sumcicka komentáře u knih

Kde začít? U plytké psychologie postav, kterou se autor snažil vylepšit rádoby "nerdy" rysy a přemoudřelými, neuvěřitelnými psychologickými úvahami? U téměř neexistující zápletky, kterou jakoby autor vymyslel, zjistil že je o ničem a tak přidal rakovinu? Nebo u otravné postavy zpitého autora, jehož přítomnost v příběhu byla naprosto nadbytečná? Četla jsem v angličtině, takže úroveň překladu hodnotit nemůžu, ale ani originál nebyl žádným vrcholným literárním dílem.

23 29.04.2014

Pocity z knihy jedním slovem: FRUSTRACE!

Pocity z knihy mnoha slovy (SPOILERY):
1) rozvleklý úvod - 150 stran polemiky na téma otevřít/neotevřít (Hamlet se rozhodl rychleji a to stál před mnohem složitější otázkou);
2) tři hlavní hrdinky - jedna otravnější než druhá;
3) jedna z nich - Tess - je pro příběh naprosto postradatelná! Celá její třetina knihy měla za cíl pouze dostat konkrétní postavu na konkrétní místo v konkrétním čase, což by šlo udělat jistě i bez přidávání další blbky, která dělá v reálném světě naprosto neuvěřitelná rozhodnutí (nastěhovat si do baráku manželovu milenku a hrát si na spokojenou rodinku ve třech - proč ne!?);
4) když už jsme u neuvěřitelných rozhodnutí - pár dalších příkladů: (a) nenávidím domnělého vraha své dcery tak, že se ho pokusím zabít, ale na následující straně skutečného vraha své dcery nechám jen tak jít - prostě proto (vždyť už to má v životě i tak dost těžké - COŽE?!); (b) zjistím, že můj manžel je vrah - co udělám? NIC - bude to tak přece nejlepší pro naše DĚTI!!; (c) jsem vrah, co s tím? Odepřu si sex s manželkou....
5) epilog - snůška pro příběh nijak podstatných informací typu "co by se stalo, kdyby" toho nejtěžšího kalibru (autorka měla nejspíš v počítači několik dalších možných scénářů a bylo jí líto je jen tak smazat)
- otázka: Co by se stalo, kdyby nedošlo k nehodě?
odpověď: Dcera by se bývala stala tenisovým zázrakem - to nevadí, že v životě nedržela raketu v ruce...
- otázka: Co by se stalo, kdyby postava, na jejíž smrti je založen celý příběh, nezemřela?
odpověď: Tato kniha by nikdy nevznikla? Kéž by!
- otázka: Co by se stalo, kdybych tuhle knihu nikdy nečetla?
odpověď: NIC...

(A co jako měla znamenat ta reklama na Tupperware?!)

12 16.06.2015

Když si chci přečíst knihu o atentátu na Heydricha, zajímá mě právě atentát na Heydricha a ne to, kdy a kde autor knihu psal, jestli třeba na záchodě, co u toho jedl, s kým tehdy zrovna chodil a proč se s ním rozešel. Takže ne, tohle zpracování tématu mě rozhodně nazaujalo a nechápu, proč tato kniha po svém vydání vyvolala takové nadšení. Za mnohem lepší dílo považuji Dva proti Říši Jiřího Šulce. Holt se ale asi musíme smířit s tím, že české knihy se prostě do angličtiny nepřekládají a celý svět si radši o českých hrdinech přečte příběh z pera francouzského egoisty, který se věnuje více sobě než samotnému atentátu.

11 30.06.2014

Po všech těch oslavných ódách na tuto knihu pěných pro mě byl Stařík obrovským zklamáním. Absurdní "humor" knihy mě nudil a do čtení jsem se musela nutit. Nakonec jsem knihu odložila nedočtenou. Pro mě největší zklamání roku 2014.

9 09.01.2015

Opravdu nechápu tu vlnu nadšení, která se v poslední době kolem této knihy strhla. Mě Zlodějka knih vůbec neoslovila, naopak spíše mě nudila a k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Postava Rudyho, o níž všichni tak básní mi přišla propracovaná snad nejméně ze všech, autorův "přepoetičtělý" styl mě spíše štval než uchvacoval, stejně jako neustálé prozrazování děje předem. I když to vlastně není tak úplně pravda - podle mě kniha děj téměř postrádá a na to jak je zbytečně dlouhá jí chybí nosná myšlenku. Celý příběh by se tak dal shrnout do několikastránkové povídky.

