Re@ding_9-wine komentáře u knih

Základní příručka pro všechny, kteří se zabývají šoa v literatuře. Zejména přínosná je práce s teoriemi kulturní paměti a prostoru (Assmannovi, Halbwachs atd.) a jejich následná aplikace na české literárněhistorické prostředí.

05.01.2020

Ostrov

Letící hvězdy a vzduchem léto
stejně jako dnes
dotýkali jsme se těly
rozbořené země

Chtěl jsi vrůst do větví
natahoval ruce
ale nechtěly tě
nepustila jsem tě

Jsi vrostlý do sebe
svůj ostrov kolem
mě

(s. 46)

Byla jsem na autorském čtení těsně po vydání sbírky. Málokdy mě autorská čtení zaujmou, ale tohle byla láska na první přečtení. Krásný projev autorky, hluboká sbírka. Příjemné překvapení.

2 05.01.2020

Další z případů, kdy ani čtenářsky přitažlivé téma nestačí. Pro ty z Vás, kteří se literaturou s tematikou šoa zabýváte, stačí napsat jediné: špatně napsaný "soft" příběh z války. Téma nijak originální, nijak hluboké. Jak napsala evask - dialogy strojené, nepřirozené, jazyk neodpovídající. Pro náročnější čtenáře nedoporučuji.

1 05.01.2020

Přečteno za jednu noc. Nemohla jsem se odtrhnout. Prožívala jsem předposlední rok dlouhého devatenáctého století velmi intenzivně. Vědomě jsem přistoupila na "pohádkovost" vyprávění a vůbec mi to nevadilo. O každém roce by se mohla napsat podobně chytlavá kniha a já bych byla s každým rokem o něco chytřejší a emočně pohnutější. :D

3 05.01.2020

Příliš zdlouhavé popisy, místy schematičnost, ale taky naprostá průlomovost díla! Díky za něj, Radclyffe!!! :-)

7 05.01.2020

Trochu nadsázky: Moje nejoblíbenější slovo knihy je "tatras".

3 05.01.2020

The Art of Losing nebo The Shampoo. Toť pouze příklady skvostů... Ve světle filmu Reaching for the Moon jsou pro mě básně zase jinak barevné... :-) Velmi citlivá a hluboká poezie.

05.01.2020

U nás prakticky neznámá, a tím pádem trochu opomíjená autorka. Seznámila jsem se s ní během studií na VŠ a byla to láska na první přečtení. Práce s jazykem zde úchvatná, soukromě knihu nazývám ódou na jazyk. Asociace trefné, text plyne rychle a sytě, "připoutá" si Vás. Doporučuji spíše náročnějším čtenářům, jenž mají rádi inteligentní autory, kteří si ale skrze psaní knih nemusí nic dokazovat.

05.01.2020

V bílé barvě vše začíná a vše končí... Bílá jako barva smutku, truchlení, ale i katarze/transformace. Věci a vzpomínky musí vyjít "na povrch bílého dne", aby byly řádně prožity, a tím pádem mohly odejít. Můžou ale odejít vypravěččiny výčitky za její vlastní přežití? Kniha klade spoustu nezodpovězených a nezodpověditelných otázek, ktere ve mně zůstávají, rezonuji ve mně, nutí mě k zamyšlení. Styl úsporný, děj lyrický, postavy až příliš reálné...

2 04.01.2020

Ach, ten prvák na vysoké... :-))) Nezbytná (a jediná potřebná) pomůcka k absolvování prvního semestru u prof. Mareše!

1 03.01.2020

Nejsem zrovna přeborník přes odbornou literaturu týkající se architektury, takže mi možná mých 5 * nějaký odborník rozcupuje, protože si neuvědomuju určité fakticko-teoreticko-nevímjaké nedostatky, ale mně to nevadí. Hodnotím z pozice vzdělaného (i když v jiném oboru) laika.
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou v Moravské zemské knihovně a na první pohled mě zaujala graficky (pozitivně). Pak mě zaujal název, protože prostor (zejména kulturní) mě dost zajímá v krásné literatuře. Půjčila jsem si ji a nezklamal mě ani obsah. Některé kapitoly jsou spíše přehledové (vysvětlují, jak a od kdy se dá hovořit o "prostoru v architektuře", co to byla "brněnská škola dějin umění" a jak ji můžeme vztáhnout k diskuzi o prostoru v rámci arch.), některé naopak zaměřené na konkrétní stavby/témata, skrze něž se aplikují jednotlivé teorie a výklady. Za mě top kapitola Křehký prostor a pevné místo od Filipa Šenka (s. 91–113). Doporučuji všem nadšencům do architektury.

