S.H. komentáře u knih
Čtení celkem fajn,i když by mě víc než osudy žáků zajímaly osudové okamžiky dějin v očích hrdinky. A teda nejhorší byla redakce knihy,to snad dělalo dítě ze ZŠ, tolik překlepů a chyb jsem nikdy v žádné knize neviděla. Paní autorka by příště měla svěřit knihu do jiných rukou.
Tak normální a tak skvělé,jen na konci už jsem věděla,že mi všech těch hrdinů bude hrozně líto,protože vím co je čeká. Dozvěděla jsem se jak muzikanti v Čechách žijí a dívám se na ně už jinak, rozhodně se někdy na nějaký koncert vydám,abych naše kulturní bohatství podpořila. Těším se na další autorčinu tvorbu.
(SPOILER) Kompilace Dědiny a Vran s koncem podobným s Lesem v domě. Už třetí kniha po sobě kdy se autorka zabývá pedofilii či zneužíváním a už mě to moc nebaví. Chápu,že se o tématu musí mluvit,ale nevím,jestli už se to pak nemine účinku. Čekala jsem od knihy víc a 3* dávám za sympatie k autorce a její předchozí tvorbě.
Hypotéza byla lepší,ale i tak se to čte jedním dechem a až na ten trochu přepálený konec to zase neuvěřitelně utíkalo.
Byla to oddechová kniha, nestřídalo se tam veliké množství postav, neskákalo se v obdobích a celkově mám z knihy příjemný pocit.
Tento ty knih je občas fajn, nemají nějaké přehnaně ambice, ale krásně si u nich odpočinete. Děj tak rychle ubíhá.
Kniha nebyla špatná, ale ... Já jsem v tom nějakou hlubokou myšlenku nenašla,ten hlavní hrdina měl nějaké masochistické choutky nebo co,když si toho nechal tolik líbit a všechno to navíc delal dobrovolně.
To nejlepší co jsem letos četla,hlavně musím ocenit rozdílné pohledy na problematiku. V jednu chvíli tam píše příslušník StB, disident, členka KSČ, což přidává na objektivitě.
Nedočtenu, byla to hrozná nuda
Pan Hartl nikdy nezklame, pohodové čtení o lidech s normálními osudy.
Nejednoduchá doba s nejednoduchým osudem. Kdo nebyl "normální" mazal do ústavu, jiné řešení pro tyto lidi nebylo a pokud se někdo snažil vzít osud do svých rukou, tak se na něj všichni vykašlali. Lékaři psali jen sedativa, učitelé nepomohli s domácím vzděláním a pokud byl někdo tak hodný a poslal léky ze zahraničí, celnící je ukradli. Tu paní obdivuju, že si zachovala chladnou hlavu a dokázala rodině věnovat co mohla.
Apatykář za moc nestál,ale tohle se opravdu moc povedlo,dokonce bych řekla,že mohla být kniha ještě delší.
Na knize si nejvíce cením její objektivity a férového pohledu do českých porodnic. Autorka nikdy nehaní práci zdravotníků, ale podává celkem rozumný rozbor jejich počínání včetně odůvodnění. Knihu jsem četla před porodem a dočetla po, takže jsem měla přímou zkušenost a fakt to ve spoustě věcech odpovídá tomu jak to u nás probíhá ať už v dobrém nebo špatném.
Na novou knížku Kateřiny Tučkové jsem se velice těšila, ale velice mě zklamala ta forma kdy se skáče od postavy k postavě a mezi obdobími. Tohle všechno v kombinaci s délkou knihy, tématem pro mě bylo velice obtížné a knihy tak vůbec neutíkala. Co hodnotím kladně je přínos.
Úžasná kniha s neuvěřitelně napínavou zápletkou na konci. Líbí se mi doba a vykreslení charakteru postav,které prostě není černobílé a tím mi přijde uvěřitelné.
Celý to bylo tak nějak o ničem, jediný co bylo fajn jsou ty vzpomínky na dětství.
Opravdu si ještě někdo může po přečtení této knihy myslet,že tenkrát bylo tak nějak lépe?
Celou dobu čtení jsem si říkala jak moc je to děsivě skutečné a probíhaly mi hlavou všechny "celebrity", lidé kolem mě, kteří běžně sdílí vše z rodinného života a neuvědomují si, kdo všechno to může vidět. Možná víc než ten děj se mě dotýkalo to téma.
Začátek knihy se mi vůbec nelíbil,dokonce tak,že jsem knihu malém odložila,ale pak to nabralo ten správný spád. Ale přeci jen jsem nezískala sympatie k hlavní hrdince, sebestředné Emě,trpící zjevně aspergrem. Líbilo se mi zasažení do aktuální doby,včetně jejich strastí.