Radiq
komentáře u knih
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na knihu papírovou jsem ani nesáh, ale nechal jsem si ji pouštět do ucha v podání Vasila Fridricha. A Vasil se dostal do mého top žebříčku interpretů audioknih, protože čte tak, že to skoro hraje a já v jeho podání ty postavy přímo vidím. Prostě to lahodí uchu.
Přicmrndávači Jan Vlasák a Klára Suchá se objevili téměř až na konci a moc jsem nepochopil, proč to celé nemohl číst Vasil. Ten smysl mi asi trochu unikl... bylo to docela zbytečné.
Co ale tentokrát vytvořil Stephen King, to je špičkové a náramně jsem si to užil. Tohle je přesně ten King, kvůli kterému chápu, že si zaslouží uznání. Děj je krásně srozumitelný od začátku do konce, postavy mají hloubku a opravdu se tomu dá říkat horor.
Je to jen můj dojem, nebo se tam potlouká snad stejné/podobné zlo, které jsme dostali už v To? Připadá mi to, že Wendigo je nějaká podobná entita jak Pennywise. Ale asi ne - nikde jsem si tuhle informaci nepotvrdil. A je to jedno, protože tohle je fakt dost dobrá knížka.
Ďábel vchází do dveří
Mike Carey
Sandmana znám jen z doslechu, Gaimana jen okrajově a s komiksy jsem začal teprve nedávno (zatím objevuju), takže jsem vůbec nevěděl, co mě má čekat na poli Lucifera.
A jsem tak trochu na rozpacích. Mám rád přehledné a jasné děje, ale co se tady děje, to moc nepobírám. Je mi jasné, že mít větší přehled v Sandmanovi, asi budu vnímat plno věcí jinak. Ale z mého pohledu mi obecně v komiksech vadí, že hodně věcí není řečeno a musím si domýšlet a tápat... a to je případ i Ďábla vcházejícího do dvěří. Prostě asi nic pro nováčky.
Jsou zde tři samostatné příběhy: Světlonošova cesta, Šest vyložených karet, Od narození s mrtvými. Názvy jsou to skvělé a děj není špatný, ale možná to lépe docením, až si jednou třeba doplním mezery.
Kresba je někdy ohromující, ale většinou žádné velké nadšení v porovnání s jinými komiksy (tím to neshazuji, protože sám bych uměl maximálně tak panáčka s kruhem místo hlavy a čárkami jako tělo a končetiny). Co mi ale vyloženě vadilo, tak různé fonty v bublinách, kdy některé bylo těžké luštit.
Milé překvapení na mě čekalo, že to přeložil Štěpán Kopřiva, jehož Asfalt mám za kultovní dílo. Ale asi to nemá vliv na můj výsledný dojem.
Transmetropolitan #4 - Nová lůza
Warren Ellis
Pokračujeme ve volebních tématech z předchozího dílu a je to tak trochu jako když uklouznete po slizu, kterej se táhne za slimákem - slimákovi je to jedno, protože to je něco, co nechal někde za sebou v minulosti, ale vy víte, že za to může on. Jako kdyby se za ním táhlo něco podobného, co jste už jednou četli. Tento díl nepřinesl nic moc nového a ani moc nepobavil. Ocenit musím hlavně povedený detail s šaty, které mají trojúhelníkovou díru na bradavku... ale podobných detailů je tam tolik, že jsem určitě ani všechny nepostřehl! Ve finále si povíme něco o Vánocích a zimních radovánkách a to je všechno.
Nestežuju si - Spider Jerusalem je pořád to správné ultrahovado, ale asi jsem neměl číst 3. a 4. díl tak rychle po sobě. Menší pauza by asi neuškodila.
Transmetropolitan #3 - Rok parchanta
Warren Ellis
Rok parchanta je super název. Ale s tím dějem už to není taková bomba jak v prvních dvou dílech. Motáme se hodně kolem politiky, i když z Jerusalemova pohledu jde vždy tak trochu o bizár. A ten je vždy zárukou nadprůměru, který má do nějakého zklamání daleko. Černého humoru se dostává v Transmetropolitanu hojně... a to je to, co my potřebujeme! Třeba to, jak skončí politická poradkyně Vita Severn... krásná tečka.
