Šárka_D komentáře u knih
Na Zusakovi je krásně vidět, jak nesmírně se jako spisovatel za pár let vyvinul - od slabších Roků pod psa přes mnohem lepšího Posla po skvělou Zlodějku knih. Jeho styl je dost čtivý, přesto je v Poslovi ještě znát určitá naivita (závažné problémy lidí zvrátí jedna maličkost), zjednodušená řešení. Jinak příjemná kniha.
Přečteno za dva dny, plně chápu všeobecné nadšení z této knihy. Užila jsem si ji, i když spadá do pro mě nepříliš oblíbené kategorie Young Adult. Měla nápad, postupné odhalování příběhu nutilo číst dál a dál. Konec překvapil, slza ukápla.
Závažné téma, které je vtipně a čtivě zpracované. Líbí se mi, že ačkoliv je kniha autobiografická, hrdinka se nesnaží dělat se lepší, než je, popisuje i své přešlapy, hlouposti a špatné vlastnosti.
Norské dřevo jsem se pokoušela číst, ale zasekla jsem se někde za půlkou a dál jsem s knížkou nehnula. Po čase jsem si půjčila audioknihu, která mě naopak bavila hodně, přesto mám pochybnosti... Zarazilo mě, že jsou tam vynechané pasáže o sebevraždě Nagasavovy přítelkyně Hacumi a také pasáž o důvodu, proč byla Reiko v sanatoriu. Nejsem si jistá, jak moc se audioknihy oproti originálu zkracují, ale podle mě byly zrovna tohle dost zásadní části knihy, a vůbec nechápu, proč se vypustily...
Velmi dobrá a velmi čtivá kniha. Byla jsem nadšena perspektivou vyprávění, hlavní dětská hrdinka byla uvěřitelná a sympatická, kniha se dobře četla i v méně dějových pasážích. Skvěle zachycená atmosféra amerického jihu.
Ze začátku jsem byla nadšená, ale jak příběh postupoval, bohužel mě začalo splétání různých alternativních variant osudu trochu nudit. Nápad výbornej, zpracování pokulhává. Zkrácení by knize prospělo.
Objektivně jsou Körnerovy knihy super, realisticky popisují drsnou dobu, jen se mi nikdy nedaří vcítit do postav, což je docela škoda... Zdá se mi, že si od nich autor drží odstup, a i když čtu jeho příběhy ráda, trochu více vhledu do psychiky bych uvítala.
Líbilo se mi moc, historie jedné židovské rodiny vyprávěná spíš mimochodem na pozadí cesty do Polska. Mile mě překvapilo, že to bylo i dost vtipné.
Jako joooo, je to psáno pěkným jazykem, i prostředí je celkově lákavé, jinak je ta knížka ale veskrze "prosouložená", při pátém popisu téhož už to začíná bejt celkem nuda...
Příjemná oddechovka, oproti Než jsem tě poznala sice bez většího přesahu, i tak ale pěkné čtení pro holky.
Kniha, u které si malebnost a pestrost jazyka vyloženě užíváte. Skvělé vykreslení příběhu jednoho člena portugalského odboje skrze vzpomínky a vyprávění jeho blízkých.
Nejkrásnější podobenství o lásce, rozloučení, opuštění a návratu. Čteno znovu a znovu.
Krásný dojemný příběh, pokaždé mě překvapí, jak čtívý Remarque je. Válka z trochu jiného pohledu...
Tíživá atmosféra okupované Francie, pomalé odhalování minulosti, čtivý jazyk. Výborná kniha.
Když jsem knihu četla, říkala jsem si, za co, proboha, ty ceny Knižního klubu dávají? Nechápu osmdesátiprocentní (!!!) hodnocení zde, dle mého názoru se autorka jen svezla na vlně zájmu o Žítkovské bohyně, které jsou tak o dva parníky jinde. Naprosto mě iritoval jednoduchý jazyk, který, aby se neřeklo, byl tu a tam obohacený o prvky nářečí, nepropracované postavy, jednoduché epizody bez nápadu... Málokdy knihu nedočtu, tuhle jsem nedala ani do půlky. Ne, ne.
I přes pomalejší tempo čtení (kniha je hodně lyrická) jsem čerstvě po zavření nadšená, autor nádherně popsal čistou zamilovanost mladého muže (ach, bude mě někdy někdo tak milovat? :)), ale i společenské poměry Bratislavy šedesátých let. Na konci mi puklo srdce společně s Adamovým. Budu věnovat větší pozornost slovenské literatuře, v Klimtově polibku se nezapře, že jsme byli dlouho jedna země, tak mi byla kniha blízká.
Protože jsem povahou nostalgik toužící po časech, které nikdy nezažil, kniha mi sedla, příjemné čtení plné britského humoru, hudebních odkazů a komických situací. Ačkoliv strašný pako, hlavní hrdina je dost sympatický.
Přirovnání k Hledání Aljašky sedí jen z důvodu středoškolského prostředí, protože Esej o tragédii je několikanásobně lepší. Jak díky sympatičtějším postavám, tak pro absenci křečovité snahy o humor. Navíc má filosofickou nadstavbu a není jen provoplánovým příběhem pro mladistvé.
Bernadetto, jak já ti rozumim. A ne, že bych při čtení neměla trochu strach, že dopadnu jako ty (i když ty jsi arogantní a geniální, kdežto já jen arogantní). Humor mi sedl, slovní komiku a vypointované průpovídky můžu, maily městských paniček byly prostě bomba a Bernadetta je skvělá. Hvězdička navíc za obálku.
Takže podobně jako u Aljašky - americké středoškolské prostředí (nevim, proč to furt čtu, když to vlastně nemám ráda), protivná hlavní hrdinka (ale ne zase tak strašná, jako Aljaška), její mužský protějšek trouba na entou, kterej se sebou nechává zametat (autor opakovaně vzdává hold generaci mužů, vychovávaných ženami). Bohužel musím uznat, že i přesto čtivé a celkem zábavné...