sgjoli komentáře u knih

Přestože je tato kniha určena pro mladší čtenáře, i tak to nebylo moc lehké čtení, a to pro téma, kterému se kniha věnuje. Nicméně mne čtení tohoto románu celkem bavilo – kniha byla velmi citlivě a čtivě napsaná, zároveň ten způsob, jakým je vyprávění pojato, je velmi zajímavý a rozhodně zaujme. Kniha je částečně takovým sladkým či hořkosladkým příběhem dvou zamilovaných teenagerů, který čtenáři nepřinese nic moc nového, co by neviděl někde jinde. Zároveň je však zajímavě napsaným dramatem člověka, který se musí rozhodnout, zda chce žít život, v němž přišel o celou rodinu, nebo si zvolí raději smrt. Části, kde se řešil vztah hlavních hrdinů, mne moc nebavily (holt prostě nejsem cílová skupina), ale ty části v nemocnici mne naopak bavily hrozně moc! Ve výsledku pro mne takový lepší průměr. :)

10 21.05.2016

Od této knihy jsem původně očekávala úplně něco jiného, vůbec však nelituju toho, že se kniha vyvrbila nakonec úplně jinak. Dostalo se mi výborně napsaného příběhu zabývajícího se tématem, které se dotýká nás všech. Hlavní postava Maud je velmi sympatická a člověk si ji velmi rychle a snadno oblíbí. Zároveň mi jí ale bylo líto, protože spolu s ní prožíváme to, jak se musí poprat s tím, že trpí zapomnětlivostí a jak je to s každým dnem horší a horší.
Pro mne to byl silný čtenářský zážitek!

13 21.05.2016

Měděný jezdec je výborně napsanou historickou romancí popisující boj hlavních postav Taťány a Alexandra, a to boj o vlastní přežití a boj o to, aby tito dva hrdinové mohli být spolu. Autorka si při vyprávění rozhodně nebere servítky, co se detailů týče – důkladně nám popisuje, jaké to bylo žít v Leningradě během okupace, velice sugestivně líčí hladomor a mráz, který obyvatele sužovaly, zblízka popisuje pocity jednotlivých postav, nebrání se ani detailnějším milostným scénám. Konec knihy je pak úžasným akčním vyvrcholením, které nám nabízí jakousi naději do budoucna díky své neukončenosti. Což ale je jedině plus, protože to dalo Simmonsové možnost v příběhu pokračovat a napsat jeho pokračování, které si rozhodně velmi ráda přečtu. Co se týče mě, já knihu rozhodně chválím, a zase jen chválím. Čekala jsem romantický příběh (ale ne kýčovitě podaný) posazený na historickém pozadí, který se člověku vryje do paměti, a toho se mi dostalo ve vrchovaté míře. Určitě se k Měděnému jezdci ještě někdy vrátím!

19 21.05.2016

Vraždění lazebnic je i přes tragický konec příjemnou oddechovou knihou, která je napsaná živě a s lehkostí. Čtení velmi rychle ubíhá a než se člověk naděje, je najednou konec. Velmi kladně oceňuji zvládnuté reálie doby (autor je vystudovaný historik), které příběhu dodávají na přesvědčivosti a reálnosti. Přitom jsou do příběhu vetknuty naprosto přirozeně a nenuceně, že má čtenář pocit, jako by v té době skutečně žil a procházel se rudolfínskou Prahou spolu s postavami s naprostou jistotou. Knihu bych určitě doporučila, zvláště těm, kteří se při čtení rádi vracejí do dob dávno minulých, mají rádi příběhy s prvky detektivky, ale zároveň si u knihy chtějí odpočinout. Tento román jsem si i přes smutný konec rozhodně užila!

10 21.05.2016

Diamantového tygra jsem poprvé četla asi tak před deseti - patnácti lety. Pak jsem knihu na dlouhou dobu úplně vypustila z hlavy, což mělo za následek, že jsem takřka pozapomněla děj. V hlavě mi však uvízl vskutku kladný dojem, který tehdy na mě kniha udělala, což mne přimělo, abych si knihu zopakovala. A nelitovala jsem. Kladný dojem z knihy přetrval, možná se i navýšil, a já si čtení Diamantového tygra opětovně užila. Ač by někoho od dočtení mohlo odradit to, že autorka nám nabízí větší množství geologických údajů, podle mě to knihu jen obohacovalo a pomohlo to čtenáři lépe nahlédnout do tohoto světa, který není každému blízký. Přestože kniha zahrnuje tolik informací, podařilo se podle mého Maxwellové napsat knihu dynamicky a napínavě. Zároveň mne bavily hlavní postavy Erin (hlavně její charakterový posun, proces její vnitřní proměny z nedůvěřivé ženy v ženu sebevědomou) a Cole, který je jako postava dlouhou dobu záhadný a vy nevíte, na jaké straně stojí. Celý příběh je pak skvěle okořeněný popisy nádherné australské přírody, v níž se děj částečně odehrává. Za mne rozhodně spokojenost.