Transmetropolitan #2 - Život je pes
Warren Ellis
Nevím, jestli se mám smát, být zmatenej nebo se tomu divit, ale vím, že Spider Jerusalem se vždy dostane do (a zároveň i z) každé šlamastyky.
Já na ty komiksy nejsem moc zvyklej, takže mi to přijde všechno hrozně zkratkovité. Hodně věcí si tam člověk musí domýšlet, hodně si všímat detailů a číst mezi řádky... teda mezi ilustracemi. Je to zajímavé médium.
A o to zajímavější je zrovna Transmetropolitan, kterej jde až na kost. Je tam tolik nápadů! Ty nápady jsou často úplně na pokraji té nejvíc sci-fi fantazie... a tak dobře se to čte.
Nic tady není tabu, vše je povoleno a vše je ujeté. Nahota, násilí, vulgarismy a technologie. Postavy a hlášky, které musela vyplodit snad jedině nějaká chorá mysl. To byl kompliment. A ten skládám i celému tomuto komiksu.
Srovnáno se zemí
Richard Bachman (p)
(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale sehnal jsem audioknihu, kterou čte Jiří Kubeš - což je na internetu nedohledatelný interpret, takže vůbec nevím, kdo to je a jak vypadá. Ale číst umí a to je hlavní. Hlas má jako zralý šedesátník... a s knihou si poradil dobře.
Ke knize samotné - nejdřív si poslechneme autorovu předmluvu, která je dost o ničem a připadá mi to, že se King zase plácá po rameni a rozebírá, proč Bachman a né King. Ale pak už nastupuje děj.
Než se začnu orientovat v postavách, chvíli mi to trvá - je tam Bart, kterej má dva vnitřní hlasy, Freda a George? A kdo je ten Charlie?
Tak nakonec jinak: Bart je hlavní postava, ale ve skutečnosti se jmenuje celým jménem "Bart" Barton George Dawes, Charlie je jeho syn a Fred je imaginární postava, ke které Bart mluví a která mluví k Bartovi jako k Georgovi. Uf, tak když už máme jasno (snad asi až po půlce knihy), můžeme se naplno soustředit na život hlavního hrdiny... a myšlenky zločince.
Prádelna, manželství, smrt dítěte, sousedé, hippie stopařka a Magliore... a tak nakonec dospějeme ke zdárnému konci, který je zdárný jen pro někoho... ale my aspoň víme proč. Ale že to trvalo. No, Kingu, zrovna nadšený z toho nejsem, ale vsadím se, že na šílené střelce v USA tohle může působit jako bible.
Tentokrát je to King bez mystické příchuti, ale s ochucovadly pro Kinga typickými - např. že ho tolik baví vždy popisovat názvy jednotlivých ulic a silnic a odkud kam vedou nebo s hromadou popkulturních či historických zmínek o různých jedincích či uskupeních. Možná pro amíky to význam má, ale pro mě jdou tyhle informace úplně mimo mě, protože mi to nic neříká a je mi to jedno.
Je to docela slabá kniha, i když někdo má možná jiný názor... a já mu ho neberu. Mně to ale přijde trochu odfláklé a natahované. Všichni totiž tak nějak tušíme, jak to celé dopadne. A taky dopadlo.
Transmetropolitan #1 - Zpátky v ulicích
Warren Ellis
Já na ty komiksy zase tak nejsem (dodnes nevím, jestli se u komiksů říká "viděl" nebo "četl"), ale tenhle se mi zapíše zlatým písmem do mé hlavy. Má to totiž koule.
Už jsem sice viděl lepší kresby a více akce, ale Spider Jerusalem je tak ujetá postava, že to přesahuje hranice všeho. Už jenom ty jeho barevné hranatokulaté brýle jsou tak originální, že bych je chtěl taky (i když já bych v nich vypadal jak idiot). A pak je tu to jeho nekompromisní jednání, hlášky a situace, do kterých sám sebe dostává.
A musím říct, že i autor musí být pěknej zhovadilec, že dokáže vymyslet tyhlety scénáře... a neodpustí si hromady černého humoru. Vtipného černého humoru. Ten svět, ve kterém se to odehrává, si vyloženě zaslouží další a další rozvíjení, ale určitě ne jak "Rozvíjej se, poupátko". Spíš to bude "Rozvíjej se, hovádko". A já se tím pádem těším na další díl.
