Žena v bílém kimonu
Ana Johns
Žít a milovat je štěstí, žít pouze pro lásku je bláhovost. Rok 1957, Japonsko: Sedmnáctiletou Naoko čeká sjednané manželství, které její rodině zajistí dobré postavení v tradiční japonské společnosti. Jenže Naoko se zamilovala do amerického námořníka a stačí jeden krok, aby svou rodinu odsoudila k hanbě a společenskému pádu – je těhotná. S důsledky se budou muset vypořádat až následující generace… Dnešek, Spojené státy: Po smrti milovaného otce objeví Tori dopis se šokujícím sdělením, které ji přiměje k rozhodnutí: udělá všechno, aby odhalila tajemství, jež obklopuje otcův život. Napínavé pátrání ji po několika překvapeních zavede až do odlehlé vesnice na japonském pobřeží, a Tori dochází k poznání – jestliže chce připravit usmíření, musí zahnat démony minulosti. Příběh vyrůstá z drsného, málo známého období před několika desítkami let a inspirovaly ho skutečné události. Předkládá barvité portréty dvou výrazných žen: jedna řeší hlubokou rozpolcenost mezi příkazy rodné kultury a voláním vlastního srdce, zatímco druhá se odvážně vydává na nejistou cestu, aby zjistila, co pro ni vlastně představuje DOMOV. Navzdory tomu, že obě ženy oddělují oceány i celá desetiletí, jsou nerozlučně svázány společným tajemstvím. Jakmile se jednou sejdeme a popovídáme si, staly se z nás sestry. Japonské přísloví „Sugestivní výpověď o tom, jak houževnatě člověk lpí na naději.“ - Kelli Estes „Román vrhá světlo na jednu z temných kapitol japonské minulosti.“ - Booklist... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , LedaOriginální název:
The Woman in the White Kimono , 2019
více info...
Přidat komentář
Tak toto mě nudilo už od první stránky. Bohužel dočítat nebudu. Zkusila jsem si dát pauzu, že bych se ke knize vrátila po nějaké době, ale zázrak se nekoná a odkládám.
Tak to bylo tak krásný,ale závěr takový smutný,doufala jsem v jiný konec, šťastnější,no ale i tak moc hezké.
Já nemám slov. Prostě skvost. Ať jsou příběhy v knihách o Japonsku jakkoli silné, smutné i nádherné, současně si zachovávají poklid typický jen pro tuto kulturu. A chtělo tomu, aby se mi pod ruku dostaly hned 3 knihy s japonskou tématikou (tato, Čajovna v Tokiu a Čtvrtá opice). Na náhody nevěřím :o) Bylo to moc krásné čtení a jednoznačně doporučuji.
Kniha o lásce, naději, bolesti a smíření... Dvě dějové roviny, Japonsko 50. léta minulého století a současná Amerika, mají jedno společné... nenaplněnou lásku, zakázanou lásku, lásku japonské dívky Naoko a amerického námořníka Hadžima (Jimmyho). Dojemný milostný příběh dvou mladých lidí pocházejících z odlišných kultur, poukazuje na rasové a společenské předsudky a na tragický osud dětí smíšené rasy, které se v té době narodily. Autorka překvapila úžasným stylem psaní, velice povedený je i překlad knihy, která navíc přibližuje japonské tradice, kulturu a rodinné zvyky. Moc doporučuji.
Hezký a smutný příběh se skrývá v knize s nevkusnou obálkou. Inspirováno skutečnými příběhy. Hodně věcí je nevyřčených, je jen naznačeno a vytušíte mezi řádky.
(SPOILER)
Rozjezd takový smutný, ze současnosti v USA, pomalý z minulosti v Japonsku, takže jsem se rychle mrkla na doslov/poznámky autorky na závěr (fakta versus fikce), z nichž jsem si udělala aspoň rámcový obrázek, oč vlastně mělo jít. Celý příběh to ale dohromady nedalo, takže jsem se pak už s povděkem začetla do dramatického a gradujícího příběhu poválečného vzplanutí mezi mladou Japonkou a Američanem, sedmnáctiletým vojenským námořníkem, a co z toho vzešlo.
Zajímavé, dojímavé, dnes už asi nepochopitelné, přesto uvěřitelné - zejména tam a tehdy. Nicméně mne mrzí, že autorka svůj příběh nekorunovala vysvětlením nebo aspoň nějakým náznakem, proč se Hadžime vlastně nevrátil, a ani se nepokusila fabulovat. Držela se raději jen svých několika klíčových záchytných bodů v poznámkách.
Pominu-li některé příliš romantické a rozvláčné až frustrující pasáže (mj. závěrečné setkání s Naoko, která se ne a ne rozpovídat ani odpovídat na jakoukoli otázku) se mi to četlo vcelku dobře. Každopádně pro mne další zajímavé setkání s Japonskem před 65 lety i v současnosti. 75%
Zase jedna z mála nenápadných knih bez jakékoli reklamy, která vás tak moc mile překvapí svým příběhem.
Krásný román, který přitom není nikterak naivní a předvídatelný. Smutný příběh a přitom je tam tolik pokory a smíření s vlastním osudem.
Styl vyprávění čtenáře pohltí hned od prvních stran, jazyk je velmi pěkný, obohacený o některé japonské výrazy. Autorka si zvolila dvě dějové linky, jednu z minulosti a jednu ze současnosti, dvě silné ženské hrdinky. Naoko jsem si oblíbila okamžitě a s napětím jsem spolu s Tori odkrývala její osud.
Autorka si dala velikou práci s dohledáváním informací v historických pramenech, aby mohla odvyprávět málo známou etapu japonsko-amerických dějin. Na konci knihy je vysvětlení některých reálií, přičemž nad některými člověk jen žasne, že se něco takového opravdu dělo.
Krásná kniha, dojímavý příběh. Moc sa mi líbila a líbilo se mi také vyprávění z pohledu Naoko a později Tori.
Neřeknu vám víc, než to, že jsem měla zlomený srdce. Po dlouhý době fakt hodně a fakt pořádně. Moc mě mrzí, že knížka není prakticky vůbec vidět. Velké doporučení!
Rada ctu knihy popisujici asijskou kulturu,kulturni rozdily. Tohle je krasne napsany silny pribeh,ktery si chcete precist. Kapesniky s sebou.
Jsem knihou unešená. Přesně takový typ knih miluji. Knih, které vyprávějí silný příběh inspirovaný podle skutečných událostí. Knih, které odhalují tajemství dějin a zapomenuté duše. Všem čtenářům vřele doporučuji, je to kniha která ve vás bude ještě dlouho rezonovat, která vás pohladí i zasmuší, která vám přinese vhled do jiné kultury i do kousku americko-japonských dějin. Je to kniha o lásce, smíření, boji i naději. Pro mě bude navždy pokladem.
Štítky knihy
Japonsko USA (Spojené státy americké) romantika rodinná tajemství historické romány podle skutečných událostí prolínání minulosti a současnosti
Kniha Žena v bílém kimonu je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 131x |
Čtenářské výzvě | 20x |
Doporučených | 11x |
Knihotéce | 120x |
Chystám se číst | 129x |
Chci si koupit | 29x |
Pribeh to byl hezky,jestli se to tak da rict, ale nebylo to zadne wow, to, co by me zajimalo nejvic, bylo useknuto a opacne.. Jinak byla kniha i celkem predvidatelna,jedine,co me teda sokovalo byla porodnice...