Sidonie komentáře u knih

Ach jo, a co dál? :)

Děj má spád, ale ke sbližování postav nedochází a na konci mám dojem, že se vlastně příběh ani moc neposunul, jen vzbudil spoustu otázek - ale nevadí, jen aby už byl další díl.

Párkrát mě něco pobavilo. A napínavé to rozhodně je. Oproti předchozím dílům, se tady už skutečně zamýšlíte nad tím, jak to všechno je a komu se dá věřit. Na rozuzlení si ale asi budu muset ještě počkat :)
Občas jsem měla dojem, že se v knize najednou něco objeví, nač jsme měli být - ale nebyli - připraveni z předchozích dílů. To mě při čtení pokaždé mírně rozhodí.

Btw. Maličko jsem doufala, že se pak někde v nouzi objeví Astarův duch a odveze Filipa do bezpečí :-D

(Jo a doufám, že v dalším díle už nebude všechno subtilní :-D)

Spoilery v diskusi.

3 07.02.2019

Já si tuhle sérii zamilovala! Ale proč jen jsou na Filipa všichni tak zlí (dokonce i vypravěč!)? :-D
Člověk má chuť ho obejmout a říct: Kašli na ně!

Dobrodružství pokračuje a Filip se ukazuje jako cenný člen družiny. Což ostatním nebrání chovat se k němu dál hnusně.
Filip není blbec, který by se hnal do nebezpečí po hlavě a své slabůstky má (a jednu velkou slabost jménem Dixi), ale vždycky udělá, co je v jeho silách... Jako zbabělec mi nepřijde.
Ono je snadné vrhat se vstříc nebezpečí, když jste dědic dračí krve a skoro nemůžete umřít, ne? Co je to pak za hrdinství.
Příběh je hlavně o Filipovi, takže ai to nejspíš nemyslí ani vypravěč, ať si říká co chce ;)

Oproti prvnímu dílu se tu akce pořádně rozjede. To s tím golemem bylo super!
Škoda, že sama obálka je spoiler.

Ostatní postavy začnete víc chápat a celkem je začnete mít i rádi (jako ostatně každého, s kým strávíte nějaký ten čas), ale i když člověk chápe, proč Elvíra dělá, co dělá, úplně ji odpustit nedokážete. Přece by to mohla dělat bez toho, aniž by Filipa tahala za nos, no ne?
Wag je sice nepochybně užitečný (a vlastně za nic taky nemůže - to ta kapka krve, že jo), mé sympatie ale vždycky ztratí ve chvíli, kdy se k Filipovi začne chovat jako vůl.

S Katynkou vám to dojde ve chvíli, kdy si poslechnete historku o tom, kde se vzala magie pro golema.
Když ale Vlaher přiznal, že zatím nic nebylo, tak jsem ohledně téhle teorie zaváhala.
Tak uvidíme, co z Katynky nakonec vypadne.


Jsem zvědavá na to, jak to bude s Daxienem.
A se Zpevalkem - a Katynkou.

Jediné, co snad autorovi nemůžu odpustit, je taková ta stereotypizace pohlaví. Katynka je naivka s intuituvním myšlením, která zná snář nazpaměť... Budiž. Ale Elvíra má být přece jiná. Tak proč obě holky bulí, zatímco všichni chlapi to ustojí? :-D

3 07.02.2019

Při čtení se mi občas samovolně vybavil Mau z Národa. Ani Národ nebyl Zeměplocha. Ale Národu jsem neváhala dát 5*. Sakra, když si vzpomenu, jak jsem to s hrdinou prožívala!

Filuta není špatný, rozhodně ne (ani jako hrdina, ani jako kniha), četlo se to dobře (což je taky ale dílo překladatele, že), ale přišlo mi to poněkud povrchní. Příběh vůbec nešel do hloubky.

Vše bylo jen tak hrubě načrtnuto. Dostala jsem příběh, ale žádné velké emoce. Žádnou psychologii postav. S Filutou jsem se nespřátelila. Neprožívala jsem to s ním.
Problému chudoby se kniha dotýkala opravdu jen okrajově a neřekla bych, že příliš zdařile. Vše na mě působilo příšerně účelově.
Byla tam spousta momentů, které nepůsobily přirozeně. Plus často dějové skoky.

