RyonMathrin komentáře u knih

Pozor, obsahuje lehké spoilery!
Prokousávání se podhoubím je zajímavé, ale občas trochu zdlouhavé.
Líbí se mi, jak každý díl odpovídá názvu každého posvátného čaje pětice, podle kterého se konkrétní díl jmenuje. Lucasův pád do temnot začíná být opravdu problém a časová prognóza ještě horší. Naštěstí se Lucas dovídá, že existuje něco jako lék, aby později tuto naději ztratil... nebo možná ne úplně? Zamotává se to velice, stále mám mnoho nezodpovězených otázek. Autorka taky ještě nezjevila, co je psáno v originálu dopisu od Lucasova otce.
Celkově dávám čtyři zasloužené *, aby se zprůměrovaly všechny zatím přečtené díly do cca 4,5*, protože občas se to opravdu táhne a pocity jsou pitvány až téměř do atomární škály. Nicméně laťka je stále vysoko a čtenářský zážitek parádní.

citace:
„Někdy je mi z tebe doopravdy špatně. Dokážeš být neuvěřitelně krutý.“
„Krutost je jen jiné slovo pro upřímnost. Myslíš, že to, co o ní říkám, není pravda?“

Chytil ji za hýždě a přirazil na sebe. Říkal si, že to bude záležitost několika vteřin ... Jenže ona se vůbec nepohnula.
„Pomalu přece,“ zašeptala mu do ucha, když se o to pokusil on. „Jestli se nedokážeš ovládnout, říkej si při tom žalmy.“

19 23.04.2019

Jedlé, velmi dobré. (Jde přece o houby… tedy, ne, že by šlo o h…, samozřejmě o říši Fungi). Ale teď vážně. Vážně je to dobré. Řekl bych össenciální :-) Tajemný Fomalhiwan se stal jedním z hlavních aktérů a konečně se o něm dozvídáme víc. Po několika dějových zvratech postupně vyplouvají na povrch motivy různých frakcí ve hře o návštěvníka z Hiwaiw. A do hry se dostává další strana… Nechci spoilovat, byla pro mne trochu nečekaná, ale perfektně do všeho zapadá a já se jen tetelím blahem nad propracovaností světa a co z toho ještě vznikne. Zamotává se to pěkně... A ta šprťouchlata, která si autorka tropí z esoterických pavěd, jsou taky k popukání.

Co se týče děje, významné části knihy popisují psychologii postav a to poměrně rozsáhle. Kdybych si takovouto charakteristiku přečetl někde předtím, pravděpodobně by mě to mírně odradilo. Nicméně jsem pochopil, že psychické pohnutky jsou nezbytné, pro tuto knihu zcela organické. Četlo se mi báječně, krásný jazyk a přirovnání. A občas se opět vyskytnou perfektní moudra ze skutečného světa, např.:

Lucas se zatvrdil a spolkl veškeré jízlivé poznámky. Ženská iracionalita je zkrátka druh přírodní katastrofy; moudrý muž snáší takovou pohromu se stoickým klidem, protože ví, že s ní nic nesvede.

„Že Fomajzla nevede zištnost, to jsou jen blbý pindy. Na světě neexistujou žádný jiný motivy než zištnost.“ Ëltaühl teatrálně rozhodila rukama, až široké rukávy zavlály. „Život je kšeftování! Celá ta naše banální a truchlivá vezdejší existence… celý to naše ubohý pinoživý potácení ve výhni Akkütlixovy nevole… dyť to je akorát hromada smluv a příkazů k úhradě!“ hřímala pateticky. „Lidi můžeš házet do škatulek podle toho, v jaký měně chtěj tu svou mrzkou proklatou mzdu: jestli berou radši city a ideály, slávu, pořádnej šuk nebo smysl života… anebo třeba fakt akorát prachy; ale nikdo není mimo, nikdo nemá patent na božskou netečnost! Mocnej mág z Fomalhiwy má taky svoji cenu. Je úplně jedno, že není vyčíslená penězma.“

Takže za mě plný počet a jdu na další díl, Pád do temnot.

