Skip komentáře u knih

¨Rozvleklé, nudné, místy až k uzoufání. Asi bych musel být sjetý nějakým tím kořením, abych v tom něco viděl. Ale píseční červi byli fajn, těm bych dal víc prostoru a nechal je všechny ty připitomělý lidi zlikvidovat. Asi tak 20 stran textu by bohatě stačilo a zvonec…konec.

5 13.07.2015

Sci-fi, která není špatná, ale že bych četl něco extra, to teda ne. Celý ten příběh šel docela velkou oklikou kolem mě, nic mi to neřeklo ani nedalo, nebylo se nad čím zamyslet a ani mě to aspoň nepobavilo. Takže pro mě poněkud průměrná záležitost.

1 11.07.2015

Tenhle chlápek prostě uměl psát. Vyloženě jsem si užíval ta dlouhá souvětí, napsaná tak, že se čtenář ani na chvíli neztrácí v textu. Skvěle popsaná psychologie postav, žádné nesrozumitelnosti. Raskolnikov byl prostě debil, který nevěděl co roupama dělat, tak si holt vyzkoušel jednu svoji pošahanou teorii. Docela se divím těm lidem, co při něm pořád stáli.

3 07.07.2015

Kecy, kecy, kecy… To mi letělo pořád hlavou při čtení této knihy. Dokonce mi to místy připomínalo i Coelhovu knihu Veronika se rozhodla zemřít, což je teda neskutečně stupidní „dílo“. Nevěřil jsem vlastním očím, co to Murakami plácá. Jediné, co jsem si vůči všem hrdinům přál, bylo, ať si to hodí a nevopruzujou těmi svými vyloženě idiotskými kecy. Norské dřevo je zcela zbytečná kniha o ničem a hlava mi nebere autorovu popularitu. Jediné plus je, že po stylistické stránce, to není špatné, ale to je bohužel všechno.

5 05.07.2015

Slavné Čapkovo drama funguje skvěle na jevišti, ve filmu i na papíře. Jediné, co mi moc nešlo pod nos, bylo náhlé obrácení Maršála. Připadalo mi to dokonce až směšné, ale sám nevím, jak bych to jako autor řešil.

1 14.02.2015

Docela vtipná rýmovačka, ale je tam tolik míst, kde autorovi ujíždí rytmus, že mi to vyloženě drhlo před očima. Jako satira tedy dobré, ale po formální stránce je to mnohdy dost děsné.

2 14.02.2015

Osídlování Marsu podle Raye Bradburyho je docela drsné, vážné i vtipné, rozhodně dobře napsané, i když jsem měl chvílemi pocit, že to nemá hlavu ani patu, ale nakonec jsem zjistil, že jsem byl jen méně pozorný. V dnešní době už je kniha poněkud zastaralá, ale to nic nemění na její kvalitě a jistém kouzlu.

1 14.02.2015

Dobře napsané povídky, v nichž sledujeme postupný vývoj robotů ke stále větší dokonalosti, ale také všelijaké jejich chyby, které je nutné řešit. Skvělá je pointa poslední povídky: [SPOILER!] Stroje přebírají vládu nad světem a jelikož striktně dodržují zákony robotiky, stává se život prakticky dokonalým.

4 14.02.2015

Příběh o týpkovi, který je posedlý pomstou za křivdu, která se mu stala. To celé ve sci-fi hávu, kde se hojně používá jauntování (teleportace). Své kvality kniha jistě má, ale mě to většinou nějak míjelo, sem tam mě něco zaujalo a za chvíli se to zase vypařilo.

14.02.2015

Cestování časem a agenti Stráže na různých časových i prostorových úsecích. Všelijakým těm smyčkám a přesmyčkám jsem moc nerozuměl, ale naštěstí s nimi autor moc nezahlcoval, takže jsem si docela užíval všechny ty příběhy propojené nezávislým agentem Stráže času Mansem Everardem. A jelikož se všechny odehrávaly v minulosti, tak jsem se i poučil, když jsem zabrousil na Wikipedii, abych se podíval, jak to bylo třeba s městem Tyr, gótským králem Ermanarichem atd.

14.02.2015

Konstrukce tohoto spisovatele jsou hodně přitažené za vlasy, ale bylo to lepší než Švábi, které jsem četl dříve. A to je asi vše, co se o tom dá říct. Nepředpokládám, že by se mi nějaká jeho kniha ještě dostala do ruky a vůbec mi to nebude vadit.

24.01.2015

Zpočátku jsem si myslel, že to je o Siddhárthovi Gautamovi, který se stal Buddhou, ale jde o jeho jmenovce. Ten na své cestě za poznáním prochází všemi stádii v lidském životě od mládí a učení se od starších učitelů, přes askezi, život v blahobytu sansáry až po konečné procitnutí. Napsané je to jako dlouhá báseň v próze, lehce plynoucí věty provázejí čtenáře od začátku do konce a je jen na něm, jestli si z četby vezme něco pro sebe nebo ne. Kniha patří k tomu druhu duchovní literatury, který nepředkládá žádný návod, jen možnost. A dá se to celé brát i jako jen zajímavý příběh jednoho člověka.

