Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dobrodružná výprava za otazníky kolem Verneovy návštěvy Islandu a jeho knihy Cesta do středu Země nakonec přivádí naše hrdiny chirurga, speleologa a přírodovědce dr. Jiřího Kameníka, psychologa dr. Gudmundura Bjelkeho, fotografky Aleny Králové a horského vůdce Leifa Thorgunna z tajemných jeskyní pod islandskými horami až do Jižní Ameriky. Postupně zjišt'ují, že již dávno lidská civilizace navázala kontakt s mimozemskou civilizací. žánr: dobrodružná sci-fi...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/41_/41274/cesta-slepych-ptaku-runa-rider-slun-pPP-41274.jpg 4.5108
Žánr:
Romány, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno:, Albatros (ČR)
Orig. název:

Cesta slepých ptáků I-III (1964)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero

Přidat komentář
hanpari
09. června

Cesta slepých ptáků byla pro mne zážitkem. Doporučuji všem - jen ne snad těm, kteří věří, že na východ od nás leží Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Pokud tomu věříte, měli byste raději do Pytlíkova.

SONP
01. června

Co může člověk napsat ke knížce, která ho někdy ve 12 letech přivedla ke sci-fi? Dětskýma očima byla samozřejmě docela jiná než dnes po 30 letech. Už tenkrát byla více jak 20 let stará a dnes po půlstoletí zub času samozřejmě zapracoval dál a v mnoha ohledech je buď jazykově nebo představově směšná nebo technicky zastaralá. Přitom si ale zachovává své kouzlo zlatého věku fantastiky 60. let, šmrcnuté trochou dänikenismu (toho jsem v dětství četl taky a nestydím se za to).

Cesta slepých ptáků:
Vernem inspirovaný první díl je klasickým dobrodružstvím v exotice. Verna to připomíná i velmi dlouhými popisnými pasážemi o přírodních krásách Islandu a horolezeckých výstupech, které jsou tak zdlouhavé, že se člověk stěží brání je přeskakovat. Ale jakmile hrdinové vlezou do díry sv. Patrika, je všechna nuda ta tam. Tenhle díl je k jeho škodě dost ideologicky zabarven. Přece jen je napsán v době kubánské krize a tak hlavním bubákem je NATO a američané, zatímco islandští komunističtí novináři jsou tak mladí a chytří a progresivní... Naštěstí to v dalších dílech Součka už přešlo, a ve slunečním jezeře, psaném v rozvolněné době kolem roku 1968 už je to pravá utopie, kde se drží kolem ramen sovětský kapitán a americký pilot stíhaček. Vyprávění ve stylech jednotlivých postav si ale drží celá série, a tenhle pseudodokumentární přístup knížku dost pozvedá, i když některých expresivních a hovorových výrazů je trochu moc a navíc jde o o archaismy (ani v 80. letech člověk opravdu už neříkal ve chvíli překvapení "joj cigán").

Runa rider:
Prostřední díl jsem v dětství přečetl snad jen jednou (ten zbytek snad 8x), prostě a jednoduše mě nebavil. Po dnešním přečtení se na něj dívám jako na klasický dobrodružný rodokaps z pralesa. A dost mě taky bavila sebeparodie Součka, když zde popisuje Cestu Slepých ptáků v komiksové úpravě (ten sešit se jmenuje Islandská příšera).

Sluneční jezero:
Na mém kdysi nejoblíbenějším kusu série čas zahlodal snad nejvíc (když nepočítám směšně komunistické pasáže dílu prvního). Tohle kosmonautické dobrodružství na Marsu je opravdový pulp jak ze 40. let (a švanda je, jak si právě z těchle pokleslých dílek postavy neustále dělají legraci a přitom sami v jednom z nich žijí). Kniha se v naprosté většině zabývá popisem marsovského života a tomu všemu ještě přispívají pseudorealistické fotky fotů, špaget a mnoha dalších přírodopisných vylomenin. Na rodokapsový charakter předchozího dílu pak odkazují popisy horolezeckých akcí záchranné výpravy v Himaláji. Teprve po sestupu do jeskyň "podzemních bohů" se knize vrací seriozní scifi tón a při čtení rozhovoru s ufony (rozum poslední kruh, poslední létá) mně hororově mrazilo ještě dnes.