03.01.2020

O Fischlovi (a mimo jiné právě o Šašcích) jsem psala BP, tak možná nebudu úplně objektivní, nicméně... Ojedinělost motivu, neschematičnost postav, dějovost, dobře ovládnutý jazyk, nečekaný zvrat. Na malém prostoru se Fischlovi dle mého velmi dobře povedlo vykreslit jednotlivé postavy i situace tak, aby byly uvěřitelné (minimálně v rámci fikčního světa). Knihu jsem poprvé četla už když jsem měla o šoa celkem dost načteno, a přesto mě příjemně překvapila. Oceňuji práci s "pamětí" - soudce Kahana jako přímý svědek IIWW a následně "nositel" paměti, která by neměla být zapomenuta. Kde je spravedlnost? Kdo ji určuje? A existuje Bůh? Kniha mi klade otázky. A to já mám ráda.

2 03.01.2020

Tak tohle byla síla! :D Pořád zvažuji, jestli to někdo myslel vážně... Doporučuji číst a poslouchat (ano, kniha se prodává s CD!) pod vlivem omamných látek, jinak nemáte šanci to zvládnout... :D

Jedna (černá) hvězda za téma šoa (velmi "soft" verzi), druhá za zapracování motivu zakázané lesbické lásky na pozadí IIWW (vlastně mě asi kromě Hořkého moře nenapadá žádná jiná beletrie, která by tohle tematizovala).
Jinak za mě bohužel ne. Schematické postavy, schematický děj, těžko uvěřitelné emoce, popisy i prostředí. Zvláště pokud máte něco o šoa načteno, tahle kniha Vás ničím nepřekvapí, naopak...

1 02.01.2020

Dala bych 5 hvězd, ale to bych musela kuchařku číst v originále. Překlad je totiž naprosto katastrofální (ale nechci se rozohňovat). Oceňuji výkladovou + praktickou část, dokonce jsem se i po 10 letech veg stravování dozvěděla nějaké novinky. :) Recepty naprosto super! Cokoli jsem dle kuchařky uvařila, mělo kladný ohlas. Mám hodně ráda asijskou, indickou a mexickou kuchyni, takže pro mě ideální. Nutno ale dodat, že si vždy vystačíte s pár základními ingrediencemi a nemusíte shánět věci záhadných názvů (a chutí) po všech možných čertech. Nikdy předtím jsem veg kuchařku nevlastnila, protože mi žádná nevyhovovala... Tuhle jsem dostala jako dárek a jsem za ni fakt vděčná! (A to jsem si nemyslela, že to kdy o jaké kuchařce řeknu... :D)

3 31.12.2019

"Jediné opravdové znamení... znamení opravdové moci nad světem"...
Obrovská síla básnického výrazu. Ačkoliv objektivně vím, že by měl jít autorův život při hodnocení textu stranou, zde se neubráním... Když si představím okolnosti vzniku díla, naskakuje mi husí kůže. Ačkoli nejsem věřící (v křesťanském slova smyslu), i rovina duchovní zde pro mě má neuvěřitelnou hloubku. Jedna z nejsilnějších básní, jaké jsem kdy četla.

6 31.12.2019

Nikdy předtím ani potom jsem u knihy nebrečela - toť nečekané naplnění aspektu emočního. Bohemistické srdce navíc zaplesalo nad formálním i obsahovým zpracováním. Srdcovka! A myslím, že momentálně (respektive od doby, kdy jsem knihu poprvé přečetla (2014)) moje nejoblíbenější kniha. Literární život se dělí na období "před" a "po" Zvuku.

13 31.12.2019

Jeden z případů, kdy jsem mírná a odpouštím autorce (respektive vypravěči) věci typu "[přirovnání] jako Brno" (když jsme v Anglii), názvy kapitol ve španělštině (proč?), odkazy na nevydané (neřku-li nepřeložené) Fuksovy knih atd., a raději se soustředím na to, co ve mně kniha vyvolává, jaký z ní mám dojem. Celkem uvěřitelný. Cením si toho, že nezvolila téma pro začínající autory mnohdy lákavé – "popíšu, jak se cítím, určitě to všechny zajímá", ale místo toho navodila atmosféru 50. let 20. st. v severní Anglii, kdy skrze Irvinga sledujeme tehdejší konzervativní společnost, vztahy s rodinou, přáteli, sebou samým. Přečetla jsem knihu na jeden zátah, bavila mě – a to se často nestává.

2 31.12.2019