27 27.03.2019

Po čase jsem si opět připomněl Dänikena... I po letech je to stále fajn, ponořit se do těchto knih, i když poselství znám. To poselství je jednoduché, dalo by se shrnout do několika vět. Po světě je nesčetně stop, více nebo méně jasných náznaků, ale hlavně ověřených písemných pramenů a to je na tom to nejzajímavější (zmíním hlavně staroindický svazek Vymaanika-Shaastra, objevený a přeložený až ve 20. století. I jen podle krátkých ukázek je neuvěřitelně podrobný...)
Když se nad tím zamyslíte, stačí dát si dvě a dvě dohromady a je to jasné. Ale stále je to pro mě fascinující a stále vyvstává přehršel otázek. I když mám za to, že Ludvík Souček zkoumal tematiku v širších souvislostech.

26 20.03.2019

Tenhle díl má zpočátku volnější tempo. Vztahy mezi postavami se ještě dále rozvíjejí, těžce romantické pasáže překvapivě dobře zapadly do celku, zejména Matthiasova zdrženlivost vůči Nině byla kouzelná. Naopak spárování Wylana a Jespera bylo na můj vkus popsané příliš detailně.
Hrdinové jsou stále velmi sympatičtí: jednak proto, co všechno jsem s nimi prožil v prvním dílu a také protože si nechávají jistou morální úroveň. Přestože jsou zkažení a vychovaní zkaženým prostředím, mají v sobě stále určité ideály. Autorka se sem tam vrací do minulosti, aby dodatečně vysvětlila příběhy některých postav. S tímhle stylem nemám problém, spíše si myslím, že kniha by ani nemohla být napsána jinak.
Zhruba v polovině nabírají události spád a zapletení všech dějových linek opět vyústí v očekávaný konec pomocí neočekávaných prostředků. Klobouk dolů před autorčinou fantazií. A opět mírně otevřený konec byl taková pěkná tečka za tím jejich případem.
Umně utkáno!

22 15.03.2019

Tak jsem si vzpomněl na jednu z knih, kterou jsem četl zhruba v 10 letech. Moc se mi tehdy líbila, určitě jsem četl minimálně dvakrát. A zpětně si říkám, že se jedná o jednu z nejdobrodružnějších knížek vůbec... Asi mě bude chtít někdo kamenovat za to, co teď napíšu, ale nedá mi to: vidím v tom archetyp fantasy. Putování za úkolem, objevování nových krajů, překonávání známých i neznámých nestvůr, a nakonec krásná žena... Prostě to v tom vidím, ano, optikou nadšence do fantastiky, ale ty prvky tam jsou.
"Tento luk napnul jen Odysseus... nikdo jiný nemá takovou sílu." Tak mi napadá, kolikaliberní by asi ten luk byl, podle dnešních měřítek :-) Určitě víc než 50.

22 07.03.2019

Chvíli, opravdu jen chviličku jsem váhal, jestli dát 5 hvězd. Ale ano, kniha si to zaslouží. Je to zážitek. Je to strhující. Pokud máte rádi příběhy o všeho schopné skupince, která má proniknout na nedostupné místo, tohle je kniha (nejen) pro vás. A pokud jste dlouho nic nečetli o prostředí, kde žije ta nejhorší spodina, také vřele doporučuji. Já si takhle nějak představuji ty nejdrsnější zlodějské gildy...
Každý ze šestice hrdinů má pohnutý osud, ale v prostředí, ve kterém musejí každou minutu bojovat o svůj život nebo své pozice, přežili a stali se vlastním přičiněním
výjimečnými. Když víte, čím si zejména někteří museli projít, držíte jim palce, i když víte, že to nejsou žádní svatouškové a jen málokdy se zdráhají někoho zabít.
Velmi se mi líbil systém kouzlení , rozdělení grišů na větrostrůjce, vlnostrůjce... (i termín "materiálčik" a podobné rusismy působily spíše netradičně a svěže, než že by nějak rušily, zajímalo by mě, jestli to je jen překladem nebo to použila autorka i v originálu; ale to jen tak na okraj).
Také styl psaní mi vyhovoval - děj se věnuje velmi vyváženě každé postavě, není tam hluché místo ani v pasážích vysvětlujících historii postav. Neočekávané zvraty (klacky pod nohy hrdinům), jsou znovu vystřídány opětovnými úspěchy hlavních postav nebo nečekaným vstupem nových okolností a pak dojde zase ke krizi... ale vše je dokonale načasováno, perfektní napínák nervů.
Plynule přecházím na druhý díl "Prohnilé město" a už se nemůžu dočkat, jak to dopadne.

