terimila komentáře u knih

Řekla jsem si, že si zase zkusím trochu rozšířit rozhled v horrorové literatuře, tak jsem sáhla v knihovně po pár kouscích Darcy Coates ze série o strašidelných domech.
No... číst se to dalo, utíkalo to, četlo se to příjemně. Napínavé mi to moc nepřišlo a o strachu nemohla být ani řeč, přece jen když je někdo odchovanej Stephenem Kingem, tak ho takovejhle britskej duchařskej čajíček nerozhodí. Mara mi přišla dosti protivná, Neil nedůvěryhodnej, duchové moc laciní. Navíc jsem v tom neustále viděla vyvařený a trochu předělaný Kingovo Osvícení, nemůžu si pomoct. A ten happyend by tam být za mě nemusel.
Ale jak říkám, číst se to dalo a byl to celkem příjemnej večer. Lousknu ještě jednu starašidelnodomovku, co jsem si přinesla spolu s touhle, ale do dalších se už asi nepustím. Těžkej průměr.

5 10.09.2023

Nenadchlo, neurazilo. Hodně souhlasím s komentářem kateriny4564 - už se to hodně opakuje. V sérii se neustále řeší to samé - Eričiny vztahy nevztahy a uzavřenost, se kterou nedovede nic udělat a už to trošku nudí. A trošku i její drzost až arogance, divím se, že jí tenhle přístup k nadřízeným stále prochází... I ty vraždy jsou pořád na jedno brdo - oběti skoro výhradně krásné mladé ženy, které se v noci vracejí a někdo je někam zatáhne v temném zákoutí...
Navíc mě tentokrát hrozně tahal za oči překlad, dialogy byly totálně uměle šroubované a děsně nešikovně přeložené z angličtiny. Místy jsem dost trpěla.
No, taky si asi musím od Eriky dát pauzu. Už jsem od Bryndzy nakousla i Kate Marshallovou a musím se přiznat, že ta mi sedla víc. Nic, no, uvidíme. Jsem ráda, že to XXX přežil, ale další setkání s touhle detektivní partou trošku odložím a nechám vyvětrat.

5 28.08.2023

Zvláštní kniha. Strhující a perfektně čtivá, i když mi autorčin styl (formulace, výrazivo atd.) tak úplně neseděly. Zhltnuto za 1,5 dne, což je dost rychlovka. Ale pořád mě něco tahalo za oči.
Děj a zápletka... přecpaný a překombinovaný. Vím, že zlý věci v rodinách se nabalujou a řetězí... ale tohle bylo fakt moc. Postavy mě děsně štvaly, teda kromě Robin, tu jsem jaksi chápala a dovedla snést. Jinak mi jednání všech ostatních přišlo jaksi plochý, bez hlubšího prožívání, motivace. Plakaly a křičely, ale nevěřila jsem jim to.
Prostě... knížka plná nedostatků, ale i přesto hodně čtivá a vtahující. V některejch chvílích až moc. Každopádně jako oddychovka na vypnutí od každodenního shonu - dobrý.

5 08.11.2022

Achjo. A to mě to tak lákalo - příběh Titanicu mě odmala jaksi fascinuje a přitahuje, stejně jako každá velká a tajemstvím opředená tragédie, která se nějak týká techniky. A z knížky se vyloupl hrdej reprezentant kategorie "bejkárny" (Hora mrtvých od Batese má radost, už tam není sama).
Námět sám o sobě není zlej a to rozpletení příběhu ze současnosti vlastně má něco do sebe. Ale to zpracování... auuu. Protivný postavy, jedna podobná druhé, strašně moc jich tam je, pletla se mi jedna přes druhou, hlavně u té linie z minulosti. Jedině Cory byla celkem snesitelná. V současnosti se postavy chovají jako naprostí unáhlení amatéři, jejich jednání nemá moc logiky a všecko je ve stylu hurá-akce-ono-to-vyjde... závěrečný zásah jsem nějak ani nezaregistrovala, máme tu odhalení a pak najednou skok... a vyřešilo se to jak, jedním kliknutím myši nebo manuálním zásahem? Bych čekala aspoň špetku popisu a akce.
A všecko korunuje fakt, že to je fakt neohrabaně napsáno (zejména za přímé řeči jsem měla obrovskou chuť těm mluvícím pakům lískat jednu zleva, druhou zprava). Fakt blbě se to četlo a těšila jsem se, až to budu mít za sebou. Závěrečná povídka celkem pobavila, to je fakt, ta si nehraje na žádné drama a napětí... ale nechápu, co dělá v knize jménem Titanic. No nic, těšilo mě - nejvíc to, že jsem si to půjčila z půjčovací knihovničky v čekárně na fyzioterapii, pomaže to tam bez výčitek zpět.

