roso.mak komentáře u knih
Myslím, že by z toho byla hezká novela. Téhle knize by prospělo, kdyby ji byla obsahově asi polovina. Napad hezký, trochu erotiky a romantiky, proč ne? Ale trochu. Na můj vkus se tam příliš málo kouzlilo na úkor vztahových keců a ten konec byl takový uspěchaný.
Knihou se line defakto jedna základní myšlenka zabalená do nestrukturovaného balastu, který připomíná beletrii mnohem víc, než něco, co má vzdělávat.
Nicméně jsem velmi ocenila, že autor silně kritizuje trend "zpenež svůj volný čas", který se teď velmi silně táhne mou sociální bublinou a neskutečně mě štve.
Takové milé počtení na téma, co kdybyste dostali dostatek informací, abyste se mohli rozhodnout správně o svém životě.
Čte se to rychle, pobaví, ale žádná bomba to není.
Autorův styl vyprávění je překvapivě poetický, na to jaký s sebou nese obsah.
Ze začátku se budete bavit, pak to časem budete muset vzdát a prostě se nechat unášet a nesnažit se to racionálně pochopit.
Ale to nevadí. Protože tahle knížka je jako pořádný trip, aniž byste se museli nastřelit nějakým doopravdovým svinstvem.
Tak nevím. Celé to bylo jaksi moc pohádkové. Nic se tomu vlastně nedá vytknout, ale celé to ubíhá tak nějak bez velkých překvapení. Do podsvětí se všichni dostanou moc snadno, nikdo se tam ničemu nediví a s několika bohy je zatočeno tak jednoduše, že mám pocit, že nakladatel nakázal autorovi povinný počet stran.
Část z dostihu je velmi zábavná. Ale ta část před ním je velmi nevyrovnaná.
Bavilo mě číst hlavně vyprávění o Imeldě, docela dobrá byla i Pippa, ale tu Adrianovu jsem vždy jen přelétla a nemám pocit, že bych přišla o nějakou zásadní informaci.
Nicméně jako celek to za přečtení stojí.
Pořád skvělá jízda. Sice už nehltám každé slovo, ale přečetla jsem ji na posezení.
Velmi vzácná kniha, kde sledujete tři příběhové linie a všechny tři vás baví. Opravdu nevím, kdy jsem to zažila naposledy. Beru to jako extrémně vzácný jev a svědčí o autorčině umu.
Skvělé, zábavné a nenásilně poučné.
(SPOILER) Dost by mě zajímalo, na jakého zpovykaného spratka to paní Christie narazila, že vytvořila charakter jako je Josefína. Z této knihy jsem nabyla nedobytného dojmu, že si tím autorka chce vyřídit účty s někým konkrétním.
(SPOILER) Kniha se čte rychle. Stačí totiž přečíst vždy jen pár slov z kapitoly, aby se člověk udržel v obraze.
Kniha o tom, jak chlap utekl od své dcery a manželky, když se ukázalo, že má manzelka raka. A nechal dceru v tom. Takže dcera skončí na dva roky s umírající matkou v bytě bez elektřiny a když matka konečně umře, musí se jít živit s nedodelanou školou jako striptérka. A po devatenacti letech se chlap vynoří a chce si hrát na dědečka. A proč utekl? On má totiž chudáček trauma z války. Za mě jasná fuck off situace, tady ale dochází nakonec k Velkému Usmíření. Bohužel.
Tak a teď už knihu číst nemusíte a jděte si půjčit něco lepšího.
Naprosto skvělá kniha o barvách a jejich míchání.
Tam, kde ostatni knihy končí barevným kruhem a informací, že zelená se míchá z modré a žluté, se tahle kniha teprve rozjíždí.
Málo uvěřitelný svět, příliš zbytečných mezikapitol a nudné podání. A pritom zapletkou je vlastně skvělý nápad. Jen ho autorka dokázala úplně poslat do kopru.
Pokud máte zálibu v dekoracích ala vaše babička...
Ocenila bych víc srovnávacích informací. Nějakou hezkou nalejvárnu pomocí tabulek co s čím se má pěstovat.
Skokově nejhorší kniha autora. Nemá to odpich, příběh má logické díry a hlavnímu hrdinovi jde všechno příliš snadno. Výsledek je ten, že jsem přeskakovala stránky a nudila se.
Aneb, co se dá udělat dávno před tím, než dojde k situaci, ve které dostanete po hubě.
Zajímavé a motivační. A troufám si říct i funkční. Navíc si dali praci se strukturováním knihy a souhrny, takže kdo nechce to důležité hledat mezi příběhy ze života, nemusí.