29 06.03.2019

Napínavé, zajímavé, dobré. O vymyšleném světě, ve kterém se děj odehrává, se toho moc nedozvíme - autorka popíše to nejnutnější několika větami a hodně ponechává na čtenářově fantazii. Přesto nic není odbyto, hutný styl dává ději tu správnou atmosféru a použitý jazyk oplývá výstižnými slovesy. Mnoho náznaků a příběhy množství postav se nakonec podle očekávání protkají, nicméně do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to dopadne a kdo přežije. A jako ostatní musím obdivovat, jak je v poměrně krátké knížce vykreslen osud tolika postav... Mírně otevřený konec taky potěšil. Až na posledních stranách knihy jsem se dozvěděl, že kniha vyšla už v roce 2001. Dobře, že Straky na vrbě udělaly reedici.

16 05.03.2019

Koupil jsem hlavně ze zvědavosti, protože komiksy miluji. Kdybych měl dojem z publikace shrnout několika slovy, bylo by to "rozmanitost a originalita". Každý kreslíř v této knize má naprosto jedinečný styl, některé se mi líbily více, některé méně, většina však stála za přečtení. Některé mne zaujaly hlavně vizuálně (Ústřice času, Nestrkej nos do polévky,... ), jiné jen pointou (Bezčasí, Poslední,...). Velmi pěkné bylo připomenutí i tak nezapomenutelné Neffovy povídky Bílá hůl ráže 7.62, docela mi sedlo černobílé zpracování.
Celkově bych dal 3*, ale přidávám jednu navíc za již zmíněnou originalitu.

14 02.03.2019

Při první kapitole jsem si říkal: Merde, tohle snad odložím... peripetie muže, který si chce vrznout se svou přítelkyní ve venkovském domě jejích rodičů a samozřejmě se nezadaří, byly zbytečně dlouho popisované. Naštěstí od chvíle, kdy se Paul vrátil do Paříže, se úroveň opět trochu zvedá. I když se stále jedná o řešení vztahů a do toho střety s francouzskými svéráznými zvyky, je to příjemná odpočinková jízda. Opět plno narážek, klasický jednoduchý přeháněcí humor, ale jako oddechovka to funguje. První díl mi však přišel lepší.

18 20.02.2019

Nádherná kniha pro děti. Vtipná (už jen ta jména - Miš, Maš a Šaš :-) ), ale zároveň výchovná. A ilustrace Miloše Nesvadby jsou prostě skvělé.

18 13.02.2019

Vynikající záležitost. Sci-fi, jak by podle mě měla být. Uvěřitelná vize, promyšlené prostředí, otázky existence, lidskosti, morálky... V knize je toho vedle hlavní zápletky s androidy, která je už tak perfektně propracovaná, tolik navíc: ať už jako jemné narážky v dialozích na širší souvisosti nebo úvahy přesahující do dalších rovin, hlavně lidskosti. A také postava Mercera a mercerismus... asi jsem všechno z tohoto nového "náboženství" úplně nepochopil, ale přesto - už jen vize sdílení zážitku s miliony ostatních díky elektronické krabičce - neprožíváme něco v zárodku podobného už teď, sdílením na sociálních sítích?
Četl jsem jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!

35 13.02.2019

Krátké a opravdu krásné. Co všechno zmůže nesobeckost a píle... Nedalo mi to a hledal jsem v gůgl mapách. Sisteron i Mirabeau existují a mezi nimi se opravdu nacházejí zalesněné plochy. Chci věřit tomu, že se to skutečně stalo...
Doporučuji!

