saruse komentáře u knih

Tato autorka je prostě excelentní a její knihy mě uchvacují tak, že se poočku dívám, za kolik končí stran a teskním, když už jen pár... Tato novelka s otevřeným koncem je opět velmi hluboká, záleží ale určitě i na tom, co si čtenář umí představit a do čeho se vcítit na základě vlastních zkušeností a prožitků či míry empatie. Skvělé i jazykově, obdiv také překladatelce do češtiny. Plný počet hvězd a doporučení - přečtěte si!

8 23.03.2020

Nádherná nádhera! Jak je možné, že jsem tuto autorku zatím neobjevila? Krásu, křehkost a hloubku jejího projevu? Teď to napravím a zhltnu každou její knihu. Už začínám číst další. :-) S vděkem, že dokáže vykreslovat tak lidsky a empaticky zdánlivě obyčejné příběhy zdánlivě obyčejných lidí.

7 17.03.2020

Uffff... Přečteno za necelé dvě hodiny, potom ovšem další dvě hodiny přemýšlení. Rozsekalo mě to totálně. "Vráňátko" Barunku bych vzala do náruče a konejšila a konejšila. Je to naprosto mistrovské vystihnutí totálního rodičovského selhání, vystihnutí rezignace na dobro, lásku k dítěti, pochopení, vedení dítěte, předávání hodnot, podporu v dovednostech, rezignace na komunikaci a na laskavost k dítěti! A bohužel to vychází ze života, ze skutečných příběhů, o to víc to zraní a zasáhne. Tleskám Petře Dvořákové za další naprosto úžasnou (ač přesmutnou) knihu. Nebo vlastně - tato mi z jejích děl připadá zatím nejskvělejší. Pět hvězdiček je málo! ;-)

13 11.03.2020

Kdo ještě tvorbu tohoto ostravského básníka nezná, tomu sbírku Auta vjíždějí do lodí vřele doporučuji. Já jsem nejprve objevila báseň "Co ještě chci", kterou mi hlas samotného autora jednou večer naléhavě zarecitoval z poeziomatu uprostřed parku a která mě naprosto paralyzovala. Ani ostatní básně v této sbírce nezklamou svou zvláštní naléhavostí a poetičností i těch nejobyčejnějších věcí a okamžiků, které popisují.

4 19.02.2020

Nemohla jsem se odtrhnout. Styl mi trochu vadil, infinitivy a jiná specifika vyjadřování, ale pak jsem si řekla - no jo, je jí 19 let, no jo, je to deník. Ale docela mě zajímala, holka jedna podivná. Dost jsem jí držela palce, ale plácala se v tom všem... Byli jsme jiní? Já se v mnoha věcech našla. Proto jsem byla u čtení shovívavá a vlastně i zvědavá. A doprovodné náčrtky, nákresy a kresby - skvělé.

5 11.02.2020

Výborné. Napínavé tím, jak pořád není jasné, co vše si s sebou hlavní hrdinka vláčí z minulosti. Zajímavé prostředí pro děj příběhu plného lidských podivností, sepětí s přírodou, tíhy "třináctých komnat" a strachu. Místy jako kdybych četla něco od J. Kariky.

4 06.02.2020

Perfektní! Ale co ten konec???!! Fantazie dostává prostor - a taky chuť přečíst si další knihy této autorky. Její vypravěčský styl je opravdu skvělý.

4 30.01.2020

Pro mě jsou to krásné úvahy, ke kterým se opakovaně vracím a z nichž se pokaždé dozvím něco nového, uklidňujícího, motivujícího a konejšivého. :-) A vůbec mi nevadí, že Vojtěch Kodet často ukazuje na lidské (i moje :-) ) chyby a na selhání. Protože zároveň připomíná, že se můžeme opřít o Lásku a Naději. :-)

4 23.01.2020

Už jsem kdysi něco od K. Janečkové četla. Teď jsem si její styl osvěžila - a asi už nebudu potřebovat zase dlouho číst její knihy. Přece jen už mě oslovují stylově a příběhově úplně jiné knihy. Ale nebudu kritizovat, já bych nenapsala příběh ani takto. Nemůžu upřít napínavost, díky které jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne. A co určitě v příběhu lze ještě vysledovat, to je precizní příprava autorky: jestliže kniha je o průvodcích ve slovinských jeskyních, zjistila si opravdu odborné věci do detailů. Stejně tak v problematice zneužívání nezletilých - neboť i o tom kniha je. Psychické rozpoložení postav autorka také rozhodně neošidila a v příběhu mu věnovala značný prostor. A nečekané překvapení a bonus navíc: sice na ploše několika vět, ale přesto byl v závěrečné části zmíněn pohřeb jedné z vedlejších postav - tudíž se mi kniha hodí do letošní výzvy. :-)

2 22.01.2020

Holocaust si načítám poměrně poctivě knihu po knize. A tahle je tedy napsaná dosti slabě. Přišlo mi to takové zmatené, někdy jsou věty až nesrozumitelné, že jsem si je musela přečíst vícekrát, abych pochopila smysl... - možná je to i překladem? Zároveň je to ale zase Osvětim z jiného úhlu pohledu, zase jsem se dozvěděla něco nového. Ta stylistická neobratnost ovšem způsobila, že to nešlo tolik procítit s postavami jako jiné knihy na téma koncentračních táborů. Přesto jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne a dočetla jsem - a určitě mi v paměti zůstane už jen proto, že jde o příběh skutečné Němky Helene a její rodiny.

