Šárkaxx komentáře u knih
Vypráví o tom, co se dělo poté, co vydala knihu – jak se stala slavnou, ale do drog padala zas a znovu. Chtělo mi by jí být líto, ale spoustu problémů si nadělala sama, hlavně když jí sebrali syna, tak místo toho, aby o něj bojovala, tak si šla šlehnout.
Asi dobré poučení pro všechny, kdo si chtějí tuhle cestu vybrat.. jak můžou dopadnout.
Bylo to děsivé: jednak ta rychlost propadu „do pekel“, jedna syrovost s jakou jsou informace předávané, bez emocí, jen jako výčet životopisných dat, i když se mluví o prostituci, smrti... Nicméně kniha je výborně psaná a klidně bych ji dala jako povinnou četbu dětem ZŠ mezi 13. a 16. rokem.
Vyšetřuje H. Poirot. Na knihách A. Ch. se mi líbí, že až do úplného konce nemám představu, kdo je vrah.
Od dětství (celá série) mé nejoblíbenější dětské knihy, které jsem přečetla několikrát. Jsou kouzelné. Ani v dospělosti neztrácejí na tomto kouzlu.
Četla jsem vydání od Portálu z 2021.
Knihu určitě doporučuju jak lidem, kterých se to týká, tak i odborníkům (psycholog, psychiatr), i když ze 13 typických témat pro děti rodiče/alkoholika nemusí splňovat všechny, jak se na terapii s těmito lidmi ukazuje. Nicméně pro mě jako odborníka to je jedna z těch knih, která mi skutečně něco dala, protože mi to v kontextu jejich příběhu dává větší smysl, než kdybych tu knihu nečetla a věnovala se jednotlivým problémům jako na sobě nezávislým.
Co je bohužel u nás horší než v Americe, jsou méně dostupné podpůrné skupiny (pokud vůbec existují) typu AA apod., takže kniha může sloužit jako začátek porozumění tomu, co se se mnou děje (+ praktické kroky, jak to překonat), avšak pokud by člověk chtěl pokračovat v sebe-vývoji, asi nejpřístupnější je pak vyhledat nějakou formu terapie.
Jako psycholog tuto knihu vřele doporučuji - a určitě není vhodná jen pro děti složitých rodičů, ale i např. vztahy pracovní. A i kdyby nebyl nikdo takový v přímém kontaktu, praktická cvičení jsou dobrým základem pro budování sebe-podpory, asertivní komunikace, zvýšení uvědomění vlastních slabých a silných stránek, práce s emocemi. A praktických cvičení a rad je tu skutečně hodně!
Totální úlet... Nejvíc se mi asi líbil Měsíc a Vlkdodlak
Měsíc
Před lety šesti tisíci
za úkol dal Bůh Měsíci,
ať fázi, kterou prochází,
názorně lidstvu zobrazí.
Ten, že se s Bohem nesmlouvá,
dorůstá v "Dé" a v "Cé" couvá.
Čímž nám dává příklad hezký,
že se v nebi mluví česky.
Četla jsem novější vydání od Vyšehradu bez obrázků J. Lady. Sbírka kraťoučká a krásná, několikrát mě verše dojaly k slzám.
Četla jsem vydání z roku 2016 .
Překrásná sbírka básní, jednak jsem se z ní poučila něco z literární historie (jsou tam příběhy, o kterých se dnes už moc nemluví); jednak je to potěšení na duši - obdivuju ty kombinace slov, které vyvolávají pocity, a přitom stále vypráví příběh.
Dojala mě báseň Čechy
...
Na vzkvetlém sedíš luhu, o hor příkré svahy
Své moci vědoma se klidně opíráš,
Tvým obrovitým křeslem skal jsou nahé prahy,
kol čela pralesy jak hustý závoj máš;
u nohou Tvojich v duhu plné svěží vláhy,
kam oko pohledne, se vlní klasů moře
až v obzor modravý, kde ruku hora hoře
jak v tanec podává - Tvá neproniklá stráž!
Tvá říza stříbrem tkaná, to jsou Tvoje řeky,
jak ženou v poskoku se vrchů přes bradla!