50 13.02.2019

Věčné téma, o kterém nikdy nebude dost napsáno, podávané netradičním vypravěčem a velmi originálním jazykem. Příběh je strhující a neskutečně smutný. S Liesel se rychle ztotožníte a brzy i s ostatními lidmi, kteří žijí v její ulici. Prožijete s nimi naplno jejich osud... a na konci budete lapat po dechu.

Jestli ještě není, mělo by být ve školní povinné četbě.

Citace z knihy:

Byl jednou jeden zvláštní malý muž. Ohledně svého života se usnesl na třech důležitých detailech:
– Bude si česat pěšinku na opačné straně než všichni ostatní.
– Pořídí si malý, zvláštní knírek.
– Jednoho dne bude vládnout světu.

Ten mladý muž se nějakou dobu jen tak potuloval, přemýšlel, plánoval a vymýšlel, jak přesně by si svět přisvojil. Pak mu to jednoho dne došlo – byl to dokonalý plán. Viděl matku, která se procházela s dítětem. Dlouho svému chlapečkovi domlouvala, až nakonec začal plakat. Několik minut mu něco velmi tiše říkala, až se uklidnil a dokonce se usmál.
Mladík běžel k ženě a objal ji. „Slova!“ zachechtal se.
„Cože?“
Ale odpověď nepřišla.
Byl už pryč.

Ano, Führer se rozhodl, že bude světu vládnout slovy. „Nikdy nevystřelím z pušky,“ řekl. „Nebudu muset.“ Ale neukvapoval se. Aspoň tolik mu musíme přiznat. Nebyl to žádný hlupák. Jeho první útočný plán byl rozsít slova pokud možno po všech územích své vlasti.
Sil je dnem i nocí a staral se o ně.
Sledoval, jak rostou, až nakonec povstaly po celém Německu rozsáhlé lesy slov… Byl to stát vypěstovaných myšlenek.

45 29.01.2019

Tohle byla nádhera. Smutné, ale plné tolika moudrosti. Poslouchal jsem namluvené a vychutnával si každou větu. Než...
... než jsem se chtěl podívat na autora a zjistit o něm více, a čekalo mě velké překvapení. Kniha je čirá fikce. Autor nebyl jako dítě žádný sirotek a v mládí byl docela vyhraněný rasista. O to víc mě fascinovalo, nakolik sugestivně se mu podařilo příběh vystavět a popsat indiány, vytlačované ze svých území. Téměř vše jsem mu zbaštil i s navijákem. Jen mi v průběhu čtení přišlo divné, jak pětiletý kluk zvládá určité činnosti a reaguje v určitých situacích - ve skutečnosti by hlavní postavě muselo být podle mého laického odhadu tak 8-10 let.
Je tu pár věcí, které perfektně zapadají do našich představ o indiánech. Ano, našich. Protože je však kniha fiktivní, dnes bohužel nelze zjistit, z jakých pramenů autor čerpal a nedá se určit, nakolik jsou indiánské zvyky pravdivě popsané nebo na reálném základě. Bohužel. Člověku se chce věřit, že to alespoň zčásti pravdivé je. Protože je to plné tolika moudrých slov...
Narážky na střet vrchnosti (tedy politiků) a obyčejných lidí jsou perfektní a naprosto nadčasové. Křivda spáchaná na původních severoamerických obyvatelích byla nesmírná nespravedlnost. A asi nebude nikdy dost papíru popsaného vyprávěním o tom.
Pokud budete chtít knihu někdo číst, přečtěte si ji a o autorovi si toho moc nezjišťujte. Zůstane vám nádherný dojem. Tato kniha je opravdu skvost. Přes všechnu rozpačitost ohledně autora. Zasloužených 5 hvězd, rozhodně se k ní ještě vrátím.