Jde vidět, že kde je dobrej nápad, není ani potřeba hromady násilí a krve. Novinařina totiž dokáže být taky pěkně drsnej job.
Fury: Bůh ochraňuj válku
Garth Ennis
Tohle je úplně jinej Nick Fury, než jak nám ho servíruje filmovej MCU. Prvně: není černej. Druze: s ničím se nesere. Třetě: nesere se s tím opravdu brutálními metodami zahrnujícími chrstance krve, výhřezy střev a nekompromisními rozhodnutími... a chováním. Je to prostě úplně jiná liga, než to, co nám Marvel cpe ve filmech, které se na R-rating necítí.
Je to hodně ukecané a protkané politikou a různými organizacemi/agenturami a v tom se člověk nechce moc babrat. Ale myšlenka je jasná - že Fury nepatří do starého železa, kam ho chtěl někdo uklidit a všechny organizace/agentury jsou mu u prdele, když jde o bezpráví.
Kromě Rudiho Gagarina pobavil i Kyklop, chch. A vzhledem k tomu, že komiksy si teprve oťukávám a toto je teprve můj druhý, srší ze mě takové malé nadšení, že jsem objevil docela dobrý nový druh zábavy. A jestli narazím i na další takhle dobré kusy, mám se na co těšit.
Počátek
Dan Brown
(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečet, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou čte Martin Sláma. Podle hlasu je to takovej pohodovej týpek a poslouchal se mi dobře.
A teď k ději: musím říct, že téma ateismus/věda versus náboženství/bůh se mi líbilo - hlavně to, jak se to do těch náboženskejch nesmyslů opíralo. A taky ta logika, kterou ve své prezentaci Edmond Kirsch použil, aby vysvětlil, na co přišel. Tímto mě Dan Brown dostal na svou stranu.
Ale má to samozřejmě i své "ale". A těch "ale" je více, ale nevím, jak to napsat v množném čísle. Tak předně je to ta představa umělé inteligence, kterou zde představuje superpočítač Winston. To je totiž přesně ten hloupý způsob, jak si ji představuje laik. Takže jsem často kroutil očima, že se mi málem vykroutily z lebky ven.
Pak je to samozřejmě Brownovo nekonečné klišé, kdy je Langdonovou partnerkou opět žena, tentokrát dokonce budoucí španělská královna. Nebo to jiné klišé, že Langdon vždy většinu míst navštívil (několikrát) a cokoliv se mu přimotá pod čumák, tak nad tím vždy žasne nebo je ohromený. A pak samozřejmě ten spisovatelův styl, který se v jeho knihách absolutně nemění - něco nakousne, ale neprozradí, co to je. K tomu většinou vede dlouhá cesta přes několik kapitol a nakonec se z toho vyklube nějaká blbost nebo něco, co se dalo čekat. Prostě napíná něco, co není napínavé. A samozřejmě, jak jsme zvyklí, se dočkáme i těch zvratů, které už ani nepřekvapí... leda byste od něj nikdy nic nečetli.
Líbí se mi, jak protinábožensky se tady vystupuje a plně se s tím ztotožňuji. Jako kniha ale... nic moc.
Inferno
Dan Brown
Jak už to u mě často bývá, knihu jsem nečetl, ale poslouchal. Miroslav Táborský je skvělý vypravěč/načítač s tak specifickým hlasem, že bych ho poznal i kdyby daboval péčko. Chválím a obdivuji jeho schopnost vyslovovat věty v několka různých jazycích, které se zde vyskytují, a to tak, že to zní, jak kdyby tím jazykem uměl mluvit.
Než se dostanu k samotnému ději, musím se pozastavit nad spisovatelovým stylem. Už mě docela unavuje, když se neustále opakuje a vrací se k věcem, které již byly několikrát řečeny dříve. Stejné to bylo i u jeho předchozích knih. Připadám si pak že si o mě myslí, že jsem trochu blbeček, kterému to asi napoprvé uniklo.