Z Tvých ňader tato mana pramení se věky,
by v život věčný zas Tvá krása omladla,
z nich každá k Tvojí kráse nové nese vděky:
ty perly bohaté Ti tká do rusých vlasů,
ta hvězdy stříbrné do zlata Tvojich klasů,
Tvé krásy báječné jsou zářná zrcadla.
...
Souhlasím s předchozími názory, že kniha stojí za přečtení. Jen ale pak po přečtení je bohužel náraz na realitu ještě větší, když se dostanete do péče někomu, kdo takto neuvažuje (což je většina) a ani jim nestojíte za to, aby se nad vámi zamysleli, protože na to nemají čas, jsou omezovaní výdaji, které jim diktuje pojišťovna apod. Je vlastně trochu smutné číst o tom, co vše je možné, ale vlastně jen velmi "relativně" dostupné.
Pro běžnou populaci mi kniha přijde "zbytečná", hodí se spíš pro psychoterapeuty a doporučila bych ji i lékařům, zejm. praktikům, kteří by měli člověka sledovat trochu komplexně... Nicméně přijde mi úžasné, jak původní analytici byli schopní vyzkoumat a vypozorovat a dát do souvislosti tolik různorodých informací. Zajímalo by mě, jestli to někdo dneska ještě takhle umí? Stále víc se specializujeme a zdravotně-duševní stav lidí podle toho vypadá.
Nádherná báseň, verše se četly samy... Určitě si od něj ještě něco přečtu.
Proti ostatním povídkám je tahle bez nějakého zvláštního příběhu, místy mi to přišlo vlastně jako taková studie o životě lidí z venkova, podobně jako Chudí lidé. Řekla bych, že ta povídka měla hlavně obrozenecký význam v době, kdy byla napsaná (ale možná jsem úplně vedle..)
Šíleně dlouhá kniha, 890 stránek, množství sociální kritiky, která se dá klidně převést na dnešní dobu. Humor jako Pratchett, což mě překvapilo, jen P. ho má dotažený do absurdity. Ale u Dickense jde vždycky o ten styl psaní, pomalý, propojení postav, jejich vykreslení...
Už chápu, kde vzal Terry Pratchett vtipné poznámky do Zeměplochy - i když je toto dílo velmi dlouhé a místy nezáživné, tak humor, který tam občas probleskne, je úžasný
Určitě doporučuju jako základní literaturu pro studenty psychologie a vůbec psychology. Četla jsem ji v originále (ještě nebylo české vydání) a i v angličtině se dobře čte, autorka píše srozumitelným jazykem, bez žargonu, takže je srozumitelná i těm, kteří nemají psychoanalytický slovník.
Vlastně jsem od knížky čekala trochu víc, třeba nějaký návod, nebo tak, ale je to hlavně sbírka různých povedených intervencí. Jako inspirace na nový úhel pohledu nebo nástroj, proč ne. Narozdíl od Shinda si myslím, že "přerámování" je použitelné všude a u každého, myslím si, že to děláme v praxi běžně, jen tomu dáváme dle terapeutického směru různá jména. Podle mě to nejtěžší na přerámování bude využít klientův slovník a jeho kontext.
Eseje o různých tématech života, dodnes platné – např. řeší otázku, jak splatit dluhy, nebo jak si vybírat lidi podle toho, co potřebujeme apod.
Přišlo mi neuvěřitelné, jak schopný byl obsáhnout tolik témat, když některé mi přišly i dost odborné. Hlavně to píše tak srozumitelně, že tomu porozumí i člověk bez vzdělání a zároveň praktické, i dnes se z toho dá těžit.
dobře se četlo, za mě jako odborníka jsem vždycky ráda nad osobní výpovědí člověka s nějakou poruchou, protože je to lepší než suchá fakta v učebnici, kam často lidi navíc ani přesně nezapadnou...
Moc nevím, co mi kniha měla dát - udělala jsem si dotazník ohledně svých perspektiv (zajímavé), ale podle výsledků bych měla všechno zlepšit, i když jsem v životě dost spokojená, což mě pobavilo a uvědomila jsem si opět, že jedna šablona nepasuje na všechny.
Asi jsem čekala víc toho psychologického, měla jsem pocit, že jsou to takové obecné rady do života, ale vlastně nic nového