Vize Codyho

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, „bibli“ beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš „horkým zbožím“, aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. V čem tedy tkví jedinečnost a velikost Vizí Codyho? Především, Jack Kerouac se rozhodl odhodit veškerou autocenzuru, čteme zde tedy velice otevřené pasáže, jaké například v textu v podstatě cudného vyprávění Na cestě nenajdeme, Kerouac zároveň dává zcela průchod svému básnickému nadání. Součástí románu, který je věnován Kerouakově velkému příteli a inspiraci, Nealu Cassadymu (známe jej i z jiných románů, jako Deana Moriartyho v Na cestě, i Codyho Pomeraye), ve všech směrech zcela nespoutanému živlu, je přepis magnetofonových nahrávek jejich rozhovorů – a vedle literární hodnoty mají i historický význam, osvětlují totiž jejich minulost i zážitky dalších slavných beatniků, například Williama Burroughse, a opět jsou zcela otevřené. Jak píše v předmluvě Allen Ginsberg, jde o „naprostou výměnu informací a myšlenek plných lásky mezi dvěma muži, z nichž každý nabízí tomu druhému příběh své mysli – nevšední situace, jíž máme to privilegium být svědky.“ Kniha vychází v českém překladu vůbec poprvé a všem milovníkům nejen beat generation, ale dobré a poctivé literatury jako takové nabízí zcela nevšední zážitek. Protože, jak píše Ginsberg, „obejdeme-li Kerouaka, necháme stranou nesmrtelné srdce, knihu, jež je obrovitou mantrou porozumění a vroucí lásky k americkému muži, k jedné zápasící heroické duši.“ Za překlad této knihy obdržel Josef Rauvolf Cenu Josefa Jungmanna 2012. Ve střední pasáži oceňovaného románu autor asi nejdůsledněji realizuje svůj program psaní nefiltrovaného literátskými mustry – předkládá zde doslovný záznam konverzace s Codym Pomerayem. Tato osobnost nepřestávala Kerouaca fascinovat – jeho svoboda, jeho otevřený a dychtivý přístup ke světu, jeho bezprostřednost. Cody se stal jednou z hlavních postav románu Na cestě (Dean Moriarty); ve Vizi Codyho je mu věnován mnohem větší prostor a kniha je nejen jeho portrétem, ale současně poctou vzdanou nejdůvěrnějšímu příteli....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22653/vize-codyho-iYe-22653.jpg 4.155
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Visions Of Cody, 1972


více info...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Vize Codyho

ozzak
10.04.2021

užasna kniha složena rozhovoru 2 ikon beatnické generace Jack Kerouac a Nealu Cassady
doporučuji všem milovníkům beatnické literatury

blackholesun32
30.09.2019

No tvl! Uf - to byla teda kněha! Dopředu říkám, že nebýt nového vydání od Arga, které se mi hrozně líbí (a taky mám slabost pro paperbacky), tak bych se do něj asi po letech (10?) snad ani nepouštěl. Docela jsem se s tím pral, ne že ne. Vlastně mám z tohoto Kerouacova díla rozporuplné pocity. Z knihy, čiší, přímo sála, jako moc chtěl Kerouac napsat něco, jako Odysseus, Hledání ztraceného času, etc., řekl bych, že je to opravdu znát a nejsem si jist jestli se to úplně povedlo. Na druhou stranu, této touze vcelku rozumím, takže mu to ani nemám za zlé a ostatně, co si budeme povídat, Proust a Joyce se též nevyhnuli nudným, balastickým pasážím.
Ale tak asi popořadě; úvod knihy mě hodně bavil, často jsem přemýšlel nad tím, že zde se Kerouac přiblížil k velkým americkým autorům, před palicej se mi hlavně motal Thomas Wolfe, hrozně mě bavili pasáže o žrádle, mimochodem všimli jste si jak rádi američtí autoři píšou o jídle?
Přepisy rozhovorů - dobrý, ale jako mít z toho skoro polovinu knihy, tak to bylo na mě trochu moc. Vzpomněl jsem si na okřídlený výrok; česká hospoda je plná blbců. Takovýho kecání, o ničem a taky o hovně, mno to byla pecka, ke konci se to teda mírně zlepšovalo, ale chvílema horor.
Třetí část - asi největší pokus se přiblížit již výše zmíněným pisatelům, byl teda největší vopruz, jako spojování slov, přeblebty, komolení, metatext, narážky, glosy, etc., mám rád, ale tohle bylo moc, byť sem tam problesklo i cosi se smyslem; na druhou stranu, pořád jsem si říkal, jsou to Vize, jsou to vize, nárok na posloupnost vznášíš zbytečně.
Zato ovšem poslední část - byla skvělá. Hodně melancholické převyprávění legendární Cesty, s tak akorát snově, metatextově, komolícím feelingem! a pak závěr!
Uf, no i tak jsem si oddechl. Takže souhrnně by to bylo za tři, ale protože mám pro Kerouaca slabost, tak mu dám ty čtyři hvězdičky, což teda jemu je dost jedno, ale tož tak.


DeepSea21
17.06.2019

Skvělé rozhovory a Kerouacova analýza jeho nejbližšího blázna (přítele).

puml
04.02.2017

Je to zvláštní román. Skoro jak kdyby se rozhodl James Joyce nebo Marcel Proust napsat rozevlátý beatový román v rytmu jazzu. Číst se to moc nedá, nebo přesněji: číst se to nedá, ale rozhlasová interpretace načtená Davidem Novotným a Jaroslavem Pleslem je skvělá a tu doporučuji.

Nikdy jsem nebyl fandou Jacka a jeho stylu psaní, ale jestli bych měl nějaký román vyzdvihnout, tak by to byl asi právě tenhle. Překlad je opravdu mistrovský a když k tomu přidáte hlas Davida Novotného a Jaroslava Plesla a jazzový podkres, tak je to skoro dokonalý hudebně-literání zážitek. Doporučuji.

cammaleri
14.11.2016

Nepotkali jsme se a mrzí mě to. Emočně velmi silná kniha. Na druhou stranu - pro mě psaná ne příliš stravitelným stylem.

NEGR
14.08.2013

Budeme-li brát "Vize Codyho" jako román, prostě jako normální knížku, tak neobstojí; příliš popisná, plochá, mnohdy až nudná (pomineme-li pár kresbiček a hlavně experimentální pasáž - přepis magnetofonových nahrávek zhuleneckých keců - tuto část doporučuji). Ovšem jako kronika, generační záznam doby, je tato kniha nepřekonatelná, nadmíru komplexní. Jak jsem již naznačil, chyběla mi tu především myšlenková hloubka - mám ve zvyku si z knih pořizovat výpisky nebo části textu zaškrtávat, a zde nebylo téměř třeba.