4 17.01.2020

Pro mě silný příběh z prostředí, které si neumím a ani nechci více představovat! Tak rozdílná mentalita oproti našim krajům, tak rozdílné zacházení s lidským životem, s vírou v Boha, s rodinnými vztahy, takové sklony k fanatismu, k manipulaci... Přesto jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a mohla si ji přečíst. První letošní skvělý knižní zážitek.

5 04.01.2020

Jak je tomu u Grüna dobrým zvykem, kniha je plná podnětů a okamžiků, kdy se člověk může zamyslet nad svým životem, způsobem konání, ale i nad svým duševním a duchovním stavem a říct si - s tímto souzním, nebo i: šlo by to lépe. Osobně mě v této knize oslovuje např. zmínka o "žití v průvanu", které není dobré; neumíme zavřít jedny dveře a odfiltrovat jedno prostředí a naplno otevřít druhé dveře a věnovat se druhému prostředí. Stále si myslíme, že je dobré mít pootvíráno vícero dveří a pouštět k sobě nespočet podnětů, neklidu a "rozlítanosti" po všech možných oblastech, ale tento průvan neprospívá tělu ani duši.

3 09.12.2019

Poutavé a vtahující do neúplné rodiny s tak velkou zátěží pro matku i zdravé dvojče Pamelu. Zajímavý pohled pro ty, kdo nic netuší o soužití s autistou a o tom, co a jak prožívají a zažívají příbuzní a blízcí. A po spisovatelské stránce - krásná práce s češtinou, skvělé dialogy postav, jemný humor, když už by ho čtenář nečekal, celý utrápený z toho trápení... Skvělá kniha. P.S.: Dodatečně ještě upravuji - ilustrace pana Kučerovského naprosto geniální! a nejlepším způsobem dokreslující atmosféru příběhu.

9 24.09.2019

Zase něco neobvyklého, tentokrát svět desetiletého kluka v zajetí her na mobilu a PC a v zajetí nenávisti k maceše a nesmíření se s rozchodem rodičů a s rozpadem rodiny. Docela z toho až mrazí, když si člověk uvědomí, že v důsledku špatně nastavených rodinných modelů, ale i v důsledku ovlivnění všemi těmi hrami malý člověk docela chladnokrevně začne plánovat definitivní odstranění "nepřítele". Perfektní. Včetně nástinu, jak by to za pár let mohlo vypadat s naším zplundrovaným životním prostředím.

5 27.08.2019

Do tohoto příběhu je potřeba se hodně vcítit. Ale komu by se chtělo... Denně bojovat o holý život, nemít základní věci jako je voda, jídlo, mýdlo, bezpečný domov... vidět tolik hrůz okolo, ztratit příbuzné, přijít o své věci, otupět, zhrubnout, přežívat... mistrně detailně popsáno, tak, že kdo chce, tu nekonečnou tíhu pocítí a je mu smutno. Ale četba pro všechny to není. Jsme už taky otupělí k bolesti a strádání druhých. Když se nás to netýká, už ani číst o tom nejsme ochotni a být u toho vděčni, že nám se podobné hrůzy vyhýbají. Naše životy jsou přece tak pestré, bezpečné, barevné... :-(

1 12.08.2019

Tatry miluju, tohle je ovšem drsné. Na většinu těch míst jsme taky šplhali za různých podmínek - v mlze, na sněhovém poprašku nebo námraze, s dětmi, v blížící se bouřce... prostě zatím můžu jen do nebe děkovat, že se nám nehody nebo dokonce neštěstí vyhnula. A do dalších návštěv Tater lépe připraveni, s větší pokorou a pozorností. A s velkým poděkováním záchranářům Horské služby!!!

4 01.07.2019

Je to zajímavý pohled do zákulisí, ale... Nevím. Kdyby to bylo vydání deníkových zápisků, neřeknu půl slova; takhle mi to přišlo neuvěřitelné, že si někdo pamatuje tolik drobných nuancí a postřehů kolikrát i po mnoha letech. Častokrát se výroky opakovaly, popisy závodů mi už časem splývaly... Ale nakonec v závěru knihy i na ten deník došlo. :-) Biatlonové princezně, kterou jsme v dobách jejího závodění sledovali u obrazovky jako omráčení, tři hvězdičky. :-)

2 10.05.2019

Těšila jsem se, až si knihu koupím, měla jsem poznačeno v kalendáři, kdy vyjde. :-) Čtení jsem si náležitě užila. Hana to není, Hana je laťka nasazená hodně vysoko, ale proč srovnávat. Toto je příběh jiných lidí, jiných peripetií, jinak vyprávěný - a zase velmi čtivý, psaný krásným jazykem a odhalující různá zákoutí lidských duší.

10 01.05.2019

Krásný, poetický, melancholický, beznadějný a zároveň láskyplný text. Velmi zvláštní, nemůže číst každý a kdykoliv. Takové drsné pohlazení.

2 14.04.2019

Skvělé. Někdo by počítal slůvka a otrocky se snažil vecpat myšlenky do počtu padesát. Paní Kábrtová nikoliv. S naprostou lehkostí plynou mikropříběhy, které mají zároveň velkou hloubku a vše do všeho zapadá, kdo chce, vidí tam tu dobu, konkrétní lidi, konkrétní vzorce uvažování, lhostejnost, přízemnost, ale i naději, přemýšlivost... Mě to oslovilo velmi a chci si knihu hned přečíst znovu, protože mě kromě jiného moc oslovil i jazyk, stylistika, některé věty, které jsou přímo citáty, některé pointy, ze kterých až zamrazí.

10 22.03.2019