Neříkej, že nemáme nic

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Marie a její matka žijí poklidným životem, když se na prahu jejich vancouverského bytu objeví mladá žena Aj-ming, která uprchla z Číny. Ta ve svém vyprávění předestírá na pozadí čínských dějin pohnuté osudy dvou uměleckých rodin, jež spojuje láska ke klasické hudbě. Příběh začínající prvními roky vlády Mao Ce-tunga a končící krvavým potlačením protestů v roce 1989 je strhující rodinnou kronikou, v níž se drama mísí s čirou krásou autorčina stylu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398067/big_nerikej-ze-nemame-nic-itO-398067.jpg 3.538
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Plus
Originální název:

Do Not Say We Have Nothing, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Neříkej, že nemáme nic

Snoopi
12. září

Úžasný příběh... Přiznávám, že jsem knihu četla několik měsíců, tak složité bylo se jí prokousávat. A občas bylo nutné i něco rozdýchávat, prostě - skutečně velmi silné kafe.
Zprvu je taková "nemastná - neslaná", ale postupně nabývá grády a konec je naprosto strhující. S takovou výpovědní silou, že jsem se kolikrát přistihla, jak křečovitě držím svým oblíbeným hrdinům palce - a když líčené události v knize rychle gradovaly na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, doslova jsem se od děje nemohla odtrhnout.
Bylo však těžké orientovat se ve jménech postav, neustále jsem si musela ujasňovat, kdo je kdo a v jakém příbuzenském poměru :-)
Některé scény /řádění Rudých gard, zkušenosti z pracovních lágrů/ jsou líčeny s takovou syrovou působivostí a plasticitou, že mi až stály v očích slzy. Kniha však rozhodně nepůsobí depresivně: je oslavou hudby, krásy a prostého štěstí, stejně tak i skutečného přátelství.
A samozřejmě naděje.
Zajímavé je rozdělení knihy na několik dějových rovin, které se prolínají - a až v závěru se všechny spojí. Jako hlavní motiv jej prolíná tajemná Kniha záznamů, skrývající v sobě závažné poselství.
Autorka prokázala nevšední kvality - vždyť se jí povedlo obsáhnout moderní dějiny Číny až po současnost. Soudím, že rozhodně musela vycházet ze zkušeností lidí, kteří vše popisované zažili na vlastní kůži. Její kniha připomíná hudební dílo - je to hotová symfonie slov.

vandalka
12. srpna

Naprostá paráda, to jsem vůbec nečekala. Já mám asi v literatuře spoustu předsudků, pokud autor pochází z diaspory (nebo je, nedejbože, úplně jiné národnosti), vůbec se mi nechce věřit, že by dokázal napsat o Číně dost dobrou knihu. Madeleine Thien ale napsala knihu vyloženě výbornou a já se jdu okamžitě pídit po jejích dalších dílech, v angličtině, když to nejde jinak.

Neříkej, že nemáme nic. Pro mě je to v zásadě příběh "těch v Číně", Vrabčáka, matky Kudly, Bubliny a dalších. A je to i příběh hudby, což jsem už vůbec nečekala, navíc té západní, evropské. Čínští hudebníci v době maoistické a post-maoistické, nadmíru trefně vykreslená doba a jak to tehdy chodilo, ale ke konci, přiznám se, jsem měla v očích slzy, což se mi u žádné knihy ještě nikdy nestalo. Ťchien-an-men 1989, to je kombinace, která na mě mocně působí vždycky, ale zde bych si snad i přála, aby toho bylo méně, protože to je tak strašná tragédie čínských dějin, tak strašlivé zmarnění příležitosti, takový zločin, prostě je to dokonalá hrůza a na mě je to někdy moc. Takže další krušný popis čínské noční můry, z pohledu uvnitř, z pohledu zrnek, které melou mlýnské kameny, a některá zrnka to rozdrtí, jiná vypadnou a jiná začnou předstírat, že jsou kámen. A já mám hroznou chuť si pustit Goldbergovy variace a jít si číst Lao Šeho.


Taťka Hraboš
06.09.2020

Kniha až překvapivě aktuální v dnešní době (v souvislosti s návštěvou našeho šéfa senátu na Taiwanu). Asi by si ji měli přečíst všichni, kdo mají tendenci se s Čínou bratříčkovat, nebo ji naopak provokovat. Vždycky to byla nevyzpytatelná země, schopná v zásadě čehokoli. Jistě - u nás se za komunismu také děla zvěrstva, ale ta měla většinou na svědomí strana a její konkrétní přisluhovači. Tady mě překvapilo, jak snadno se "řadoví" čínští občané nechali zmanipulovat k tomu, aby ta zvěrstva dělali sami - včetně toho nejhoršího - ničení majetku spoluobčanů, jejich lynčování či dokonce zabíjení. A stačily vlastně jen osobní antipatie - třeba závist, že někdo něco má nebo že něco umí. Záminka se našla vždycky - dotyčný hraje či poslouchá buržoazní hudbu či vlastní a čte buržoazní knihy (za takovou mohla být označena jakákoli kniha či skladba - třeba proto, že nebyla dost veselá), nebo má v příbuzenstvu někoho, kdo byl kdysi na Západě ... Čína si tímhle způsobem vlastně v několika vlnách zlikvidovala či vyhnala ty nejtalentovanější, nejschopnější, nejvzdělanější lidi (je s podivem, že se z toho tak snadno pak dostala, když se podíváme na její současnou úroveň). Kromě přímých útoků vůči vnitřním nepřátelům zasahovala tím nejúčinnějším způsobem - rozbíjela jejich rodiny a jednotlivé rodinné příslušníky umísťovala do nejrůznějších koutů země. O tom a spoustě dalších zajímavých věcí (především hudbě) je tahle vynikající a poutavá kniha. Jediné, co mi trochu vadilo, byla jakási chaotičnost její skladby, ale to je drobnost, s níž se člověk snadno vyrovná.

