Sarah01 komentáře u knih

Poslouchala jsem jako audioknihu rozhlasovou hru z roku 1952 s Otomarem Korbelářem jako císařem Karlem IV. a Jiřinou Petrovickou jako Eliškou Pomořanskou. Moc pěkné zpracování, které neruší komerční písničky z muzikálu.

6 03.05.2019

Přečetla jsem si předchozí komentáře a musím se smát, co některým čtenářům vadí :-) Většina nebo snad jen někteří (?) musí mít vše jasně podané jak na podnose, nesmí číst popisy přírody a musí se pořád a nejlíp hned od začátku něco dít, jinak je to nuda :-)
Já jsem naopak ráda, že všechna literatura není psána jak podle šablony, každá kniha mě svým způsobem poučí a přinese další poznání. Pán much taktéž. Že jsou děti občas zatracení spratkové, ví asi většina z nás, obzvlášť ti, kteří se v dětství setkali s šikanou. Tady je to ještě dovršeno davovým šílenstvím a anonymitou masek. Poprvé vydáno v roce 1954, přitom symbolika mi připadá nadčasová.
Ještě poznámka na závěr....na rozdíl od některých zde se domnívám, že uvažování hlavních postav odpovídá cca 12ti letým dětem s mírnými rozdíly, což je pochopitelné.

Moc pěkně napsáno, čte se to tak nějak samo, zajímavý příběh několika žen z jedné rodiny, který se opravdu mohl stát.

9 23.04.2019

Knížku jsem měla problém dočíst, jak mi to přišlo strašné, takový život radši nežít. Výborně napsáno, naprosto dokonalé detaily, kdo by řekl, že byl román napsán na konci čtyřicátých let minulého století. Občas člověka mrazí z toho, jak se některé situace popsané v románu v něčem podobají dnešku.

Knížka mně taky přišla spíš než jako detektivka, tak jako takový mix vice žánrů, nebylo to tedy úplně špatné a kupodivu druhá půlka se mi líbila víc. Pokud bude pokračování, ráda si přečtu.

4 06.04.2019

Tahle knížka mi přijde od paní Petrusové nejslabší, taková červená knihovna a hlavní hrdinka mi zrovna k srdci nepřirostla. Docela mi vadily ty její zbytečné úvahy, které měly vytvořit asi jakousi omáčku k tomu sladkému příběhu. Bavettovi byli daleko lepší.

2 05.03.2019

Četla jsem ji kdysi dávno a teď znovu do Čtenářské výzvy. Nevím, jestli ji paní Bezděkova napsala podle osudů nějakého skutečného dítěte nebo si příběh vytvořila pod vlivem válečných událostí. Poválečným dětem, i nám měla určitě pořád co říct, dnešním dětem asi už ne, spoustu věcí už nepochopí.

12 03.03.2019

Zajímavá kniha. Sice nejsem nějaký fanoušek malířského umění a o norském malíři Edvardu Munchovi jsem skutečně nevěděla vůbec nic, ale je vidět, že autorka si opravdu dala práci a s příběhem si pěkně pohrála.

2 01.03.2019

Typicky cimrmanovsky humor. Bohužel to nevyzni tak, jak na jevišti.

17.02.2019

Pěkné vyprávění o tom, jak jsme si tady žili před rokem 89. Spousta z nás se v něčem najde nebo si připomene osudy ze svého okolí, ať už to bylo třeba znárodnění rodinného majetku, nucený vstup do JZD nebo do strany kvůli tomu, aby mohly děti studovat, a nebo i způsob vyšetřování tehdejší VB. Knížka se čte tak nějak sama.

13 08.02.2019

Moc krásně a čtivě napsané, ani jsem nestačila sledovat stránky. Příběh podle skutečné události, možná proto se tak dobře čte, protože může někomu připomínat osudy někoho z vlastní rodiny. Vždyť to zase není tak dávno, naše babičky na tom byly dost podobně..... podobně domluvená nebo úspěchaná manželství, celodenní dřina v hospodářství nebo v domácnosti, spousta dětí, nezřídka i 11, a nakonec i ta starost o nemocného manžela, kterému slíbily u oltáře "v dobrém i ve zlém ". A k tomu všemu život v období po válce a těžká 50. léta.....zdá se to tak nedávno a přitom se od té doby tolik věcí změnilo. A za některé zaplat'pánbůh.

Neodpustím si ještě ke komentářům níže:

Údajně červená knihovna - zajímalo by mě, z čeho je tak usuzováno, mně nepřijde, že by hlavní hrdinka coby chudá švadlenka ke štěstí se synkem továrníka přišla.

Neuvěřitelné, údajně smyšlené - hm, dost podobné osudy znám ze svého okolí, z bližší i vzdálenější rodiny, co je neuvěřitelného na takovém životě?

Mohla svůj život změnit - mohla, ale asi výchova a tehdejší zvyklosti udělaly své. Proč třeba i dnes některé ženy přijímají útrpně svůj úděl a nemají vůli ho změnit?