5 10.10.2022

Prvními dvěma díly dublinské série, které byly totálně strhující a dechberoucí (i když byly více či méně přitažené za vlasy), u mě Frenchová nasadila laťku hrozně vysoko. A tenhle díl jí nedosáhl, aspoň ne za mě. Četla jsem to snad 14 dní, narozdíl od pár dní u dílů předchozích. Ani Frank v roli hlavního hrdiny mi nesedl tolik jako Rob a Cassie. O ostatních postavách ani nemluvě. Zachraňovala to snad jen nešťastná Holly.
Ano, vtáhlo mě prostředí chudší dublinské rodiny s alkoholickým otcem, chronicky nešťastnou a buzerující matkou a dospělýma dětma, které se s tím vyrovnávaly po svém. A tady nastal hlavní problém. Já v umění i v životě značně nesnáším postavy a lidi, které si nasekají děcka a pak čekají, že ta děcka přijmou povinnost obětovat pro rodiče nebo pro sourozence. Hnusí se mi vynucené oběti. Člověk má povinnost obětovat se pro toho, pro koho se rozhodl a koho přivedl na svět, tedy pro své děti. Ale děti nemají povinnost obětovat se pro rodiče, ony se nikoho neprosily, aby se mohly narodit. Oběť je nesmírně šlechetná věc... ale musí být dobrovolná, ne vynucená. Vynucená oběť je jedna z nejodpornějších věcí na světě.
Tahle knížka má vlastně smůlu, že z ní ční tenhle motiv, na kterej jsem nekonečně alergická. Skoro celou knihu jsem váhala, zda dám tři nebo čtyři... ale to vyžadování oběti a nakonec i motivace vraha mě tak upřímně zhnusily, že čtyři dát nemůžu.
Ale musím nechat, že kniha je skvěle napsaná a postavy skvěle propracované. To Frenchová umí fantasticky. Ale zatímco první dva díly ve mně vyvolaly hluboký soucítění s postavama a nutily mě číst dál, tady převládlo zhnusení, které mě nutilo od knihy utíkat. Frenchová umí skvěle, ale to, co se jí povedlo tady, se mi vůbec nelíbilo.

5 16.09.2022

Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě...
Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...

5 29.12.2021

Posloucháno v audioverzi. Dvojka je kupodivu o něco lepší než jednička - příběhy zajímavější, černější, občas i trochu krvavější. Některé pobavily víc, jiné míň, ale těch zábavných a zajímavých taky bylo víc než v jedničce. Oceňuju i výklad ke každé legendě a odkaz na podobné příběhy ve světě. Dobrá práce.

5 20.07.2020

Nu, praktické to není, ale skýtá to netušené možnosti nenáročné zábavy pro jednotlivce a specifické kolektivy. :)) Svého času v gymnaziálních dobách jsem tímto hodnotným dílem obdarovala k narozeninám a vánocům celou partu přátel. Bezpochyby dar velmi ocenili. Asi podobně jako já - od gymplu mi leží ve starých knížkách u rodičů ve skříni...

5 09.07.2020

Tohle je jediná Hrabalova věc, kterou jsem přečetla celkem s chutí a u níž jsem viděla smysl, proč ji číst. Jiné jeho věci mi bohužel nejdou. Nesedí mi jeho styl vyprávění, fakt nemusím dlouhé věty přes celou stranu, kde se vlastně nic moc pořádného neuděje... a ani jeho hrdinové, každodenní osůbky, mě nedovedou tolik strhnout. Tady mě strhlo alespoň prostředí a období, kdy se to odehrává, a konflikt mladého kluka a jeho touha po vybití a udělání něčeho velkého... Takže tohle šlo. Nebylo to úplně to fascinující a ohromující, co bych musela číst znovu... ale špatné to nebylo. Pěkné a zasloužené tři.

