Sisssi komentáře u knih

I přes minimální počet slov silný příběh o samotě, prázdnotě a ztrátě.

Na můj vkus příliš ženské, plné postav s nesympatickými názory, postav, které se nikdy nepoučí a s nimiž jaksi nemohu soucítit. Jako oddechovka dostačující.

Velmi průměrná červená knihovna. S dobou a osobností Marie Terezie to má jen málo společného. Škoda, zasloužila by si víc, když už měla to výročí. Pro čtenářky Oldřišky Ciprové nebo Hany Parkánové-Whitton je to vhodné, pro toho, kdo se chce seznámit se skutečnou Marií Terezií, nikoli.

O mnoho slabší než předchozí dva díly.

Vtipné, ale černobílé a prvoplánové.

Tak jsem se dozvěděla, že Marie Terezie milovala jízdu na koni a kolotoče. Jak někdo může v tomto kontextu přeložit slovo "Karussell" výrazem "kolotoč", to je mi vskutku záhadou. Marie Terezie nemilovala kolotoče, ale karusely. Překladu by trocha pilování neuškodila. Dodatek z 24. 1. - Karusel je kratochvíle na koních, často v kostýmech, kdy se předvádí různé figury a tanečky.

Další zajímavé dílko Torey Haydenové. Překvapilo mne, že ještě v 70. letech byly udělovány fyzické tresty a rovněž každodenní ranní přísahání vlajce a zpěv vlasteneckých písní. Vždycky mě dokáže pobavit, jak podobný vývoj prodělal i přes ideologické odlišnosti Východ i Západ.

Přesně jako ten medvěd si často připadám. Neustále nucená do něčeho, co vlastně vůbec nechci. Jenže na rozdíl od medvěda se nemůžu vrátit ke své přirozenosti a prostě se zahrabat do brlohu a žít si dál svůj medvědí život...

Opět pravopisná chyba hned na prvních stranách, která bohužel nezůstala jediná, škoda.

Překlad se mi nezdá být ideální a hned na prvních stránkách lze najít pravopisnou chybu.

Autorka není romanopisec a je to znát - zkratkovitost, pak zase popisy zbytečných činností, opakování, protože neumí daný fakt vyjádřit jinak, stylitická neobratnost... Tehdejší středoevropské dějiny rovněž nejsou autorčinou silnou stránkou, doufám, že alepoň v japonských reáliích se vyzná lépe, když se jimi tak dlouho zabývá. Seznámit širší veřejnost s postavou Japonky, která se vdala za středoevropského šlechtice, byl dobrý nápad, ale realizace je bohužel nepříliš kvalitní. Škoda, oceňuji snahu, ale mohlo to být lepší.

Zajímavé, jen více takových mírně experimentálních počinů.

Čekala jsem, že to bude mnohem horší, jak jsem u populárně naučných knih tohoto druhu zvyklá. O skutečně "pravdivé příběhy" nejde ani náhodou, některé překlepy, chyby (faktografické, překladové, pravopisné) a vyložené nesmysly jsou opravdu neuvěřitelné, ale přesto stojí tato kniha o stupínek výše, než je u tohoto žánru a u amerických autorů obvyklé. Další malá pochvala je za výběr některých méně obvyklých "princezen".

Mám poněkud smíšené pocity. Poslední část byla dobrá a moc se mi líbila, i když ten konec po příchodu na Athos by se dal ještě rozvinout, části předtím mi svou dobrodružností až připomínaly mayovky. Je vidět, že autor se orientuje ve věcech, o nichž píše, co ale ubralo na historické věrohodnosti, bylo vyprávění stylizované jako zápis jeromonacha Theodosia, protože takhle se tehdy opravdu nepsalo (a už vůbec ne, aby někdo psal v ich formě za někoho jiného). Kdyby to všechno autor popisoval jako pouhé myšlenky protagonistů, bylo by to daleko lepší. Smutné na tom je, že tohle překopání má na svědomí redaktor z Hostu. Fakt díky, kvůli lepší čtivosti a pár čtenářům navíc přinutit autora, aby překopal něco, co psal ve stylu byzantské legendy, opravdu nebylo nutné. Autorovi palec nahoru (pokud napíše něco dalšího, ráda po tom sáhnu), Hostu palec dolů.

Slibovaný zázrak se nekonal. Slabé a trapné.

Nenáročná oddechovka, jen by si měl autor lépe nastudovat reálie doby, do níž děj své knihy zasazuje.

Lepší než Pole a palisáda.

Laskavé, procítěné, krásné.

Začátek se mi líbil, od druhé části se však začínalo objevovat čím dál více laciných sci-fi prvků a kniha se zvrhla v tuctovku.

S filmem má povídková předloha jen málo společného. Tato jednohubka je pěknou demonstrací toho, jak zabedněně někdy lidé pohlížení na druhé, neschopni si uvědomit, že ti druzí nemohou měnit věci, které se jim dějí. Půvabná alegorie lidské neochoty připustit si pravdu, nazývat věci pravými jmény a přijmout druhého takového, jaký skutečně je.