Sirius komentáře u knih

Strhující thriller v němž Jan Hlávka překročil silnou a hlavně zažitou hranici mezi pulpovou vlakovou literaturou (nic proti ní, jak víte, miluji jí) a klasickou beletrií hlavního proudu, kterou čtou lidi, kteří se při slovech fantastika jen zakření a jdou dál. Je to hlavně z toho důvodu, že Hlávka má přehled o současném dění a nebojí se je vetkat do příběhu, kterému to velmi pomáhá. Pokud jsem byl u první části skeptický a lehce zklamaný, pak mi to druhá polovina velmi vynahradila. I zde jsou všechny postavy živoucí a to i X-Hawk - po každé když se o něm postavy rozmluví, tak mi běhá mráz po zádech. A dělá tak zlo skutečným zlem. Co je hlavní a co mě na Odplatě upoutalo je ono budování, vlastně odkrývání mytologie a historie Kovářů rovnováhy, díky čemuž děj získává ten správný šmak. Právě v mytologii tkví celé kouzlo Odplaty. Jakmile se o ní autor rozmluví, žerete mu to s navijákem a chcete, aby mluvil ještě víc. Pochválit si také zaslouží i Vegova španělština, díky které tato postava získává na životnosti. Abych nezapomněl - Národní knihovna mě velmi potěšila. Inu, on mě potěšil celý tento díl, který můžeme i s první polovinou pokládat za jeden z nejlepších, ne-li nejlepší díl celé série. Honza Hlávka odvedl ohromující práci, která si zaslouží obdiv všech čtenářů. O to víc vás pak zamrzí nesmyslný postepilog od Miroslava Žambocha, který to celé kazí...

2 02.01.2011

Čekal jsem, že to bude větší průser, ale nakonec se z toho vyklubalo docela příjemný čtivo. Děj svižně utíká, nápady taky dobré, akce není špatná. Nicméně po báječné dvoudílné Odplatě je to zase pořádný pokles v kvalitě. Inu, není spisovatel ten, co by se zavděčil všem. Nechci panu Pecinovskému křivdit, ten odvedl brilantní práci a neponechal nic náhodě, takže si (narozdíl od jiného klasika české sci-fi) pořádně nastudoval JFK reálie a pochopil o čem to celé vlastně je. Takže tak...

02.01.2011

Abych se přiznal, Zrcadlovky mi ze začátku padaly z nosu. Bylo to díky Gibsnově povídce, kterou jsem přečetl s obrovskými obtížemi. Jakmile na mě pohlédli Hadí oči tak už to bylo lepší a s každou povídkou jsem byl spokojenější a spokojenější. Nicméně dám jen 4* Je to hlavně o tom, že ve spoustě povídek se nachází mnoho stejných motivů (drogy, hudba atd). od takhle legendární knihy jsem očekával něco víc. Nicméně stěžovat si nemohu, některé texty mě dokázaly ohromit (Volná zóna, Slunovrat, Petra...) a ukázat, jak autoři dokázaly tehdy předběhnout svou dobu a prorokovat budoucnost___ Pokud milujete sex, drogy a počítače, pak jsou Zrcadlovky to pravé pro vás. Zaručuji, že sluneční paprsky vás díky nim obtěžovat nebudou.

1 02.01.2011

Fajn oddechovka, na jeden či dva podzimní večery. Tanya Huffová mě dokázala vtáhnout do děje hned na počátku vyprávění, v prostředku to bylo trochu horší a na konci, kdy děj gradoval, jsem se opět plně ponořil. Hrdinové jsou sympatičtí, obzvlášť Henry mi hned přirostl k srdci, asi hlavně proto, že ho nekousla radioaktivní veverka a celou dobu nešplhal po stromech, co se postavy Vicky týče, tam už to bylo trochu horší. Jednak kvůli jejím úvahám o tom, že za tím vším už od začátku stojí upír, jednak proto, že byla prostě na ženskou moc drsná. Nicméně jsem byl spokojený, protože ve výsledku kniha svůj účel pobavit čtenáře plní na 110% Už teď uvažiji o tom, že se hned pustím do druhého dílu.

02.01.2011

O něco lepší než první díl, změna prostředí příběhu taky náramně pomohla. Ale opět jsem měl ten samý problém, jako s předchozím dílem. Autorka umí čtenáře hned od první stránky vtáhnout do děje, ale uprostřed to začíná opadat, aby pak přišla s obrovským a gradujícím finále. Abych jen nekritizoval - postavy nejsou ploché, pohly se kupředu a uvidíme, co příští rok přinese díl třetí. Krevní pouta každopádně splňují jako oddechovka svůj účel na 110% a já si je nehodlám ze svých rukou jen tak sundat...