Děj, to bylo peklo, a to nemyslím to Dantovo. Bylo to peklo, akorát nevím, jestli v tom negativním nebo pozitivním smyslu. Má peklo vůbec pozitivní smysl? Zaujalo mě, že tentokrát si Brown vzal na přetřes moderní téma - problém přelidnění... a zazněly taky docela kontroverzní názory, s kterými by se vlastně dalo souhlasit, když se na to člověk podívá logicky (a co si budeme povídat - to konečné řešení je nakonec docela elegantní).
Ale aby tady měl Langdon vůbec co dělat, musela se sem vkloubit nějaká ta historicko-symbolická, záhadně hádankovitá část... která už je ale poněkud ohraná. Neustálé se oháněním Dantem už pak bylo dost útrpné a běhání z místa na místo, kde je vám jasné, že bude čekat jen další rébus, to je jak točit kafemlejnkem - furt dokola. A že se po jeho boku objeví nějaká ta inteligentní krásná žena, to bylo jen otázkou času. Stejně jako nějaká tajuplná organizace, tentokrát s názvem Konsorcium. Aspoň ta Langdonova amnésie byla příjemným zpestřením.
Asi bych nebyl tak kritický, kdyby tohle byla první kniha autora, ke které jsem se dostal. Bylo to boží, to nemohu říct (hehe), ale vzhledem k tomu, jak se Brown postavil k tomuto palčivému tématu, musím ocenit, že na to takhle populárně upozornil. A tím pádem neříkám, že to bylo špatné. Bylo to... průměrně fajn.
Ztracený symbol
Dan Brown
Knihu samotnou jsem nečetl, ale pustil jsem se do audioknihy. Tu čte Hana Rychetníková, kterou vůbec neznám. Čte to dobře, ale několikrát při přímé řeči přehání tónem hlasu a sem tam špatně vysloví anglické výrazy. Ale jinak má příjemný hlas, takže to jde odpustit.
Jak už je u Browna zvykem, je to zase samé naznačování a protahování, aby si nechal napětí do další kapitoly, kde vás něco má překvapit, šokovat nebo si máte oddechnout. Jo, takhle to dělá pořád.
Má to smrdět různými tajemstvími, jejich postupným odhalováním, souvislostmi ze skutečné historie, ale tak nějak mě to nebere. Zaobaleno do děje, který se docela vleče, i když se to zase odehrává během několika málo hodin. A opět zde Langdon jako přicmrndávačku má nějakou ženu, to je snad největší Brownovo klišé.
Docela mě bavil Malach jako padouch, i když to celý ten jeho život a přerod a mentalita je strašně neuvěřitelná a šílená. A zednářství, to jsem tak nějak už čekal po všech těch templářích a asasínech. Tak příště třeba mimozemšťani?
Nemůžu říct, že bych byl knihou nějak nadšen, ale na druhou stranu se to pořád dá považovat za zábavnou literaturu... ke které se nebudu muset nikdy vrátit.
Batman: Ticho
Jeph Loeb
Nevím proč jsem si vybral právě toto jako svůj první pořádný komiks (Rychlé šípy apod. nepočítám), ale stalo se. A nevím, jestli jsem si vybral správně nebo se k tomuto formátu stavím moc dospěle nebo na to holt mám pohled zkreslený tím, že nejsem zvyklý... ale zrovna u toho nejásám. Dokážu ale pochopit, proč se někomu tak líbí. Ty kresby jsou super, postavy vždy tak superhrdinské a superschopné... a vypadá to tak lákavě. A tak jsem to musel jednou zkusit.
Co je pro mě ale trochu problém, je ta jednoduchost děje. Nebo se možná špatně vyjadřuji. Ten děj je možná jednoduchý při zpětném ohlédnutí, ale je tam strašně moc postav z celého DC světa, vše je to nějak propojené z minulosti a předchozích komiksů... až je to takové strašně překombinované. A taky je asi důležité si ty jednotlivé ilustrace pozorně prohlížet (a počítám, že to je jedna z těch věcí, které bych si měl užívat)... a ty jsou většinou nějak akční a citoslovcované, až se z toho stávají nepřehledné, tedy alespoň pro mé netrénované oko.
Často mám u knih a třeba i u filmů pocit, že děj se strašně vleče. Přesně opačný pocit mám u tohoto komiksu. Stane se tam toho tolik, že co kapitola, to tak epizoda až dvě z případného seriálu. O většině postav povědomí mám, ale mám spíš nakoukány různé filmy, než abych věděl, jak to bylo v papírovém světě. Ale nechci a ani nemůžu říct, že by mě čtení a prohlížení tohoto komiksu nebavilo.
