Praskliny
kniha od: Klára Vlasáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435045/bmid_praskliny-6ii-435045.jpg
3.5
224
Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat...... celý text
Komentáře (64)
Komentáře 64 Recenze 10
Je to bomba. V létě na dovolené jsem jedním dechem přečetla Těla Kláry Vlasákové a říkala jsem si, že si od ní musím ještě něco přečíst. Forma je zcela jiná, ale opět se to čte skvěle. Umím si představit perfektní filmové zpracování s excelentními hereckými výkony. Oto by musel být Ivan Trojan :-D
Depresívní to opravdu trochu je, ale je to taková za vlasy přitažená reflexe našich životů. Nepochopitelné, že mladá autorka má takový nadhled. Za mě pět hvězdiček nestačí ;-)
Zhmotnená frustrácia a depresia. Neviem, čo viac o tejto knihe napísať pár dní po jej prečítaní. Ťahala ma bahnom, ako svojho času seriál Pustina. Nezanechala vo mne nič. V podstate si nepamätám ani postavy ani ich osudy, čo sa mi nestáva.
Som si istý, že k seriálu i ku knihe sa ešte niekedy vrátim.
Tak to byla síla!
Vůbec to není čtivé, povětšinou je to depresivní, pro mě často i nesrozumitelné, a obecně hrozné až příšerné. Jako by se na lidské žití/živoření/pachtění díval někdo odosobněný, někdo ze zcela jiného živočišného druhu či vesmíru. Ale jsem toho názoru, že právě to byl záměr - abychom nahlédli z jiné perspektivy, jak nesmyslná a překvapivě nehumánní je naše společenská existence.
Myslím si ovšem, že mnozí z nás jsou si této tristní situace vědomi. Uvědomělé bych si troufla rozdělit do dvou velikostně zcela odlišných skupin; tohle rozdělení tady bylo, je a bude od počátku světa, soudím já. Proletáři všech zemí, spojte se, to byla jen krátká epizoda, jedna z mnoha aktivit typu táhneme za jeden provaz, která se nepovedla, stejně jako všechny předešlé.
Oslovily mě komentáře Mona-Lisa, veriszv, KáťaM., sgjoli a Babouš; ten poslední uvádí i pochvalnou reakci na obálku, která se mi také moc líbí. Podobně jako v našem pinožení vezdejším v ní vidím základní paradox: řešíme kouli, ta dala všemu (co tady stejně už dlouho bylo) nějaký silný impuls. Jenže na obálce vidím samé pravé, ostré, přímé úhly! Nikde ani stopa zaoblení, neřkuli kruhu . . .
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla! Hodně mi připomíná Orwellovo 1984, akorát taxy zkázu lidstva nepředstavuje totalitní režim, ale celkové selhání společnosti projevující se v psychických problémech a zničení planety. Napsáno velmi originálním stylem, který mě vtáhnul. I když má kniha jen něco přes 200 stran, je v ní tolik nedokončených příběhů a naprosto absurdních obrazů, že o ní musím s pocitem sevření a deprese pořád přemýšlet. Rozhodně to není odpočinkové čtení, ale velký čtenářský zážitek zanechávající hodně úvah.
Deprese, zoufalství, bezvýchodnost.
Krásná myšlenka, ale zpracování mi nesedlo ani trochu.
Koncentrace deprese, úzkosti a beznaděje. Sepsaná strojově, bezemočně, odtažitě, bezvýchodně. Esence marnosti. Bez děje i příběhu. Postavy ploché, šedé, zaměnitelné, nudné. Zdánlivý obraz současné společnosti. Autorčina obsese psychofarmaky, které jsou (zřejmě) zároveň příčinou i následkem vší té prázdnoty a rozkladu. Žádný náznak lidskosti či možného východiska.
Autorka se s urputným odhodláním točí stále dokola na místě, rochní se v popisech vší té vnitřní hrůzy, prázdnoty a nesmyslnosti současného žití, hledá nová a nová slova, kterými to ještě lze přiblížit, více zdůraznit, zveličit, čtenáře tím zasypat, zahrnout, ušlapat, zničit. Aby na konci toho všeho, s pohrdavým a škodolibým úšklebkem v tváři kopla naposledy a odkráčela s výrazem "Máte, co jste chtěli, šmejdi. Poznáváte se?".