02.01.2011

Utrpení! Ze začátku jsem si myslel, že čtu nějaký tuctový ženský román o životě na malém městě, plný vztahů, ženských plků a popisu situace, který se na sté stránce překlenul do fajn akčního díla. Bohužel moc akčního. Já proti akci nic nemám, ale čeho je moc, toho je přílíš a tohle se v té akci přímo topilo, jako neplavec v hlubokém moři. Korunu tomu potom nasazují špatně napsaná jména, stejně jako dokonalost Vegových spoluhračů proti kterým je Stallone jen obyčejný důchodce na kolečkovém křesle. A to ani nemluvím o další z kýčovitých obálek Tomáše Jedna, kterému je to asi jedno, stejně jako tvůrcům série. I přes všechny chyby je Vincent Vega fajn počtení na čtrnáctidenní počtení (ano, díky chudokrevnému rozjedu vám to skutečně vydrží dva týdny)v typickém stylu Miroslava Žambocha. Nic víc. Nic míň. Na druhé straně je lepší než díl Josefa Pecinovského, díky čemuž si zaslouží o 1/2 bodu víc.

02.01.2011

Vítr v piniích mě pohladil po čtenářské duši. Postavy jsou skvěle propracované, akce (sice jí tam není hodně) je dobře popsaná, stejně jako svět, v němž se příběh odehrává. Po jazykové stránce pak tato kniha patří k tomu nejlepšímu, co mé čtenářské oko spatřilo za svou čtenářskou kariéru. Prostě je vidět, že si na tom Františka s Jakubem dali záležet a nic neponechali náhodě. Uvidíme, zda se časem dočkáme pokračování

3 02.01.2011

Nemám rád Městské války. Kvůli Zlatému kříži jsem nastoupil do špatného vlaku, kvůli Runovému meči jsem ve vlaku nechal svojí oblíbenou čepici. O čem to svědčí? Svědčí to o tom, že i Runový meč je zatraceně čtivý a že jeho postavy jsou dobře propracované. Zatímco Zlatý kříž byl městskou fantasy s prvky thrilleru, Runový meč je pak epickou fantasy jako víno. Nechybí tu čarodějové, válečníci, láska ani zrada (v tomhle případě ku*evsky velká zrada, která mě opravdu, ale opravdu šokovala a zcela změnila můj pohled na některé postavy a vyvolala u mě spoustu otázek). S čistým srdcem Runový meč známkuji 5* a jsem zvědav, jak to Pavel uzavře. Šachovnice je připravena, figurky jsou v pohybu a já se těším na třetí díl.

8 02.01.2011

Co říct o Století páry? No, každý, kdo čeká další příběhy inspirované gangsterkami a americkou drsnou školou bude zklamán. Každý, kdo čeká bombastický návrat Petra Schinka bude nadšen. Jsem rád, že patřím do té druhé skupiny. Autor zůstal věrný svému stylu, ale tentokrát hraje na zvučnou dobrodružnou strunu jako ten nejlepší kytarista a dokazuje, že mu není cizí ani takový sub žánr jako je steampunk. Od okamžiku kdy začnete číst, nebudete moci skončit. Nejen takové je kouzlo Schinkovy druhé knihy. Mimochodem – Schinkova síla je právě v povídkách, které odjakživa k dobrodružnému žánru patřily stejně jako Manka k Rumcjasovi a jako Rumcajs k Mance

1 02.01.2011

Ano, tahle knížka mi potvrdila jednu věc: panu Šlechtovi jdou mnohem lépe povídky. Jsem rád, že po Hořících přízracích, které mě nějak moc nezaujaly, vyšla mistrovi další povídková sbírka, která mi sedla jako ulitá. V rámci dobrodružné fantasy to patří (stejně jako Váleční lest)do mého žebříčku nej knih. Doufám, že na další povídky Vladimíra Šlechty ze světa Krvavého pohraničí nebudu muset čekat dlouho.

02.01.2011

Solidní oddechovka na dva večery. Nic víc nic míň. Nic proti Ďurovi nemám, ale toho pravého Conana uměl napsat prostě jenom Howard a žádný jiný autor to nezvládne, i kdyby se měl přetrhnout. Navíc je tohle moc utopeno v krvi a hnusu, což mi nebylo příliš po chuti. Kažpodáně si ještě přečtu 12 bran pekla, třeba se mi to bude líbit víc než toto. ps: obálka Miša Ivana je dokonalá. Asi je zbytečné opakovat, že tenhle ilustrátor je bůh, co?

02.01.2011

Dobrá a hlavně čtivá oddechovka na jeden večer. Pravda, po Odplatě jsem od Honzy čekal něco jiného, ale tohle taky nebylo špatné. Hlavní hrdina sice nebude mým knižním favoritem, Silion mi připomínala Asenat z Odplaty, ale to nevadí. I tak jsem se královsky bavil, vypnul jsem u toho na pár hodin mozek. Takže, Jane a Jano, těším se na vás další společný počin.