Rozhodně se nechystám komiksy pověsit na hřebík. Musím se totiž přesvědčit, jestli je to takhle pravidlem nebo jestli by nebylo lepší se raději poohlédnout po nějakém robustnějším grafickém románu, kde bude mít děj svůj začátek, střed a konec... a nebudu muset znát souvislosti z dřívějších osudů postav.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si Renatu Honzovičovou Volfovou, která se pustila do audioknihy. A poslouchá se dobře tahle paní.
A kniha je to výborná a je trochu škoda, že první Langdonův román je "Andělé a démoni" a ne tohle. A to proto, že je lépe vymyšlený a propracovanější, ale já v tom pozoruju hodně podobností. Albín místo asasína, Louvre místo CERNu, Sofie místo Vittorie, nečekaný záporák... No nečekaný pro mě vlastně moc nebyl, stejně jako nic v ději, protože jsem věděl, jak to dopadne (už jsem tuto audioknihu kdysi poslouchal), a viděl jsem i film (nic moc).
Ale přesto je to pořád stejně napínavé jak guma od tepláků. Je pravda, že toho luštění rébusů a hádanek je tady na můj vkus už trochu moc, ale Brown to dokáže pěkně zakomponovat, že se to zdá ohrané jen zdánlivě. Kombinace symbolů, křesťanství, historie, chujovin z Bible a do toho i nějaké té akce, to prostě baví. A také se člověk i něco dozví. Ale pozor!
Když člověk trochu zapátrá ve faktech, zjistí, že si toho Dan Brown hodně vymyslel... nebo spíš že přistoupil na konspirační teorie, mýty a podvrhy. To je v rámci fikce sice odpustitelné, ale nesmíte věřit všemu, co na nás chrlí. Jde ale vidět, že má něco nastudováno a né že by to jenom lehkomyslně odbyl. Je to totiž zatraceně dobře vymyšlené, i když něco je pochybné nebo upravené tak, aby to sedělo pro účely knihy.
Beztak je nejlepší hledání Svatého Grálu to od Montyho Pythona. Ale tato kniha taky stojí za to. Teda ale po třetí ji už nepotřebuju.
Andělé a démoni
Dan Brown
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou vytábořil Miroslav Táborský. Ten má dobrej hlas a čte to dobře, ale to neznamená, že je ta audiokniha ok. Klidně si v ní mohli odpustit ty zvuky-ruchy (často místo aby zvučily, tak opravdu rušily) a místo toho ji raději udělat nezkrácenou. A právě kvůli zkrácené formě knihy má moje hodnocení menší váhu, než toho, kdo ji četl.
Co se týká obsahu, tak asasínsko-vatikánská metelice byla pěkně zkombinovaná. Pěkně se nám ten Dan Brown rozjel a už jenom chybělo, aby se papež zpapil, zmrtvýchvstal a superhrdinsky tam udělal nějaký boží zázrak. Ke konci to chytne i nějakou tu křesťanskou kontroverzi a z Langdona udělá takovýho malýho Bonda, ale jinak mě to bavilo.
Až na tu antihmotu. Ta tam byla jako pěst na ohryzek a vyloženě si říkala o to, abych to tady zkritizoval. Nejsem žádný vědátor, ale celé mi to tam přišlo až moc sci-fi. Já mám sci-fi rád, ale sem se to nehodilo. Kdyby spisovatel nevymejšlel kraviny a držel se při zemi nějakou normální bombou, bylo by to hned celé mnohem realističtější. No, sice realističtější, ale reálné ne. Bylo to asi tak reálné, jak kdyby jel papež na turné s trampolínou po Palestině (jak by řekl klasik).
Jelikož jsem si to už poslechl kdysi před lety a teď znovu, určitě se na to už nikdy v životě nechystám. A taky jsem zjistil, že mě to zase tak moc nebralo a to musím zohlednit. Tenkrát bych dal tři, nyní tak dvě hvězdy... takže dám dvě. Víc si jich nechám až na Šifru...
Dívka, která musí zemřít
David Lagercrantz
Do šestice všeho ... dobrého? No nevím.