A co se týče Simplicity, ta mi lezla vyloženě na nervy. Autor sice neopomněl v knize několikrát zdůraznit, že "Simplicita není zas tak jednoduchá", že je to silná a samostatná dívka, ale vidět to tedy nikde nebylo. Pardon, ale ta postava byla klasická "dáma v nesnázích", princezna ve věži, prostě dáma, která nemá jinou roli, než být hezká, postávat a nechat rytíře, aby se pro ni bili a vyznávali jí lásku. Romantika 0.

Líbilo se mi, že Pratchettovy knihy vždy nesly poselství, ale to poselství nám autor sděloval skrz příběh, skrz dialogy... Třeba ten Národ se mi moc líbil.
Tentokrát nám ale autor vše předkládá polopatě, tak, aby to pochopil i blbeček. A přesto (možná právě proto), to na mě nezapůsobilo.

Uznávám, že by mě kniha možná víc zaujala, kdybych byla Londýňan.

Dávám 3*, ale bojím se, že ta třetí je hodně z nostalgie a úcty k Terrymu.

3 02.01.2018

Příroda umí být krutá. A to zahrnuje i lidi.
Skvělá kniha. Ale při čtení musíme mít na paměti, že je to pořád jen fantazie autora a jen jeho názory na to, jak zvířata myslí a jak jednají.

3 22.06.2017

Trochu netypický Čapek, ale vážně poutavé. I když tu chybí fantastické prvky a autorův humor, je to skvělé dílo.
O čem? O lidech.

3 17.03.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších Zeměploch.

3 15.03.2017

Kedrigerna jsem si okamžitě zamilovala. Knihy jsou laskavé, vtipné, dobrodružné, plné originálních nápadů. Slohově vynikající.


Líbí se mi, jak se to, co na začátku vypadá jako jednotlivé povídky, postupně propojuje v jeden příběh :-)
John Morressy to prostě umí. Vytvořil úžasný svět. Škoda, že už to dneska nikdo moc nezná.
(Já to mám radši než Pratchetta.)

3 03.03.2017

Podle obálky jsem čekala takové to povídání o kočkách bez nějakého většího sdělení. Kočky mám ráda, takže proč ne? Ale nic extra jsem nečekala.
Ale ejhle, ono je v tom něco víc. On je to vlastně docela dobrý příběh, který rozhodně není jen roztomilou novelkou o kočičkách.
K My děti ze stanice Zoo by se to dalo přirovnat jen s přivřenýma očima, ale kniha to špatná prostě není.

Mohla bych poukázat na pár nelogičností v ději (poprvé u veterináře blechy nemá, v druhé polovině knihy píše, že na začátku měli problém s blechami...) a na pár vět, které by zasloužily korekturu.
Občas mě to hraní na city až vytáčelo a hodně jsem musela u čtení přemýšlet, kolik je na tom pravdy.
Ubrala bych taky na těch úslovích a odkazech na různá díla... hlavně v závěru to s tím buddhismem či čím bylo vážně zbytečné. Nehodilo se to tam. Kniha možná nějaké poselství nese, ale neměla by se snažit působit přespříliš vznešeně. Pořád to je jen jeden životní příběh.
Vlastně dva.

Dávám pěkné 3*.

PS: Jestli si ale někdo myslí, že ta hra na city fungovala, tak to úplně ne. James se konec konců dostal do situace vlastní vinou a vždycky se mohl vrátit do Austrálie. Společnost mu pomáhala víc než dost: kde bych já sehnala byt zadara? Musím nejdřív skončit na ulici?
Ne, já vím, že lehké to neměl a nikdo by tuhle cestu nezvolil dobrovolně. Ale přece jen... Když si už poněkolikáté stěžoval na to, jak těžké to má, jak jsou lidé zlí atd., trochu mě to zvedalo ze židle.
(Pokračování mě nezaujalo, to už podle mě vaří z vody.)