Palmanka
14.11.2019

Spíš pro dospělé... :D

Skřítek77
23.06.2019

Knihu jsem si vybrala, protože mě zajímalo téma dějinných událostí a osobních příběhů v Číně v průběhu několika posledních desetiletích. Zpočátku jsem se ale dost ztrácela ve jménech, časových rovinách a vztazích mezi postavami. Příběhy lidí v knize jsou velmi zajímavé, ale kniha bohužel není nepsaná příliš čtivě a spíš jsem se jí prokousávala.

Metroušek
03.05.2019

Přes nepopiratelné literární kvality a originální styl mě kniha příliš nezaujala. Pokud se chce čtenář dozvědět více o budování komunismu v Číně a o dopadech tohoto kolektivního šílenství na životy obyčejných lidí, doporučuji spíše Divoké labutě nebo Hovory se spodinou.

Jandýs
08.04.2019

Jsem absolutní neznaboh dějin, takže čtení pro mne bylo děsně těžké, také jsem ji louskala téměř měsíc, bylo to opravdu zdlouhavé , ale odložit jsem ji nemohla.. Chtěla jsem vědět, jak to se všemi dopadne a mezitím jsem našla pár úžasných myšlenek, citací a příběh o vášni k hudbě a nepředstavitelně těžké době... Nepredstavitelnejsi o to víc, že někde tam skutečně ještě spoustu krutosti stále existuje i v dnešní době.. A za srdce mě vzala dějová linka Vrabčaka a Kchaje..

ivca7818
29.04.2019

"Všechno, co prožíváš, se ti zapisuje do buněk v podobě vzpomínek a vzorců, které se přenášejí na další generaci. A i když v životě nezvedneš lopatu nebo nezasadíš zelí, každý den se do tebe něco zapíše. A když zemřeš, celý tenhle záznam o tvém bytí se vrátí do půdy. Jediné, co na tomhle světě máme, jediné, čím jsme, je tenhle záznam. Možná že jediné, co přetrvává, nejsou zlosynové a démoni (i když bezpochyby mají jistý dar dlouhověkosti), ale kopie věcí. Originál dávno zmizel ze světa, ale my ho dál kopírujeme a kopírujeme."

Romány z čínského nebo japonského prostředí se vyznačují určitou specifičností. Je v nich většinou patrná jistá lyričnost, často pojednávají o náročných nebo tabuizovaných tématech a jsou obtížně čtenářsky uchopitelné, tedy jinými slovy nečtou se lehce. Ale přesto pokud jim dáte šanci a začtete se do nich, máte pocit, že jste si z nich odnesli více než z jakýchkoli jiných knih, které se například odehrávají v Evropě. S náročností textu však čtenář musí počítat a není to pro každého. Stejně tomu tak je i v případě knihy Neříkej, že nemáme nic.
Hodnocení jsou lehce rozporuplná a kolísají zpravidla mezi třemi až čtyřmi hvězdami, značně však převládá průměrné a dle mého názoru ne zcela spravedlivé ohodnocení třemi hvězdami. Pokud se nezajímáte o čínské dějiny a nejste čtenář náročnějších textů, rozhodně se ani neobtěžujte začít s četbou této knihy. Nejspíš skončíte na několika prvních stranách, případně se dostanete do poloviny a pak knihu znechuceně odložíte a napíšete negativní hodnocení. Pokud se však zajímáte o čínské dějiny, počítáte s náročností textu i s tím, že se v něm vyskytují dvě časové roviny, což je vždy čtenářsky náročnější a setkáte se na více než čtyři sta stranách s větším množstvím románových postav, rozhodně vytrváte až do samotného konce, byť jsou některé pasáže méně záživné než jiné.
Kniha je plná zajímavých myšlenek, které se vám vryjí do paměti a nesmazatelně si je uchováte. V románech z čínského prostředí se obvykle vyskytují postavy s neobvyklými jmény nebo přezdívkami, proto Snílek Wen, Vrabčák nebo matka Kudla či táta Loutna. Ústřední leitmotiv románu tvoří klasická hudba a láska k hudbě vůbec. Je to skutečně bolestně nádherný román o krutém období čínských dějin v letech 1949-1989, který na pozadí těchto událostí sleduje osudy jedné rodiny a především hudebníka Vrabčáka a jeho strýce Snílka Wena. Já mohu knihu rozhodně doporučit a dávám čtyři hvězdy.

1