9 04.02.2014

V případě téhle knihy se přidám k malému táboru pozemšťanů tísnících se v odlehlém koutku galaxie a kroutících hlavou nad záhadou její obrovské popularity... Za mě největší blbost, kterou jsem v poslední době četla. Jediným možným vysvětlením jejího vzniku je, že autor si zapomněl vzít své obvyklé prášky, nebo si naopak vzal něco, co neměl ;)

7 02.12.2015

Spíše než "osobním příběhem" je kniha vcelku povrchní učebnicí moderních dějin Evropy, cílenou očividně na americké publikum, které o těchto událostech nemá valného povědomí. Předpokládala bych, že pro Čecha se základním všeobecným přehledem nepřinese nic nového, ale soudě podle komentářů bych se mýlila... Nehledě na několik hrubých faktických chyb! Každopádně jsem čekala víc, než jsem dostala.

7 05.10.2015

Hunger games 70. let - v tomto případě mi ale hodně chyběl popis společnosti ve které se příběh odehrává. A taky motivace, proč to ti kluci vlastně dělají - opravdu nesouhlasím s některými komentáři níže, že tohle by se klidně v budoucnu mohlo stát. Opravdu? Kdo se dobrovolně přihlásí na smrt?! Vždyť pud sebezáchovy člověka je tak silný, že pro své přežití dokáže udělat témeř všechno. Takhle to pro mě byl jen na téměř tři sta stran natažený popis toho, jak někdo někam jde. Nebýt prokrastinace u diplomky, nikdy bych to nedočetla...

6 07.04.2014

První díl Harryho Pottera si rozhodně zaslouží plný počet hvězd - vždyť právě v něm se s Harrym setkáváme poprvé a spolu s ním objevujeme kouzelný svět čarodějů a čarodějek. Poznáváme Hagrida, Brumbála, Rona a Hermionu, nakupujeme na Příčné ulici, hledáme cestu na nástupiště 9 a 3/4, učíme se létat... Kdo jako dítě netoužil dostat dopis z Bradavic?

6 08.02.2014

Útlá knížka, kterou ale nelze přečíst rychle. Musíte ji odkládat. Zčásti proto, že přes slzy na písmena nevidíte, zčásti proto, abyste se nepozvraceli.

Edit, červenec 2019: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD-2-19_Neskutecny-pribeh-Very-Sosnarove.pdf

5 30.10.2018

Narazila jsem na ni ve své dětské knihovně, když jsem byla o Vánocích na návštěvě u rodičů, a musím říct, že Pětka mě ani po těch letech nezklamala. Navíc jsem při jejím čtení odhalila důvod, proč mi nevadí popisy oblečení a hostin v Martinově Písni ledu a ohně - Blytonová, na které jsem vyrůstala, totiž taky nikdy nezapomněla napsat, jaký si Anna oblékla k džínám svetr a čím si Dick obložil svůj chleba, který zapíjel zázvorovou limonádou :)

5 11.01.2016

Já prostě nevím - poprvé jsem "1984" četla ještě někdy na gymplu a nezaujala mě. Pořád jsem o ní ale slýchala, až jsem si ji konečně přečetla podruhé s tím, že jsem to třeba napoprvé jenom nepochopila/byla moc mladá/... Ale ne, nijak mě to nezaujalo ani napodruhé. Ano, popisovaná socialistická společnost je děsivá, ale autor mě prostě nedokázal zaujmout ani jejím popisem, ani samotným příběhem. Mnohem radši si už poněkolikáte přečtu Farmu zvířat.

5 25.01.2014

Naprosto nechápu, co má na této knížce být tak super. Psychologie dětských postav byla pro mě naprosto neuvěřitelná - nadprůměrně nadané děti jsou pořád pouze děti a i když mohou být výjimečné v některých oblastech, nechovají se prostě jako dospělí. Ani nemluvě o části, kde se pomocí blogu snaží převzít vládu nad světem... Nekonečné pasáže s hraním stříleček v beztížném stavu pro mě byly skoro až za hranicí nudnosti a dojem nevylepšila ani "nečekaná pointa" nakonec. Naopak, konec mě znechutil prolnutím rality s Enderovou hrou.

5 20.01.2014

Nevím no, kniha mě rozhodně nenadchla tak, jak bych, podle všech těch nadšených reakcí na ni, čekala...Asi to bylo právě tím přehnaným očekáváním. První půlka dobrý, potom přišel "ten zvrat", o kterém všichni tolik básnili, a já jsem si řekla "A to má být jako ono?!" No a druhá půlka pro mě až na pár výjimek nuda umocněná tím, že SPOILER se z Amy vyklubal psychopat (nebo sociopat? tímhle jsem si nikdy nebyla jistá :)).