Skvěle namluvené Terezou Dočkalovou. Má můj velký obdiv, že to zvládla namluvit a neskočit při tom z okna. Já při poslechu mnohokrát překonávala dávicí reflex.
Komentář od Sigurd_Lesandi mi hovoří z duše.
Autorka dokázala navodit ten zvláštní pocit dnešní doby. Dobře napsáno, zajímavě pojato, jen jsem trochu zmatná z konce...
Koncentrovaná deprese. Nemyslím si, že by autorka popisovala možnou budoucnost lidstva. Ba naopak. Zabývá se současnými problémy, které pomalu ale jistě probublávají na povrh. Ona netečná a podivná koule jen tento proces uvědomování si akceleruje. To, před čím každý den zavíráme oči, tedy nesmyslná a ubíjející práce, ekologická krize, závislost na lécích apod., to vše je již dávno tady. Jen naprostá většina z nás předstírá, jako by tomu tak nebylo. Netečnost koule, do které si každý promítá své naděje, strachy, fantazie, pak tyto problémy nebývale jasně odkrývá. Dává dnes ještě něco smysl? Tváří v tvář možnému zániku, bezůtěšné budoucnosti plné únavné práce, krizí a válek, budoucnosti, kterou lze přežít jen díky jedům a farmakologickým únikům. Je zde cesta ven? Kniha moc nadějných odpovědí nenabízí. Otázkou totiž je, zda vůbec nějaké takové nadějné odpovědi existují...
Trochu zvláštní, zajímavé, ale hůře uchopitelné, české sci-fi. Klára Vlasáková by mohla ještě překvapit.
No, co na to říct.
Protože hodně času trávím za volantem, použiji takovou analogii. Asi jako když jedu po dálnici a kniha Praskliny projede v druhém směru proti mě, tak moc jsme se minuli. Upřímně nechápu co jsem vlastně dočetl, jaký byl záměr nebo tak něco, zároveň ale nemůžu říct, že by to bylo blbé. Je to divné. Hodně se tam umírá, několik obrazů se mi bude zřejmě vracet, ale celkově za mě ne-e.
Za městem se objeví levitující koule, ale i přes svou záhadnost nepřináší vůbec žádné odpovědi. Lidská společnost, vyprázdněná, zdeptaná a vyhořelá, se pod tímto impulsem postupně sama rozpadá novopečeným bezradným šílenstvím.
Postavy jsou bez ohledu na jejich věk všechny stejné. Nic necítí, jen útrpně přežívají a snaží se nevyčnívat, aby k somě nepřitáhly pozornost.
Upřímně řečeno nevím, co měla kniha krom všeobjímající deprese vyjádřit. Pěkně napsané nepříliš pěkné čtení.
Čekala jsem od toho asi něco trochu jiného, ale nebylo to úplně špatné. Na mě až moc neosobní a suché. Hledání mezi řádky mě každopádně bavilo i přesto, že se to od čtenáře čeká prakticky po celou dobu.
Tahle kniha byla geniální! Velmi originální námět a k tomu dost dobré a zajímavé zpracování. Před autorkou klobouk dolů. Velmi se mi líbilo pojetí celého příběhu, kdy nejdříve lidé zkoumají, co je koule vlastně zač a proč se na Zemi objevila a jak následně postupně a nepozorovaně přítomnost koule začne všechny klimatické, společenské nebo psychické problémy zhoršovat. Následné reakce lidí na tento fakt a jak se to snaží řešit. Jak se chování společnosti postupně mění. Prostě geniální!
Nejvíc se mi líbila závěrečná myšlenka: Budou postavy tyto jevy dál trpět nebo zatáhnou společně za jeden provaz, kouli rozbijí a budou z ní moci vystoupit?
