stju komentáře u knih

Knihu, která nás přenese do doby viktoriánské Anglie, bych charakterizovala spíše než jako detektivku, romantickým příběhem s tajemstvím. Nechybí zde sice bezohledný a ziskuchtivý zlosyn - pachatel a nevinné oběti jeho nekalých intrik, ale na druhé straně hraje v odhalování jeho činů velkou roli nejen obětavá láska sesterská, ale i láska milostná, která navzdory všem překážkám (včetně odhalení tajemství ženy v bílém) dojde šťastného naplnění.
Nicméně díky atmosféře, která celý příběh provází, považuji čtení této knihy za příjemný zážitek, kterých v současné době koronaviru neni nikdy dost.

5 11.05.2020

Na dobu, kdy nemohu do knihovny jsem se pustila do Hrabalových knih. Je to ostuda, ale přiznám se, že zatím jsem většinu znala pouze z televize. A to se týká právě i této knihy.
"Dávejte pozor, co vám teďka řeknu":
1. Měla jsem diametrálně rozdílné výsledné pocity z televizního zpracování a ze čtení knihy. Kniha mi připadala daleko syrovější, tvrdší, v televizi jsem měla celkově takový až pohodový dojem.
2. V knize jsem se dočkala vysvětlení, proč ta dlouhá souvětí a častá absence interpunkce. (Krásně to zachoval i Oldřich Kaiser.) Cituji: " ...co jsem psal, psal jsem tedy ve světelném opojení automatickou metodou, ...a doufal, že jednou budu mít čas a odvahu text znovu a znovu smolit a přepracovávat k jisté klasičnosti, vzít na text nůžky a vystříhat z něj ty obrazy, které postupem času budou mít ještě svěžest."
3. Kniha mi dala zneklidňující uvědomění si toho, jak moc se člověk za svého života změní vlivem setkání, prožitků, úspěchů, chyb a všeho, co ho na té cestě životem potká. Jan Dítě na začátku příběhu a Jan Dítě na jeho konci je toho příkladem.
"Stačí vám to? Tím ale opravdu končím."

11 28.04.2020

Nejsem vůbec znalec poezie, přiznám se, že jsem si tuto knihu v současné době uzavřených knihoven stáhla zde na DK, abych pokračovala v plnění výzvy. Ale nevím, zda to byla dobrá volba nebo jen tento typ poezie nikdy nebude můj šálek kávy...
Asi nejvíc mě dostalo, kromě příkladů uvedených Jaruš7:

"To už jsme byli ve vzduchu
i přivolal jsem letuchu "

4 25.04.2020

Velmi obdivuji styl, kterým je příběh podáván. Úplně jsem se pocitově přenesla do vlastního dětství na malé vesnici. Atmosféra horkých letních prázdnin, holčičí hry na osud, prožívání obyčejných situací, které pro malou holčičku vůbec nejsou obyčejné, sousedi, kteří často mají dvě tváře, sousedky, které vědí o každém vše a dávají to s radostí dál... Mohla bych pokračovat, také jsem to kdysi zažila a diky autorce se to při čtení vrátilo.

6 19.04.2020

Cíleně jsem si hned na začátku současného nuceného pobytu doma připravila k opakovanému přečtení celou Neffovu pentalogii. Věděla jsem do čeho jdu a dobře jsem udělala. Krásně jsem se alespoň na část dne oprostila od starostí, problémů a obav, které se na nás valí ze všech současných médií a užívala jsem si barvitě a přesvědčivě vylíčených příběhů ze života postav celého cyklu. Ne, nechci zlehčovat váhu jejich problémů, strachů, hezkých nebo těžkých období jejich života, ale knihy splnily to, co jsem od nich očekávala - příjemně jsem se odpoutala od "teď" a zcela ponořila do "tenkrát". A to je přesně jeden z důvodů, proč mám tak ráda knihy a vážím si těch, které mi tento zážitek dokážou dát. Takže, děkuji, pane Neffe.
Jen na závěr, moc se mi líbil i televizní seriál, který vychází z prvních knih pentalogie. Opravdu skvělé obsazení i celkové ztvárnění osudů hlavních hrdinů.

