Tanaka T.
komentáře u knih
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Roztomilé a úsměvné... Je vidět, jak měl autor své pejsky rád. I já jsem si ráda po letech toho malého psího raráška připomněla.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Stařík v bleděmodrém (v černém). Něco se mi líbilo více, neco méně, ve výsledku je to zhruba totéž - mírně úsměvná, oddechová četba, i když Jonassonův styl mi (nutno říct) nijak zvlášť nesedl.
Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero
Ludvík Souček
Když jsem to četla poprvé (10), podruhé (12), potřetí (14), atd... tak mi to pokaždé přišlo na svou dobu geniální, dokonce jsem si kvůli téhle trilogii přečetla jedinou verneovku - Cesta do středu Země. I když si zpětně vybavuju, že třetí díl už byl hodně přitažený za vlasy, stejně mě to bavilo. Teď jsem si navíc uvědomila, že už jsem to minimálně deset let nečetla. No, možná to zkusím, uvidíme, co to se mnou udělá teď... Ale z té nostalgie za čtyři :-D
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Začala jsem číst ze jenom zvědavosti, protože jsem si vzpomněla, že jsem kdysi viděla film, na který si už vůbec nepamatuji. Ovšem zakousla jsem se do napínavého příběhu tak, že jsem knihu dočetla za dva dny! Ovšem ten překobinovaný a také překotný závěr to původní napětí, kdy střípky skládačky začínají do sebe zapadat, sráží na kolena. Detektivky sice nejsou šálek mého Earl Greye, ale tuhle jsem si si docela dobře užila, takže s odřenýma ušima nakonec dávám čtyři hvězdy.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Moje neoblíbenější kniha této autorky a jedna z nejmilejších dětských knížek vůbec. Pipi i Ronja byly fajn, ale tahle šestice dětí z Bullerbynu mi prostě přirostla k srdci.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
I když jsem se opravdu od srdce zasmála asi jen čtyřikrát a zbytek mi přišel spíš úsměvný, někdy od poloviny mě šílená staříkova dobrodružství začala docela bavit. A čím víc byl děj přitažený za vlasy, tak jsem se tím víc uculovala (asi na mě musel být v autobuse fakt pohled). Ve výsledku mě kniha sice pobavila, ale musím podotknout, že takovou ptákovinu jsem snad ještě nečetla a v dohledné době asi nepřečtu. Tedy s odřenýma ušima za tři hvězdičky.
Dexter je mrtvý
Jeff Lindsay (p)
Tak poslední Dexter je opravdu hodně slabý. Předchozí díl se ještě dal, ale tím závěrečným (snad...) se Lindsay opravdu nevytáhl.
Alenka z planety Země
Kir Bulyčov (p)
Četla jsem poprvé v první třídě kamarádce přes rameno. S většími či menšími přestávkami čítávám Alenku prakticky dodnes.
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Stařík a Analfabetka to u mě měli zhruba nastejno - tedy něco málo nad průměrem, ale třetí Jonassonova kniha je vážně slabá. Pobavily mě všehovšudy dvě pasáže, takže to bude za dvě hvězdy.
Proklatý
Kevin Hearne
Jízda stejně jako jednička. Inigo Montoya mě totálně rozsekal :-D.
Přechod
Justin Cronin
Hutná kniha, která má své silné stránky, ale bohužel se najde i pár slabších míst (hlavně na začátku a pak v polovině) a prospělo by některé pasáže podstatně zkrátit, nicméně za mně palec nahoru.
Malí bohové
Terry Pratchett
Kdysi dávno jsem se téhle knize po přečtení popisu na obálce vyhnula širokým obloukem a koupila si raději něco s čarodějkami nebo Hlídkou. Teď jsem se rozhodla vypůjčit si a dočíst ze Zeměplochy všechny knihy, které jsem si nekoupila, a s úžasem jsem zjistila, že jsem prakticky udělala stejnou chybu jako s jinou Pratchettovou knihou, konkrétně Národem. Malí bohové patří k vrcholu - určitě do první pětice - nejlepších zeměplošských knih. I když připouštím, že Národ (ač nezeměplošský) u mě stále vede :-D.
