roso.mak komentáře u knih
Tak nevím. Celé to bylo jaksi moc pohádkové. Nic se tomu vlastně nedá vytknout, ale celé to ubíhá tak nějak bez velkých překvapení. Do podsvětí se všichni dostanou moc snadno, nikdo se tam ničemu nediví a s několika bohy je zatočeno tak jednoduše, že mám pocit, že nakladatel nakázal autorovi povinný počet stran.
Část z dostihu je velmi zábavná. Ale ta část před ním je velmi nevyrovnaná.
Bavilo mě číst hlavně vyprávění o Imeldě, docela dobrá byla i Pippa, ale tu Adrianovu jsem vždy jen přelétla a nemám pocit, že bych přišla o nějakou zásadní informaci.
Nicméně jako celek to za přečtení stojí.
Pořád skvělá jízda. Sice už nehltám každé slovo, ale přečetla jsem ji na posezení.
Velmi vzácná kniha, kde sledujete tři příběhové linie a všechny tři vás baví. Opravdu nevím, kdy jsem to zažila naposledy. Beru to jako extrémně vzácný jev a svědčí o autorčině umu.
Skvělé, zábavné a nenásilně poučné.
(SPOILER) Dost by mě zajímalo, na jakého zpovykaného spratka to paní Christie narazila, že vytvořila charakter jako je Josefína. Z této knihy jsem nabyla nedobytného dojmu, že si tím autorka chce vyřídit účty s někým konkrétním.
(SPOILER) Kniha se čte rychle. Stačí totiž přečíst vždy jen pár slov z kapitoly, aby se člověk udržel v obraze.
Kniha o tom, jak chlap utekl od své dcery a manželky, když se ukázalo, že má manzelka raka. A nechal dceru v tom. Takže dcera skončí na dva roky s umírající matkou v bytě bez elektřiny a když matka konečně umře, musí se jít živit s nedodelanou školou jako striptérka. A po devatenacti letech se chlap vynoří a chce si hrát na dědečka. A proč utekl? On má totiž chudáček trauma z války. Za mě jasná fuck off situace, tady ale dochází nakonec k Velkému Usmíření. Bohužel.
Tak a teď už knihu číst nemusíte a jděte si půjčit něco lepšího.
Naprosto skvělá kniha o barvách a jejich míchání.
Tam, kde ostatni knihy končí barevným kruhem a informací, že zelená se míchá z modré a žluté, se tahle kniha teprve rozjíždí.
Málo uvěřitelný svět, příliš zbytečných mezikapitol a nudné podání. A pritom zapletkou je vlastně skvělý nápad. Jen ho autorka dokázala úplně poslat do kopru.
Pokud máte zálibu v dekoracích ala vaše babička...
Ocenila bych víc srovnávacích informací. Nějakou hezkou nalejvárnu pomocí tabulek co s čím se má pěstovat.
Skokově nejhorší kniha autora. Nemá to odpich, příběh má logické díry a hlavnímu hrdinovi jde všechno příliš snadno. Výsledek je ten, že jsem přeskakovala stránky a nudila se.
Aneb, co se dá udělat dávno před tím, než dojde k situaci, ve které dostanete po hubě.
Zajímavé a motivační. A troufám si říct i funkční. Navíc si dali praci se strukturováním knihy a souhrny, takže kdo nechce to důležité hledat mezi příběhy ze života, nemusí.
Klasická seberozvojová kniha, která těží z popularity minimalismu a úspěchu knihy Marie Kondo. Prostě další na téma: jestli nechceš mít doma bordel, musíš mít míň věcí.
Stavba příběhu byla mizerná. Skákalo to z jedné situace do druhé, epizody v honu za vysvobozením na mě působily stylem: dáme jim tam tuhle překážku, ať ta kniha není moc tenká.
Nápad je to skvělý, skvělé je i rozuzlení příběhu, ale provedení velmi silně pokulhává. Za mě o hvězdičku víc, jako podpora slovenské autorce, ale jinak jsem zas tak nadšená nebyla.
Měl by ji přečíst každý, kdo si myslí, že úspěch a štěstí si zaručí placenými motivačními semináři.
Optimismem ke štěstí? Blbost. Stanovování cílů, nabuzovani motivace, afirmace, touha po perfekcionismu? Hodně nebezpečná blbost.
A tahle kniha vám řekne proč.
Ze začátku to vypadalo dobře. Trochu mi to připomínalo Palahniuka. Říkala jsem si, dobrý. Jenže ono ne.
Velmi brzy to totiž začala být nuda. Prostě se tam vlastně nic moc nedělo. Tak jsem si hezky přeskočila na konec knihy ,abych zjistila, že záhada je sice fantaskní, ale celkem banální a opravdu jediné, co knize dávalo na zajímavosti je bizardnost charakterů a chování hlavních i vedlejších postav.