8 21.05.2016

Již obálka upozorňuje, že Umlčené tajemství je čtení primárně pro dívky, a s tím je podle mého také třeba ke knize přistupovat. Rozhodně nečekejte žádné hlubokomyslné nebo závratně tajemné vyprávění, nic takového vám kniha prostě nedá. Nicméně i tak si myslím, že je kniha hodna pozornosti a klidně by mohla zaujmout i staršího čtenáře, zvlášť pokud hledáte nenáročnou odpočinkovou jednohubku, při které nemusíte dlouze přemýšlet a s níž byste si chtěli zkrátit dlouhý večer. Je to takové milé počtení, pokud se chcete na hodinu, hodinu a půl odpoutat od okolního světa – kniha je celkem tenká a s velkými písmeny, takže víc než hodinu a půl nad tím čtenář opravdu nestráví. Čtení jsem si užila, bylo to fajn. :-)

7 21.05.2016

Tak na tento příběh ze série o Doctorovi jsem se opravdu těšila, protože se jednak odehrává ve viktoriánském Londýně, který mám ráda, a jednak se zde objevují madam Vastra, Jenny a Strax, kteří mne bavili už v seriálu a u kterých mne zajímalo, jak se je autorovi podaří vykreslit coby knižní postavy. A musím chválit, povedlo se a já byla spokojená. Stejně tak i dějová zápletka mne moc bavila, byla zajímavá, napínavá, dobře propracovaná, čtivě napsaná a vůbec to celkově zapadalo do kontextu seriálu, jak ho známe. I hlavní postavy – Clara a "nový" Doctor – byly skvěle pojaty. Jsem spokojená, moc jsem si to užila. A popravdě – ráda bych tenhle příběh viděla natočený, třeba jako nějaký speciál, ale toho se už bohužel asi nedočkáme. No, nevadí – aspoň o důvod víc, proč se ještě jednou vrátit ke knize. :-)

14 15.05.2016

Frankenstein je označován coby horor a věřím tomu, že ve své době musel být pro mnoho lidí slabší povahy opravdu děsivý a strašidelný. Dnes asi nejspíš mnoho lidí nevyděsí, nicméně i tak je to rozhodně kniha, která umí zaujmout a má co říct i v dnešní době. A rozhodně se řadí mezi klasiku svého žánru. Osobně tento román vnímám jako niterné vyprávění o hlubokých vnitřních touhách člověka dosáhnout něčeho velkého, o zasvěcení části svého života k něčemu, co má pro člověka nějakou hodnotu či mu dává hlubší smysl, a jako vyprávění o následné ztrátě víry v tento smysl. O tom, jak si člověk cílevědomě jde za svým, ale už mnohdy nedokáže domyslet, jaké následky by to mohlo přinést. Zároveň bych řekla, že je jakousi obžalobou společnosti, která hodnotí lidi podle vzhledu a se zhnusením se obrací zády k tělesně poznamenaným jedincům bez sebemenšího náznaku snahy tohoto člověka blíže poznat i z jeho vnitřní stránky.
Rozhodně je to pro mne jedna z těch knih, ke které se budu ráda pravidelně vracet.

46 15.05.2016

Jste-li příznivci příběhů odehrávajících se v drsné přírodě a zachycujících boj lidí o vlastní přežití, toto by mohla být kniha pro vás. Prostředí, do něhož je kniha zasazena, je vykresleno naprosto věrohodně a přesvědčivě, že začte-li se člověk do knihy, připadá si, jako by v tomto prostředí byl spolu s postavami a cítil vše, co cítí postavy, když se Antarktida nelítostně hlásí o slovo.
Zároveň velmi oceňuji skvěle popsaný rozpor mezi přístupem vědců a vojáků, který často vídáme jak v knihách, tak filmech vyprávějících o nějakém objevu, na němž mají zájem právě jak vědci, tak vojáci. Některým čtenářům to může připadat jako klišoidní a stereotypní motiv opakující se všude možně pořád dokola. Stejně tak věčný boj Rusů a Američanů o převahu by mohl některému čtenáři zvedat mandle, protože je to také vskutku častý námět, ale překousnete-li to, čeká vás napínavý akční román, byť na konci možná trochu rozvláčný a přespříliš bohatý na zvratové situace. Nicméně to si vysvětluji tím, že autor nechtěl záměrně nic vynechat, naopak se snažil nabídnout všechny možnosti a odbočky, které mu příběh nabízel.
Kniha má možná pomalý rozjezd a člověku se může zdát, že se zbytečně řeší až moc událostí, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale pak se pomalu začnou spojovat jako skládačka a vše do sebe naprosto logicky zapadá. Za sebe musím říct, že jsem si čtení tohoto románu neskutečně užívala.

