Praevka komentáře u knih

Splendidní. Nelituju čtení aní jedné z těch 512 stran potištěných záludně miniaturním písmem. Jsem nadšená. Dočtení knihy jsem oddalovala víc než týden, jen aby to ještě neskončilo. Wilkieho miluju. Nebo nenávidím. Agnes začala ječet. Ale hlavně, že vydržela dýl, než ta žena s kly a zelenou kůží. Občas zahlédnu Barrise. A Drood? Nic nemůže být horšího než Drood. Nenapodobitelný. Nesrozumitelné.

3 30.04.2024

[audiokniha] Tak nějak nevím. Mám ráda Neila Gaimana, mám ráda Pavla Soukupa. Ale tady to dohromady moc nefungovalo. I když jsem se, mimo obou už zmíněných pánů, těšila na bližší seznámení s příběhy severské mytologie, celé mi to přišlo dost nudné a do poslechu jsem se musela spíš nutit.

16.01.2024

Skvělá oddechovka. Ač obecně zednářskou tematiku nevyhledávám, tady jsem si ji vyloženě vychutnala. Napětí bylo celkem dobře udržované, bohužel konec to trošku zazdil, už to bylo moc natahované a vůbec... Nevím, jestli to bylo záměrem autora nebo vinou překladu, ale totožnost záporáka byla průhledná velmi brzo. Ale to nevadí - jak říkám, jako oddechovka fajn kniha.

4 06.01.2024

U čtení jedničky jsem si říkala: dobře, on se to učil psát a já se to teď učím číst. Dvojka mi přijde oproti jedničce víc nevyvážená, zajímavost a čtivost povídek se silně liší. Možná kvůli překladům? Ale povídky zařazené do jedničky taky překládali různí překladatelé. Po dočtení mnou asi nejlépe hodnocené povídky Herbert West - reanimátor, jsem absolutně ztratila jakoukoliv chuť pokračovat ve čtení. Snad i proto jsem tak útlou knížku četla tři měsíce. Za mě nejlepší povídky: Herbert West - reanimátor, Sladká Ermengarda, Krysy ve zdech, Iranonovo hledání.

1 27.11.2023

Tímto dílem s Čínskými thrillery končím. Napsané to má autor čtivě, o tom žádná. Ale nechci už v dalších X svazcích dělat křena u milostných ani pracovních peripetií hlavních hrdinů.

2 10.10.2023

Nejsem zdaleka způsobilá k tomu, abych hodnotila, jestli všechny povídky splňují požadavky na noir žánr. Každopádně jako celek mě kniha bavila, až na pár výjimek, které prostě tak nějak vyšuměly, aniž by zanechaly zapamatovatelnou stopu. Za mě nejlepší povídky Další nejhorší den, Mrtvá holka z Čerťáku, Amatéři. A pak taky samozřejmě můj milovaný Stančík - ale tady jsem si říkala, že asi nebyl autor úplně v kondici, protože na víc než deseti stránkách povídky sice vystupoval komisař Durman, ale ani jednou se tam neobjevilo slovo moudí.

3 29.09.2023

Poslouchala jsem jako audioknihu při běhání a na to je to ideální - nic složitého, trošku od krimi, trošku od lovestory, trošku té propagandy... Neurazí, ale ani nenadchne.

3 25.08.2023

Na to, jak mně začátek nesednul a dost mě rozladil, tak po dočtení jsem byla nadšená. Skvěle vystavěné, příjemně nakreslené.

1 24.07.2023

Příliš mnoho myšlenek a slov. Taková pavučina, do které je snadné se chytit, ale není vůbec snadné se v ní zorientovat a dostat se z ní ven. Hluboké úvahy jsou tu obalené balastem slovního průjmu, květnatých přirovnání a prachobyčejného machrování hlavního hrdiny s neutuchající chutí užít si život s každým myslitelným požitkem (s něčím takovým jsem randila v pubertě, takže už mě to nemůže ani ohromit ani znechutit). Přiznávám, že Sorrentina jako scénáristu a režiséra neznám. A jako spisovatele? Inu... I když většinou mám ráda lidi, kteří jsou schopní vytvářet košaté nejen myšlenkové konstrukce, ale dokonce je i dávat do smysluplných rozvitých vět, tato kniha mě donutila se zalíbením žasnout nad prostou krásou vět holých. Aha... takže jsem to vlastně mohla shrnout velmi stručně - ukecaný, ale dobrý.

1 21.07.2023

Zcela souhlasím s komentářem Atlantis. Čirý destilát nudy.

11.05.2023

"Náboženství jsou, podle definice, metafory. Koneckonců, bůh je sen, naděje, žena, ironik, otec, dům s mnoha místnostmi, hodinář, který nechal svůj chronometr v poušti, někdo, kdo vás miluje - dokonce možná, navzdory, všem důkazům, božská bytost, jejímž jediným zájmem je zajistit, aby váš fotbalový tým, vaše firma, armáda či manželství prosperovaly a zvítězily nad veškerou opozicí."

