Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět
Abigail Tucker
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343414/bmid_lev-v-obyvaku-jak-si-nas-domaci-koc-9TH-343414.jpg
3
31
12
Abigail Tuckerová, vědkyně a milovnice koček, se pustila do zkoumání soužití lidí a domácích koček a její čtivá a zábavná kniha je plná pozoruhodných faktů, která vybízejí k přemýšlení. Věděli jste, že všechna zdomácnělá zvířata se v průběhu věků měnila a ztrácela podobnost se svými volně žijícími příbuznými? Všechna – kromě koček. Britská modrá má úplně stejnou stavbu těla jako šavlozubý tygr. Věděli jste, že kočky jsou jako domácí mazlíčci mnohem oblíbenější v oblastech, kde nežijí žádné velké kočkovité šelmy, než v těch, kde vás pořád ještě může sežrat tygr? Že kočka je „hypermasožravec“, který člověku přímo konkuruje, pokud jde o potravu, takže je celkem pravděpodobné, že kočky se tak nějak domestikovaly samy? Věděli jste, jak je to ve skutečnosti se strašákem toxoplazmózy? A že uctívání koček ve starém Egyptě má hodně styčných bodů s dnešní mimořádnou oblibou kočičích obrázků na sociálních sítích? Lev v obýváku se zabývá těmito a mnoha dalšími otázkami a po přečtení téhle knížky se už na Micku nikdy nebudete dívat stejně.... celý text
Literatura naučná Historie Příroda, zvířata
Vydáno: 2017 , Universum (ČR)Originální název:
The Lion in the Living Room , 2016
více info...
Přidat komentář
Nemůžu říct, že bych se v knize nedočetla vůbec nic zajímavého o mých chlupatých spolubydlících, ale už dlouho jsem u knížky takhle netrpěla. Kdybych si tvrdohlavě nestála za tím, že ji za každou cenu dočtu, už bych ji asi dávno odložila. Způsob, jakým je napsána mi prostě nesedl. Je zmatečná, skáče z jednoho tématu ke druhému a hlubší myšlenka se ztrácí v překladu.
Máme před sebou knihu o kočkách. Publikaci plnou statistik, čísel a studií, z nichž vychází. Přesto není nudná - jenom mne mrzí, že z ní kočka překvapivě vychází tak negativně; ostentativně ji vypíná jako invazivní druh a bezohledného predátora. Autorka se zabývá i etickými otázkami chovu, spojenými se vznikem nových, "líbivých" plemen typu lykoi, munchkin, sphynx, atd. Spolu s ní se podíváme i do zákulisí přehlídek a soutěží. Převážně však řeší vztah člověk-kočka, kočka-člověk. Místy nabízí teorie lehce konspirativní, místy k pousmání, místy až přitažené za vlasy, místy dokonce i závažné. Některá tvrzení považuji za přehnaná a nemohu s nimi souhlasit, např. zmiňovanou souvislost mezi rozšířením schizofrenie a toxoplazmózy s masivním šířením koček na světě. Přiznávám, že mám doma taky kočku, taky takového "lva v obýváku". Vím, že ona si mě "ochočila" sama, že si vlastně "dělá, co chce", a já pro ni dělám jen to nejlepší - ale dělám to ráda a s láskou a věřím, že ona tomu moc dobře rozumí.
"Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil kočku domácí na horní příčku žebříčku stovky nejinvazivnějších druhů. Kočka se stala nezvykle noblesním přírůstkem ve společnosti zhoubných hub, měkkýšů, keřů a dalších organismů bez mozku a účelu. Na obávaném seznamu je jen pár šelem, a ještě méně hypermasožravců. Jenže velká přizpůsobivost, rychlá reprodukce, domestikací posílená fyzická kondice a blízký vztah k člověku z kočky domácí udělaly velmi nebezpečného vetřelce. Je lákavé tvářit se, že problémem jsou jen toulavé kočky, ale pravda je taková, že nejhoršími šelmami jsou asi naši domácí mazlíčci. Deset tisíc let poté, co jejich předkové zaplavili lidské osady v oblasti Úrodného půlměsíce, jsou kočky rozptýlené po celém světě jako chmýří pampelišek. Těch dříve nenápadných šelmiček dnes na planetě žije kolem 600 milionů, někteří vědci dokonce tvrdí, že jich je skoro miliarda."