Myslím, že další generace už Součka číst asi nebudou, přeci jen fantastická literatura je už dneska někde jinde, ale možná je to škoda. Tohle je totiž na dřeň obnažené to, co mám na sci-fi rád, i když už v notně obnošeném kabátě. Objektivně bych dal tak 70%, ale z nostalgických důvodů musím prostě dát tu stovku...

JulianaH.
22. května

Knížka z dětství mého táty, kterou mi doporučil on sám. A mému čtrnáctiletému já přišel jeho tip tuze vhod.
Je nádherně napsaná a zábavná. Autorovo realistické podání má svoje vlastní kouzlo; táta dokonce prý jako dítě věřil, že je to vyprávění podle pravdy. (Dozvíte se, jak vypadá silniční provoz na Islandu, to je zkrátka geniální; a Alenino "hrozně" působí tak uvěřitelně!) Mimochodem jsem si zamilovala Bjelkeho a líbila se mi i socialistická patina příběhu.

zazvorka
23.11.2018

Četla jsem v mládí, pak znovu a teď znovu... Skvělé! I když - nostalgie samozřejmě také zabodovala... asi, kdybych to dnes četla poprvé, nezapůsobilo by to na mne tak silně. Nicméně potěšení při čtení tam stále bylo.

zimela
26.06.2018

Lůďa se, s paží kolem ramen obdobně společensky znaveného Dänikena, k ránu potácí uličkami Reykjavíku a Verneovsky prkenně mu při tom do ouška huláká cosi o vědeckém pozitivizmu, zdolávání Everestu, létajících talířích, ve vzduchu visící předtuše nukleární zimy a první ťápotě adidasky na Marsu; jako takový, od scifi škváru „fantazie čtvrtořadých mozků“ se opakovaně distancující, na šosy si šlapající, škvár k potěše přátel a bližšího okolí asi stačí, jinak ale prosím ne. Co by na to řek Čapek.
2 ** a už nikdy víc..hlavně ne mládeži!

PS: Ze slov pumprlík a štrapáce se mi už normálně otvírala kudla v kapse.

tygřík2
05.05.2018

Tohle pro mne byla naprostá pecka, která mne ohromila. Přečetla jsem všechny tři díly jedním dechem. Ve škole schytala pár kulí, jelikož prostě nešlo knihu odložit a věnovat se nakloněné rovině, kvadratickým rovnicím, recitování ný-natý-itý ani zabývat se podmětem a přísudkem. Byla jsem blízka stavu, jenž nastává po požití omamných látek. Bylo to mé první setkání se sci-fi a učinilo na mne mocný dojem. Už nikdy jsem se té náklonnosti nezbavila...

Simonov
30.10.2017

Ve své době parádní česká Sci-fi. Četl jsem v roce 1990 a úplně jsem tuto knihu hltal.

frantisek8863
08.09.2017

Ve své době to byla dobře napsaná sci-fi trilogie. Mé první setkání začalo v 80. letech pouze s prvním dílem Slepých ptáků a to se mi také nejvíce líbilo než další díly. Souček mě svým stylem později navedl k Dänikenovi, takže děkuji.


Autor a jeho další knihy

Ludvík Souček
česká, 1926 - 1978

všechny knihy autora

Podobné knihy

Kniha Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero je:

v Právě čtených3x
v Přečtených140x
v Čtenářské výzvě7x
v Doporučených11x
v Knihotéce77x
v Chystám se číst19x
v Chci si koupit4x
v dalších seznamech1x