2 02.01.2011

V rámci téhle série je to nadprůměr. Polák vytvořil dobrý, temný a fungující svět s řadou dobře propracovaných postav, s nimiž se bude moci hrát i v dalších dílech. A čte se to jedna radost. Hodně fandů asi Apokalypsa nepotěší, protože se tu nestřílí každou chvíli, díky čemuž se to netopí v litrech krve. Milovníky magie, okultismu a dalších podobných věcí (o nichž vím asi tolik co o sekání dříví = 0) tenhle díl taky potěší všemožnými odkazy a na nejrůznějšími magickými formulemi. Na druhé straně jsem se ale nemohl zcela ponořit do příběhu a maximálně si ho vychutnat - nebyl jsem přímo v ději ale jen jsem jej pozoroval. A hlavně mi tu chyběl pořádný záporák, který by hrdinům zatápěl. Bohužel ani ten Antikrist nebyl pořádný parchant, jak jsem původně čekal. Každopádně se od Hlávkovy Odplaty jedná o nejlepší díl, takže mi stálo za to přetrpět čtení dílů 21 a 22, byť samozřejmě Polák autora dílů 19 a 20 nepřekonal. Co se bonusové povídky týče - to je taková malá třešnička na dortu. Pokud se ale její autor Petr Totek vypíše a oprostí se od vzoru, který má v Miroslavu Žambochovi, můžeme za pár let stát dlouhé fronty i na jeho knihy.

1 02.01.2011

Hodně dobrá knížka a to i přes fakt, že se tu Heteša zpronevěřil svému oblíbenému cyberpunku. Je tu opět všechno, co máme na knížkách tohoto autora tak rádi: detektivní zápletka, nezdolný hrdina, akce a hlavně kupa dobrých hlášek. Pokud máte Hetešovy knihy rádi, rozhodně po tom sáhněte. Určitě nebudete zklamání. ps: ta obálka Marka Okóna je prostě perfektní.

1 02.01.2011

Fajn oddechová detektivní upírárna (zatím nejlepší z celé série), líbí se mi, že autorka neustrnula a neustále přináší do cyklu nové nápady a hlavně, že vztahy mezi postavami se neustále vyvíjejí. A ten záporák byl zatím nejlepší

02.01.2011

Když pomineme Věrozvěsty a Pekelníky tak tahle kniha vlastně ostříleným mazákům, kteří mají Červenáka v malíku, nepřináší nic nového. Tedy pokud pomineme fakt, že máme ty nejlepší příběhy pěkně v jednom svazku. Takže výhoda je tu hlavně pro ty Červenákem nepolíbené. Ale to nevadí, byla paráda si ty povídky načíst znova, ono totiž není nad dobrou dobrodružnou fantasy. Pravda, sice se tu některé motivy opakují (strigy pijící lidskou krev, konflikty mezi národy či kmeny), ale čert to vem, hlavně že je to čtivé a dobře napsané. Když se mi tahle kniha dostala do ruky, automaticky jsem se vrhl na Věrozvěsty, kterých jsem se nemohl dočkat. Při čtení na mě dýchla vlna nostalgie, protože Černokněžník byla jednou z prvních fantasy ság, kterou jsem v životě přečetl a to ona zapříčinila to, že se ze mě stal autorův věrný čtenář a později i dvorní recenzent. Proto mě tak trochu mrzí ten konec, nebudu říkat o co jde, abych nespoileroval, ale tohle jsem nečekal v žádném případě. Náladu mi trochu spravili Pekelníci s kapitánem Báthorym v hlavní roli, nicméně do varu mě taky nedostali. Možná to bylo způsobené tím, že jsem kdysi četl Hrdlořeze, takže jsem věděl o co půjde. Ty pravé čtenářské orgie započaly teprve ve chvíli, kdy jsem se pustil do Bivoje a všechno to vyvrcholilo o příběhů Ilji Muromce a pak u Kamene a krve. Ano, všechny ty staré šlágry, které jsem kdysi sháněl v Pevnostech a antologiích mi bohužel rozproudili krev víc než ta jedna novinka a jedna překopaná povídka publikovaná pod novým názvem s "jiným" hrdinou v hlavní roli._____ Kámen a krev je hustopekelným čtením, které vystačí na jeden víkend, a u kterého si skvěle odpočinete. Nicméně dávám jen 4* protože na tu pátou to bohužel nestačí kvůli Věrozvěstům. ps: ta obálka Miša Ivana je prostě k sežrání

