Ve čtrnácti sám v Osvětimi
Tomáš Radil
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14027/bmid_ve-ctrnacti-sam-v-osvetimi-XLV-14027.jpg
5
61
18
Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční pobyt chlapce, který po několika dnech zůstal sám, v Birkenau, jeho asi tříměsíční pobyt v Hlavním táboře Osvětim, kde se dožil osvobození, a rovněž jeho dvojměsíční cesta přes Polsko a Maďarsko na Jižní Slovensko a počátky jeho přizpůsobení „doma“.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četl cca před 7-8 lety, a z hlediska historického je to bez diskuse důležitý zdroj. Jeho pojem "osvětimské dělení" často cituji. Nicméně z hlediska literárního si pamatuji, že bylo na textu znát, že autor měl pravděpodobně knihu rozepsanou delší dobu a místy to vyprávění náctiletého kluka bylo viděno očima xletého přeživšího muže, který si dodatečně dovysvětluje některé věci. Nezdá se mi, že by na místě samém, zejména v počátku některé věci takovým způsobem vnímal. Pokud někoho téma více zajímá, tak ale vysoce doporučuji záznamy rozhovorů pana Radila pro Český rozhlas nebo Paměť národa, s hlasem to má všechno větší sílu. A tu závěrečnou stránku "O autorovi" snad měl nakladatel raději vynechat, než autora uvést tak jak se stalo.
Tento příběh kluka, který se, jak název napovídá, ocitne ve ctrnácti letech sám v Osvětimi, je neskutečně dobře napsaný. Přečetla jsem mnoho svědectví z dob války, toto se mi vrylo do paměti.
Mnohdy zdlouhavé popisování dětství, jinak velice kvalitně vyprávěná kniha. Jeden z mála kteří hrůzy Osvětimi-Birkenau přežili. Velký obdiv......se slzami v očích.
O holoucastu jsem načetla už mnoho knih a tohle je jedna z mála, která mě hodně zasáhla. Ikdyž má kniha přes 700 stran, četla se jedním dechem. Líbilo se mi to, že tam byly popsany věci, které jsou za normálních okolností úplně zbytečné psát (například skoro každodenní popis cesty do školy), ale když víte, co bude následovat, a co autora potkalo, tak to nevnímáte jako zbytečné, ale uvědomujete si, že za pár týdnu už do školy nebude moci chodit.
Opravdu silná kniha, u které jsem si i několikrát pobrečela.
Pamatuji se celkem přesně, kdy poprvé jsem se setkala s tématem holokaustu. Byla jsem s našima na dovolené v severních Čechách a zvažoval se výlet do Terezína. Uvědomuji si, že to bylo právě tehdy, kdy se mi snažili nějak ohleduplně vysvětlit, co je to za místo a proč by ho člověk měl navštívit. V té době jsem už hodně četla, takže jsem se velmi brzy dostala ke knihám s touhle tematikou.
A od té doby jsem vlastně v každé, která se do této pohnuté historie vracela, hledala odpovědi na spousty otázek. Později už nešlo tolik o to „kde a kdy“, protože některá místa jsem navštívila, takže například v případě tohoto příběhu vím celkem přesně, kde se v Osvětimi nacházelo BIIe a že od vrat to bylo doleva ke krematoriím a přes cestu do Mexika. Ne. Později už šlo spíše o pochopení něčeho hlubšího.
Dovolím si napsat, že jsem těch knih o holokaustu přečetla už vážně hodně. Přesto se mi takovéto knihy velmi špatně hodnotí. Každá je výborná. Každou by si měl člověk přečíst a zamyslet se nad ní. Nejde přece hodnotit tak smutný obsah. Pokud bych měla přesto vyzvednout alespoň jednu přednost, kterou na téhle knize shledávám, je to určitě ten fakt, že právě v ní jsem našla odpovědi na některé z otázek.
Proto spíše než pro samotný příběh, který je zde tak mistrně vyprávěn, nořila jsem se do knihy kvůli té „psychologii a filozofii“ koncentráčnického života (pokud to tak mohu vůbec napsat). Ta je tu popsána přímo dokonale. Neumím vyzdvihnout konkrétní myšlenky, protože každá je stejně důležitá, ale přesto: kolektivní vina ale individuální trest; člověk a jeho několik tváří, které se však navzájem nevylučují; existence micva v Osvětimi...
