soukroma soukroma komentáře u knih

☰ menu

Pekelná síra Pekelná síra Lincoln Child

Výborné: napínavé, zajímavé a v pár věcech poučné. A ten konec...
Jediné negativum bylo, jak si poradit s vázaným monstrem o nadstandardní velikosti (zejména váze 820 g) a přitom si užívat čtení.

08.06.2016 5 z 5


Marnotratná královna Marnotratná královna Jean Plaidy (p)

Předchozí díly trilogie se mi svým vylíčením historických skutečností zamlouvaly víc, tady se domnívám, že autorka trochu moc stranila Marii Antoinettě, jakoby to byla slaboučká oběť, zejména dvorských intrik - samozřejmě je v tom díl pravdy (i obětí povstalecké lůzy se nakonec stala, ale nebyla jediná ani mezi Habsburky, ostatně proti lůze se nikomu snadno nebojuje), ale hlavně byla také hodně mladá, naivní a velice neukázněná, a protože neměla žádné (zejména vladařské) povinnosti, tak se zákonitě z nudy věnovala jen svým zábavám.
V knize krátce zmiňovaná aféra s náhrdelníkem je samotnou autorkou pěkně zpracovaná jako samostatný (téměř neuvěřitelný) román Královna diamantů.

25.05.2016 3 z 5


Kolosální cesta ke Koloseu a další cyklocesty po Evropě Kolosální cesta ke Koloseu a další cyklocesty po Evropě Milan Martinec

Slusně napsaný cyklodeníček ze čtyř cest na všechny světové strany. Pečlivý popis, nechybí stručný itinerář, mapa a zajímavé fotografie. Autor se snaží si i pohrát s češtinou, takže občas čtenář přemýšlí chvíli spíš o krásách našeho jazyka než krásách cest...

21.05.2016 4 z 5


Tajemný Řím Tajemný Řím Corrado Augias

Těšila jsem se, ale brzy jsem knihu musela odložit - zběsilé skákání od jednoho ke druhému, přes staletí, bez informační hodnoty a zajímavosti, navíc bez map a aspoň nějakých ilustrací či fotografií.

21.05.2016 1 z 5


Máma, táta, děti Máma, táta, děti Carin Gerhardsen

Zkusila jsem další švédskou autorku, ale tentokrát obrovské zklamání (snad jen radost nad krátkostí textu). Nevěrohodné, podivné, postavené na nejoblíbenějších severských patologických tématech - pedofilie a dětská prostituce. Pro mě slabých 30%.

21.05.2016 2 z 5


Evropou s mokrým zadkem Evropou s mokrým zadkem Blanka Jehlíková

Líbilo se mi to moc - na rozdíl od mnoha současných českých cestopisů tu převládá nadšení a celkově zdravě pozitivní přístup (nikoli pesimismus, švejkování a diletantství), který umožňuje dvojici plně si užívat slasti i celkem bezbolestně a s nadhledem zvládat strasti plavby vlastní malou plachetnicí s přídavným motorem Severním i Středozemním mořem i velkými řekami a kanály Nizozemí, Belgie a Francie.

14.05.2016 5 z 5


Zrnko pravdy Zrnko pravdy Zygmunt Miłoszewski

Tak rozporuplné pocity jsem při čtení už dlouho neměla - chvílemi se mi kniha líbila převelice, chvílemi jsem měla silné nutkání ji definitivně odložit (proto nejsem schopná knihu ohodnotit). Nevím, na mě moc politiky a bolestné polské a židovské historie, a nepřiliš uvěřitelní a sympatičtí hrdinové. Přitom nás dle mého samotný autor trochu tahal za nos (a tak také natáhl celou knihu na úctyhodných 400 stran), ovšem celkem v souladu s tím, jak sám pachatel tahal za nos kriminalisty.

30.04.2016 3 z 5


Hadí dcera Hadí dcera Karel Cvrček

Nakonec nic pro mě - sice slibný začátek a pěkný (až nemoderně květnatý - to je ale v tomto případě pozitivum) styl psaní, ale okultní zápletka mě záhy odradila...

