Re@ding_9-wine
komentáře u knih
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Geografii mám ráda, ale co se týče geopolitiky, neměla jsem v ní před knihou vlastně žádný přehled (jak jsem zjistila :D). Líbilo se mi, že kniha nebere hledisko geografické jako jediné závazné, ale zároveň ukazuje, že pro určité regiony je často dodnes hlavní hybnou silou.
Asi největším překvapením (i když to vlastně vůbec není překvapující :D) bylo, jak se od "evropského stolu" "čmáraly čáry hranic" států, které vlastně nedávaly a nedávají smysl... Spoustu věcí v tomhle světle pak dává smysl, jak autor více popisuje např. v kapitolách o Africe, Blízkém východu apod.
Jezero
Bianca Bellová
(Uro)Boros, koloběh zrození a smrti a temnota všude kolem - to pro mě bylo Jezero.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
(SPOILER) Taky Žence tak moc přejete, aby se nakonec k Beranovým provdala?
Fabrika
Kateřina Tučková
To by bylo boží, kdyby byl ke každé výstavě takový knižní doprovod. :)
Na cestě
Jack Kerouac
Pro někoho škvár (a svým způsobem tomu rozumím - už zde zaznělo, že to není konvenční a že jsou tam nesympatické postavy a že to je možná i nuda atd.), pro někoho "duch doby", obraz "beat generation", dokonalá kronika "cesty" nekonvenční mládeže počátku 50. let. Já se i přes všechny výhrady, které k ní mám, řadím ke druhé skupině. A může za to i fakt, že když jsem ji poprvé četla, bylo mi 16 a mým jediným životním snem bylo cestovat. A tak si to sedlo. A já se do té volnosti a svobody (i když svým způsobem zvrácené) a pásma v próze zamilovala. A love-hate vztah trvá.
Vize Codyho
Jack Kerouac
Místy jako bych četla Na cestě, místy jako by mi bylo znovu 18, místy jako bych cítila bolest a neutěšenost celé jejich (a možná taky naší?) generace, místy jako bych cítila absolutní svobodu. Místy jako bych tam byla s nimi... Je tam všechno a vlastně nic.
Jak už zde bylo řečeno - kniha se dá číst jen těžko, ale poslouchat velmi dobře. :-)
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Nejsme nic než oběti planet... :-)
Kentaurovy slzy
Rubén Darío
Výrazně nenadchne, ale rozhodně neurazí. Poslouchala jsem jako audioknihu a perfektně se u ní uklízelo, vařilo, žehlilo atd. :D Doporučuji jako kvalitnější oddechovku. :-)
Staroislandské povídky
neznámý - neuveden
Drsný to kraj, staří Islanďané se s ničím moc "nemazali"... :-) Povídky nadčasové, podobná témata vlastně řešíme dodnes (i když si troufám říct, že většinou poněkud "mírnějším" způsobem). Líbilo se mi i rozhlasové zpracování ČR Plzeň.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Tak tohle byla pecka! :-) Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Byla jsem "vtažená" do děje, prožívala jsem s postavami jejich strasti a slasti, užívala jsem si jak "exotičnost" Japonska, tak bezpečně známé reálie Prahy. Přijde mi, že během mých bohemistických studií jsme se určitě musely s J(Annou) někde v Malé Rybě, Sedmém nebi, na Palachově náměstí nebo v Celetné potkat (i když v duchu Barthese je "autor samozřejmě mrtev"!)... :-) Taky jsem se po delší době u knihy fakt pobavila (humor Jany mi sedí). Bavil mě styl vyprávění, propracované postavy i dialogy, uzavřenost příběhu, funkčnost fikčního světa se všemi jeho "magickými" přesahy. Téma rozpolcenosti je dost nadčasové a vůbec zde nepůsobí kýčovitě.
°
Ich-forma mě překvapivě vůbec nerušila - ačkoli mi u mladých autorů a jejich debutů běžně zavání přílišným egoismem a autobiografičností, tady mi to bylo jedno - respektive příběh fungoval sám o sobě tak dobře, že jsem se nad ničím podobným ani nepozastavila.
°
Prostě čtivá oddechovka s přesahem v tom nejvíc pozitivnim a nikoli primitivnim duchu. Chci číst vícero takových děl!