Sice jsem nečetl knihu, ale poslouchal audioknihu, kterou ze sebe bravurně ústně vypudil Martin Stránský a k tomu nemůžu říct ani popel (babičky v urně). Jeho hlas je prostě silně poslouchatelný a vždy mě jeho přednes oblaží. I když po šesti dílech je toho už trochu moc.
Horší to je už s tím, kam se tato série po skvělém prvním díle dostala. Pořád se mi zdá, že se omílá jedno a to samé - Lisbethina minulost. A už to začíná (a vlastně i končí) být dost únavné. K tomu se zde objevuje čím dál víc postav a i pozorný posluchač, jako já, se v tom prostě přestává orientovat a začíná ztrácet.
Jako svěží závan větru ve slunečním světle zde působí himalájská dějová linka, která může klidně obstát jako samostatný celek, protože s Miléniem má pramálo společného. Přesto ji ale chválím mnohem víc, než vše ostatní, co se zde semlelo.
Ale ok, jsem rád, že se to celé tak nějak uzavřelo a že už není potřeba v sérii pokračovat. Nevím, kam až by to mohlo v mém hodnocení dospět. I tak ale díky, pořád to ještě nebyla pro spisovatele žádná ostuda.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu vyprávěnou Martinem Stránským - bez překvapení velmi kvalitně, jak je u něj zvykem. Ještě mě čeká poslední díl a pak si ale od jeho hlasu na nějakou chvíli odpočinu - není to ním, jakožto interpretem, ale tím, že Milénia začínám mít dost. Je to dané obsahem knihy a ne, že by za to mohl on. Naznačuji, že mě to už moc nebavilo...
Bylo jen otázkou času, kdy se do série Milénium připletou i nějací ti islámisti. Zde ve směsici s tajným programem pro dvojčata a opět se dotýkající i nějaké té minulosti Lisbeth Salanderové. Ano, jedeme na ten pomyslný setrvačník a to přestává být oukej. Sice děj kolem dvojčat přivanul trochu čerstvého vzduchu... ale už to prostě není ono. Jde vidět, že tato série pomalu umírá.
Navíc mám dojem, že Mikael a Lisbeth už tady jenom tak přicmrndávají, místo aby byli hlavní postavy. Neposlouchat to jako audio, asi by mě to bavilo ještě míň. Doufám, že v poslední knize se to nějak rozumně vyvrbí, jinak budu dost zklamaný. Ale však my to známe - první díl je (skoro) vždy nejlepší a jakékoliv pokračování je pak už jenom většinou taková ta nastavovaná polifka (pro ne-moraváky: polévka).
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Místo čtení knihy jsem si poslechl audioknihu, kterou namluvil Martin Stránský, což už je v této sérii klasika. A kdybych chtěl chválit, tak zas budu chválit, ale to už bych se jen opakoval.
Co se týká děje, tak zrovna nejásám. I když to chvíli vypadá, že se to bude motat kolem něčeho jiného, opět se sem dostanou střípky z Lisbethiny minulosti, jak kdybychom jeli na setrvačník... a tím to ztrácí na věrohodnosti. Podivné bylo, jak Holger Palmgren vyprávěl o životě Lisbeth, jak kdyby tam pomalu sám byl, přitom to měl mít jen z jejího vyprávění. Takové podrobnosti - no nevím, jestli by mu to až takhle detailně říkala, natož aby si to pamatoval. Spíš to byla taková spisovatelova berlička.
Také jsem viděl stejně pojmenovaný film a když teď vím, o čem je kniha, musím konstatovat, jakej je ten film sračka. Ten se odklonil od knihy, v čem mohl, a vytvořil úplně jiné dílo, kde je Lisbeth akční über mensch... prostě Hollywood to naprosto zprasil.
Lagercrantz jako pokračovatel docela ušel, ale ty Larssonovy 3 díly by klidně stačily. No, ve skutečnosti by stačil jenom ten první díl. Ale chystám se i na další díly, ať to mám komplet.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou Martin Stránský načetl opět mistrně a dokonce bych řekl, že kvalitu knihy pozvedl. Ta totiž už trochu skomírá.
