suezie komentáře u knih

Ta kniha pro mě má takový uklidňující efekt.
Mnohdy mám pocit, že na sebe samé všichni moc tlačíme. Chceme po sobě velké výkony a když to náhodou nevyjde, tak jsme ze sebe zklamaní, cítíme očekávání ostatních. Bojíme se, že nás ostatní budou mít kvůli naší chybě méně rádi, že si nás přestanou vážit. A naopak, kdo z nás se pochválí za to, co se mu daný den povede? A pokud tvrdíte, že se nemáte za co chválit, tak lžete. Každý den zvládnete a překonáte spoustu věcí, ale kolik z vás si je uvědomí? Kdo z vás místo té spousty úspěchů přemýšlí nad tou jednou jedinou chybičkou?

Čím to je, že jsme u nás tolik zaměřeni na selhání a chyby?

Když si připustíte myšlenku, že máte právo na chyby a neúspěchy, tak vám to neskutečně zjednoduší život.

Nejhorší na tom ale je, dívat se na těch deset tisíc uhynulých javorů a přesto neztratit sílu pokračovat...

21 06.02.2017

Kam se řadím já?

Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je děj "o ničem".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je jen "o tom".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože se na tuto knížku museli soustředit víc, než na knihy, které píší autoři dnes. (Ale to vám neřeknou, protože by se styděli... )
Ne k těm, kteří ji považují za dokonalý literární skvost, jež nemá obdoby.

Já patřím k těm, kteří ví, že v ní něco je. Jen to něco zatím nenašli...

19 19.09.2016

Tak si konečně přečtu jedno z nejznámějších děl magického realismu!
→ Už se těším... Márquez... co víc dodat?
→ Je tady sice více jmen, než jsem očekávala, ale já to zvládnu!
→ No co, však nemusím vědět, jestli ten člověk, o kterém právě čtu je tamten Arcadio nebo jiný Arcadio.
→ Kašlu na to... prostě si budu užívat ten zbytek- prostředí, situace...
→ A co když to nepřečtu? Ale ne, tobě se přece magický realismus vždycky líbil, to musíš přečíst!!!
→ Tak teď si sedneš a dáš aspoň 10 stránek! .... To nemá cenu... Mě to nebaví.
→ A o čem jsem to vlastně teď četla...?
→ To nezvládnu...
→ Zvládneš!!!
→ Nebylo by jednodušší to odložit...?
→ NE!! Prostě to dočteš!
→ Kolik mi ještě zbývá..?
→ Proč zrovna já musím být tak komplikovaná a mám potřebu dočítat knížky i když se mi nelíbí?


A co na tom všem bylo nejtěžší? Přiznat si, že Márquez není takový, jak jsem si ho vysnila a že ne všechny knížky od něj se mi musí líbit.

Jak těžké je opustit myšlenku! Jak těžké je změnit názor...

18 26.12.2016

Co je náš život? Soubor milionů malých i velkých rozhodnutí.
... udělám to, udělám tamto, udělám to tím způsobem, kdy to udělám, neudělám to...
A co když jedno z té obrovské množiny rozhodnutí, které se na první pohled jeví naprosto obyčejně, běžně a naivně, naprosto změní můj život?
Jak velkou zodpovědnost za sebe i za ostatní máme, když si uvědomíme, že i to nejbanálnější rozhodnutí může způsobit obrovské změny...
Tenhle příběh vás nemá přivést k tomu, abyste se ode dneška báli rozhodovat... NE!
Řiďte svůj život směrem, jakým si myslíte, že chcete, aby se ubíral. Rozhodujte se podle sebe a nenechte, aby vám jednu z možností, kterou svoboda přináší, vzal někdo jiný. Příliš nepřemýšlejte, někdy se rozhodněte vystoupit ze své každodennosti a udělat něco, co byste jinak neudělali, možná budete překvapeni...

A co dělá holka, jejíž jednou z hlavních vlastností je nerozhodnost, když opravdu neví?
Řídí se tímto citátem:
"Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí.. Ne proto, že by měla rozhodnout za Tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu - a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš."

18 27.10.2016

Tohle je hodně kontroverzní záležitost. Chápu, že pro nás to v dnešní době není jednoduché čtení. Ale to snad neznamená, že když se mi to hůř čte, tak že je ta knížka špatná, ne? Ani já jsem z některých scén nebyla dvakrát moudrá a docela by se hodilo, kdyby mohl vedle mě sedět Mácha a vysvětlit mi, jak určité pasáže myslel...

Já osobně jsem se nesoustředila až tak zvlášť na děj, který stejně většina zná buď z filmu nebo z hodin literatury. Spíše jsem poslouchala se zavřenýma očima a představovala si- pozdní večer, první máj, lásky čas, růže, slavík, jezero, háj... Já nevím, jak vy, ale mě tahle slova vnáší do úplně jiného světa, kde si na chvíli odpočinu od problémů a povinností.
Jsou to jen slova, jejich zvuk a moje fantazie. K tomu, aby jste si to užili nepotřebujete rozebírat každý verš...

