Všichni mají pravdu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Románová prvotina jednoho z nejslavnějších filmových režisérů současnosti. Oscarem oceněný film Velká nádhera, komediální drama Mládí nebo populární seriál Mladý papež. To jsou významná díla Paola Sorrentina. Italský scénárista, režisér a herec se mimo filmovou tvorbu úspěšně věnuje i literatuře. Románový debut, ve kterém autor prostřednictvím hlavního hrdiny otevřeně mluví o Neapoli svého dětství i o té dnešní, o propletenci bohémského života, mafie a drog, byl nominován na cenu Premio Strega a je přeložen do mnoha světových jazyků. Předobrazem vypravěče a protagonisty románu Všichni mají pravdu, popového zpěváka Tonyho Pagody, je jeden ze dvou stejnojmenných hrdinů Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk (2001), ztvárněný Tonim Servillem. Jeho rodištěm je Neapol, ovšem ta, již už známe jen z dobových filmů, stará a prostá Neapol, kterou Tony Pagoda, s nímž se setkáváme v jeho čtyřiačtyřiceti „nabušenejch“ letech, co „za sebou táhne a co nepočítá“, neustále hledá a svérázně oplakává. Těžištěm románu je líčení jedné nekonečné kokainem posněžené neapolské neděle roku 1980, kdy jsou všichni už pár dní „tak nějak zlejší“; v Tonyho vzpomínkách se ale vracíme i do minulosti, do poválečné bídy a na počátek ekonomického zázraku, do časů, kdy ho tížilo panictví a kdy netušil, že svědomí člověka tíží mnohem víc. Po stovkách erotických dobrodružství a horách vyšňupaného koksu se Tony, stále otřískanější životem, ke kterému je přesto přisátý „jako polyp na útesu“, kotrmelci i pomalými obloučky „došmejká“ až do nezářné budoucnosti, do našeho nového tisíciletí charakterizovaného všeobecným úpadkem a „slovní anorexií“, která pro takového pyrotechnika bujících adjektiv a překvapivých metafor, jakým je Tony Pagoda, znamená smrt kultury a degeneraci společnosti. Kdo postrádá smysl pro nuanci, jež má pro našeho vypravěče naopak zásadní význam, mohl by Tonyho odsoudit jako cynika, kterému není nic svaté, a přitom je to jen lovec epifanií, nostalgický hledač autenticity, velké dítě, které chtělo celý život jenom zestárnout a které se na nás obrací baudelairovským oslovením „čtenáři, pokrytče, můj bližní, drahý bratře“....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413023/vsichni-maji-pravdu-pYp-413023.jpg 4.135
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Dybbuk
Orig. název

Hanno tutti ragione, 2010

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Všichni mají pravdu

Přidat komentář
tomsokar
12. února

Kniha dobrá jako filmy Paola Sorrentina. Velmi čtivé. Bavil mě příběh a styl vyprávění mne zcela strhl. Škoda, že v češtině nevyšlo pokračování. Snad někdy.

Kami97
05. února

Také se přidávám ke skupině, která knihu "přečetla" díky audio zpracování fantastickým Jirkou Vyorálkem. V jeho podání je příběh vážně skvělý!


erik385
03.12.2020

Skvelý text, skoro ako Sorrentinove filmy, človek si to vie predstaviť aj vizuálne. Hlavná postava je na jednu stranu nesympatický hajzel, na druhú stranu si ho nejak zvrátene obľúbite. Vypočuté na Vltave, načítané hercom Jiřím Vyorálkom, ktorý to posunul ešte o pár levelov vyššie. Ak by som to čítal len ako knihu, možno by to nebolo až také bohovské. Ale v podaní Vyorálka totálne pútavé, občas to dokonca znelo ako veľmi kvalitný, až tarantinovský dabing!

u_marketa
02.12.2020

Sex, drogy a rock’n’roll v Neapoli. Drsnej zpěvák Tony a jeho životní kopance. Mě tyhle chlapský životní moudra nijak neurážej, naopak je kolikrát dost chápu... Ale s jeho manželkou jsem oproti němu soucítila. Kamarádit bych s ním nechtěla, ale na té knize je něco, něco velmi upřímného. A přidávám se ke chvále Jiřího Vyorálka, kterej ji načetl geniálně.

