Sali88 komentáře u knih

Chtěla bych vám tu sepsat hromadu důvodů, proč dát Zelené míli šanci. Ať už knize nebo filmu, ale pro mě navždy asi bude mít větší význam právě film. Ale ať už se snažím jak chci(a není to první den, kdy se snažím dát dohromady tuhle recenzi), nevím, jak vyjádřit všechno to, co tenhle příběh má a co vám dá. I přesto, kolikrát už jsem se s ním setkala. Je to příběh naděje v zoufalství a zoufalství v naději. Plný emocí, prezentující odlišnosti lidské povahy. Ukázka toho, jak lidé, kteří by měli být na té správné straně mohou být zlí a jak ti, kteří se zdají být těmi nejhoršími, mohou být ve skutečnosti úplně jiní. V Zelené míli se setkáte se smrtí, vinou, trestem, nespravedlností, ale i jakousi nadějí. Ke konci nikdy nedokážu udržet slzy, pokaždé mě to dostane a v tu chvíli ničí to, že takováhle nespravedlnost může být tak reálná.

Možná vám tenhle příspěvek něco dá, možná ne. Ale budu ráda, pokud dáte Zelené míli šanci.

Asi po měsíci jsem dočetla Malý život. Nečetla jsem ho tak dlouho, protože mě nebavil, ale je to zkrátka kniha, kterou za dva dny nepřečtete. Každý den(snad kromě včerejšího), jsem přečetla vždy jen pár stran. Četla jsem hodně pomalu, hodně jsem se zamýšlela, psala poznámky v rámci štafety. Malý zivot ve mně vyvolal snad všechny pocity. Z hrdinů knihy často cítíte zoufalství z toho, co prožili, zároveň jsou ale chvíle, kdy v nich vidíte neskutečnou sílu z toho, jak bojují se svým osudem, i když na to někdy nemají sílu. Především Juda s Willemem jsem si oblíbila, ale i u dalších postav jsem měla pocit, jako bych je znala. Neskutečně jsem si na ně zvykla a doufala jsem, že v jejich životě najdou co nejvíc štěstí. Brečela jsem, hodně. Zoufala jsem nad tím, čeho jsou někteří lidé schopní-protože i když to víte, stejně vás to pokaždé znovu zasáhne. Zároveň tu byly ale i momenty, kdy jsem se usmívala, kdy zrovna byla chvíle, kdy bylo všechno správně. Zkrátka kniha ve mně vyvolala všechno, jedna z knih, které mě zasáhly nejvíc. ❤

9 25.09.2020

Když tuhle knížku čtete, tak vás láká taky nějakou tu kavárnu mít :) parádní :)

8 07.08.2015

Po prvním přečtení obsahu jsem si říkala, tenhle tip literatury mě bavit nebude a odložila jsem jí. Nakonec jsem si jí přidala do seznamu, a rezervovala v knihovně, a jsem opravdu ráda. Neskutečně silný příběh, úžasná, krásná knížka, která mě znovu rozbrečela, i několik minut po přečtení. Doporučuju přečíst si ji. Jiné hodnocení než pět hvězdiček dát snad ani nejde.

8 23.05.2015

Brian Staveley je autor, který se se čtenářem nemazlí a jen tak něčeho se nebojí. Od Císařových čepelí nečekejte fantasy romanťárnu, založenou na milostném trojúhelníku, na kterou můžete být zvyklí z YA fantasy. Autor nikam nechvátá, čtenář má dostatek času se zorientovat v postavách i veškerém dění, které se zpočátku může zdát náročné. Postav se v čepelích objevuje mnoho, ale každá má v příběhu svou roli, některé důležitější, než se může zdat. Autor se nezdráhá používat drsné i vulgárnější výrazy, díky kterým je ale celá fantasy uvěřitelnější. Celkově má Staveley skvělý styl psaní, citáty a přirovnání, která každý nevymyslí. Drsné scény, krev, intriky a zrada, autor si nebere servítky a jeho postavy to nemají lehké. Velkou roli hraje i božstvo, historie světa a bytosti, které se zde objevují by si mnozí nedokázali představit ani v nejhorších snech. Jediné, co bych vytkla, je chybějící mapa. Jinak jsem nadmíru spokojená. Pokud si chcete přečíst propracovanou, drsnější fantasy, se skvěle vykresleným světem i postavami, Císařovy čepele jsou pro vás to pravé. Za mě velké doporučení.