Děj okamžitě navazuje na předchozí díl, takže kdo nezná, nebude se vůbec orientovat, ale vůbec. Jmen přibývá a děj se uzluje a člověk se musí snažit, aby se neztrácel. Já se snažil, ale těch jmen a postav je tady už strašně moc a konspirace je čím dál víc konspirační, že už mi to přijde jenom jako nastavování omáčky, kterou Stieg Larrson začal vařit v druhé knize, jakoby někdo chtěl nadělat bublinky z malého cucku mýdla. Lisbeth je navíc minimálně do 3/4 knihy zavřená v nemocničním pokoji, takže ve skutečnosti tam moc prostoru nemá.
Více se to točí kolem ostatních postav, které už nejsou tak zajímavé. Furt dokola se omílá Lisbethina minulost a celé to už jenom jede na setrvačník. Ano, nebylo to špatné, ale ne, nebylo to ani úplně dobré. Bylo to dobré tak akorát na to, že člověk nemusí litovat, že si ten příběh poslechl, ale žádné větší nadšení ze mě netryská. Trochu se bojím těch Lagercrantzových pokračování.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou si vzal na svědomí opět Martin Stránský. A jeho svědomí může zůstat čisté, protože se stejně jako u prvního dílu jedná o profesionální přednes. Na audioknize mi ale vadila jedna věc, která mi dříve unikla, ale byla už i v jedničce - často se stává, že děj zničehonic přeskočí z jednoho místa/scény někam jinam, ale není zde žádný předěl, takže je třeba dávat pozor na to, kde se zrovna jednotlivé postavy nachází a spojit si to s tím, že jsme někde jinde. Je to trošku matoucí a stačilo by tam vložit třeba nějaké "pink" a hned by se v tom orientovalo lépe.
Že se budeme věnovat minulosti Lisbeth, jsem věděl už z filmu, ale asi se shodneme, že už to není takové chytlavé, jak v Muži, kteří nenávidí ženy. Ne že by to zavánělo nudou, ale už to prostě není taková bomba.
Celé to ztrácí na věrohodnosti tím, že se zde motá ruský špiónský zabiják, blonďatý bezbolestný obr a fakt, že to připomíná písničku "My jsme Valaši, jedna rodina". V mozaice, která z počátku obcuje s prostitucí a obchodem s bílým masem, se časem objeví motorkářský klub, tajné služby, rozvědky, ruská mafie a sem tam nějaká ta lesbická satanistka a děj se stočí na docela jinou kolej, než jak to ze začátku vypadalo... a pak to skončí takovým polootevřeným koncem.
Pořád je to ale kvalitní čtivo, respektive poslechivo, které hezky udusalo cestičku pro budoucí osudy jednotlivých postav. A nebojím se říct, že na další díl se pořád dost těším - to nejde jinak.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou nám naservíroval Martin Stránský. Už to samo o sobě je výhra, protože jeho hlas se opravdu dobře poslouchá... a když k tomu přidáte ten děj, tak je vyhráno úplně. A vymalováno. A uklizeno. A vytřeno. A i ten hajzl je čistej a voňavej...
Viděl jsem obě filmové verze - jak tu švédskou (2009, hl. role Michael Nyqvist, Noomi Rapace), tak tu americkou (2011, hl. role Daniel Craig, Rooney Mara) a obě se mi líbily maximálně. Překvapivě kniha je na tom... úplně stejně! Z toho logicky plyne jeden závěr - že v tomto případě není tak důležitá forma, jako ten obsah, který je geniální. Geniálně vymyšlený, geniálně vystavěný a zároveň geniálně podaný.
Rodina Vangerů by klidně mohla aspirovat na nejprohnilejší rodinu ve Skandinávii a vsadím se, že by klidně mohli zabrat celou sezónu "Pošty pro tebe" jen pro sebe! Děj sahající do minulosti a gradující v současnosti nikdy nebyl více chytlavý, jak v tomto detektivno-žurnalisticko thrilleru.
Kromě té vyšetřovatelské linky byla neméně zajímavá i ta týkající se Mikaela Blomkvista a jeho patálií s milionářským hajzlem... a samozřejmě tu máme punkovou Lisbeth, která vše dělá svým způsobem. A když se to všechno spojí, je výsledkem kniha, která má všech pět K. Teda spíš že je to kniha s velkým K. Kurevsky kvalitní kriminální krutopřísná Kniha.