34 20.01.2019

Tak jsem zjistil, že jsem vlastně četl knihy pana Kulhánka chronologicky zcela opačně. Začal jsem Cestou krve a přes Noční klub jsem se propracoval k upírům. Přiznám se ale, že kdybych to nevěděl, těžko bych to poznal. Vládci strachu byli perfektní zážitek, a nehodnotím jen akční scény. I klidnější pasáže byl zážitek (POZOR, SPOILER! - například příprava přepadení vojenské základny, která byla precizně popisovaná na mnoha a mnoha řádkách - KONEC SPOILERU).
Na některých místech mi ale přišlo, že Noční klub tuto knihu lehce vykrádá
(pozor, další SPOILER! - mám na mysli zejména dějové schéma: útěk před přesilou nepřátel, jakákoli postava, se kterou se po cestě hrdina potká, je pronásledujícími brutálně zavražděna a zločin je pak sveden policií a veřejným míněním na hrdinu, po kterém jdou všichni - KONEC SPOILERU).
Ovšem to nic nemění na tom, že je to úžasně čtivé... nedůležité věci jako spánek či jídlo odsouváte do neurčita, jen abyste už dočetli.
Vynikající jízda, doporučuji.

25 20.01.2019

Kvalitní pokračování fiktivního příběhu z úsvitu českých zemí.

pozor, lehké spoilery!
Hutná akce spěje postupně k finále, které je spíše soubojem božstev, ale Bivoj, Libuše, Kazi i ostatní se dostanou ke slovu. Lehké a přitom zcela volné otření se o legendy (Ctirad a Šárka, ...) je velmi příjemné.
konec spoilerů

To, jak autor vykreslil Přemysla Oráče, mne velmi příjemně překvapilo.
Děj byl trochu předvídatelný, ale napínavý a plný nápaditých prvků. Přestože je to čirá fantazie, ode dneška si budu dobu Krokových dcer představovat trochu jinak, o dost barvitěji.

Živa živá,
Striga divá,
a Děvana
nespoutaná...

17 20.01.2019

Pohnuté příběhy českých a bavorských obyvatel pohraničí - tak bych to stručně shrnul. Poutavě napsané, dobrodružné, podle mě docela autentický vhled do života obyvatelů hor na konci 19. století. Život se tu s nikým nemazlí.
Čekal jsem však více autorových proslulých popisů Šumavy, na můj vkus je jich dost málo.
Rozhodně stojí za přečtení.

27 02.01.2019

Velmi originální, nápadité, dobré. Čekal jsem kvalitu, ale toto se opravdu povedlo. Líbily se mi různé styly jazyka, téměř každá povídka byla vyprávěna jinak (a použitý styl vždy dokonale dokreslil charakter postavy).
Nejvíc mne dostala povídka O slušném taxikáři:
"...Ta její krása byla v součtu, rozumíš. Když se sečetla vzdálenost očí, úhel náklonu hlavy, způsob chůze a hlas, zejména ten hlas, pak teprve to dávalo ten smrtící součet."

24 02.01.2019

Vynikající kniha o hvězdných znameních. Doporučil bych hlavně skeptikům, protože při čtení knihy se v ní najdou :-) Ne, vážně to sedí, samozřejmě na člověk působí mnoho dalších vlivů (geny, výchova...) a nedá se říct o nikom, že je stoprocentně takový nebo onaký, ale tendence jsou jasné.

17 21.12.2018

Název je trochu dost zavádějící... o ráj se rozhodně nejedná. Není spoiler napsat, že pojednává o období, kdy Šumavu postihla pohroma a jen na pár let umožnila mnoha lidem dobře placenou práci při odvozu a zpracování padlých stromů - zmíněný krátkodobý ráj. Ale osudy lidí, o kterých Klostermann píše, jsou z velké většiny tragické. Je to strhující a drsné. Bude to zcela neoriginální, když napíšu, v jak v jak úžasné době žijeme, ale jako připomenutí toho kniha vůbec není marná.
Jen jsem čekal stejně jako u Ze světa lesních samot více těch proslulých popisů Šumavy. Jsou opravdu nádherné, ale je jich po čertech málo. Tragické příběhy postav tvoří silně převažující většinu obsahu.
Přesto... rozhodně stojí za přečtení.

„Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti tvůrci a jeho dílu. Vzdáš hold svůj naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého.“
A ještě mne zaujalo (jedná se o dobové myšlení?):
„...snad uvažoval o tom, co je horší. Jestli se bít s Garibaldovci, nebo odmlouvat ženě.“ :-)
Na druhou stranu, některé vztahy rodičů a dětí mne na tu dobu dost překvapily (nepříjemně).

18 21.12.2018