PPardinio komentáře u knih

SLOŽKA 64 je další poutavý příběh oddělení Q v čele s komisařem Carlem Morckem. Je vidět, že J.A.Olsen se lepší každým dílem. Navíc dokáže dobře vybalancovat napětí, akci, vtip a dějové zvraty. Vše působí poměrně věrohodně a opírá se o dobře zvolenou chemii mezi Carlem, Asadem a Rose. Navíc i další vedlejší postavy fungují a nenabourávají plynulost děje. Ve Složce 64 oceňuji velmi dobře rozpracovaný příběh Nete a její životní pohromy. Curt Wade byl k celkovému dojmu z knihy výborně zvolenou zápornou postavou. Pěkné čtení!

9 30.09.2023

(SPOILER) Můj pohled na POSLEDNÍ LEŽ byl jako na houpačce. Po krátkém průměrném úvodu vykreslujícím život mladé malířky, jsem byl zvědavý, co se bude dít v táboře Slavík na břehu tajuplného jezera. Později jsem se těšil zase na konec, abych příběhy tábornic z chatky Svída měl již za sebou. Osudy všech mi v ten moment byly naprosto fuk. Nejvíce mi asi vadilo prapodivné chování všech hlavních postav. Rozumím ale tomu, že se autor snažil čtenáře zmást v názorech na Thea, Cheta, Bekky, Franny, Lottie nebo Emmu. Poté opět nastaly v ději příběhové zvraty a autor lépe pracoval s temnější atmosférou místa. Našel jsem si zase cestu k Em v její mladé a dokonce i starší verzi. Děj se ale po
nějakém čase opět vlekl a v momentě, kdy autor strhával pozornost k psychickým problémům Emmy, jsem již opět počítal zbývající stránky. Vše se vleklo, rozuzlení nabízelo podivné vyznění. Naštěstí závěr vše napravil. Zde mě autor mile překvapil (opomenu-li opět nějaké to nelogické chování postav během vyšetřování detektiva Flynna) a mé hodnocení překlopil na slabší 4*.

1 12.09.2023

Bavila mě hlavně první polovina knížky. Pozdější část děje, která se odehrávala v okolí smyšleného ostrova Vrakonisi, mě již nedokázala tolik oslovit. Nemohu příběhy porovnávat s knížkami Iana Fleminga, protože PLUKOVNÍK SUN od K.Amise je moje prvotina s agentem 007. Za mě průměrný příběh, ve kterém mi asi malinko chyběla propracovanější akce a větší prostor daný hlavnímu záporákovi. Tři hvězdičky dávám hlavně za chemii mezi Jamesem Bondem, Ariadnou a Litsasem.
Škoda místy lehce nepřehledného vyprávění.

26.08.2023

Rád jsem dnes dočetl MOTÝLÍ DŮM, který odstartoval příběhy mé oblíbené vyšetřovací skupiny z města Växjö. Mám rád lidské propojení celé party, i-když zde ještě nejsou nějaké vztahy úplně dotažené nebo vysvětlené, ale díky zkušenostem z pozdějších příběhů jsem v tom netápal a vím, co bude následovat. Na autorské dvojici oceňuji, že jejich příběhy netlačí úplně na pilu, soustředí se i na další členy týmu (např. Delgado, Knutsson...) a nevyžívají se v popisu brutálních a krvavých scén. Vše tak na mě při čtení působí více, jako bych mohl při vyšetřování opravdu být i já. Samotný příběh milovníka hmyzu Balthasara Melchiora Frosta mě bavil od prvních stránek a s přibývajícím časem jsem rád akceptoval i další zainteresované postavy. Lepší 4*

2 31.07.2023

U této detektivky se mi autorka trefila do noty. Zubařské prostředí, inspektor Japp, H.Poirot, nádech špionáže a k tomu několik propojených vražd. Bavilo mě postupování při hledání ztracené slečny Sainsbury Sealové a závěrečné rozuzlení, které mě při čtení nenapadlo. Moje úvahy směřovaly jinam. Do deštivého počasí naprosto ideální volba.