°
"Mám pocit, že je ve mně obrovská trhlina, a čím víc se o Japonsku dozvídám, čím víc tam toužím jet, tím je takhle trhlina větší, až si doopravdy připadám jako dva různý lidi" (s. 36).
Elementární částice
Michel Houellebecq
Podle M. H. se máme na co "těšit"... rok 2029 je za dveřmi... :-) A s ním i metamorfóza? Filozofická? Genetická? Kniha v mnoha ohledech dost drsná, ale závěrem tohoto neméně drsného roku mi dost sedla.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Líbilo se mi střídání vypravěčů, styl vyprávění i téma. Jinak mě kniha bohužel nezaujala.
.
Nemůže být přeci nejlepší pro všechny... :-)
Selský baroko
Jiří Hájíček
Kniha má určitě své kvality i své nadšené čtenáře, já jsem k nim však nepatřila...
Hodina duše
Marina Ivanovna Cvetajeva
Mám moc ráda tuhle řadu od ČS s gramodeskama. :-) Čtená poezie nahlas má zpravidla úplně jinou naléhavost (nebo jak tomu říct) než v hlavě.
Líbilo se mi uspořádání výboru (autorská poezie, dedikační básně, autobiografická stať, dopisy apod.) a možná více než poezii oceňuji deníkové zápisky/úvahy samotné Cvetajevové. Versologie mi nikdy nebyla blízká, takže tak úplně nedokážu ocenit její "fonetické objevy" nebo "temnotu sevřenosti" (viz úvod J. Štroblové, s. 15), ale co ocenit dokážu, jsou hluboké úvahy nad slovy, fungování jazyka, významem, smyslem (bytí/psaní), přesahem.
.
Už jen kvůli kontextu doby a souvislosti s Čechami (kde MIC napsala svá nejlepší díla) považuji za dobré si přečíst a "zasadit" do sítě příběhů první poloviny 20. st.
.
"V Rusku jsem básníkem bez knih, zde básníkem bez čtenářů. To, co dělám, nikdo nepotřebuje" (s. 98).
.
.
.
"Nepotřebuji společnost, potřebuji člověka, a ze všech lidí – nejvíc Vás... Je mi s Vámi ticho. (...) Tak ticho, že by nebylo hlučno (s Vámi) dokonce ani na pařížských "Grands boulevards" – které všichni tak, nevím proč, milují. Ne, vím proč: za hluk. Za to, že NESLYŠÍ SAMI SEBE" (s. 98).
.
"MŮJ PUŠKIN – Matka se pletla, nezamilovala jsem se do Oněgina, ale do Oněgina i do Taťány (a možná do Taťány trošku víc), do obou dohromady, do lásky. A jedinou věc jsem pak nepsala, aniž bych milovala dva najednou (ji trošku víc); ne ty dva, ale jejich lásku. Lásku" (s. 38).
Praskliny
Klára Vlasáková
(SPOILER) Vezmu to od konce – “A někdy potom přestane být koule důležitá” (s. 224) – jakože cože?! Vždyť tomu v průběhu knihy takřka nic nenasvědčuje! Všechny postavy se můžou na 200 stranách zbláznit a jsou na práškách a nechtěj vstávat z postele a najednou by během dvaceti stran měla přijít změna? A odkud se ta změna (prasklina) bere?! A ty další? Já fakt nemám ráda otevřené konce. Ale ještě bych se s nimi smířila, kdyby mi to otevíralo “otázky k zamyšlení”, nicméně tenhle konec mi otvírá “propast”...
Teď zpátky na začátek – popis koule super, postavy uvěřitelné, neurčitost časoprostoru i okolností paráda, aktuálnost tématu děsivá, paralela k dnešní realitě až zarážející, vykreslení touhy po přesahu přesné. Jazykově a tematicky za mě TOP, trochu to však “kazí” jistá nedořečenost (jakkoli mohla být záměrná) a lehká “nuda” v prostřední části knihy.
Za mě slabší čtyři hvězdy.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Absolutní TOP. Jazykově, typograficky, tematicky, zpracováním, výběrem korejských "archetypů" atd.
Druhá kniha za mou "bohemistickou kariéru", u které jsem brečela.
A to asi stačí jako hodnocení.
PS: ani nedokážu popsat, jak jsem vděčná, že můj hlad trvá pouze do doby, než otevřu ledničku.