11 06.04.2020

Nechci se opakovat, takže stejný dojem z knihy jako DominaCZ a Josh. Co ale zopakovat musím, opravdu mi nepřipadá - cituji z obalu knihy, že "...vypraví autorka v tak strhujícím tempu, jako by se vám před očima odehrával napínavý film." Nebyl to nezajímavý příběh, ale tento pocit opravdu ne.

3 26.01.2020

Kniha i film, které mohu číst a vidět stále dokola. Vždy mě stejně dojímá Štěpčin životní příběh a tolik bych jí přála, aby k ní osud nebyl tak krutý. O to víc obdivuji její sílu, nezdolnost a odhodlání, se kterým vše nakonec zvládne. Miluju knihy Jaroslava Havlíčka, takže i zde mě vždy jeho úžasný spisovatelský styl dokonale vtáhne do děje příběhu a vůbec mi nevadí, že vím, jak vše dopadne.

14 05.01.2020

Miluju film, včetně jeho skvělého obsazení, takže při čtení knihy mi u jednotlivých postav automaticky naskakovala před očima jejich podoba, včetně hlasů. Za mne jedna z mála knih, kde mi připadá naprosto stejně kvalitní i filmová verze.

13 05.01.2020

Měla jsem docela velké očekávání, ale abych se neopakovala, plně souhlasím s komentáři od Camel-9 a Parwana. Navíc mi vůbec neseděl styl autorova vyprávění.

3 11.12.2019

Miluju ságy severských autorů, takže objev "Knihy Dininy" byl pro mne jasnou volbou do výzvy.
Sice jsem se zprvu do příběhu nějak nemohla začíst, ale velmi brzy mě plně pohltila přesvědčivě popsaná atmosféra severského venkova s jeho drsnou přírodou a neméně drsnými obyvateli. To se netýká pouze mužů, ale velmi často i žen, které mnohdy zodpovídaly za život rodiny a musely právě ony projevit pravou severskou nezdolnost. A hlavní hrdinka, nezkrotná, svérázná a velmi svá Dina, je toho zářným příkladem. Poznamenaná složitým dětstvím, kdy se stane nevinným původcem tragické události, prožívá ve svém životě těžké situace, stojí před náročnými rozhodnutími, setkává se se smrtí svých blízkých a to vše formuje její povahu a činy. Za vše mluví Dinina odpověď na Benjaminovu otázku, proč dělá takové věci : "Dělám, co dělat musím."
Stálo mi za to se s Dinou seznámit, jen bych jí přála šťastnější závěr jejího životního příběhu.

7 12.11.2019

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a opravdu doporučuji všem, kteří, stejně jako já, zas tak moc cestopisy nemusí. Připadala jsem si, jako by mi kamarád vyprávěl o cestě se svou rodinou za poznáním exotického Japonska. Naprosto neformální cestou jsem se dozvěděla nejen o pamětihodnostech země, ale i o životě běžných lidí a jako bonus - to vše očima Čecha, takže i srovnání, jak to chodí u nás. Docela rodině jejich zážitky závidím, ale především jim je přeju, vždyť je obdivuhodné, jak Jirkovi umožňují zažít to, co naprostá většina z nás nikdy nezažije. Rozhodně se dalším vyprávěním o cestách rodiny Márových nebudu vyhýbat a s chutí s nimi budu cestovat.

3 11.10.2019

Čtení této knihy mi přineslo klidné, pohodové chvíle, kdy jsem se plně ponořila do příběhu jedné kočovné divadelní společnosti. Autor mě svým stylem psaní plynule a nenásilně vtáhl do života, osudů a příběhů jednotlivých postav. Navíc Eliška, hlavní hrdinka, je velmi sympatická, zodpovědná, empatická a milující žena, takže nezbývá nic jiného, něž jí držet palce, aby překonala všechny těžkosti a starosti, které jí vedení společnosti ne vždy zodpovědných herců přináší. To vše je umocněno skutečností, že její postava byla inspirována skutečnou principálkou Eliškou Zollnerovou.

3 11.10.2019

Stejně, jako mnozí v komentářích, oceňuji rozdělení knihy na tři části. Přikláním se ke čtenářům, které nejvíc zaujala poslední část - Olžiny dopisy, protože podle mne odhalily nejvíc z její povahy, myšlenek, pohnutek k činům, vysvětlily její smrt. Pro mne je Olga obdivuhodně silná, nesobecká žena, která prožívá celoživotní lásku k muži, který ji v zásadě zklamal, protože podřizoval v životě vše, tedy i jejich vztah, jen svým představám a ideálům. A Olga přesto u syna, který zdědil mnohé z otcovy povahy, přiznává svůj podíl viny na jeho osudu tím, že mu v dětství ukazovala otcův idealizovaný obraz. Obdivuhodné...