Styl psaní autorky byl také skvělý, ale na mě někdy až velmi náročný. Text byl na mě někdy až moc těžký a zdlouhavý, až jsem si musela dávat pauzy. To ale jistě souvisí i s tématem knihy, které bylo velmi těžké.
Značný problém jsem měla s postavami. Připadaly mi takové ploché. Až na jednu, dvě výjimky mě žádná z nich nijak víc neoslovila, nepřirostla k srdci. Nezáleželo mi na nich. Měla jsem pocit jako bych je dostatečně neznala.
Celkově se mi kniha ale velmi líbila. Hodně oceňuji originální námět a jeho zpracování. Bohužel na mě byla kniha trochu těžkopádná, moc hutná. Ale vřele ji doporučuji.
Praskliny jsou za mě na české literární scéně zjevení. Kvůli té šílené, tísnivé atmosféře jsem je musela číst po kouskách a jejich aktuálnost, i ve vztahu konkrétně k dnešní době, byla v některých případech až děsivá. Konec se mi oproti některým komentářům tady líbil moc a celkově na mě kniha zanechala vážně hluboký dojem, který přetrvává, i když už od toho, co jsem ji dočetla, uběhlo pár měsíců.
Kniha Praskliny má nepopiratelně krásný jazyk a velmi dobrý nápad, ale zpracování to bohužel pokazilo.
Postupný rozklad společnosti je nepopiratelně zajímavé téma a sledovat, co může vyvolat jedna anomálie ještě víc. Bohužel kniha nezašla vůbec do hloubky. Popisuje pouze velmi blízkou společnost okolo našich postav, což je dost málo. Jak na to reagoval zbytek světa? To se bohužel nedozvíte. Působilo to na mě tedy tak, jako by se koule objevila v místě mého bydliště a zbytek světa to nijak nezajímalo. To je krapet divné, ne?
Několik postav bylo jako přes kopírák. Číst pořád to stejné dokola mě nudilo. Všechny špatné nebyly, to ne. U některých si dala autorka záležet a zvládla je propracovat, ale zbytek byl bohužel slabí a repetitivní.
Jak jsem ale zmínil na začátku, tak se četla dobře. Styl psaní má autorka bezpochyby dobrý a o to více mě mrzelo, jak celá kniha dopadla. První polovinu jsem byl přesvědčen, že se jedná o dobrou knihu, ale pak to šlo prudce dolů.
Konec už pro mě byl nijaký. Po dočtení jsem nevěděl, co si mám myslet, protože mi Praskliny nezvládly nic dát.
Celkově tedy knihu hodnotím spíše negativně. Hezky se čte a má dobrý nápad, ale zpracování tématu to pokazilo.
Koule jako zrcadlo společnosti.
Zneklidňující pocit nejisté budoucnosti.
Záhadné zjevení tajemného objektu, který svou netečností ovlivňuje chod celé společnosti. Společnosti, která jedná jako stroj.
Ubíjející stereotyp koloběhu života.
Řada palčivých témat dnešní doby a plejáda "porouchaných" postav, z nichž každá vede svůj vlastní boj.
Praskliny rozhodně přináší spoustu podnětů k zamyšlení, ale připravte se na knihu s hutnou, ponurou atmosférou, ve které tak trochu chybí prostor pro naději a optimismus.
Správňácká divnokniha! Konečně něco jiného než neustálá vztahovo-historická dramata současných českých spisovatelek. Autorka se nebála vykročit úplně jiným směrem, směrem, kde cítím velikány jako Orwell nebo Huxley, a už jen za tuto odvahu to chce plný počet. Jinak se přidávám k těm, kterým chybí nějaký konec, ale myslím, že právě to, jak očekáváme finále, je příznané i celé naší době - že stejně všechno jde do nikam, do ztracena, nejsou velké konce, jen furt valíme ty svoje životy a budeme je bezcílně valit navždy, bez vysvětlení, pochopení, ve stále stejném zmaru. Tohle byl pro mě tím pádem závěr nad závěr, aspoň tak jsem si to přebrala já.