14 13.05.2016

Přestože je tato knížečka vskutku útlá, dostává se díky ní čtenáři neuvěřitelně silného emocionálního zážitku. Na jedné straně tu jsou pocity strachu a zmaru a beznaděje, které vyvolává právě odehrávající se válka, na druhé straně tu je první láska a pocity štěstí, které mladí hrdinové prožívají - ten kontrast je tu velmi výrazný a výborně zachycený. A vůbec celková atmosféra, kterou Rolland vykreslil naprosto věrohodně a sugestivně, je tu skvěle popsaná, člověku se vryje do paměti a nutí ho k zamyšlení. Je to hodně silný příběh, který v čtenáři zůstane ještě dlouho po přečtení!

33 13.05.2016

Záhada na zámku Styles bude vždycky patřit k mým nejoblíbenějším příběhům o Poirotovi, asi z toho nostalgického důvodu. Už přesně nevím, jestli jsem to prvně četla jako knihu nebo nejdříve viděla seriálové zpracování, nicméně Záhada byla prvním příběhem o Poirotovi, který jsem ve svém životě poznala, a rozplétání zapeklitých rodinných vztahů a toho, kdo zabil paní Ingelthorpovou, se mi vryla do krve již zcela nesmazatelně, takže bych vám mohla celý příběh převyprávět se všemi detaily, jak moc ho mám načtený a nakoukaný. A i po letech se k němu stále ráda vracím.
Kromě hlavní zápletky, kdy sledujeme osudy a mezilidské vztahy rodiny (ta propletenost vztahů a chování jednotlivých postav se mi prostě líbí), mne baví skrze příběh poznávat tehdejší dobu, prostředí, atmosféru a mravy, které tehdy v Anglii panovaly. Takže pokud vás zajímá éra první světové války, Záhada na zámku Styles vám může poskytnout další vhled do tohoto období. Christie toto historické pozadí do Záhady zakomponovala brilantně a s lehkostí sobě vlastní. Tato doba se v Záhadě odráží celkem silně, byť to na první pohled nemusí být vůbec patrné. Vidíme to však skrze dobročinné bazary paní Inglethorpové na pomoc potřebným, Hastingsovu rekonvalescenci po jeho zranění, hospodářskou situaci v zemi či problematiku válečných uprchlíků – viz Belgičané ve vesnici, z nichž jedním je právě Poirot. Člověk pak Christie nečte opakovaně jen kvůli Poirotovi a jeho případům, ale také proto, aby se ponořil do prostředí té doby, v níž se to odehrává.
Určitě si tuhle knihu zase někdy přečtu!

39 13.05.2016

Tento román byl mým prvním setkáním s Greenem coby spisovatelem a vlastně jsem se k němu dostala jen pro to, jak moc se o této knize mluvilo a jak moc ji všichni chválili, přes její smutný konec. A protože jsem zvědavec zvědavá, samozřejmě mě zajímalo, co na této knize všichni vidí. Nakonec jsem i já podlehla kouzlu Greenova vypravěčství a nelituju.
V této knize se mi dostalo intenzivního emocionálního příběhu dvou mladých lidí, kteří během krátké doby zažijí víc než mnozí za celé roky. Hrozně moc mě bavilo, s jakou vervou se přes své zdravotní problémy a nesnáze, které musí dennodenně překonávat, Hazel a Augustus snaží žít naplněným životem, dokud mohou. Nechtějí, aby je nemoc omezovala, a vůle žít a touha prožívat vše, co prožívají zdraví lidé, jim dodává sílu do dalších dnů. Nevím, jestli to ostatní čtenáři vnímali stejně, ale já po dočtení knihy měla najednou pocit, že si musím života hrozně moc vážit a vytřískat z něho, co nejvíc to půjde, a prožít ho naplno, dokud mi to zdraví dovoluje, protože nikdo nikdy dopředu nevíme, kdy už nebudeme moct. Tak moc sugestivně na mne Hvězdy zapůsobily.
Zároveň mě bavilo, jakým způsobem Green stylizoval obě hlavní postavy. Sarkastické, ironické, ale takovým zábavným způsobem, že si je člověk prostě musí oblíbit. Ze všeho si dělají legraci, i ze své nemoci, protože tento nadhled a pro někoho možná trochu zvrácený styl humoru je pro ně způsobem, jak se ze své nemoci nesesypat.
Hrozně mne baví Greenův styl psaní – je lehký, přirozený, živý a čtenáře velmi rychle vtáhne do děje, bez ohledu na to, o jak těžkém tématu se píše.