"Pro tuto chvíli si řekněme, že kombinace chování změněného evolucí a přirozeného půvabu dává domácím kočkám schopnost člověka nepozorovaně ovládat. My jsme jejich stejně, jako jsou ony naše. Kočky se vetřely k člověku zabydlely se v našich obydlích, jedí naše odpadky, vyhýbají se potkanům a přitom nás vlastně vůbec nepotřebují. Koneckonců jsou to pořád divoké kočky. Kdykoli se mohou vrátit do zbytků divočiny. Už nejsou šelmami střední úrovně, kočky jsou teď ve světě vytvořeném lidmi nejvyšším predátorem."
"Zjistilo se, že psi, biologicky navyklí na lidskou společnost a přesně uzpůsobení pro naše potřeby, bez nás strašně trpí. Jako by zanechali divočinu až příliš daleko za sebou, zatímco kočky jsou rozkročené mezi oběma světy, což z nich dělá ještě pružnější a hrozivější nájezdníky."
"Kočky nevrtí ocasem, nešpicují uši, nedělají psí oči - a neumějí žádné takové signály číst. U koček existuje jen několik jasných vizuálních signálů, které používají jen v život ohrožujících situacích, například nahrbený hřbet a zježená srst. Nepoužívají ani velké množství zvuků, jsou totiž predátory přepadajícími kořist ze zálohy. Hlavním komunikačním kanálem koček jsou feromony, čpící zprávy, které je možné vysílat a přijímat bez nevítaného osobního setkání. Zkrátka a dobře, způsob komunikace koček je mimořádně nevhodný pro společenskou výměnu názorů, která tak vyhovuje lidem. Kočky touží po volnosti, ne po kamarádech, chtějí maso, ne chválu. Lidé a kočky jsou prostě z biologického hlediska velmi nesourodý pár."
"Abychom byli ke kočkám spravedliví, existují i důkazy, že se opravdu snaží spojit se s námi pomocí svého mezeného výrazové repertoáru založeném na vůních: rozstřikují moč nebo na naše nohy zapisují decentní vzkazy pomocí žláz umístěných na obličej a pod ocasem. Ovšem lidé jsou obvykle příliš natvrdlí, aby těmto poselstvím rozuměli - náš čichový orgán je výjimečně nechápavý."
Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě...
Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...
Já myslím, že chyba je už v názvu. Kočka pochází z kočky plavé (Felis silvestris lybica).
Se lvem má málo společného. Zato s tygrem má v devadesátipěti procentech společné znaky. Kočka je velice chytrá, inteligentní a má svoji hlavu. Neporučíte ji jako psovi. Je to ona, co tu poroučí. Zrovna teď na mě chce, abych s ní šla do kuchyně, tam si sedla ke stolu, něco si tam četla, nebo psala a ona by u mě seděla, nebo podřimovala. Ale já chci být v pokoji u počítače. Tak ječí na celý panelák. Ale když vejdu do kuchyně, je ticho. Je spokojená. Odejdu a naříká..
Žiju s kočkou už dlouho - sedmnáct let - mám ji ráda, sleduji ji a rozumím ji. Zvláště v posledních letech, kdy jsme spolu samy. A tak vím, co je možné a co ne. Ale..zase si říkám, každá kočka je jiná. Moje se třeba nenechá pochovat. A hladit ji mohu jen jednou rukou. Dvě ruce jsou hrozba, že ji zvednu. Je to taková..opravdu malá šelma. Nepřístupná. Kdybych to uměla, napsala bych o ní knížku.
Ale obálka knihy je moc hezká. Miluju koťátka a tohle je navíc mourovaté, jako moje kočička. Kolikrát jí říkám: "Tak copa bys chtěla, ty můj kožíšku proužkovanej."