19.04.2016 3 z 5


Klingsor Klingsor Torgny Lindgren

Mno, "jiskřivým" bych román zrovna nenazvala. Byl stejně zvláštní jako Přerušený příběh, který jsem jediný před delší dobou od autora četla. A právě tato podobnost nikoli čistě náhodná mě nejvíc štvala - mj. opět taková (podivná) obsese (podivným) jídlem a zvláštními místy Švédska, ale tady pro oživení výrazně chyběly různorodé figurky a lidské osudy, samotný Klingsor to neutáhl, ostatně za moc nestál. Takže za mě slabých 50%.

09.04.2016 3 z 5


Dívej se, jak umírám Dívej se, jak umírám Erica Spindler

Pro mě až moc červená knihovna - melodramatický děj, afektované jednání, myšlenky a dialogy hlavní hrdinky, navíc se to vše táhne jak med... I když to do značné míry dokresluje jižanské způsoby v New Orleans, mně to nesedlo podobně jako částečné použití nespisovného jazyka v dialozích. 50%

05.04.2016 3 z 5


Ve svém živlu Ve svém živlu Ken Robinson

Čtivé a zajímavé - na mnoha příkladech celosvětově známých osob(ností) převážně anglosaského světa autor ukazuje, jak se cítí lidé ve svém živlu (v originále "passion") a zejména co obnáší nalezení tohoto živlu, jak trnitá či zvláštní cesta to může být, někdy jako běh přes překážky na velmi dlouhou trať, který se ale vyplatí. Trochu mě mrzelo, že vybrané příběhy se týkají především uměleckých oborů všeho druhu, zatímco z přírodních věd se občas míhne nějaký matematik a z humanitních či exaktních oborů pak prakticky nikdo (maximálně jeden dva podnikatelé či ekonomové). Ale to asi odpovídá realitě - pro umělecky vyhraněně nadané může být mnohem obtížnější svůj talent najít a realizovat (velmi závisí na podnětech a příležitostech). Kniha nepřináší poučky (ani testy či cvičení), ale něco málo diskuse nad významem (a omezením) vzdělávacího systému a hlavně nepřeberně příběhů ze života.

04.04.2016 4 z 5


Konečná teorie Konečná teorie Mark Alpert

Po mě nenaplněné očekávání - o moderní fyzice (ani populárně či na hranici sci-fi) se v knize opravdu mnoho nedozvíte, autor se tomuto klíčovému tématu (teorie strun až teorie všeho) věnuje jen dohromady na několika stranách. Zbytek je zběsilý thriller o vědcích prchajících před nájemným zabijákem a FBI.

23.03.2016 3 z 5


Cukrová smrt Cukrová smrt Unni Lindell

Oproti Temnému muži mi zde vadilo skoro vše: přemíra všech obvyklých témat současnosti - drogy, přistěhovalci, nájemní zabijáci, zkorumpovaní mocní..., na úkor nějakých přijatelnějších lidských osudů. Dialogy hlavně mezi Marian a Cato dělaly z celé knihy úplně absurdní drama, nikdo nikoho neposlouchal, nereagovali na vyřčené, ale pouze čím dál vztekleji a zarputileji udržovali své postoje, ať to bylo jakkoli neefektivní a neprofesionální.

23.03.2016 3 z 5


Temný muž Temný muž Unni Lindell

Líbila se mi velice, nesrovnatelně více než Cukrová smrt, kterou jsem četla jako první. Velice zapeklité rodinné vazby a tejemství, vedoucí nakonec k několika vraždám, ale ne vždy je vše tak, jak na první pohled vyhlíží, takže dojde i na šťastné konce. Marian není zrovna partner do nepohody ani příjemný společník, ale celkem to s ní ještě šlo i při vší její excentričnosti (na rozdíl od Cukrové smrti, kde se Marian a Cato chovají zcela neprofesionálně, až z toho mrazí víc než z hlavního příběhu).