21 30.01.2019

Přečteno do Čtenářské výzvy, moc na výběr v mém ročníku nebylo...jako aktivní pejskař fakt nevím, jestli pes dokáže takhle uvažovat, spíš ne. Jinak popisy krajiny a života na různých ostrovech Nového Zélandu moc zajímavé. Chápu, že tehdy nejspíš byly takové metody získávání exemplářů do muzejních sbírek asi běžné, ale já osobně nevidím žádný přínos na tom koukat v muzeu na vycpané ptáky. Snad jen proto, abychom viděli, které jsme svou činností vyhubili. Z tohoto důvodu jsem měla problém knihu vůbec dočíst.

1 31.12.2018

Tak už jsem chtěla dát jen 3 hvězdičky, protože zpočátku to fakt bylo jako pubertální sen nezadané asi třicítky (?). Konec ale super, ten už se mi líbil, hodně.....nějak nechápu, proč je tady v komentářích, že to špatně dopadlo?

3 30.12.2018

K této knížce mě přivedla Čtenářská výzva a jsem ráda, že jsem se ke čtení dostala, když už je to celkem dlouho, co jsem si ji pořídila ve výprodeji. Moc zajímavý příběh s detektivní zápletkou a taky s velice zajímavým rozuzlením.
Jinak dodávám ke komentářům níže: plačka je povolání, které v několika zemích ještě pořád existuje, stačí si přečíst na Wikipedii. Mám stále v dobré paměti, že i pohřbů na vesnicích jižní Moravy se placené plačky zúčastňovaly a nejspíš u tradičních obřadů tak stále je.

3 09.12.2018

Tak jsem měla obavy, že se dle zdejších reakcí u této knížky moc bavit nebudu, naštěstí se tak nestalo a bavila jsem se celou dobu, jen včera večer jsem při líčení Vánoc usnula.....to ovšem jen svědčí o tom, jak je tato knížka nádherně poetická a milá.
Na některé příhody nezapomenu zrovna tak, jak na některé památné věty :-)

Ty kluku pitomá, kdybych nebyl po svaté zpovědi, tak bych ti vynadal. Počkej ty moulo, až budu po svaté zpovědi, tak ti rozbiju frňák.

A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal.

Tohle už přestává všecko. Já nejsem nikomu za tajtrlíka, neboť nikdo si nebude ze mne dělat frňousy a daně mám v pořádku.

21 20.11.2018

Vánoční koledu jsem poslouchala jako audioknihu...moc krásná pohádka, kéž by se to stávalo i v běžném životě, že se zlý člověk tak napraví...ale asi nám k tomu chybí ti duchové minulých, současných i budoucích Vánoc :-)
Každopádně tak nádherný a milý popis tehdejší vánoční atmosféry mě velmi příjemně naladil, jen ten sníh k tomu ještě chybí....

11 18.11.2018

Bylo to těžké na čtení, zvláštní a neobvyklý sloh, na který jsem si musela zvyknout. Téma ale pěkné, i když celkově smutné. Moc zajímavé mně přišly pasáže ze života v Indii, válečný deník jsem naopak přeskočila, nevydržela jsem to. Ovšem ta láska mezi rodiči, krásné, moc krásné....

4 16.11.2018

Moc pěkně napsané, můžu jen chválit, kniha se velice dobře četla. Nějak nechápu předchozí negativní komentáře:
1. prý román pro ženy - tak hlavní hrdinka je žena a že by v románu všichni muži byli vykresleni jako slaboši a sobci, si nemyslím, nejmíň dvě velice kladné mužské postavy tam najdete :-)
2. prý v knize není vidět láska mezi rodiči a dětmi - tak asi jsem teda četla jinou knihu, ale já jí tam vidím spoustu a autorka přece nemusí popisovat neustálé pusinkování a ujišťování o lásce tak, jak tomu bývá v amerických filmech.
3. prý konec je happyend - tak šťastný konec si fakt představuju úplně jinak.....možná kdyby hlavní hrdinka spáchala sebevraždu, tak by to vyhovovalo líp.
4. prý předvídatelný děj - ano, my, kteří máme hodně načteno z válečné literatury, tak samozřejmě známe a víme, ale pro mladší ročníky to nemusí zas být až tak samozřejmé a určitě dobře, když je třeba tato knížka přitáhne.

Ještě dodám - je to beletrie, ne dokument, tak se v tom lidi zase tak nešťourejte :-)

38 01.11.2018

Krásné zakončení příběhu o podrychtáři od Černého koně. Tahle "pentalogie" fakt stojí za to. A jsem moc zvědavá na to, copak dalšího nám pan Hrdlička chystá.

2 23.10.2018

Jak už napsáno níže, začátek rozvleklý, proto mě to taky tak dlouho trvalo, než jsem se tím prokousala, ale pak už jsem nemohla knížku odložit, jak jsem byla zvědavá na rozuzlení. Caroline mi tedy líto nebylo, ani trochu, vše bylo její rozhodnutí a poznamenala jím i další generace. A konec se mi líbil moc, žádný happyend, tak to má být :-)

14.09.2018