Někde jsem četla, že fakt dobrou knihu poznáš tak, že je ti po dočtení líto, že skončila... Toto pro mě ale nekončí - Po audioknize a komiksu mě čeká ještě 'klasická' kniha.

Vezmi kousek Ready, player one, smíchej se špetkou Minority Report, trochou YA romantiky nic nepokazíš, přidej to i ono... a vyjde ti ne zrovna konzistentní příběh s dost chatrnou akčně-detektivní linkou, která se ovšem velmi dobře čte. Tři hvězdy z 5, nebylo to zlé.

1 26.03.2023

Jestliže jsem po poslední přečtené knížce volala po větší hloubce a myšlence, dostalo se mi jich teď od Klímy v míře více než dostatečné. Pokorně sklápím uši a jdu si zopakovat Nietzscheho a Schopenhauera. Jo a ty Neprašovy ilustrace k tomu sedly jak p***l na hrnec.

7 08.03.2023

Nic to ve mně nenechalo... Když to srovnám třeba se Vzdělanou, tak ta ve mně po dotčení rezonovala ještě dlouho. Toto ne, s odstupem času mi to přijde moc prvoplánové, ploché, nedotažené. Ano, slzy na konci samozřejmě byly. Ale mě není zas tak těžké dojmout.

7 06.03.2023

Velmi silná kniha. Při čtení mnou procházely různé pocity, vše jsem tak nějak na pozadí automaticky porovnávala s tím, co znám ať už osobně nebo z vyprávění, na vše z knihy jsem měla nějaký názor a snažila se s ním hned seznámit okolí... a teď, když mám dočteno, těžko hledám slova, jak knihu popsat. Takže snad jen tolik - fyzické vězení, které kolem vás vybudují druzí, nemusí být zdaleka tak hrozné jako to psychické, které si ve spolupráci s věznitelem (ať už dobrovolné nebo vynucené) vybudujete sami.

6 28.12.2022

Číst to před 20 lety, dám tomu plný počet bodů. Má to spád, má to přidrzle sympatického hrdinu (tedy sice věkovitého a moudrého, ale hlavně stále mladého). Ale občas nevím, jestli se exhibuje 'jen' hrdina nebo sám autor. Vyčítat v tomto případě deus ex machina by bylo alibistické. Jako oddechovka na proložení 'vážnějšího' čtiva je to OK.

1 27.09.2022

S Jonassonem je to těžké. Jakmile přečtete jednu jeho knihu, další už vás nepřekvapí, i když se tváří, že je plná překvapení a neočekávaných zvratů. Nebo právě možná proto. Zabiják Anders ma pár plusových bodů za svérázné pojetí svatého příjmání, ale jinak jde o průměr.

5 18.08.2022

Skvělá oddechovka. I když tedy ty pasáže, kdy jsem horko těžko dolovala v hlavě pozůstatky učiva chemie ze střední školy, abych ocenila Markovu vynalézavost, mi daly trošku zabrat. Každopádně se to dobře četlo a dobře to dopadlo - co víc si přát od knížky, kterou si vezmete na dovolenou se třemi dětmi? :-)

14 18.08.2022

Otevřené konce jsou obecně fajn věc, která čtenáře nutí taky trošku namáhat mozek a ne jen konzumovat hotový příběh. Tady mi ale autor předložil nějakých 400 stran otevřených nejenom konců, ale celých dějů. Jsou to spíš takové koncepty, místy trošku více do široka rozvedené. Málokterá povídka spadá do hororového žánru. U většiny jsem si připadala, že jsem se vrátila do svého náctiletého období a opět po nocích hltám brakové knížečky z edice "Stopy hrůzy" (Pamatuje si to ještě někdo? Tak úžasně naivní...). Za mě tedy Hillovy povídky ne, děkuji. Nuda, nuda, šeď, šeď. Jediná výjimka je povídka Otcova maska, ta byla ženiální a pouze ona zvedá mé hodnocení knihy jako celku.

3 18.08.2022

Inu, tak to byl silný čtenářský zážitek (tedy vlastně posluchačský - díky, pane Dvořáku). Zpočátku jsem Maye podezřívala z toho, že si nachystal takovou pěknou šablonku a podle ní seká knihy jak Baťa cvičky. Upřímně, ono to na tu šablonu vážně vypadá. Ale no a co? I kdyby to tak vážně bylo, tak to naprosto převálcuje brilantní vypravěčské umění. To, jak umí May napětí nejen gradovat, ale hlavně udržet. To, jak umí být lidský. Jak umí stvořit postavy, u kterých mě ani na chvilku nenapadne pochybovat o jejich opravdovosti... Nechá vás půlku důležitých věcí uhodnout celkem brzy a vy se pak opíjíte vlastní důmyslností, ale jen do té doby, než zjistíte, že jste to zdaleka nedomysleli celé. Pak prostě sednete na zadek a zíráte, jak do sebe vše zapadne a dává smysl. Na konci i slza ukápla, začínám být sentimentální. Ale čert to vem, tohle stálo za to.

17 20.02.2022