Je trochu škoda, že v dnešní době dozajista hrozně moc lidí odradí celkový počet stránek, které kniha má. Aspoň to se mi několikrát stalo, když jsem ji bláhově doporučovala dalším a dalším potenciálním čtenářům. Ano, 730 stran je hodně. I tak by měla být čtena. Za sebe mohu stoprocentně říci, že si ji v budoucnu přečtu ještě několikrát. A dovyznačím si další a další pasáže. Najdu další odpovědi.
Kniha byla fakt super. Dávám 10z10. Můžete mi, prosím, někdo doporučit knihu podobného ražení? Děkuji
Vzpomínkové knížky o holocaustu se mi velmi těžko hodnotí, jelikož mám pocit, že mi nepřísluší jen tak "ohvězdičkovat" něčí paměti na tak šílenou a krutou dobu jako byla druhá světová válka a holocaust.
Je to silný příběh, který by si měl každý přečíst, obzvláště v dnešní době. Pan profesor Radil popisuje jak své dětství před transportem, tak svůj pobyt v Osvětimi a návrat z ní a to takovým způsobem, který vás hodiny a hodiny udrží u čtení a těch 700 stránek přečtete, že ani nevíte jak. Zároveň si neustále uvědomujete, jaké máme štěstí, že žijeme v době, v jaké žijeme a jak je důležité neustále si holocaust připomínat a dělat vše proto, aby se taková doba nemohla nikdy opakovat.
Za mě jedna z nejlepších knížek, co jsem na toto téma četla.
Velký zážitek, čtenářský i lidský. O holocaustu jsem se v průběhu let dozvěděla spoustu informací, ale až z četby těchto pamětí mi "docvakly" některé podstatné věci, o kterých si teď říkám, že jsou přece jasné, ale dřív jsem se nad nimi nezamyslela a nenapadly mě.
Moc důležitá byla pro mě pasáž ještě před transportem - postupně se zesilující perzekuce Židů, postupné přivykání si a přizpůsobování se situaci, chystání se na to, co bude (kdo to ale ví?).
Říkám si, jestli bych poznala, kdy už je třeba situaci radikálně řešit anebo kdy stojí za to ještě zatnout zuby a vydržet.... Hluboká poklona panu Radilovi za tak obsáhlé dílo a za zpracování těžkých osobních vzpomínek.
Velice silný příběh psaný velice zajímavým způsobem. Přečetla jsem se zatajeným dechem a snad stokrát si opakovala, že tohle by měla být povinná četba ve školách. Pak bychom se k podobným zvěrstvům neblížili znovu.
Podle mého názoru by bylo velmi užitečné podlé této knihy natočit film. Celá kniha je krásně napsaná a čtenář si dokáže dost dobře představit tehdejší okolnosti a životy lidí. Film má tu výhodu, že se na ni podívá většinou více lidí než, kteří knihu objeví a přečtou si ji.
To, že děti v koncentráku kradly boty po mrtvých dětech a dělily se o drobky starého chleba se svými kamarády a byly vybírání do plynu, s jejich vědomím, je strašné. To se nikdy nesmí zapomenout! Kniha je i památkou na rodinu Tomáše Radila a děti, druhy malého Tomáše, všechny, kteří se vítězství a osvobození nedožily. Obdivuji spisovatele a vědce Tomáše Radila.
Knih s tématem holocaustu jsem přečetla dost, nicméně tato patří k těm "nejlepším" - tím míněno nejsilnějším, nejčtivějším a obsahujícím nejvíce informací. Je z ní patrné, že autor je člověk s velkou životní moudrostí a literárním talentem.
Ten se projevil hned v první části knihy, která je věnována autorovu dětství v tehdejším maďarském Parkanu (dnešní slovenské Štúrovo). Jako bych tam byla, jako bych znala autorovy prarodiče a každý den s ním jezdila přes most s výhledem na ostřihomskou katedrálu do školy. I přes to, že omezení vůči Židům byla již v této době v platnosti, situace v Maďarsku nebyla před okupací Německem zdaleka tak špatná jako v jiných zemích - to spolu s autorovým stylem vyprávění tvoří téměř idilycký obraz jeho dětství.