17 23.01.2017

Nikdy jsem neměla ráda otevřené konce, prostor pro fantazii, vícero možností, jak si knížku, film či třeba představení v divadle vyložit.
Až dokud nepřišel Murakami.
Tady toho totiž bylo tolik, že mě snad i začalo bavit vymýšlet všemožné interpretace daného textu.
Líbí se mi, že každý pochopí Kafku jinak. Možná že i jeden člověk ji při každém čtení pochopí jinak. A v tom je to kouzlo, ne? Je to jedna kniha, která však může mít stovky řešení....

16 22.10.2016

Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.

Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.

Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).

14 23.01.2017

K rutý
R ozporuplný
C ynický
H ouževnatý
O tevřený
V zpurný
S existický
K reativní
Ý ...

14 15.01.2017

Spousta lidí ví, než to začne číst, o čem to je a jak to dopadne. A to je největší zlo. Pak jste totiž zklamaní. Čekáte víc, protože ten příběh znáte. Čekáte, že vás to něčím dostane, že dostanete víc....
Ale co vlastně chcete?
Hodnoťte prosím TU KNIHU.Ten autor totiž nemůže za to, že vy jste si to užili o něco míň, protože vám obsah vykecal učitel literatury...

12 11.08.2016

Opravdu nevím, jestli to je tím, že tato knížka přišla v tu správnou dobu nebo je vážně tak dobrá. Moc jsem si ji užívala a kdyby byla delší, nebyla bych proti. Skoro je mi až smutno, že se musím s těma fajn klukama rozloučit. Nejvíc jsem si oblíbila Tečku s Prvokem. Četla se skvěle. Sám autor je velký sympaťák. Pokud máte chuť, určitě se podívejte na Show Jana Krause, kde byl Patrik Hartl hostem. Nepochybuji o tom, že se zasmějete ;).

12 05.01.2016

Opravdu můžeme dnes tvrdit, že je to sci-fi....?

11 15.09.2016

Ten, kdo nikdy neslyšel "Hvězdy nám nepřály" musí být fakt velký podivín. Kvůli tomu, jak moc je známá jsem se bála, že mě zklame. Ale knížka, která má přes 3500 hodnocení přece musí být něčím výjimečná.. teda, aspoň by měla...
A ano, ještě pár dní po dočtení ve mně stále vyvolává silné pocity. Smutku? Zoufalství nad pomíjivostí života? Pochopení? Radosti? Lásky? ... No, nejspíš je to takový guláš všeho dohromady..
Když ji vidím na poličce, vzpomenu si na panice a sedmnáctileté kluky s jednou nohou, zoufale osamělou zahradní houpačku s pedofilními sklony, množiny, továrny na splněná přání a mám chuť na šampáňo plné hvězd...
Buďme vděční i za ta malá nekonečna, které nám život přináší...

11 29.02.2016

Měla jsem velkou radost, když jsem tuto knížku objevila. Je to něco jiného - bláznivého, neobvyklého. Moc se mi líbila, ale při prvním čtení jsem se spíš zaobírala samotným příběhem, než nějakým vyšším smyslem, který tato malá knížečka stoprocentně má. Líbí se mi, že působí dojmem dětské knížky- jak velikostí, délkou kapitol, stylem písma, tak i ilustracemi, a přitom je to přesně naopak. Někde uvnitř melounového cukru jsou totiž skryty hluboké myšlenky.

11 26.10.2015

"Kniha, kterou by si měla přečíst každá žena".. souhlasím. Jana Eyrová má spoustu ctností, které jsou i v dnešní době aktuální- spravedlivá, čestná, trpělivá, v rozumné míře sebevědomá, vzdělaná...
Už jen to, že je v dnešní době pořád ještě čtená a oblíbená vypovídá vše. Tohle by měla být povinná četba. Možná by díky tomuto příběhu bylo míň těch, kteří si čtou a stahují obsahy děl na internetu...

11 25.06.2015

Už ze začátku jsem tak nějak věděla, že já si s touto knihou úplně nesednu. A bylo to tak. Tušila jsem, že se s tím budu trochu trápit...

Abych to uvedla na pravou míru. Tahle knížka je děsivě smutná a smutně děsivá zároveň. Je v ní tolik pravdy, tolik reality, která se umí v našem světě šikovně schovat na to nejlepší místo, aby ji mnoho očí přehlédlo. Kombajn a mlha. Všude kolem...

Obdivuji spisovatele, kteří před desítkami, stovkami let psali taková díla. Jak mohli vědět? Náhoda? Nebo se minulost pořád opakuje a my děláme znova a znova ty samé chyby jako na běžícím páse?

Bavilo mě to. Nebavilo mě to. Občas to prostě bylo moc psycho a potom se cítím psycho i já... Ty dlouhé popisy zabalené v mlze mě mátly a tak jsem po čase jen četla a odolávala jsem touze vracet se a číst znova a znova, protože někdy (často) je potřeba dát rozumu pauzu a zapnout jen ty vypínače srdce, solidarity, souznění a porozumění.