23.03.2016 5 z 5


Úkryt ve Villette Úkryt ve Villette Ingrid Hedström

Ze všech přečetných knih se mi tato zdála asi nejlepší. Série není moc akční, postrádá něco originálního, hlavní postava není nic moc, v tom plně souhlasím s komentáři niže. Ale tady byl příběh zajímavě zapeklitý, přes několik desetiletí a dvě země, zahrnoval rodinná tajemství a méně politiky než obvykle.

23.03.2016 4 z 5


Výkupné za mrtvého Výkupné za mrtvého Ellis Peters (p)

Dlouho jsem Cadfaelovy případy nečetla, takže možná proto mi tento přišel jako hodně slabý, naivní a jednoduchý, přespříliš romantický, bez čehokoli navíc, co většinou bratrovo šetření přináší, zejména z historických kulis.
Jestlipak by naše milá a stále bohatší ČT nemohla šáhnout do archivu trochu jinam, než kam donekonečna sahá, a dala nám takovou britskou klasiku jako seriál Případy bratra Cadfaela (či Já, Klaudius, se stejným výtečným hercem v hlavní roli).

23.03.2016 3 z 5


Pozdní pokání Pozdní pokání Viktor Arnar Ingólfsson

Dobrá detektivka: komplikovaná zápletka, s pomstou po desítkách let. Začátek počtivě hned prozradí čtenáři, o jaký perverzní čin se hlavně jedná, ale naštěstí je toho ve hře více. Kniha je velice čtivá a nepostrádá humor na straně vyšetřovatelů (tady perlil Gunnar, který si celou dobu užíval s bolestí zad, k niž se postupně přidávaly další a další zdravotní problémy, ale to ho jako správného polictistu ani v nejmenším nezastavilo ;-). Li byl také fajn, zejména se mi líbil jeho postřeh, že cestování (hlavně letadlem) mu sebere víc energie (všechnu na jeden den) než zaběhnout maraton (za 3+ hodiny).
Tohohle spisovatele mám ze všech islandských krimi autorů nejraději.

20.03.2016 4 z 5


Mlčení Mlčení Jan Costin Wagner

Velice slabé, nemůžu hodnotit ani jako průměr - v podstatě se celou knihu nedělo zhola nic, do poloviny jsme se dozvěděli pouze to, co jsme si přečetli už v anotaci... Nekonečné opakování a postupné přibývání finských jmen a příjmení na čtivosti také nepřidává. Kniha mě nebavila, nic mi nedala, ničím mě nezaujala, o psychologickém románu či dokonce thrilleru nemůže být ani řeč. A konec - nekompletně uzavírající celé drama - je víc než znepokojivý v této fikci.
Už první kniha, kterou jsem od autora četla, Ledový měsíc, mě nijak neuchvátila, na další (dlouho připravenou) snad už nebudu mít ani odvahu...

18.03.2016 2 z 5


Krvavý orel Krvavý orel Craig Russell

První polovna se mi líbila moc - nové prostředí a pojetí, čtivý rukopis autora i pěkné vykreslení postav a samozřejmě zajímavá zápletka. Ale jak přibývalo tajných služeb a kontra-služeb nejen (a jejich zkratek) v Německu starém i novém, Rusku starém i novém i na Ukrajině, působení přistěhovaleckých mafií v Hamburku, tak se mi zdálo až moc. Závěrečná akční smršť vedoucí k obětem se už dala víc než čekat.
Takže za prostředí, za Fabela a jeho skupinu, i za vhled do některých historických, kulturních i jazykových specialit Německa a svébytného hanzovního města Hamburku dávám 100%, ale za celkovou zápletku už méně - zbytečně mnoho věcí dohromady, méně je často více.

26.02.2016 4 z 5


Kde se stala chyba Kde se stala chyba Alafair Burke

Trochu suché podání příběhu z policejního a soudního prostředí, s podrobným popisem činností státní žalobkyně, vyšetřovatelů i soudů, což je ale zase zajímavá změna mezi záplavou příliš povrchních a přehnaných thrillerů, které nemají se skutečností a zákonnou spravedlností nic společného.

24.02.2016 4 z 5