O to děsivěji vyznívá druhá část knihy popisující autorovo přežívání v soukolí vyhlazovacího stroje fungujícího s pověstnou německou precizností. Hrůzy každodenního "života" v koncentráku (Osvětim a Březinka), kdy o smrti mohla rozhodnout špatná nálada strážného z řad SS, to že jste měli špatné boty, nebo jedna fotbalová branka, jsou prokládány drobnými filozofickými úvahami o dobru, zlu a lidské povaze. I zde se projevuje autorův vypravěčský talent, díky němuž mi nezbylo než knihu několikrát odložit a rozdýchat.
Neméně sugestivní je pak i třetí, závěrečná část knihy, popisující autorovu cestu z koncentračního tábora zpět domů - lidé, kteří se snaží pomoci (chudí Poláci, sovětští vojáci), ale i takoví, kteří jsou zklamáni a naštváni, že autor - Žid - válku přežil a nyní se vrací zpět do vlasti (scéna s maďarskou průvodčí mi přišla téměř až neuvěřitelná).
Ano, kniha je místy až příliš rozvláčně popisná a některé filozofické úvahy se opakují, ale i přes to bych ji doporučila k přečtení každému, aby se nikdy nezapomnělo...
(V případě, že téměř osm set stran je pro vás nepřekonatelný problém, doporučuji alespoň rozhovor s autorem v Hydeparku České televize - http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/31.1.2014/)
Úžasně napsaná kniha,kterou lze jen doporučit.Mám knih s tímto tématem celkem dost,ale tuhle bych označila za nejlepší.Ještě bych doporučila knihu Utekl jsem z Osvětimi,od autora Rudolfa Vrby,o kterém se autor v knize také zmiňuje (pro mě byla startem k tomuto tématu a konkurencí v čtivosti a popisu je snad pouze nyní hodnocená kniha).
Vyjadřovat se k obsahu je pro nás,co jsme na štěstí toto nezažili asi nemožné,jelikož by to bylo nedostačující.Klobouk dolů před autorem,který v sobě našel sílu se vším se poprat a že se v životě dostal tak daleko,protože z popisu se jedná o velice dobrého a chytrého člověka,což dokazuje i popis autora na konci knihy.Po přečtení této knihy mě mrzelo,že nemůžu osobně autorovi vyjádřit uznání.Je to pravděpodobně tím,že v příběhu člověk prožíval vše s ním.Kvalitu knihy hodnotím i tím,jak dlouho na ní po přečtení myslím a vím,že na tuto budu myslet hodně dlouho.
Velmi silná kniha! Syrový autentický zážitek z koncentračního tábora. Vše naprosto skvěle popsáno, od emocí, doby, charakterů. Kniha je napsána trhujícím, čtivým stylem, který klade hodně důraz na vizuální stránku věci. Knihu jsem vnímala skoro jako film, v obrazech. Jako bych všechno spoluprožívala s autorem. Navíc je to místy opravdu skoro až thriller, bohužel thriller o skutečný život.
Neuvěřitelně silný příběh. Kniha, na kterou se snad ani nedá zapomenout. Rozhodně doporučuji přečíst a nenechat se odradit úvodními delšími pasážemi.
Člověk si těžko představí to peklo, které museli lidi tehdy zažít, tahle knížka ho čtenáři mistrně přiblíží. Po dočtení zůstanou silné emoce. Na dlouho.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) židovské děti děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ve čtrnácti sám v Osvětimi |
| 2016 | Najmladší dospelý |
| 2016 | Holocaust a Evropa po sedmdesáti letech |
| 1978 |  Spánek a bdění |
| 1964 | Nové poznatky o mozku |
Kniha Ve čtrnácti sám v Osvětimi je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 91x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 227x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 7x |
Velice dobře a chytře napsaná kniha, dávám také 10 z 10. Doporučuji jako doplněk ke studiu dějepisu.