1 22.01.2015

Kniha, která přiměje k zamyšlení. Neříkám, že každého, ale ten potenciál v sobě rozhodně má. Bohužel nedokážu nějak jasně a srozumitelně písemnou formou vyjádřit, o čem kniha je. Lewis vyjadřuje své myšlenky především o dobru a zlu, o cestách v lidském životě a rozhodnutích, která musí každý dělat na jednotlivých rozcestích. Není to kniha návodná ani motivační, jaké jsou dnes vydávány v tak velkém počtu. Nejde ani o složitě filozofické dílo.

1 20.01.2015

Tahle kniha je až Vianovsky absurdní a myslím, že i sám Boris by se při jejím čtení dobře bavil. Autor zde zparodoval slavný Matrix, občas se pohádal s postavami, které psaním tvořil, zkrátka napsal brakovku velmi těžkého kalibru. Nemohu říct, že bych přečetl něco hodně zajímavého, ale proč si někdy nedopřát kvalitní blbost :-)

18.01.2015

Neil Gaiman mě ve svých knihách Nikdykde a Američtí bohové poučil o tom, že jiné světy, existující paralelně s tím naším, nejsou něčím až tak úplně nemožným. Alespoň v rámci literatury mu to funguje velmi dobře a po přečtení jeho knih si někteří čtenáři (včetně mě) řeknou, proč ne? Gaiman je mnohem vyšší level než Riggs, ale i přesto je Sirotčinec knihou, která dokáže podnítit fantazii, aby začala pracovat, což je dobře. A tak někde za časovou smyčkou žijí v určitém časovém období děti, které mají různé, řekněme, nadpřirozené schopnosti, jsou skryté, protože po nich jdou jisté obludy, a musí za svůj klidný svět bojovat. Pro někoho blbost, pro někoho ne. Pro mě takové docela pohodové čtení, kterým rád ředím náročnější literaturu.

1 08.01.2015

Román pojednávající o posledních dnech Simóna Bolívara, osvoboditele mnoha jihoamerických zemí od španělské nadvlády. Těžko říct, kde končí autentično a začíná fikce. Řekl bych, že té fikce je tam mnohem víc, i když stále na základě autentických podkladů. Ostatně on čtenář velmi rychle pochopí, že nečte žádnou biografii. A tak se snadno ponoří do vypravěčského světa, který pro něj Márquez stvořil, což udělal se svým obvyklým umem, který mají jeho čtenáři tak rádi a kvůli kterému se k jeho knihám vracejí.

1 06.01.2015

Kniha obsahuje dvě novely. Policajt z knihovny má sice docela dobrou atmosféru, ale to je tak všechno. Zápletka vychází z toho, že se cosi, jakási podivná bytost, živí strachem malých dětí. No a když jedno takové dospěje a má ve své duševní výbavě jeden potlačený hrůzný zážitek z dětství, pak je ideálním kandidátem na to, aby se ona bytost mohla zase zhmotnit v lidské podobě. Zní to jako fantasmagorie? Ona to v podstatě je, ale King to umí napsat tak, že je to pro určitý okruh čtenářů zajímavé a ještě mu to slušně vydělává, za což klobouk dolů.
Druhá novela Sluneční pes je zas o tom, jak se „zblázní“ jeden polaroid a skrz něj se určitým způsobem dere z jiného světa do toho našeho velké a zabijácké zlo. Víc se o tom ve zkratce asi říct nedá. Není to úplně blbé, ale k nějakým skvostům literatury to rozhodně nepatří. A o to Kingovi ani nejde. Prostě jen chrlí na papír horory nebo mysteriózní příběhy a ono mu to nějak funguje.

3 04.01.2015

První část knihy, v níž se vyšetřuje vražda, ještě ujde. Ale ta druhá, ve které je popisováno, co se stalo před vraždou, ta je teda jako hodně řídká krupicová kaše, navíc bez chuti a bez zápachu. Celkově tedy docela nudná kniha, která po přečtení zapadne kamsi do zapomenutí, pokud tedy nepatříte k České společnosti Sherlocka Holmese nebo Institutu pro studium života a díla Sherlocka Holmese. Obojí k mému překvapení u nás opravdu funguje. No ale každý se baví nějak po svém.

1 02.01.2015

Docela dobře napsaný horor nebo psychothriller, nevím přesně kam to zařadit. Myšlenka celého toho příběhu není nijak přitažená za vlasy, akorát samotný zlom vedoucí k odhalení a pointě je hodně kostrbatý, přičemž samotná pointa a hlavně její vyznění vůbec špatné nejsou. Holt došlo k tomu, že Suzuki měl dobrý příběh, který uměl vygradovat, a pak kvalitní pointu, ale jaksi mu chyběla ta spojnice, což je škoda.

3 31.12.2014

Ten příběh patnáctiletého kluka, který uteče z domova, je docela zajímavý, čtivě napsaný, obsahuje i napínavé momenty, ale po přečtení ve mně zůstal pocit, který vůbec nemám rád: Co tím chtěl autor říci? Murakami zde nadhodil nějaké myšlenky, ale co s nimi, když mně osobně přišly jen jako berle pro podepření celého příběhu, aby se mu to celé nesesypalo jako domeček z karet. Na takovéhle hry já autorům neskáču. Nicméně nenudil jsem se, to je fakt a uvidím, co bude v nějaké jeho další knize.

29.12.2014