Bablbam
29.11.2020

"Přečteno" jako audiokniha v kongeniálním podání Jiřího Vyorálka. Román je psán hovorovým jazykem plným košatých souvětí a jde vlastně o dlouhatánský vnitřní monolog zpěváka Tonyho Pagody. Dekadentní a nespoutaný způsob vyprávění umožňuje anti-hrdinovi vyslovovat drsná a provokativní moudra, která by se, podána kultivovanějším stylem, mohla zdát leckdy i banální. Tady ale oplývají magnetickou silou: "Co to znamená mít celý život před sebou, pochopíte většinou až tehdy, když ho už máte za sebou." Román to jistě není pro každého, ale pro milovníky beatniků, ale i postmodernistů typu Nicka Cavea, Chucka Palahniuka nebo našeho Jáchyma Topola má velký potenciál stát se kultovním. U mě se tak už stalo. Kromě nálože drsného dekadentního humoru musím na závěr zmínit i silnou melancholicko-nostalgickou linii příběhu, vrcholící hlavně v závěru a odhalující drsňáka a bohéma Tonyho Pagodu jako velmi citlivého, jemného a veskrze smutného člověka. Jednoznačně literární skvost!

Crimble
23.11.2020

Je to tak moc ITALSKÉ! Hysterie, machismus, emoce, dramata, lásky, sex, nenávisti a tak. Audiokniha s výborným Jiřím Vyorálkem! Bavil jsem se.

Jaruš7
21.11.2020

Audiokniha - úžasný italský gejzír esence života.
Je poznat, že mantinely pro filmové scénáře jsou autorovi úzké, využití talentu v knize je bohatší, a v audioknize ten zážitek posluchače nadchne.

Citace:"Člověk je jako Coca-Cola, stačí s ním zatřást a začnou z něj stříkat city, vřelost i pláč."
Je to masáž, bomba, smršť která přes čistotu mládí, kurz svádění a zralost dospělosti projde životem s tajemstvím, které se nedá říct nikomu.

Zážitek s hudebním navozením atmosféry, moře, koncerty, Italský temperamentní styl života s nebezpečím i láskami.
Jistý zamlžený opar cenzury by neuškodil, snad naopak.
Skvělý výkon Jiřího Vyorálka, dává punc tomuto dílu.
Superdílo s hvězdičkou za *********.

Marco
11.10.2020

Zdařilá kniha, nasaje vás a pohltí jako dusné letní poledne v Neapoli, ze kterého se probudíte až ráno ztraceni kdesi na pláži a s kocovinou. Tony vás provází světem populárního popového zpěváka, světem smetánky, občas přirozeně s mafiánským zázemím. Vzpomínky života bohatého na nuanci, kterou jedinou snese, jak se na úvod vyznává v jakémsi shrnutí na způsob svérázného životního kréda. Tento myšlenkový prolog pak ve zbytku knihy doplňuje další osobitou filozofií, která je nám podávána jaksi mimoděk při líčení historek z celého zpěvákova vydatného požívání světa. Nemoha se však zbavit dojmu, že ač v roli povolaného průvodce, je Pagoda v tomto svém usilovném pátrání po jistotách existence, navzdory sebejistému vyjadřování, poměrně ztracen, a východiska, která by dávala obecnější smysl, nenachází. Což je ovšem všeobecný lidský problém, co ale naopak nachází, a vy společně s ním, je krása lačných momentů, které zbytečnost bytí v nepravidelných intervalech přerušují. Podobně jako krátké pauzy občasně přetrhnou tok efektního zpěvu.
A ještě by mě Paolo zajímala ta československá gymnastka... :)

1