7 12.06.2020

Domek v Irsku je přesně tím typem knihy, při jejímž čtení máte chuť být součástí příběhu. Od prvních stran je téměř jasné, jak se bude vyvíjet, ale u romantiky jako je tato to lze předpokládat. Od prvního dne na farmě jsem měla chuť se sbalit a odjet někam za vařením, stejně jako hlavní hrdinka. O udržitelnější stravování se snažím už několik let, ale pořád nejsem na takové úrovni, na jaké bych chtěla být. Domek v Irsku společně s pořadem MasterChef(o kterém je v knize také zmínka), mě namotivovaly snažit se ještě o něco víc. Při čtení jsem měla chuť jít hned zkoušet nové recepty (a kdybych zrovna neležela doma s covidem, hned bych se pustila do vaření i pečení) a jsem odhodlaná ještě víc se zdokonalovat v přípravě jídla i ve znalostech o něm.

Samotné prostředí farmy v Irsku dokonale dokreslovalo romantickou atmosféru a lákalo mě si alespoň na nějaký čas vyzkoušet, jaké to je, když si suroviny využívané při vaření sami vypěstujete, popřípadě vychováte.

Kromě romantiky a vaření tu najdete i zápletku navíc, která je zpestřením celého příběhu. Domek v Irsku je příjemně kouzelnou romantickou oddechovkou, při které se budete usmívat a budete si připadat, jako byste byly na farmě spolu s Hannah. Předvídatelná, ale nemám ji co vytknout. Tuhle knihu mužů jedině doporučit. Především pokud milujete jídlo tak moc jako já.

6 24.01.2023

Marissa Mayer vytvořila svět plný lidí, kyborgů a androidů, novodobé technologie, ale také smrtelné nákazy, ohrožující populaci. Cinder je kyborg, což je pro ni nevýhodou i výhodou zároveň. Jako mechanička se setkává s princem Nového Pekingu, a protože jsme v rettelingu na Popelku, asi nebude velkým spoilerem, když prozradím, že porouchaný android není to jediné, co prince a Cinder spojí. Ale pokud si pod tím představuje a žili šťastně až do smrti, možná budete překvapeni.

Zmínit předvídatelnost děje je na místě, přesto však mi předem odhalené zvraty a zápletky čtení nezkazily. Autorka píše natolik poutavě, že i když víte, jak se bude příběh vyvíjet, přesto vás to nutí číst pořád dál. Nemohla jsem přestat číst a otáčela stránku za stránkou, jak moc čtivá tahle kniha byla. I přesto, že je Cinder retellingem na pohádku, všechno v knize pohádkové není a nejen nákaza s celým příběhem zamotává. Možná nejsem autorčina cílová skupina, ale čtení jsem si neskutečně užila a už teď jsem zvědavá a natěšená, co přinesou další díly.

5 01.02.2023

Vampýrská akademie je série, kterou jsem poprvé četla na střední škole a stala se jednou z mých nejoblíbenějších. A je také jednou ze série, které zahájily mé nakupování knih.
Upíří už nejsou zrovna v módě, ale tahle série je tou nejlepší upířinou, kterou jsem kdy četla. A Rose Hathaway, z jejíhož pohledu je celý příběh vyprávěný, je tou nejlepší knižní postavou vůbec. Rose ráda žije naplno, užívá si života a příliš se neřídí pravidly. Když však jde o ty, které má ráda, všechno jde stranou a ona je ochotna udělat pro ně cokoli. Rose je taky jedním z důvodů, proč jsem si oblíbila běh. Kolikrát jsem si při běhu vzpomněla právě na to, jak Rose při svém výcviku běhala kolečka a díky tomu běžela dál, i když už jsem skoro nemohla. Výcvikové, tréninkové a bojové scény jsou dalším velkým plusem celé série-takové já mám hodně ráda.
Ve světě Vampýrské akademie existují tři druhy upírů-vládnoucí Morojové, závislí na krvi, Dhampýři-jejich strážci a Strigojové-kteří pro krev zabijí. Velkým plusem jsou skvělé postavy, jejich charakter a vývoj. Středoškolské prostředí a běžné problémy se prolínají s životem královského dvora a nebezpečného světa venku. Plné intrik, tajemství, zrady, ale i přátelství a lásky. Zkrátka i přesto, že doba upírů už pominula, Vampýrskou akademii vám můžu doporučit.