(SPOILER)
Vezmu to od konce – “A někdy potom přestane být koule důležitá” (s. 224) – jakože cože?! Vždyť tomu v průběhu knihy takřka nic nenasvědčuje! Všechny postavy se můžou na 200 stranách zbláznit a jsou na práškách a nechtěj vstávat z postele a najednou by během dvaceti stran měla přijít změna? A odkud se ta změna (prasklina) bere?! A ty další? Já fakt nemám ráda otevřené konce. Ale ještě bych se s nimi smířila, kdyby mi to otevíralo “otázky k zamyšlení”, nicméně tenhle konec mi otvírá “propast”...
Teď zpátky na začátek – popis koule super, postavy uvěřitelné, neurčitost časoprostoru i okolností paráda, aktuálnost tématu děsivá, paralela k dnešní realitě až zarážející, vykreslení touhy po přesahu přesné. Jazykově a tematicky za mě TOP, trochu to však “kazí” jistá nedořečenost (jakkoli mohla být záměrná) a lehká “nuda” v prostřední části knihy.
Za mě slabší čtyři hvězdy.
Knihu jsem přečtla pouze do půlky. Chápu, co tím autorka chtěla říct, ale nebylo to ono. Kniha mě vůbec nenadchla.
Nepochopil som "hype" okolo tejto knihy. Podľa mňa je to strašne slabé, zvládol som to do polky a potom ma to už tak iritovalo,že som to vzdal. Spočiatku ma vtiahlo akési "divno", ale potom to už bolo absolútne nudné vŕšenie klišé nápadov, prvoplánové bubákovanie okolo klimatickej krízy s divnými postavami, ktoré som mal všetky úplne na háku, a ktoré ma čoraz viac nudili. Skrátka mi to pripadalo totálne vykonštruované, vykalkulované,atd. Ale hlavne: podľa mňa je to vykrádačka dystopických/scifi seriálov z Netflixu. (napr. seriál The Leftovers som z toho strašne cítil.) Tvári sa to,že to zdeľuje niečo zásadné a vznešené, ale v podstate je to strašne prázdné a neoriginálne... A fakt to strašne hrá na Netflix notu. Jednu hviezdu za to,že spočiatku ma to celkom vtiahlo.
Opravdu znepokojivá kniha, kterou je asi dobré přečíst. Je sice fakt, že Orwell ani Čapek to není, ale není to špatné. Kapitola Buňka je na plný počet hvězd a moc se povedla obálka. :-)
Začínám mít dojem, že v dnešní době už tato kniha není sci-fi, ale stává se realitou. Přečteno jedním dechem, chvílemi mě z toho jímá hrůza.
Je třeba spojit síly a vyvinout mnohem větší tlak stejným směrem...
Znepokojující román o lidské společnosti, která ztratila smysl svého bytí a která drží pohromadě jen díky setrvačnosti jedinců, kteří poctivě plní své úkoly. A plnili by je nejspíš až do smrti, vnitřně nespokojení a utlumení prášky, kdyby se neobjevila záhadná koule. Ta ve společnosti zvedá vlnu očekávání ve změnu a v nalezení odpovědí a smyslu, pod jejíž vlivem se lidé odhodlávají k věcem, které pro ně byly dříve nemyslitelné.
Srovnání s Vegetariánkou od Han Kang nebo Jezerem Biancy Bellové je na místě. Ve všech je samotné tíživé téma podpořeno strohým, místy až naturalistickým projevem autorek, který graduje už tak skličující a zneklidňující dojem.
Skvělý námět, ale celkově ubíjející, postavy nezajímavé, repetitivní. Chápu záměr, ale...
Moc se mi to líbilo. Správně dávkované napětí. Konec trochu zvláštní, ale jsem nadšená.
Kéž by bylo víc takových Vlasákových! Tohle je trefa do dnešních dnů jak dělaná. Pozdní kapitalismus ve svém nejohavnějším hávu.
Děj je tvořen spíše mozaikou různých osudů než nějakým lineárním dějem, už to je velký plus, takhle je to postupné skládání mnohem naléhavější. V hlavních rolích: bílá koule a lidi. Hlavně teda jedna rodina a další postavy beze jména (Kazatel, Ředitel).
