Neříkej, že nemáme nic

17.01.2022

Důležité téma, zpracování malinko pokulhávalo

50 12.09.2021

Úžasný příběh... Přiznávám, že jsem knihu četla několik měsíců, tak složité bylo se jí prokousávat. A občas bylo nutné i něco rozdýchávat, prostě - skutečně velmi silné kafe.
Zprvu je taková "nemastná - neslaná", ale postupně nabývá grády a konec je naprosto strhující. S takovou výpovědní silou, že jsem se kolikrát přistihla, jak křečovitě držím svým oblíbeným hrdinům palce - a když líčené události v knize rychle gradovaly na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, doslova jsem se od děje nemohla odtrhnout.
Bylo však těžké orientovat se ve jménech postav, neustále jsem si musela ujasňovat, kdo je kdo a v jakém příbuzenském poměru :-)
Některé scény /řádění Rudých gard, zkušenosti z pracovních lágrů/ jsou líčeny s takovou syrovou působivostí a plasticitou, že mi až stály v očích slzy. Kniha však rozhodně nepůsobí depresivně: je oslavou hudby, krásy a prostého štěstí, stejně tak i skutečného přátelství.
A samozřejmě naděje.
Zajímavé je rozdělení knihy na několik dějových rovin, které se prolínají - a až v závěru se všechny spojí. Jako hlavní motiv jej prolíná tajemná Kniha záznamů, skrývající v sobě závažné poselství.
Autorka prokázala nevšední kvality - vždyť se jí povedlo obsáhnout moderní dějiny Číny až po současnost. Soudím, že rozhodně musela vycházet ze zkušeností lidí, kteří vše popisované zažili na vlastní kůži. Její kniha připomíná hudební dílo - je to hotová symfonie slov.

7 12.08.2021

Naprostá paráda, to jsem vůbec nečekala. Já mám asi v literatuře spoustu předsudků, pokud autor pochází z diaspory (nebo je, nedejbože, úplně jiné národnosti), vůbec se mi nechce věřit, že by dokázal napsat o Číně dost dobrou knihu. Madeleine Thien ale napsala knihu vyloženě výbornou a já se jdu okamžitě pídit po jejích dalších dílech, v angličtině, když to nejde jinak.

Neříkej, že nemáme nic. Pro mě je to v zásadě příběh "těch v Číně", Vrabčáka, matky Kudly, Bubliny a dalších. A je to i příběh hudby, což jsem už vůbec nečekala, navíc té západní, evropské. Čínští hudebníci v době maoistické a post-maoistické, nadmíru trefně vykreslená doba a jak to tehdy chodilo, ale ke konci, přiznám se, jsem měla v očích slzy, což se mi u žádné knihy ještě nikdy nestalo. Ťchien-an-men 1989, to je kombinace, která na mě mocně působí vždycky, ale zde bych si snad i přála, aby toho bylo méně, protože to je tak strašná tragédie čínských dějin, tak strašlivé zmarnění příležitosti, takový zločin, prostě je to dokonalá hrůza a na mě je to někdy moc. Takže další krušný popis čínské noční můry, z pohledu uvnitř, z pohledu zrnek, které melou mlýnské kameny, a některá zrnka to rozdrtí, jiná vypadnou a jiná začnou předstírat, že jsou kámen. A já mám hroznou chuť si pustit Goldbergovy variace a jít si číst Lao Šeho.

6 06.09.2020

Kniha až překvapivě aktuální v dnešní době (v souvislosti s návštěvou našeho šéfa senátu na Taiwanu). Asi by si ji měli přečíst všichni, kdo mají tendenci se s Čínou bratříčkovat, nebo ji naopak provokovat. Vždycky to byla nevyzpytatelná země, schopná v zásadě čehokoli. Jistě - u nás se za komunismu také děla zvěrstva, ale ta měla většinou na svědomí strana a její konkrétní přisluhovači. Tady mě překvapilo, jak snadno se "řadoví" čínští občané nechali zmanipulovat k tomu, aby ta zvěrstva dělali sami - včetně toho nejhoršího - ničení majetku spoluobčanů, jejich lynčování či dokonce zabíjení. A stačily vlastně jen osobní antipatie - třeba závist, že někdo něco má nebo že něco umí. Záminka se našla vždycky - dotyčný hraje či poslouchá buržoazní hudbu či vlastní a čte buržoazní knihy (za takovou mohla být označena jakákoli kniha či skladba - třeba proto, že nebyla dost veselá), nebo má v příbuzenstvu někoho, kdo byl kdysi na Západě ... Čína si tímhle způsobem vlastně v několika vlnách zlikvidovala či vyhnala ty nejtalentovanější, nejschopnější, nejvzdělanější lidi (je s podivem, že se z toho tak snadno pak dostala, když se podíváme na její současnou úroveň). Kromě přímých útoků vůči vnitřním nepřátelům zasahovala tím nejúčinnějším způsobem - rozbíjela jejich rodiny a jednotlivé rodinné příslušníky umísťovala do nejrůznějších koutů země. O tom a spoustě dalších zajímavých věcí (především hudbě) je tahle vynikající a poutavá kniha. Jediné, co mi trochu vadilo, byla jakási chaotičnost její skladby, ale to je drobnost, s níž se člověk snadno vyrovná.

2 23.06.2019

Knihu jsem si vybrala, protože mě zajímalo téma dějinných událostí a osobních příběhů v Číně v průběhu několika posledních desetiletích. Zpočátku jsem se ale dost ztrácela ve jménech, časových rovinách a vztazích mezi postavami. Příběhy lidí v knize jsou velmi zajímavé, ale kniha bohužel není nepsaná příliš čtivě a spíš jsem se jí prokousávala.

4 03.05.2019

Přes nepopiratelné literární kvality a originální styl mě kniha příliš nezaujala. Pokud se chce čtenář dozvědět více o budování komunismu v Číně a o dopadech tohoto kolektivního šílenství na životy obyčejných lidí, doporučuji spíše Divoké labutě nebo Hovory se spodinou.

4 08.04.2019

Jsem absolutní neznaboh dějin, takže čtení pro mne bylo děsně těžké, také jsem ji louskala téměř měsíc, bylo to opravdu zdlouhavé , ale odložit jsem ji nemohla.. Chtěla jsem vědět, jak to se všemi dopadne a mezitím jsem našla pár úžasných myšlenek, citací a příběh o vášni k hudbě a nepředstavitelně těžké době... Nepredstavitelnejsi o to víc, že někde tam skutečně ještě spoustu krutosti stále existuje i v dnešní době.. A za srdce mě vzala dějová linka Vrabčaka a Kchaje..