5 11.10.2019

Nechci opakovat, co zde již bylo přede mnou napsáno, takže krátce: opravdu velmi nekvalitní překlad, včetně krkolomných slovních spojení a výrazů. Co se týká příběhu, tak mi hlavní postava Hany připadá, vzhledem k tomu, co její muž prováděl nejen jí, ale dokonce i synovi, neadekvátně tolerantní. Spíš se hodí divné slovo "taková omlouvací ". A opakované její pojmenování manžela v každé situaci "můj Branko" mi přijde opravdu už za hranou, dokonce až, vzhledem k tomu, co si nechala od něj líbit, pro ni ponižující.

4 10.10.2019

Po přečtení ostatních knih Mornštajnové jsem byla na "Tiché roky" hodně natěšená a asi proto jsem byla malinko zklamaná. Samotným příběhem opět prolínají historické a společenské změny, ale kniha mi připadá taková "komornější". Stále obdivuji, jak citlivě dokáže autorka vystihnout pocity postav i celkovou atmosféru. Líbila se mi i forma dvou linek vyprávění (otce a dcery), které se plynule v závěru spojí. Zajímavě působilo i použití stejných frází v úvodu a závěru každé kapitoly, které propojení obou linií umocnilo.
Těším se na další autorčinu knihu a než vyjde, budu si asi muset přečíst Strašidýlko Strášu, které má v knihovně vnuk:-)

14 18.09.2019

Zpočátku mě příběh velmi zaujal, přemýšlela jsem nad neuvěřitelně slabošským a nezodpovědným chováním Václava jako otce, který slíbí malé dceři to, co nedodrží a očekává, že jí vše vynahradí penězi. V pokračování se však jeho chování k Daně i dalším lidem dostalo do stadia, kdy z něj nemám jiný pocit, než znechucení. Zasloužená pomsta dcery mi připadá značně vykonstruovaná a nepravděpodobná, přestože má logiku - opět jsou ve hře peníze.

5 18.09.2019

Zpočátku jsem knize moc šanci nedávala, přeci jen už uplynulo hodně let, kdy toto téma bylo přímo pro mne aktuální. Pak jsem se ale do příběhu začetla a docela jsem se bavila. Myslim, že se v hlavní hrdince mnohé těhotné určitě najdou, zjistí, že prožívají podobné situace, pocity, myšlenky a její odlehčený přístup jim dodá odvahu. Líbil se mi i názor na rádoby odborné rady v různých diskusích na internetu. Co mi naopak vadilo, používání slov typu "manža", "milášek", apod. z téhož zdroje.

3 09.09.2019

Celý příběh mi připadal, nenapadá mě lepší výraz, překombinovaný. Ztrácela jsem se v čase, postavách i jejich osudech. Knihu jsem nakonec dočetla, ale ani závěr můj pocit nezměnil - nejspíš tuto autorku vyhledávat nebudu.

2 07.09.2019

Připadá mi, že touto knihou Monyová, slovy hlavní postavy, ukázala, čím jí osobně vlastně psaní bylo. Cituji z knihy: "Mně je souzeno o tom svém (o lásce) jenom snít. Anebo psát! Jen jsem doufala, že výsledek bude mít větší cenu než pouhý výkřik do tmy, větší cenu než deník jedné staré kozy. Příběhy frustrovaných ženských ve středním věku ještě pořád docela frčí. A víš proč? Jsou nás totiž mraky..."

5 01.09.2019

Přečetla jsem dost knih od Monyové, takže kdybych to nevěděla, tak tuto knihu bych na ni netypovala. Je zřejmé, že jde o autorčinu prvotinu, jednoduchý, předvídatelný příběh o Popelce+...a byla svatba a žili šťastně až do smrti. Nekritizuji, ale chci konstatovat, že jak šel se spisovatelkou život, tak se v jejích knihách objevovala podstatně jiná témata. Ale to je asi spíš smutné...

4 01.09.2019