5 07.10.2013

Opravdu nechápu, co na téhle knížce všichni vidí. Podle mě je to pouze na devět set stran rozmazaný (slovní) průjem úchylného hlavního hrdiny, který mi ve výsledku nepřinesl nic jiného než naštvání, že jsem na čtení plýtvala svým časem. Obzvlášť po závěrečné scéně knihy... Pokud tohle považujete za drsný popis reality vyhlazování Židů, doporučuju přečíst si svědectví někoho, kdo tuto hrůzu prožil a přežil (např. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky) nebo se podívat na desetihodinový dokument Šoa.

5 30.08.2013

Vzdala jsem to po velké snaze na straně 299 (po rychlé kontrole závěru knihy). Dál jsem tu sladkobolnou slátaninu nevydržela. Naprosto souhlasím s hodnocením uživatele los.

Pokud si chcete o tématu přečíst opravdu dobrou knihu, kde, tak jako v životě, nekončí vše happy endem a jednorožci nese*ou duhu, tak doporučuju U severní zdi Petry Klabouchové.

Autorova "schopnost" psát je na úrovni septimy okresního gymnázia.

4 15.06.2017

Vzdala jsem to po 39 stranách. Nesympatičtí hrdinové mi nevadí, ti úplně blbí ano..

4 14.03.2017

Knih s tématem holocaustu jsem přečetla dost, nicméně tato patří k těm "nejlepším" - tím míněno nejsilnějším, nejčtivějším a obsahujícím nejvíce informací. Je z ní patrné, že autor je člověk s velkou životní moudrostí a literárním talentem.
Ten se projevil hned v první části knihy, která je věnována autorovu dětství v tehdejším maďarském Parkanu (dnešní slovenské Štúrovo). Jako bych tam byla, jako bych znala autorovy prarodiče a každý den s ním jezdila přes most s výhledem na ostřihomskou katedrálu do školy. I přes to, že omezení vůči Židům byla již v této době v platnosti, situace v Maďarsku nebyla před okupací Německem zdaleka tak špatná jako v jiných zemích - to spolu s autorovým stylem vyprávění tvoří téměř idilycký obraz jeho dětství.
O to děsivěji vyznívá druhá část knihy popisující autorovo přežívání v soukolí vyhlazovacího stroje fungujícího s pověstnou německou precizností. Hrůzy každodenního "života" v koncentráku (Osvětim a Březinka), kdy o smrti mohla rozhodnout špatná nálada strážného z řad SS, to že jste měli špatné boty, nebo jedna fotbalová branka, jsou prokládány drobnými filozofickými úvahami o dobru, zlu a lidské povaze. I zde se projevuje autorův vypravěčský talent, díky němuž mi nezbylo než knihu několikrát odložit a rozdýchat.
Neméně sugestivní je pak i třetí, závěrečná část knihy, popisující autorovu cestu z koncentračního tábora zpět domů - lidé, kteří se snaží pomoci (chudí Poláci, sovětští vojáci), ale i takoví, kteří jsou zklamáni a naštváni, že autor - Žid - válku přežil a nyní se vrací zpět do vlasti (scéna s maďarskou průvodčí mi přišla téměř až neuvěřitelná).
Ano, kniha je místy až příliš rozvláčně popisná a některé filozofické úvahy se opakují, ale i přes to bych ji doporučila k přečtení každému, aby se nikdy nezapomnělo...
(V případě, že téměř osm set stran je pro vás nepřekonatelný problém, doporučuji alespoň rozhovor s autorem v Hydeparku České televize - http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/31.1.2014/)

4 28.01.2015

Podle hodnocení většiny ostatních čtenářů tipuju, že tuhle knihu jsem, opět, nějak nepobrala. Asi, pravděpodobně, protože buď jsem divná já, nebo všichni ostatní :) Příběh je ztělesněním největšího klišé ever - bohatý spratek a nudná šedá myš, které k sobě něco táhne. Co, to se čtenář nedozví - pravděpodobně osud s velkým O - alespoň ne v první třetině knihy. Zhruba tak dlouho mi totiž trvalo než jsem si uvědomila, že mi ani jeden z nich nepřijde dost zajímavý na to, aby mi záleželo na tom, jak to s ním/ní/nimi nakonec dopadne. A nezajímá mě to dodnes...

4 26.01.2015