5 06.07.2020

Tohle se dalo. Haškův humor celkem snesu u obyčejné každodenní satiry, kritiky maloměšťáctví, každodenních úsměvných příhod. Tam to jeho kverulantství a trošku buranství má své místo a dá se přijmout. No a zvířátka, na ty já zabírám. :) Takže s některých povídek jsem se místy i zasmála nahlas (což je u mě nevídáno) a dost často usmívala. Nevybavuju si sice konkrétní příběhy, takže to nebylo zase až tak skvělé a vyšší hodnocení dát nemůžu... ale živě si pamatuju, jak příjemně a mile se to četlo. Jo, tenhle Hašek je fajn.

5 06.07.2020

Čteno kdysi dávno na gymplu. Doporučila mi to tehdy kamarádka, že prý se to pěkně čte a je to takové milé... nu, pravdu měla. :) Místy až moc přeslazené a americké, to uznávám, a taky když pak čtete další díly, tak už se toho pozitivního pohledu na svět trošku snad až překrmíte... ale když se to otevře čas od času jako kapky na povzbuzení nálady, funguje to. Mám pocit, že jsem na základě téhle knížky začala tehdy v šestnácti vnímat i svůj život jako takovej příběh zázraku, co může povzbudit, a od té doby to ve mně zůstalo. Takže za mě dobrý, tahle knížka mi vlastně hodně dala, i když si z ní už nepamatuju na jedinej příběh. Ale to celkový poselství zůstalo.

5 01.07.2020

Jako děcko jsem tuhle knížku měla moc, moc ráda. Krásná, přehledná, seznamovala pěknou a přitažlivou formou s nejdůležitějšími památkami lidských dějin. A jak to tehdy člověku všecko nádherně lezlo do hlavičky... Jo, dodnes si spoustu obratů a obrázků z té knihy pamatuju. :)

5 26.06.2020

Tohle jsem nedávala ani v tom krásným období raný dospělosti, kdy jsem beatniky fakt hodně mohla a snad celý čtvrťák jsem žila na referátech na beatnickou klasiku. :)) Ale... Nahej oběd mi nejel. A to jsem se k němu odhodlala až ve chvíli, kdy jsem o BG už něco věděla, takže jsem měla šanci některý věci chápat líp a rozhodně jsem měla motivaci a chuť dát tomu šanci.
Ale ne, ne, ne. Neučesanej sprsk nechutných útržků, představ, prožitků a halušek, nemožnost se zorientovat v čemkoli, nikde ani špetka něčeho, co by vyvolávalo pozornost a zájem, nedejbože snad touhu zažít to taky (ten kontrast s Kerouacem, kdy jsem četla a tak strašně toužila se sebrat a jet bez cíle do dálek!) Výsledkem byla absolutní otupělost a nezájem číst dál. Jedna z mála knih, co jsem kdy nedočetla.
A když jsem to nedočetla tenkrát, v ideální konstelaci (obávám se, že teď po dalších 18 letech už mě za srdce nevezme ani tehdy tak uctívanej Kerouac a Na cestě), tak dnes už fakt nemá smysl tu knihu ani brát do ruky. Možná mi v ní něco proplynulo mezi prsty... ale jaksi mi to nechybí.

5 15.06.2020

Achjo, jak bych to tak... Příběhy jsou opravdu takové, jak je psal život. Takže zajímavé i zajímavé méně (zejména pro člověka, který v té době nežil a neprošel těmi místy a nepoznal jmenované lidi). O to nic, s tím takovéhle knihy čtu, takže to je v pohodě.

Ale co tu knihu příšerně kazí, jsou chyby, jak pravopisné, tak grafické kopance. Nezřídka člověk najde pomlčkou rozdělené slovo uprostřed řádku. Prostě... fakt mě mrzí, že to musím napsat, ale tohle je dlouhodobý nešvar Světa křídel, který jejich knížkám dost škodí. Knížky zkrátka nejsou jen kus papíru k zachycení příhod a odborných znalostí, knížky by taky měly být kus umění. A pokažená forma to umění prostě sráží. Mně osobně navíc požitek ze čtení dost kazil autorův (nebo editorův, napadá mě?) zlozvyk dávat spoustu lehce hovorových výrazů do "uvozovek" a zejména jeho zvyk končit klidně 2/3 všech vět v odstavci vykřičníkem. Vím, je těžké krotit starší a možná už trošku svéhlavé autory, kteří takhle psali přece vždycky... ale tenhle styl mi fakt nepřijde moc čtenářsky příjemný. Působí to afektovaně, nepříjemně, a já se přistihla, že jsem takovými odstavci proletěla. Jako by mě ty vykřičníky zrychlovaly a já už chtěla být pryč. Což je škoda - právě ty zavykřičníkované části byly obvykle nejzajímavější a nejdramatičtější.