3 08.02.2017

49%?
Já teda tenhle humor můžu. Správný sarkasmus. Samozřejmě to nemůžete brát tak vážně. Je to jen sranda. Srandu si dělají muži z žen, ženy z mužů, brunety z bloncek... Proč se neškádlit?
Však i Kathy Lette je sama šťastně vdaná.

Za mě dobrý.

3 10.01.2017

Nejvíc se mi líbily díly Čarodějův synovec a Kůň a jeho jezdec.
Hezké jednoduché fantasy pohádky, jen mi občas přišlo, že jsou mi ty biblické motivy vnucovány až příliš okatě.

3 09.01.2017

Tolik jsem se na tuhle knihu těšila a takové to bylo zklamání.
Příběh nepřinesl nic originálního, napsané to je nezajímavě, bez humoru. S předchozími knihami se to bohužel nedá srovnat.
Není v tom nic vyloženě špatného, nečte se to špatně, ale proč vůbec psát, když není o čem?

3 09.01.2017

Hezká knížka, ale podle mě prostě příliš přeceňovaná.
Je to pohádka s nějakými těmi metaforami a dojemnými momentkami.
Za přečtení to stojí, není to ani moc dlouhé, ale nedělejme z toho víc, než co to je.

3 08.01.2017

Skvělá kniha.

Spousta skvělých momentů, skvělí byli hlavně Crowley a Azirafal.

Btw. Skvělá příručka pro pěstitele rostlin :)

3 04.01.2017

Gaimanova imaginace je zkrátka unikátní. Příběh se mi líbil, postavy jak které. Pavouky mám teď zase o něco radši než dřív. Jen ten závěr nebyl úplně mého gusta... (tím myslím úplný závěr, v němž se řešilo, jak postavy dopadly).

Mimochodem, došlo mi, že si už vůbec nepamatuju Americký bohy. Trochu se bojím, že i Anansiho chlapci se mi za čas vykouří z paměti.

Nějak pořád nevím, jak tuhle knížku vlastně hodnotit.
Sáhla jsem po ní, protože se mi líbí knihy o Jane, na kterých se Cynthia Hand podílela. Četlo se to dobře, knížku jsem přečetla za pár dnů (ona tedy není dlouhá). A Cynthii Hand se musí nechat, že prostě umí psát postavy a umí dobře vyvolávat emoce. Zprvu bych nečekala, že mi hlavní hrdinka přiroste k srdci – a přirostla. Na YA mi tu ta psychologie postav přijde hodně hluboká.
A je v tom i takové milé poučení: Že v každém je dobré jádro, jen je občas zarostlé spoustou plevele, který tam během života narost. Takové knihy mám ráda, protože po jejich přečtení máte chuť snažit se víc chápat lidi kolem sebe. A kdyby to dělalo víc lidí, bylo by na světě krásněji.

Je tu za mě ale i jedno velké ALE. Měla jsem zásadní problém s pointou. Celé je to založené na manipulaci a já prostě nevím, jestli s tím souhlasím. Být na místě hrdinky, na konci bych místo vděku cítila asi spíš vztek, že se mnou takhle manipulovali a trápili mě (možná tohle myšlení ze mě taky dělá Skruže?).
Vánoční koleda navíc nikdy nepatřila mezi moje srdcovky a na Vánoce mám tak trochu skruží pohled. Ano, líbí se mi se sejít s rodinou a tak, ale nepatřím mezi lidi, pro které by byly Vánoce nejdůležitější a nejkrásnější období v roce. Tím pádem mě příběh nenadchl tak jako nejspíš jiné čtenáře.
Přečtení každopádně nelituju, bylo to příjemné.

2 06.06.2024

Kniha mě neuvěřitelně vtáhla. Rečková na nás hned na začátku vybalila něco tak silnýho, co u jiných knih (a to ještě jen těch hodně dobrých) přichází někdy v závěru během největšího vygradování. Já jsem z toho byla úplně paf! Říkala jsem si "jestli je TOHLE teprve začátek, co sakra může přijít dál?". Jenže ve druhé půlce knihy už to trochu ztrácelo tempo... teda, pořád se mi to sakra líbilo! Ale to nejlepší prostě zažijete v první půlce.