4 26.07.2023

ZÁHADA ZÁMKU STYLES je prvotina od A.Christie, ale pro mě jde již o 33.knížku, kde se setkávám s tvorbou královny detektivek. H.Poirot a A.Hastings mají vše pevně v rukách, ale občas malinko pochybuji o skládání důkazů k odhalení vraha. Jinak je zde ale vše, co mám na knížkách od autorky rád - anglický venkov, šlechtické sídlo, služebnictvo, čaj, rozhovory, dedukce a snaha si hrát s motivy vraždy. Lepší 4*

5 17.07.2023

Atmosféra zapadlé chaty v liduprázdné islandské přírodě mě ke knížce rychle připoutala. Napětí jsem ze stránek doslova cítil. Když do děje vstoupila vyšetřovatelka Hulda, dané napětí se sice vytratilo a tempo děje se malinko zpomalilo, stále jsem ale chtěl vědět, jak knížka dopadne. Závěr nebyl překombinovaný a autor se nesnažil zcela běžnou zápletku nějak dokrášlovat. Oceňuji také zasazení části děje na ostrov Ellidaey. Jeho fotky mě vždy přiváděly k otázce, jaké tam musí být nějaký čas v osamění žít. Díky autorovi to malinko vím. Bavil jsem se

2 12.07.2023

Anton Brekke a jeho styl vyšetřování mě v POKOJI STÍNŮ neoslovil tolik jako v Práskači. Stále jde o velice zajímavý námět doplněný o uvěřitelné postavy záporáků i klaďasů. Jen tempo vyprávění mělo tentokrát kolísavý průběh. Hodnotím jako průměrnou severskou detektivku s mírně nečekaným rozuzlením.

2 13.06.2023

V této druhé části putování Jižní Amerikou jsem již věděl, jaký styl psaní a způsob vyprávění mě od autora čeká. Oceňuji především, že JR dokáže kromě popisu aktuálního rozpoložení svého já i velmi dobře přiblížit krásu/divokost okolí a život obyčejných lidí v daném místě, což od cestopisu očekávám. Děkuji především za pasáže z Bolívie, kdy jsem si čtení užíval nejvíce. Lepší 4*

29.04.2023

POLEDNICE je knížka do vlaku, letadla nebo autobusu. Dobře se čte, protože autor využívá jen několik postav a nepouští se do žádných převratných obratů a zápletek. Jde tak udržet pozornost i v rušivém okolním prostředí. Děj jsem si užil, ale Volf a Černá mi k srdci nepřirostli. Autor vraha nijak netajil, a proto se nemohlo odehrát žádné závěrečné překvapení či odhalení. Pasáže s Martou děj zajímavě obohatili. Jinak nevěřím, že by si nikdo na velkém sídlišti nevšiml vražd za bílého dne.
Průměr - 3*

6 11.04.2023

PROMLČENÍ je takové čtení na víkend. V ději se neobjeví příliš postav, knížka není dlouhá a dokáže poměrně rychle vtáhnout do děje. První setkání s autorem a za mě spokojenost. Přiznám se, že i já jsem se musel občas ujistit, kdo vypráví zrovna příběh (Novotný x Volf), ale jinak mě téma vražd zasazených do pohraničí přišlo dobré. Odsun Němců, zahraniční spolupráce a doba minulá byl příjemný bonus. Autorovi dám určitě ještě šanci. Horší 4*

7 31.03.2023

První polovina knihy, kde se autor věnuje spíše popisu rozličných národů a geografickým faktům, mně přišla poněkud slabší. Na svou dobu to musel být pro čtenáře ale fantastický zdroj informací a zajímavostí. Když JV přešel více do dějové linky, tak i můj zájem o příběh Michaila Strogova o poznání vzrostl. Jako čtenář jsem se smířil s tím, že náhoda a štěstí hraje ve vyprávění rozhodující faktor a některé zápletky lze úspěšně tipnout se značným předstihem. Carský kurýr si mě při putování Sibiří získal, ale tak nějak jsem očekával, že dva novináři, kteří se ve vyprávění neustále objevují, budou mít i nějaký ten vliv na děj. Tady mě autor opravdu překvapil, protože kdyby ve vyprávění Harry Blount s Alcidem Jolivetem nebyli, tak se vlastně nic nestane. Zbytečné postavy se zábleskem vtipu. Hlavní padouch Ivan Ogarev byl z celkového pohledu asi nejzajímavější. 70%

4 24.03.2023

VZKAZ V LÁHVI měl za mě velice dobře propracovanou hlavní dějovou linku, která ve výsledku působila ve většině popsaných událostí uvěřitelně. V knížce se navíc autor nepustil do přehnaných akčních scén a závěr pronásledování vraha byl zdařile vygradovaný. Postavy vyšetřovatelů mě stále baví. Navíc tajemno nad Asadem a Rose naznačuje další zajímavé zápletky. Jsem zvědavý, co z této linie vzejde. Snad mě J.A.Olsen nezklame.