Autor přitom vyprávět a psát umí. Je to fakt škoda - kdyby u téhle knihy úřadoval dobrý korektor a dobrý editor, který by text jen lehounce učesal, byla by to hodnotná a také krásná kniha. Takhle je jen hodnotná, ale to mi na dobrý hodnocení bohužel nestačí.

5 02.06.2020

Rozjezd byl sice takovej nemastnej neslanej, ale jak to přeskočilo do minulosti, dostalo to spád a četlo se to jedna radost. Místy to sice bylo poněkud kýčovitý (rozvedená hrdinka, která se vzpamatovává ze zrady manžela, nečekaný setkání Julie se sympaťákem sousedem, schematický postavy v minulosti - vymaštěné hloupounké dívenky z lepších rodin, nesmírně nadanej, poctivej a odvážnej student z chudé rodiny, kurážná a statečná chudá krásná holka, obrovská náhlá láska... aspoň, že z toho nebyl happyend :)))
...ale jiný věci to vyvážily. Čtivost. Vhled do lékařských hrůz celkem nedávné minulosti - fuj, ty výjevy z nemocnic a zákroků mi přišly naprosto příšerný. Hlavně ta amputace stála zato, z toho se mi dělalo slabo. A oceňuju smysluplný rozuzlení detektivní zápletky - pořád jsem nechápala, co může lidi vést k tak zuřivýmu honu na jedno blbý novorozeně, ale nakonec to smysl dalo. To je fajn.
A ta mnohdy vytýkaná červená knihovna - já vám nevím, jsem na ni alergická, ale tohle mi až tak červený zase nepřišlo. Jo, spělo to k tomu, ale ten závěr to zachránil. :) To, že Rose nakonec zůstane sama, mi ani nepřijde tak divný, vzhledem k tomu, co viděla v porodnici. Já žít v té době, tak buď vstoupím do kláštera, nebo si tam dolů dám špunt. Její rozhodnutí mi přijde naprosto pochopitelné a rozumné. Takže za mě spokojenost, pěkná oddychovka na jeden den, ze který mi pár výjevů a motivů určitě uvízne v hlavě, a to se počítá.

5 20.12.2019

Hodně dobrej, mrazivej thriller. Mrazí nejen prostředí, ale hlavně to, co se v knížce odehrává, respektive stojí v pozadí. Málokdy člověk narazí na detektivku, kdy mu není líto těch tak příšerně a bolestivě usmrcenejch obětí, ale spíš těch, kteří snad možná i stojí za tím. Knížkou prosakuje nesmírně závažný téma zneužívání těch nejbezbrannějších. V takových případech snad člověk pochopí i tu pomstu, i když tady je snad až moc děsivá.
Původně jsem myslela, že to bude pětihvězda. Začátek byl skvělej, měl spád, hrdinové byli fajn, z děje mrazilo a děsilo. Problém byl, že se to časem začalo až moc zaplétat, bylo tam moc postav, moc motivací, moc součástí děje.
Odhalení samotného vraha bylo nakonec jaksi mimoděk, člověk by to fakt netipoval, neřekla bych, že k tomu čtenáře něco vedlo... a to u dobré detektivky vždycky trochu zamrzí. Chtělo to trochu víc vysvětlení - jak se vrah k obětem dostával, jakto, že při činu nebyl vyrušen... Působí to nedotaženě a je to děsná škoda. Konec je tedy trošku slabší, ale určitě to je jedna z lepších knih. Doporučuju a myslím, že si ji časem pořídím do domácí knihovny.