Jelikož jsem rozpolcená, rozpoltím i svou recenzi.
K první půlce:

Bohové, tohle je tak skvělé.
Rečková se mi líbila už v Silnici kolem kousku světa. Má úžasnou fantazii. Ale tohle! Tohle předčilo všechna moje očekávání. Tohle je mistrovské dílo.

Na knihách obvykle cením příběh, originalitu, sympatičnost postav nebo humor... a neříkám, že to tu není. Ten příběh, postavy, to vše je úžasné (Niviat je skvělá postava!). Ale kromě toho všeho je tady ten jazyk! Nikdy dřív mě sloh knihy nijak zvlášť nezajímal, ale to, jak ona umí používat slova... Myslím si, že Rečková snad do toho zapsala nějaké čáry, protože při čtení jsem se cítila jak uhranutá. Slova mě vtahovala do příběhu, vytvářela zvláštní, snad trochu ponurou atmosféru.

To, jak píše, je prostě neuvěřitelné. Znáte takový ty silný momenty, kdy vás příběh opravdu vtáhne, kdy máte pocit, že ten příběh tak prožíváte, že se vám z toho zastaví srdce?

Tak tohle jsem si poznamenala někdy v první půlce. :)
A teď k druhé části:

Malá Daidrax byla super a bavila mě. Jak ale vyrostla, nějak mi přestala být sympatická. A totálně to zabila tou scénou, kterou ztropila v tajném vězení.
Tohle je na Rečkové strašně paradoxní. Já vlastně nevím, co si o těch jejích ženských postavách mám myslet. Je skvělé, že někdo psal kvalitní ženské postavy (D. je ostatně nejlepší čarodějka světa, Wairin je fantastická bojovnice), ale některé jejich chování je na palici. S Wairin ve výsledku to samé.

Zážitek mi strašně kazil ten pedofilní vztah. Vždycky, když byl jen zmíněn, mě to totálně vytrhlo z příběhu a naskočily nepříjemný pocity. A já se musela nutit to ignorovat a číst dál. Protože příběh, postavy, svět, všechno mě to moc bavilo. Proč tam tohle muselo být?
Rečková má vůbec podivný vztahy! Toho jsem si všimla vlastně už dřív, ale teď je mi jasné, že je to asi pravidlo. Většinou jsou milostný vztahy mezi postavami hrozně smutné, pesimistické, neopravdové (přitom paradoxně jsou snad všechny postavy lidí dobré a čestné), což ale vůbec nevadí. Je to její styl a je to zajímavé.
Ale pedofilie? To už je fakt na mě moc. Sakra, vždyť jí bylo 13! A i kdybych přistoupila na to, že za ty 2 roky ve svém čase (kde byla úplně sama a akorát pracovala) zestárla na 15, pořád je to malé dítě ksakru!
Že mu asi nakonec taky přišla moc stará, tak šel za ještě mladší (ach jo, fakt, W., proč?), to už je jen třešinka na dortu... Ysqovi bych dala, ale jen přes hubu, asi jako první ženská v tom světě.

No, přes drobný výhrady týkající se hlavně vztahový linie (která naštěstí není až tak moc důležitá), mě to moc bavilo a určitě se chystám na další knihu od jedné z našich nejlepších spisovatelek.

2 22.05.2023

Za mě trochu slabší díl, ale ve čtení Mýtu pokračuju.

Tentokrát dvě šlamastyky najednou, ale řešeny postupně, takže to dal autor dohromady asi spíš z důvodu, že na dvě knížky by to bylo až příliš málo.
Občas mě tu ta stručnost až mátla, moc velké dějové skoky, kdy jsem si najednou říkala "a co tady dělá tenhle? Jo aha, oni už jsou někde jinde... ".
(Jelikož jsem mimo domov a čtu v e-podobě, říkám si, jestli snad čtečka nějaké věty úplně nevynechala... no až se dostanu domů ke knížce, zkontroluju si to.)