Některé knížky by prostě měly děsit.

10 07.09.2016

Doporučuji všem, kteří knihu právě čtou nebo se na ni teprve chystají, aby se nedívali do komentářů, protože mně bohužel stačil jen letmý pohled a konec mi byl jasný... I když... asi bych ho stejně odhadla.
Byla jsem dost překvapená, když jsem se na konci knihy dozvěděla, že Agnes je reálná osoba a příběh je psán na základě skutečných událostí. Díky tomu, to bylo mnohem víc živější.
Ale co bylo na této knize úplně top? To PROSTŘEDÍ a DOBA. Temný a ponurý Island, kde život v té době rozhodně nebyl peříčko. Práce, práce a zase práce. Zima, zima a ještě více zimy. A já si ležela pod dekou a držela Agnes pěsti!

10 22.03.2016

"Co tomu řeknou lidi?"

Tak si říkám, jak je to hodnocení u knížek nevypovídající... Spousta lidí dá na názory ostatních a když vidí pod 80%, tak to rovnou zavrhnou.
Jenže... podle čeho hodnotíte knížky vy?
Většina lidí podle toho "jak se jim líbila", "jak je bavila"... a to souvisí s tím, jak vám je autorovo vidění světa blízké. Málokdo dokáže ocenit, když autor myslí jinak. Málokdo si dokáže říct: "Hm, sice na to mám jiný názor, ale tohle stojí za úvahu, tohle mi něco dalo." Většina prostě jen zkonstatuje, že takhle to prostě není.
Takže to potom mnohdy dopadá tak, že všichni čtou to, co čtou všichni. Všichni myslí stejně. A když náhodou někdo něco vidí jinak, tak "hele, on je trochu mimo, ne?".
Žádný progres, protože já přece nemůžu dopustit to, abych změnila názor. To by totiž podle většiny znamenalo, že ten názor předtím byl špatný. A pak to bude vypadat, že jsem jako dřív byla blbá nebo co. "Co tomu řeknou lidi?"

9 06.02.2017

Miluju to prostředí. Nikdy bych tam nechtěla žít, ale je to tak... romantický? ... prostě skvělá knížka do podzimních dnů k čaji a teplé dece.
Dlouho jsem nečetla klasiku. Po všech těch YA je to tvrdá rána. Drámo. Každej je tak trošku šílenec a Nelly je jediná, kdo mi nepřišel jako člověk z vesmíru.
Ze začátku jsem se ztrácela ve všech těch Hindleych, Heathcliffech, Haretonech... (chvílemi jsem měla chuť začít si kreslit rodokmen...). Časem pochopíš.
Na této knížce obdivuji, jak v tobě vyvolává každou chvíli něco jiného. Nejdřív toho člověka nenávidíš, za chvíli ho zase miluješ. A tak se to střídá neustále. Nahoru. Dolu. Horská dráha.
Bylo to psycho. A já- duší romantička -dávám pořád přednost Jane Eyre. I tak jsem ale ráda, že jsem se opět donutila přečíst nějakou kvalitní, časem ověřenou knihu, která má svou hodnotu.

8 29.07.2016

Rozhodně knížka pro ty, kteří zažili socialismus. Ti mladší, kteří punkem zrovna nežili- jako třeba já- tomu dost možná úplně neporozumí, ale především to v nich neprobudí vzpomínky. To je podle mě tím nejdůležitějším, co tato kniha přináší. Ten vztah, který k tomu příběhu můžete mít, pokud jste jím v mládí žili... Já jsem nemusela snášet fackování od StB ani se skrývat na hranicích. V životě jsem nejedla soljanku, neposlouchala punk, nezažívala bolest v krku z Černobylu...
.. Já patřím k jiné generaci, která žije v jiným světě. Ve světě "biomrkví, biobanánů a biochlebů z předraženejch bioobchodů", "hypoték, stavebních spoření, životních pojistek, akciových fondů a dividend", "vydyzajněných obchodů", "prázdných kydech o meditacích, rodině, ekologii, toleranci a trvale udržitelným rozvoji", "barbínovejch tévé moderátorek s umělejma kozama".

7 05.02.2017

Pokud hledáte knížku u které si odpočinete, zapomenete na své problémy, pobavíte se, pak je tato kniha právě tou, která tyhle tři aspekty rozhodně splňuje. Díky ní si uvědomíte, že váš život není tak tragický, jak si zrovna myslíte a že se lidem dějí mnohem horší věci. Poznáte také různé lidské charaktery. Je to však i kniha, která odpovídá svému názvu. Takže nic pro zapřísáhlé odpůrce erotiky a puritány.
Místy jsem se zasmála, nenudila jsem se, ale nic, na co budu vzpomínat. Nicméně Hartl má prostě svůj osobitý styl, který rozhodně nesedne každému.
A neodpustím si srovnání s předchozí autorovou knížkou. Asi budu v menšině, ale já se rozhodně víc bavila u Prvoka...

7 21.10.2016