21 13.05.2016

Cesta růžového trojúhelníku je smutnou, ale určitě důležitou výpovědí o tom, jak bylo v minulosti nakládáno s homosexuály, zároveň je ale podle mého jistým vzkazem volajícím po tom, aby se podobné události již v budoucnu nikdy neopakovaly. Vlastně i ze samotného závěru knihy dozvídáme, že nadějí Rudolfa Brázdy bylo, že toto jeho svědectví přispěje ke snaze o prolomení oficiálního mlčení o některých aspektech nedávné historie a že by jeho vyprávění mohlo pomoci právě k tomu, aby se historie neopakovala.
Nebylo to lehké čtení, ale nakonec jsem vlastně vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst, a rozhodně doporučuji všem, kdo se zajímají o historii a chtějí si prohloubit znalosti o tématu druhé světové války a koncentračních táborů. Čtenář má díky knize možnost dozvědět se některé nové poznatky týkající se této doby a nahlédnout do tohoto tématu zase z jiného úhlu pohledu.

10 13.05.2016

Tato kniha je jedna z těch, ke které se budu vždycky ráda vracet. Kromě detailně a skvěle zpracovaného příběhu, který mne prostě fascinuje, mne hrozně baví to, že celý děj je vyprávěn skrze deníky, dopisy a telegramy - a přesto se děj skvěle posouvá dál a vůbec to bezvadně funguje jako jiný způsob, jak předat čtenáři nějaký příběh.
Byť se možná zpočátku zdá, že jednotlivé záznamy jsou sestaveny jen nahodile a vůbec spolu nesouvisí, s přibývajícím dějem do sebe všechny detaily začínají krásně zapadat - člověku se pak představuje zajímavě vystavěný román s napínavým dějem, strhujícím závěrem a silnými charakterními postavami. Díky tomu, že je celý román postaven na denících a dopisech, se nám zde také navozuje skvělá iluze toho, že se vlastně skoro jedná o zachycení skutečné události podle toho, jak si ji zapamatovali jednotliví zúčastnění.
Už se těším, až se zase do příběhu někdy ponořím!

49 08.05.2016

Pes baskervillský odjakživa patřil mezi má nejoblíbenější vyprávění o Sherlocku Holmesovi, a to proto, že se od ostatních příběhů o Holmesovi významně liší – jednak svojí atmosférou, jednak mísením detektivního žánru s prvky gotického románu. Je jasné, že při prvním čtení čtenáře mimo jiné zajímá, kdo je pachatel, nicméně i poté, co se dozvíme jeho jméno, má čtenář podle mne mnoho důvodů se ke knize zase vracet, byť samotné rozuzlení zápletky mu nic nového nepřinese.
Při dalším čtení si člověk může plnými doušky vychutnávat prostředí, v němž se děj odehrává, a nasávat tajemnou atmosféru, která z knihy tak intenzivně čiší. Znovu a znovu si ráda vychutnávám napínavý děj, tajemné vytí psa, strašidelná mlžná blata a pochmurnou tíživou náladu, z níž příjemně běhá mráz po zádech. Popustí-li čtenář uzdu své představivosti, octne se uprostřed dění, které umocněno rozeklanou, ale přesto uhrančivě krásnou krajinou přinese čtenáři silný zážitek.
Asi jste už možná pochopili, že knihu jsem četla nesčetněkrát. Ano. A ještě nesčetněkrát se k ní zase vrátím!

48 08.05.2016

Kmotr v mém případě patří mezi ten typ knih, u kterých jsem doslova nadávala, že jsem se k nim nedostala už dřív a že jsem s jejich přečtením dlouho otálela. Mariu Puzovi se podařilo detailně zachytit mafiánské prostředí a vztahy mezi jednotlivými charaktery a to tak působivě, že jsem při čtení dost často měla pocit, jako bych měla tento svět takřka na dosah a byla přímo jeho součástí, ne jen jeho pozorovatelem. Silnou stránkou knihy jsou také skvěle propracované charaktery, hlavně hlavní postava, don Corleone, který zde působí jako skutečná osobnost, charismatická, zásadová a přirozeně autoritativní.
Začátek knihy je možná trochu těžší, ale jakmile si člověk na styl psaní zvykne, velmi rychle se do příběhu ponoří. Román nabízí velmi intenzivní čtení, od kterého se nelze odtrhnout. Za mne nadšení a spokojenost!