5 12.06.2020

Asi nikdy jsem si nevšímala tolika detailů jako teď, při společném čtení. Baví mě dávat si re-readingy a rozebírat různé teorie o událostech v knize. Čtení Harryho Pottera mě nikdy neomrzí. :)

Skutečný příběh o židovské muži Laleovi, který byl za 2.světové války tatérem, který měl vězňům tetovat čísla, kterými byli označeni. Příběh plný hrůz, které se v táborech děly, ale zároveň příběh plný naděje, která i přes všechna úskalí, která zažil, Lalea neopouštěla. Příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

5 29.07.2018

Téměř 1100 stran textu, někomu se můze zdát děj rozvleklý, já byla pohlcena dějem téměř celou knihu, jen část po začátku mi utíkala pomaleji. To vás přiměje cítit se, jako byste byli sami součástí knihy, jako byste byli jedním z dětí, součástí jejich party. Autor se snaží jednotlivé postavy v knize co nejlépe vykreslit, chce, aby je čtenář poznal, což se mu skvěle povedlo. Nejsem typ člověka, který by měl hrůzu při čtení nebo sledování hororů, ani který by z nich měl zlé sny, ale To se mi do snů dostalo a nejen jednou. A nejen do snů. Jen ke konci bych jednu část knihy vymazala, ale celkově knihu hodnotím jako výborně napsanou.

5 17.09.2017

Je strašný, jak se někteří lidé chovají. Když muž bije svojí ženu, a navenek předstírá, jak je perfektní. Nejhorší, je, že i když se s tim žena rozhodne něco udělat, ne pokaždé jí to ostatní uvěří, nebo jí to neveří ti správní lidé, kteří by to mohli zarazit, nebo pokud s tím něco dělat zkusí, ocitne se okamžitě v nebezpečí, a nejen ona.

5 07.04.2015

Námět psychiatrické léčebny mě zaujal natolik, že jsem si byla téměř jistá, že Pacient je ta pravá kniha pro mě a nemýlila jsem se. Už téměř od začátku jsem měla jednu teorii za druhou a ty se během čtení měnily a přibývaly stále nové. Po každé mé domněnce přišlo něco, co můj názor změnilo, autor si se mnou hrál své vlastní psychohry a já nevěděla, co je pravda a co ne. Při čtení jsem měla pocit, jako bych poslouchala díl z @opravdovezlociny a proto jsem byla schopná uvěřit i částem, které by se někomu mohly zdát už překombinované.

V jednu chvíli jsem si byla téměř jistá, že jsem odhalila rozuzlení, protože s něčím takovým už jsem se setkala. Autor mě však vyvedl z omylu a všechno bylo nakonec úplně jinak. Sebastian Fitzek si se čtenářem hraje tak, že nakonec sami nevíte, čemu věřit. Od Pacienta jsem se nemohla odtrhnout, potřebovala jsem vědět, co bude dál a knihu jsem přečetla za dva dny. Možná by se tu daly najít nějaké nedostatky, osobně však nemám v knize co vytknout. Líbilo se mi, že se autor nezaměřil jen na připad Maxe, ale měla jsem možnost poznat i příběhy a minulost dalších postav.

Nakonec musím zmínit originální poděkování, které je sepsané ve formě dalšího krátkého příběhu. Za mě velké doporučení.

4 03.11.2022

Pragokalypsa od nakladatelství Fantom print otevírá téma apokalypsy a konce světa. Tajný řád řeholníků, sestávající z lidí ovládajících nadlidské schopnosti se konci snaží zabránit. Znají přesné datum, hlídají centrum magických siločar, nacházejících se v Praze, ale jejich snahu jim komplikují cizáci z jiných zemí.

Strážci brány je první knihou z pětidílné série a rozhodně to není kniha pro každého. Jan Urban má svůj styl, který nemusí sednout každému, i pro mě tu byly některé části, které se mi příliš nelíbily. Autor hojně využívá sarkasmu, slovních přestřelek mezi postavami a vtipu, ty ovšem v některých chvílích působí přehnaně, o vtip se snaží, ale vtipné nejsou.

Naštěstí je kompenzují jiné pasáže, u kterých se čtenář skutečně zasměje. Obzvlášť povedené jsou časté narážky na různé knihy, filmy a další, které si v knihách neskutečně užívám. Střídá se tu ich a er forma vyprávění. Vyvyan, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, je právě ten, který se někdy snaží být tak vtipný, až vtipný není. A beru, každý má občas myšlenky ohledně toho, co se mu líbí na někom jiném, ale jeho neustále omílání o částech těla ženského pohlaví byly chvílemi až moc.

Co se děje týče, Strážcům brány rozhodně nechybí akce. Celá kniha může působit poněkud zmateně, je zmatená, divoká, sem tam nějaká věta působí, jako že tam nemá co dělat. Když si ale na autorův styl zvyknete, kniha vás chytne a jste stále zvědavější, co bude dál. Do dalších dílů se rozhodně pustím, popravdě mít druhý díl, začetla bych se klidně hned.