Hodně tísnivá atmosféra. Plno zdegenerovaných, frustrovaných a otupělých postav, které nehledají pomoc v lidském kontaktu (nutné upozornit na celou "odměřenou" atmosféru, což prostupuje i do stylu psaní), ale v platu medikamentů. Svět, v němž křehkost a citlivost nemají své místo. Vše zrychlené a dělané pro zisk.
Zobrazení spousty současných témat: klimatická změna (výborně umocněno gradujícími popisy vzduchu), automatizace, nadnárodní korporáty (jeden z nich taky vydal tuhle knihu, lol), informační přehlcenost. Společnost, které chybí vize, tak hledá přesah v pseudospirituálnu.
A tohle všechno v tomhle románu najdete a je to pecka a mám z té knihy upřímně radost a doufám, že se tohle do výběru na Magnesii literu dostane. Ale i tak jsem šťoura: občas zbytečně roztahaný styl (v doslovu mluví Jan Bělíček o podobnosti s Bellovou; ano, neotřelá obraznost, ale bohužel i podobnost negativní s otravnými popisy). Možná bych to přežil i drobet delší, fakt jsem se nenudil a komplexní obraz by zasloužil možná i delší zpracování, třeba se kouknout pod čepici těm "shora". Dost mi to připomnělo Elsu Aids a jeho Přípravy na všechno, i když tam to bylo mnohem více s introspektivní sondou specifického jedince, takže jsem byl na ještě menším prostoru nabažený. Praskliny bych překousl i delší.
Kapitola "Když se zavřely školy" obzvlášť procítěna.
Listen a Odeon zůstávají asi posledními nakladatelstvími, od nichž jsem knihy z nadnárodní společnost s drobným skřípáním zubů odhodlán číst. Takže dobrý – a teď najít praskliny.
Zamíří na chodbu před svou kancelář. Jeho kolega tam pořád leží; krev pod nosem má už zaschlou. Dýchá – hruď mu pravidelně stoupá a klesá. Oči má otevřené, dívá se prázdně do stropu. Oto k němu dojde, nejdřív jen poklekne a pak si lehne na zem vedle něj.
(s. 18)
Mám pro podivné knihy slabost a tahle mezi ně jednoznačně patří, takže ačkoliv si nejsem stále úplně jistá tou hlavní myšlenkou či nějakým jednotným poselstvím, pro mě to neslo spoustu otázek dílčích a průběžně spíš přibývaly, takže než abych na ně hledala odpověď v knize, donutilo mě to zamyslet se nad tím za sebe. Obzvlášť důsledně se mi do hlavy zaryly pasáže o stereotypech, ty jsem prožívala spolu s postavami. A konec mě fakt dostal, dodal tajemnu celé knihy korunu a kdyby to tak krásně neuzavíralo celou tu divnost, asi bych bažila po pokračování. Je to kniha, která určitě nesedne každému, ale nemyslím si, že by byla špatná. Spíš tu jde hodně o to, jak blízká vám budou témata, kterými se zaobírá. A i když ji asi nikdy nepochopím celou, Klára Vlasáková mě svým autorským umem zaujala a jistě si pohlídám i vydání jejích dalších knih.
Neobvyklé, ale hrozně zajímavé.
Nevím, jak to popsat, ale přítomnost koule posunula celou knižní realitu trochu šejdrem. Měla jsem dojem, že právě knižní je ta pravá, kdežto tu svou mám nalepenou na zádech a celou dobu se snažím na/do ni dohlédnout.
Nejde to.
Dává to smysl?
Asi si v tom každý najde svoje. Rozhodně mě styl psaní autorky inspiroval minimálně k zamyšlení.
Štítky knihy
prvotina česká literatura mystika české sci-fi sci-fi Cena Jiřího Ortena – nominace
Autorovy další knížky
| 2020 |  Praskliny |
| 2023 | Těla |
| 2020 | Spiritistky |
| 2021 |  Zrozeni/zrazeni svobodou: Co chtějí české a východoněmecké děti postkomunismu? |
Kniha Praskliny je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 281x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 213x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 5x |