48 08.05.2016

Tento Hrdličkův román hodnotím velmi vysoko - vůbec nevadí, že rozuzlení známe vlastně skoro od začátku - kniha totiž i tak rozhodně zaujme svým lehkým, živým a čtivým stylem, skvěle propracovaným dějem a zajímavě vykreslenými postavami. Vyprávění je pak okořeněno humornými průpovídkami a vhodně vybranými a zakomponovanými informacemi o životě lidí ve středověké Praze - autor má tuto dobu očividně detailně nastudovanou a díky svému vypravěčskému umění dokáže čtenářům středověké reálie nenásilnou formou velmi dobře přiblížit.
Pokud hledáte nekomplikovanou oddechovku a máte rádi historické detektivky, tahle kniha se nabízí jako možná volba. :-)

33 08.05.2016

Čekala jsem od knihy, že to bude survival ve stylu Hunger Games, protože Ondra se ve svých videích na YouTube netají tím, že je obrovským fanouškem této série. Ale nakonec jsem od Urban Games dostala víc, než jsem očekávala. Příjemně mne to překvapilo a jsem fakt ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Jak již zaznělo v jiných komentářích, Urban Games je kombinací HG, Saw a jakési reality show a nemůžu si pomoct, mne ta kombinace dost bavila, byť to může znít dost zvráceně. :D Kniha je akční, řízná, brutální, pořád se tam něco děje a s blížícím se koncem děj skvěle graduje. O to víc se mi líbilo, že to nekončí žádným přeslazeným happy endem, ale syrově, drsně, reálně, což se podle mne k příběhu jako celku prostě hodilo.
Urban Games vám asi nepřinesou nic moc nového, co byste neviděli už někde jinde (viz zmíněné Hunger Games a Saw), ale i tak je to kniha napínavá, dobře napsaná a dokáže čtenáře do sebe vtáhnout. Ale je fakt, že to asi teda nebude úplně pro každého - pokud nejste příliš otrlí a vadí vám litry krve a zmasakrovaná těla, nejspíš knihu dost brzo odložíte. Nicméně pokud tenhle žánr vyhledáváte, velmi pravděpodobně si přijdete na své.

10 08.05.2016

Obsahově nepřinášejí knihy nic moc nového. Milostný trojúhelník mezi mladými lidmi a snahu dobýt něčí srdce jsme mohli vidět nesčetněkrát (i když s jinými jmény a v jiném prostředí), nicméně i tak myslím, že stojí Selece za přečtení. Ačkoliv můžeme podle názvů jednotlivých knih tak nějak odtušit, kam to nakonec bude směřovat a jak to asi dopadne, příběh zaujme svojí lehkostí, svižností a místy i jakousi akčností, protože kromě právě probíhající Selekce se královská rodina musí nutně vypořádat i s problémy, které se rojí za zdmi jejich paláce – a že jde někdy skutečně o život. Hlavně závěr je akcí skvěle prodchnutý a ve mně to zanechalo kladný dojem.
Knihy bych doporučila všem, kdo hledají oddychové, odpočinkové čtení, mají rádi romantiku a ne příliš komplikovaný děj. Knihy vám nenabídnou nic, co byste neviděli již dřív někde jinde, také to asi nebude úplně kdo ví jaký literární poklad, ale k odpočinku při dlouhých večer je to úplně ideální. Je to kouzelné, sladké, příjemné a lehké čtení skvěle se hodící k odreagování.

10 07.05.2016

I já jsem nejdříve viděla film a až poté četla knihu. A přestože film je úžasný, i u mne kniha vede na plné čáře! Začátek je možná trochu pomalejší, ale čím víc se člověk noří do příběhu, tím je těžší a těžší knihu odložit, jak moc čtenáře vtáhne do sebe.

Zároveň si na začátku člověk říká, že námětem asi bude práce zaříkávače koní a že téma "vztah člověka a zvířete" bude tím hlavním, co kniha čtenáři dá, ale není to tak úplně pravda. Evans nám vedle tohoto tématu také nabízí silné a citlivě napsané lidské drama, které ve čtenáři po přečtení knihy zůstane ještě dlouho.

Za mne spokojenost a rozhodně doporučuju!

20 07.05.2016