšlení.
Moc hezké!
Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams
Kdo by řekl, že takové téma může být napsané tak čtivě a vtipně.
Rozhodně jedna z nejoblíbenějších cestopisných knih!
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Přečteno jedním dechem.
Humorný, dojemný, neuvěřitelný.
Oceňuji styl autora, který vyprávění prokládá svými poznámkami a zamyšlením se nad životem.