Národ
Terry Pratchett
Kdybych si měla vybavit knihy, kterým bych dala pět hvězdiček, asi jich moc nebude, ale Národ jim bude kralovat. Četla jsem třikrát za poslední dva roky a pokaždé mě pobaví i dojme zároveň. I když mám ráda i Zeměplochu, touhle knihou to u mě Pratchett vyhrál na celé čáře.
Howlův putující zámek
Diana Wynne Jones
Mijazakiho Howl no Ugoku Širo je bezesporu kouzelný film, nicméně kolem knihy se asi projel v rychlíku. Howlův putující zámek Diany Wynne Jones je až na pár záležitostí na začátku úplně o něčem jiném. Knihu můžu rozhodně doporučit. Druhý díl je stejně tak zábavný (i když Howl a Sofie tam už nehrají prim), takže je mi líto, že zatím nikdo česky nevydal pokračování. A také je škoda, že autorka zemřela, než mohla dokončit čtvrtý díl...
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Skoro se až stydím, že jsem tuhle knihu přečetla celou (a dokonce i druhý díl). Byla mi doporučena kolegyní z práce (ona sama se na její čtení teprve chystala), že prý má být "parádně zvrhlá". To mně navnadilo :-D. Po přečetení několika kapitolek, jsem nabyla dojmu, že někdo prohrabal šuplík patnáctileté holce a našel její deníček s tajnými touhami. Někdy v polovině jsem zjistila, že autorce není patnáct, jenom prostě neumí dobře psát. Nicméně knihu jsem dočetla a to i přesto, že se tam prakticky nic nápaditého nedělo, kromě častého š☆☆☆☆í hlavních představitelů, ale ani to nebylo nápadité. Připouštím, že jsem se občas zasmála, i když nejpíš v místech, která autorka určitě nezamýšlela jako humorná. Někdy za půlkou jsem se už těžce nudila a konec byl vysvobozením.
Artemis Fowl
Eoin Colfer
Nápad dobrý, ale kniha na mě působila hodně průměrným dojmem. Předpokládám, že přečíst si to před dvaceti lety (a ne před rokem a půl), asi by se mi kniha líbila více. Takže za tři, kvůli zajímavému námětu a Klusákovi.
Imagika II.
Clive Barker
Od Barkera jsem četla pouze Imagiku, takže nevím, jaké byly jeho ostatní romány, nicméně tento ve mně zanechal tento pocit: autor je úchylný psychouš a úplně mě dorazil. Tato charakterizace je sice v rozporu se čtyřhvězdičkovým hodnocením, jaké jsem knize dala, ale mně se prostě i přes mnohé záporné emoce, které ve mně během čtení narůstaly, Imagika hodně líbila. Oba díly jsem dala skoro na jeden zátah (hned, co je dočetl bratr) a usoudila jsem, že něco takového jsem prostě ještě nikdy nečetla. Ani teď po nějakých šestnácti letech od prvního přečtení si nevybavuji, že by na mě nějaká kniha zapůsobila podobně. A protože je to dobře deset let, co jsem ji měla v rukou naposledy, je nejspíš načase ji vytáhnout z knihovničky a trochu si osvěžit paměť.
Trix Solier - Čarodějův učeň
Sergej Lukjaněnko
Ze začátku jsem sice byla dost skeptická, ale postupem času mě to chytilo a začalo bavit. Chtěla jsem dát za tři, ale za Ajpod, Mrtvé duše, "Mekáč" a pár dalších fórků, které mě dostaly, dávám nakonec čtyři hvězdičky. Myslím, že si knihu v budoucnu určitě ještě párkrát přečtu.