Kniha místy šokuje a hodně se v ní dozvíte. Doporučuji hlavně lidem, kteří si micky nehlídají a jsou líní dát je kastrovat. V ostatních možná zůstanou, jako u mě, smíšené pocity nad několika body, které mi přijdou lehce přehnané.
Nemyslím to, že pokud milujete kočky, je to zřejmě tím, že máte v mozku parazita (stejná kapitola udává, že pokud je nesnášíte, popř. jste nikdy žádnou neviděli, máte ho tam nejspíš taky, ale to není relevantní, že); to teď čtou/slýchají kočkaři každou chvíli a každý nový pravdivý poznatek je dobrý.
Myslím ty věci, u kterých se autorčina opakovaná tvrzení, že má kočky přece ráda, úplně míjí účinkem, např.:
1.že kočka uloví, co může, když může, se ví. Tady to ale vyznívá, že vyhledává jen ohrožené druhy, a to naschvál (nebo ze všech hlodavců nejlíp chutnal křeček floridský?), a nás jednou taky požerou...
2. ...A že i ty internety ovládly zcela vědomě. Omlouvám se kočkám za svou mylnou domněnku, že jejich přecházení po klávesnici je čistě náhodné.
Nevím, jestli si to myslím já nebo parazit, ale nepřesvědčili mě. :-)
Za mne teda rozhodně ne! V první části jsem měla pocit,že kočka je ten nejhrozivější živočich pod sluncem, jelikož stojí za vyhynutím několika ohrožených druhů,jako například křečků, nepamatuji si konkrétně jakých. Dále jsem se dozvěděla,že to kočka je vlastně takový parazit, který se jednu dobu dokonce záměrně hubil. V další kapitole nás čeká povídání o chorobách, které kočky přenáší, nejvíce mne zaujalo spojení schizofrenie - kočky. V další části se dozvídám, že kočkám vlastně vůbec nevyhovuje pobyt v uzavřeném bytě a ani naše chování, návyky apod. A nakonec sáhodlouhé povídání o slavných kočkách na internetu, dle mého úplně zbytečné. No,mne to tak přišlo,že snad tato kniha má lidi odradit od pořízení kočky. Čekala jsem od knihy úplně něco jiného. Velké zklamání.
Zajimava kniha popisujici ctivim zpusobem cestu kocky od divoce zijici selmy po mazla na nasem gauci.
Pokud se považujete za milovníky koček a v odvěkém sporu „kočka, nebo pes?“ dáváte raději přednost kočičímu mazlíčkovi, tato kniha je napsána přímo pro vás. Z textu je okamžitě patrné, že autorka přesně ví, jaké čtenáře si její kniha najde. Proto se vůbec nikoho nesnaží přesvědčit o kočičí roztomilosti a dokonalosti, ale spíše se vrhá na kočičí historii, která má i plno černých zákoutí. Chce čtenářům ukázat i druhou stranu mince a donutit je zapřemýšlet nad tím, že i kočky nemusí být tak svaté. Kočky vlastně nejsou fascinujícím stvořením pro svou rozkošnost, hravost a přítulnost, ale spíše proto, že se neustále dostávají do našich srdcí a domovů navzdory všem lidským snahám o opak. Stručně řečeno, je nepravděpodobné, že by vás tato kniha donutila na kočky změnit názor. Spíše vám některá tvrzení posílí, u některých vás vyvede z omylu a někdy vás donutí nad kočkami zapřemýšlet i z jiného pohledu. Každopádně je to opravdu obohacující kniha, která stojí za přečtení.
Štítky knihy
Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly světKniha Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 34x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Ze začátku se mě tato kniha líbila, vyprávění o vývoji koček, odkud se vzaly... Ale dál to už je děs a hrůza, špatně se to četlo. Nejvíc mi vadilo, že kočky můžou za všechno, v Austrálii a Novém Zelandu zabijí kočky jako škůdce, mohou za nemoci atd., ve starém Egyptě zabíjeli koťata kvůli obětování bohyni Bastet. Tahle knížka je vhodná pro lidi, kteří nesnáší kočky.