4 27.09.2020

Na Šelmu jsem se těšila od té doby, kdy jsem o ní slyšela poprvé a splnila má očekávání. Čtení jsem si užila od začátku do konce, nenašla jsem jedinou část, která by mě nebavila. Kapitoly v knize jsou hodně krátké, ale v každé z nich se čtenář dozvídá něco nového. Objevují se stále nové informace, spojitosti a zvraty. Žádné zbytečná omáčka kolem, děj plyne tak, že skoro nestačíte otáčet stránky.
Thea si oblíbíte, je sympatický, chytrý, pro všechno dokáže najít vysvětlení. Všímá si detailů a vidí spojitosti a skutečnost tam, kde ostatní nevidí nic. Policie mu jeho pátrání zrovna neusnadňuje, ale Theo je i přes všechny překážky odhodlaný odhalit pravdu a zjistit, kdo je skutečný vrah.

Jakmile Šelmu začnete číst, nemůžete přestat. Je přesně tím typem knihy, kterou nedokážete přestat číst, protože s každou další kapitolou potřebujete vědět, jak se bude případ vyvíjet. Rozhodně doporučuju si tenhle skvěle napsaný a originální thriller přečíst.

Madeline žije téměř celý život v izolaci v domě, ve kterém bydlí se svou matkou. Důvod, proč nechodí ven, je její vážná nemoc, při které jí jakýkoli podnět z venčí může ohrozit na životě. Je se svým životem smířená a v rámci možností i šťastná, až do chvíle, než se do vedlejšího domu nastěhují noví sousedé, včetně mladého Ollyho.

Asi před rokem jsem viděla filmovou adaptaci této knihy, která byla fajn, ale kniha mě nadchla víc než jsem čekala. Za zmínku stojí grafické zpracování knihy, které není jen prostý text, ale kniha je doplněna o různé náhledy Madelinina deníku či různých seznamů, které si píše.

Všechno, úplně všechno ukazuje, jak moc strach dokáže ovlivnit naše chování, když se mu poddáme. Jak ztráta může ovlivnit celý náš život, když se z ní nevzpamatujeme. Poukazuje na to, co vše je člověk ochotný udělat ze strachu o někoho, koho má rád, i když to pro něj nemusí být to nejlepší. Zobrazuje, co všechno jsme schopni udělat pro lásku, i když nás to může ohrozit. A nezapomíná ani na rodinné vztahy, ovlivňující celý náš život, ať už dobře nebo špatně.

Všechno, úplně všechno je knihou, kterou díky čtivosti přečtete za jeden večer, pohladí vás po duši svou romantikou, donutí vás zamyslet se a zanechá ve vás i něco víc.

Rozhodně lepší než Griša. Bavilo mě postupně poznávat skvěle vykreslené postavy, jejich charakter, minulost, propletenost. Propracovanost příběhu, zvraty a zápletky. Většinu postav jsem si představovala starší než byly, ale to mi čtení nezkazilo. Jsem zvědavá, co přinese druhý díl.

4 06.07.2020

Tak tahle knížka mě hodně bavila, byla jsem trochu překvapená, některé bytosti jsem v knize zezacatku vůbec nečekala, po delším čtení už jsem se ale nedivila ničemu. Zasmála jsem se, ač jsem vraha tušila už od první třetiny, stejně jsem musela číst pořád dál, četla jsem knihu tři večery s tím že ten poslední jsem přečetla asi 160 zbývajících stran a i když už jsem byla šíleně unavená, musela jsem knihu dočíst.

4 12.03.2018

Začátek knihy vypadal slibně, ale postupně mě kniha bavila méně a méně, dlouhé, podle mě zbytečně úseky mě nudily, nezajímaly. Kniha neměla vůbec spád, vleklý děj, nedokázala jsem se do knihy začíst tak, abych vkuse přečetla víc stran, a od čtení jsem musela pořád odbíhat, dávat si pauzy. Ke konci mě čtení bavilo o něco víc, ale pořád to nebylo ono, nečekal mě žádný šok, žádné velké překvapení, možná to bylo tím, že jsem byla z knihy tak znuděná, že ani informace, kterou bych nečekala mě nemohla nadchnout, udivit. Kdyby to tady na databázi šlo, dala bych ještě o půl hvězdičky méně.

4 05.01.2018

Myslela bych si, že takováhle kniha mě bude bavit spíš v nácti, ale při čtení jsem změnila názor, moc se mi líbila, a musela jsem dát pět hvězdiček :)

4 08.08.2015