4 02.01.2011

Takže, abych se přiznal, tak prvních padesát stránek mě to vůbec nechytlo, ale naštěstí jsem člověk trpělivý, což se mi ve výsledku vyplatilo. A hlavně, já u zahraničního autora nikdy nešlápnu vedle, což se mi nestalo ani tentokrát. Příběh příjemně ubíhá, nikde se nezadrhává. Postavy jsou živoucí, psychologie skvělá (tomu vzhledem k autorově vystudované škole nedivím), všechno je to navíc ironické a je tu Glokta a ten se hned stal mým oblíbencem díky svému neustálému glosování okolního prostředí. Taky je vidět, že Abercrombie má rád Wolverina, protože postava Logena a jeho hláška: "ještě žiju." to dokazuje na plné čáře. Ač je tohle pouhá příprava šachovnice, líbilo se mi to a nalákalo mě to na zbylé dva díly, které si určitě koupím a s chutí přečtu. Zatím ale dám 4* a uvidíme, zda je u dalších dílů zvýším na 5.

3 02.01.2011

spíš než horor je to thriller s menšími hororovými prvky, ale to nevadí, protože mi to líbilo a plným právem si to zaslouží pět hvězdiček. Je to hlavně kvůli tomu, že Hill neustrnul ve svém literárním vývoji a v porovnání s Rohy je Černá krabice jen vydařeným cvičením z workshopu pro mladé autory. Rohy dokazují, že Hill na to má a že je jedna z největších star mladé autorské generace, a že je rozhodně synem svého otce. I přes fakt, že od začátku víme, kdo je tu hlavní parchant a že nás nečekají nikterak šokující odhalení, se mi to líbilo. A to hlavně z toho důvodu, že postavy jsou tu tak živoucí a propracované, že mě až chvílemi přecházel zrak. Překvapivě mě pak nejvíc zaujal záporák, který se mi zdál nejvíc propracovaný a byl skutečná literární svině, i přes to si myslím, že by příště mohl Hill stvořit ještě lepšího. Každopádně tenhle mě uspokojil hodně a byl pro hlavního hrdinu důstojným protivníkem; sečteno podtrženo: Joe Hill se vrací s novým románem na pomezí thrilleru a hororu v němž neustrnul ve svém vývoji a dál nám dokazuje, že s ním musím na poli literatury počítat

1 02.01.2011

Dal jsem to za jeden den, prakticky za pár hodin. Chápete to? Rozumíte tomu? Ne - tak aby bylo jasno, za tak krátkou dobu jsem nepřečetl knihu už... hezky dlouho. Pokud si to dobře pamatuju, tak jsem takhle rychle nikdy nepřečetl ani nic od Kulhánka. Áááá, už jsme u něj. U koho? No u Jiřího Kulhánka přece. Kotleta svou prvotinou přispěl do širokého záběru české akční školy a zvládá to na výbornou. Tempo je úžasné, akce dobrá. Příběh... no, tradiční cesta za pomstou, ale za to toho kluka přece kamenovat nebudeme, že ne. Kdo miluje akční nářezovky plné vystřílených nábojnic a krve, bude nadšen. Milovníci originálních příběhů si můžou přestoupit na druhou tramvaj, která je zaveze do stanice New Weird a další žánry překypující originalitou. Pravda - Hustej nářez je taky v něčem originální, ale nejsem spoilerista, takže si na to každý bude muset přijít sám, každopádně kdo miluje upíry bude pomlaskávat - samozřejmě že ne ti, kteří jsou urputnými zastánci ságy Stmívání s kterou si Kotleta nejednou vytře pr... no vy víte, kterou část těla mám na mysli. Hrdinové - sympatičtí, obzvlášť pan Jan Bezzemek, který by si mohl podat ruku s Casanovou. Jo a dostáváme se k tý věci od s... sluníčku? ne, k sexu. Toho tu bylo na můj vkus trochu moc. Jasně, nic proti němu, ale všeho moc škodí, jak praví jedno staré přísloví. V tomhle směru by to chtělo příště trochu ubrat. Jinak jsem ale spokojen. Kotleta sice nestrčí do kapsy Kulhánka ani Kopřivu, ale má nakročeno k tomu, aby hrál první spisovatelskou ligu. Mimochodem, ten co dělal teda spíš nedělal korektury by zasloužil na pamětnou.

9 02.01.2011

jeden z těch průměrnějších dílů, nicméně je to příjemně čtivé a rychle to utíká. Hádám, že jestli bude psát Vlado Ríša Kováře potřetí, opět se ocitneme v letadle společně s Bigglesem. Takže pokud bude nějaké příště, chtělo by to se víc soustředit na psychologii postav, ale ten dobrodružný look je taky fajn. Mimochodem - obálka skvělá. To mě přivádí k otázce - kdy se dočkáme nějakého námořnického dílu? ps: škoda absence Ríšových ilustrací, jaké byly v Pašerácích v oblacích, do téhle knihy, jako zástupci moderního rodokapsového čtiva by sedly jako ulité

1 02.01.2011