Ale fajn. Skeeve se osamostatňuje a dospívá, tak jsem zvědavá, jak mě to bude dál bavit a jestli se mi po starém Skeevovi nebude stýskat :)

2 23.02.2023

Super díl. Skvěle jsem se bavila a neubránila jsem se ani hlasitému smíchu. :)
A to mě zprvu tenhle díl moc nelákal, když jsem se dozvěděla, že je o fotbale (no, jakési parodické verzi fotbalu z jiné dimenze).

Psaní v první osobě obvykle moc nemusím, ale tady mě to hrozně baví. Nevadilo by mi, kdyby se autor občas víc rozepsal, hlavně konec je vždycky šup šup, ale to je prostě jeho styl a aspoň to rychle odsejpá a člověk si u toho krásně odpočine.

Drak Glíp je skvělej domácí mazlíček a v tomhle dílu mi ani nevadila postava Tanandy (což bylo možná, ale jen možná, tím, že většinu knihy strávila v bezvědomí). Takže za mě jasných 5*. :)

2 17.02.2023

Poslední dobou se mi nějak nedaří sahat po dobrých knihách. Nebo tedy lépe řečeno, po knihách, které by mi sedly.

Doufala jsem, že tohle bude knížka, u které se zasměju. Ještě nemám dočteno, ještě knize šanci dám, ale zatím cítím zklamání. Přijde mi, že je to další laciný pokus o to být za každou cenu vtipná. A mě tohle nějak nikdy nesedlo. Autorka příliš tlačí na pilu a rovnou by si mohla dát na triko "funny and i know it".
Je to jako když někdo řekne vtip a pak se mu sám zasměje. Nebo řekne vtip a udělá pauzu, aby počkal, až se všichni zasmějí, ale z publika se vrátí jen rozpačité úsměvy.

Nedostatek humoru bych snesla, kdyby stál za to obsah. Nebo naopak. Jenže tady mi nesedne ani jedno. Zatím.
Autorka se snaží své zážitky prezentovat jako něco neuvěřitelného, ale já nevím... Je to snad tím, že jsem vyrůstala u babičky a dědy, že jsem vyrůstala v lese se zvířaty? Vnímám to snad jen já tak, že vypráví něco úplně běžného? I mě se jako malé stalo, že jsem pobíhala kolem domu a skončila jsem v mrtvole (ok, byl to "jen" vyvrhnutý králík, ne srnec - ta mrtvola nebyla tak velká) a i my měli jedovatou vodu (ok, nebyl to radan jasně... ale ukázalo se, že do studny prosakuje půda z výběhu slepic, které děda choval poblíž studny... a nevím, zda bych radši pila radan nebo slepičí hovínka). Nenapadlo by mě tohle lidem vyprávět a myslet si, že jim vykládám něco k popukání.

Obávám se, že až se dostane k manželství, bude to spíš smutné. Náznak už tu je.


Mít autorku za kámošku, věřím, že bych ses ní určitě pobavila. Společně bychom se smály a já bych si klidně nechala vyprávět její historky. Ale proč poslouchat průměrné historky někoho cizího?

Ale jak říkám, ještě tomu šanci dám. A chápu, že každý má jiný smysl pro humor, takže někomu to určitě sedne. Mě zatím prostě ale ne.

Říkala jsem si, že jedna z nejznámějších veganských kuchařek nesmí v naší kuchyni chybět.

Upřímně, jsem trošičku zklamaná. Kniha je to určitě hezká, ale receptů v ní vlastně moc není, papír má příliš silnou gramáž atd. Takže mám dojem, že člověk platí spíš za zpracování než za obsah.

Možná je to tím, že veganských kuchařek už máme hodně. Nebo tím, že známe web Surové Dcérky, takže nás sama kniha až tolik neohromila. Koupi knihy tak beru spíš jako poplatek za to, že používáme web, ale příliš často se do ní nedívám.

Pro někoho, kdo s vařením začíná, to může být fajne. Ale jsou levnější kuchařky.