5 17.11.2019

Amelia Earhart je ženou, kterou obdivuju už dlouhé roky a asi už se to nikdy nezmění. Odjakživa mám slabost pro dívky a ženy, které se zažerou do zcela neženského odvětví, získají si v něm respekt a nakonec se i v mužské konkurenci prosadí. A Amelia je snad nejjasnějším prototypem takové ženy. To, jak si dokázala jít za svým, dělala to, co milovala, nevzdávala se, makala na sobě, kašlala na konvence a "co by žena měla", snažila se inspirovat ostatní a dělat jim radost... to jsou věci, kterých si na lidech vážím snad nejvíc. A vždycky o takových lidech ráda čtu, takže jsem sáhla i po téhle biografii.
Knížka je čtivá, líčí celý Ameliin život a její hlavní úspěchy, a končí samozřejmě tou velkou záhadou. Líbí se mi, že se kloní k té nejpravděpodobnější (i když relativně "obyčejné") variantě, nespekuluje o únosech Japonci a podobných praštěnostech... ale i ten obyčejný konec a jeho možný průběh nastírá velice sugestivně a skoro až děsivě. Dosti bych věřila, že to tak nějak mohlo být. Uf. Tak odpočívej v pokoji, Amelie, budiž Ti vzduch lehký a dík za nás všechny, které jsi inspirovala.

5 13.11.2019

Koukám, že jsme byli všichni, čtenáři téhle půvabné dětské encyklopedie, úplně stejní. :))) Taky jsem ji milovala, taky jsem jí listovala furt a furt, tahala ji všude a četla pořád dokola, a taky jsem ji nakonec zničila. I když čert ví, třeba se ještě někde na půdě u našich její trosky válejí... Budu to tam jednou muset prosmejčit pořádně.
Knížka to byla krásná a moc pěkně dětem ukazovala svět kolem. Jo, spousta věcí z toho dnes už neplatí, spousta jich byla poplatná době... ale byla to daň za to, kdy to vyšlo. Ráda bych si ji prolistovala znova. :-)

5 09.11.2019

Jo! Na dovolené jsem si naordinovala audio seznamování s Karlem Čapkem, kterého jsem dosud moc neznala (krom milovaných a stokrát očtených Povídek z jedné a druhé kapsy)... a když jsem se prokousala "těžkým Čapkem" (apokalyptickými a protiválečnými dramaty), odměnila jsem se odměnami ve formě Jak se dělá divadlo a Jak se dělá film. Kdysi jsem myslím četla i Jak se dělají noviny.
A tohle je ten pravý Čapek, kterého mám ráda a který mi dokáže spravit náladu a dát ten pravý požitek z literatury. Připomíná to ty nádherné Povídky z kapes. Vylíčení něčeho, co je při pohledu zvenčí zcela obyčejné, zevnitř totálně neobyčejné a nečekané, zamotané, komické, děsné... a přitom ale zcela uvěřitelné, protože něco podobnýho všichni sami dobře známe z každodenních absurdit našich životů. :-) Tyhle příhody a fejetony, to je prostě čistá radost, ke které se lze vracet. :)

5 02.11.2019

Jeden z "těžkých Čapků", co mě výrazně zaujal (spolu s Matkou). Opět zkonzumováno coby rozhlasová hra (knihy jsem už dříve prostě nezvládala, i když jsem fakt chtěla Čapka aspoň trochu poznat, i šla jsem po přístupnější formě).
Makropulos se mi prostě líbil/a. I když je člověk ze školy vybaven základními znalostmi a ví, oč půjde, bylo to dobré, záživné a zajímavé. V téhle hře mi ani nevadily staromilné a děsně konzervativní postavy, naopak jsem se jimi mnohdy bavila a do hry plně zapadaly. E. M. mě nejprve děsně štvala svou namyšleností, nadřazeností a vším ostatním... a nakonec jsem ji plně pochopila. Protože co znamená něčí láska, něčí smrt, něčí prožívání šílených emocí, když je to vlastně jen záblesk a okamžik vašeho dlouhého života... Vlastně úplně podobně jsem přemýšlela nedávno nad vztahem mezi prožíváním dětí a dospělých. Děti vše děsně řeší a prožívají právě proto, že je to pro ně nové, neotřelé... kdežto dospělý si řekne Co už, to už znám. Přesně jako paní E. M.
Moc se mi líbil závěrečný dialog zúčastněných nad jejím dokumentem - co s ním, co by to pro lidstvo znamenalo, co kdo chce a nechce, co má smysl a co ne... Až zase jednou můj utopistický bratr přijde s myšlenkou, že touží po nesmrtelnosti a že my, co akceptujeme smrt jako součást života, jsme uctívači smrti... odkážu ho na tohle dílo. Díky, pane Čapku, díky.

5 31.10.2019