Sůvazknihovny komentáře u knih
Martin Selner ví co píše a píše to skvěle! Bez zbytečných slov navíc, bez vysvětlování. Stručně, jasně, pochopitelně. Na konci povídky máte dojem, že byla aspoň desetistránková (protože obsahově taková byla) a ne na stránku a půl. Z povídek je cítit láska k autistickým dětem, a to hlavní - pochopení.
Prý jedna z nejlepších povídek minulého století. Možná ano, ale ne pro mě. Myslím, že bych do povinné četby zařadila něco jiného. Pravda, studenti jsou ale rádi za Kafkových 80 stránek textu :-).
První část - putování do Agarthy - lze číst jako skutečnost, či jako sci-fi v případech, že vám na určité záležitosti vaše mozkové závity už prostě nestačí. Druhá část knížky mě trošku zklamala, byla psaná velice "jednoduše" a často se daná doporučení opakovala a opakovala...
Kniha rozhodně patří mezi knihy inspirující, dávající naději, sílu a chuť něco měnit, vyzdvihující všeobecně známé pravdy, které si sice uvědomujeme, ale občas je zapomínáme žít. Občas se mi však četla těžko, ale přesto jsem ji dočetla, protože jsem cítila, že si ji musím přečíst. "Vytáhla" jsem si z ní to, co jsem měla.
Další skvělé čtení od paní Černé. Styl psaní se mi líbí, čte se samo. Pěkný příběh, o kterém ještě dlouho přemýšlíte. A ne jenom o příběhu samotném, ale o karmě, chování lidí, zákonu rezonance... A to, že příběh skončil dobře, mi nevadí. Vždyť naše životní příběhy také končívají dobře.
Opravdu úžasná sonda do mozku pracujícího jinak. Ginny mě líto nebylo, brala jsem to jako její svět a občas mě udivovaly možnosti vysvětlování si určitých slov, vět, dějů. Na to v normálním světě s naším uvažováním nepřijdete. Je vidět, že Benjamin Ludwig čerpal ze své praxe. Skvěle přiblížené téma.
Skvělá kniha. Souhlasím s předchozími kladnými hodnoceními. Navíc se mi líbilo, že autorka nerozpisovala dopodrobna všechny ty hrůzy kolem života židů a koncentračních táborů, protože to, co napsala, bylo dostačující a i tak otřesné.
Opravdu vhodné jen pro ty, jimž slova karma a minulé životy přijdou tak přirozené jako dýchání. Kniha se mi líbila, mám ráda prolínání časových linií, navíc paní Černá píše čtivě a lehce. Jedno velké ponaučení z podobných knih by mělo být zřejmé - neposuzovat a neodsuzovat chování jiných lidí, protože nic nevíme o jejich životě současném ani minulém. Těším se na další vybranou knihu paní Černé Týden blázna.
Pěkné na dovolenou i pro ty, kteří nejsou skalní příznivci fantasy literatury. Některé povídky úžasné, jiné normální. Čtení baví, těšíte se na další příběh.
Stejně jako Murakamiho Podivná knihovna a Spánek.
Je to zvláštní. Svým způsobem zajímavé. Knížka na dobrou noc. Malý zákusek před spaním... Zvláštní.
Čtu Formánka tak nějak pozpátku :-). Prsatý muž je čtvrtou knížkou. Dvě slova jako klíč mě dostala (byla totiž první). Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu se mi líbilo moc. Tušila jsem, že kdo četl Prsatého muže jako prvního, musel být také nadšen, proto jsem si říkala, že se mi bude aspoň líbit pro styl psaní a dějové zápletky, které mám u Formánka ráda. Nicméně - zase za pět. A navíc - tuhle knížku si nejde přečíst jenom jednou. Je toho tam tolik na nové objevování, že musí být čtená alespoň dvakrát. Už chápu známého z knihovny, který si ji jednou za dva roky půjčuje, protože: "Teď je čas na Prsatého muže a Formánka".
Tato kniha mě naprosto nadchla. Nedá se hltat, musí se u ní přemýšlet. Cury do ní vložil spoustu filozofických otázek, které chtě-nechtě donutí čtenáře k přemýšlení. Není to ale kniha pro každého. Několika lidem jsem ji doporučila jako úžasnou, ale prý byla "těžko stravitelná". Pro mě byla ale třešničkou na dortu. Dala bych i 6 bodů.
Detektivky normálně nečtu. Když je tam jedna mrtvola, budiž. Je-li jich víc, už knihu odkládám. Tohoto Urbana jsem ale přečetla celého. Bylo to tak trochu jiné a chtěla jsem vědět, jak to skončí. A to je tedy ode mne pochvala :-).
Rozhodně vhodná kniha pro toho, kdo nebere situace z více úhlů pohledu. Občas se člověk přistihl, jak drží hlavnímu hrdinovi palce, aby "to" dopadlo dobře, pak si s údivem člověk uvědomil, že to byl "nepřítel". Souhlasím s hodnoceními níže napsanými a psát je znovu nebudu. Pro mě byla jen kniha občas zbytečně zdlouhavá a rozvláčná bez děje, ale protože je to psané formou deníku, má to tak být.
Na většinu knížek mi má fantazie stačí, ale u Formánka se nepřestávám divit, v dobrém smyslu slova, co se dá s čím propojit, jaký další příběh vyplyne atd. Moc pěkné čtení.
Zpočátku jsem měla obavy, ale když jsem se rozečetla, tak jsem jela... Formánek nezklamal. Baví mě ho číst, musím o textu přemýšlet, a to mám ráda. A i když je to krátká knížka, přišlo mi, že musí být jednou tak dlouhá... Minimálně.
Půjčila jsem si tuto knihu v knihovně, ale po přečtení jsem si ji koupila domů. Je to zrovna ten typ knížek, které si ráda přečtu znovu a znovu. A znovu budu u nich koukat do dáli a přemýšlet o podobenstvích.
Bála jsem se pokračování. Bude tak dobré, jako 1. díl? Pro mě bylo. Sice už to bylo hodně o bitvách a bojích, ale i tak se mi stále chtělo číst dál a dozvědět se, jak to s hrdiny knihy dopadne. A překonala jsem s panem Niedlem svou vrozenou nedůvěru v seriály a těším se na trojku -Ve službách mocných, kterou jsem si právě přinesla z knihovny.
Historický román, který vás neumlátí daty a fakty, ale dozvíte tak, aby to bylo akorát. Děj má spád, žádné zbytečné vsuvky, pro mě i čtivější, než romány p. Vondrušky. Ačkoliv nemám ráda seriály, zde se opravdu těším na další díly.