18 21.02.2023

Od Aleny Mornštajnové jsem dříve nic nepřečetl a jako první seznámení s její tvorbou jsem zvolil knížku, u které mě opravdu zaujalo popisované téma, jak to mohlo třeba být, kdyby se rok 1989 odvíjel jinak. Nepochybuji o tom, že je autorka dobrou spisovatelkou a její LISTOPÁD má několik velmi čtivých pasáží , z daného tématu se dalo ale dostat mnohem více. Při vylíčení životů Magdy a Marie mě např. mrzelo, že děj prakticky postrádá pohled na probíhající události ze strany muže. Muže zde chápu hlavně jako policisty, vojáky a do jisté míry zlo, strážce pořádku. Popisovaný život je tak plný strachu, stísněnosti, podezřívavosti a deprese. Osobně si ale myslím, že na každé době se dá najít něco hezkého. Něco, co lidem pomáhá se s danou dobou vypořádat. Závěr knížky mě donutil se zamyslet a celkové hodnocení vidím na lepší 3*

10 05.02.2023

Při čtení PRÁSKAČE jsem se oprostil od srovnávání s jinou severskou tvorbou a bylo to dobře. Neměl jsem tak přehnaná očekávání. Propojení dvou světů (Policie x Mafie, Norsko x USA) vedlo v závěru k velmi zajímavé zápletce, která byla ušetřená zbytečných akčních scén. Autor přišel s trojicí detektivů (Brekke, Haugen, Torp), u které jsem neměl problém se stylem vedení vyšetřování a vzájemnou chemií postav. Kladně hodnotím i Antonův styl humoru. Zdařilá prvotina, těším se na další díl série.

1 28.01.2023

Opět graficky zdařile zpracovaná kniha s dostatečným množstvím pěkných fotek. Z tohoto hlediska jsem byl spojený. Fandím všem cestovatelům, také Dominika Gawliczková má můj veliký obdiv, bohužel mi ale nesedí její forma psaní. Je to asi tím, že obě její knížky, které jsem přečetl, jsou velmi orientované na Dominiku a její časté nemoci, předsudky z lidí a návštěvu shopů.
Nejsem asi jednoduše naladěný na stejnou vlnu. Od cestopisu očekávám trochu jiné podněty a lepší pozorování světa kolem sebe. Průměrný cestopis, který byl závěrem z nějakého důvodu dost zkrácený.

2 16.01.2023

Keplera mám rád, ale nemůžu se ubránit pocitu, že PAVOUK je již za hranou snesitelné brutality a hlavně uvěřitelnosti. Velikou roli zde totiž hraje v klíčových momentech smůla (zbraň se zakutálí, mobil spadne, baterka se vybije, ztracené brýle, neočekávaná překážka na silnici...) + chaotické vedení vyšetřování (např. nikdo nehledá auto s navijákem, chybí výslech svědků, pátrání po zdroji louhu, odhalení tajného zdroje...). Dostal jsem značnou dávku akce, napětí, zvratů a oblíbenou dvojici Joona/Saga. Bohužel přišel ale Lars Kepler po prakticky dokonalém vrahovi Jurku Walterovi s dalším nadpozemským vrahem, jenž překonává s neuvěřitelnou lehkostí nástrahy policie. Je jako stín a k tomu navíc jeho střely ve většině případů zasáhnou oběti páteř, což oběti způsobí jen ochrnutí a ne okamžitou smrt. Neberu, že za úspěchem PAVOUKA stojí z veliké části jeho vysoká inteligence, a proto mě rozhřešení posledních stránek nepřesvědčilo o jeho DOKONALOSTI a těžko uvěřitelné ÚSPĚŠNOSTI. Pokračování série si nepřeji. Každá série musí někdy skončit a zde to mělo být o knihu dříve (možná i dvě).
Za čtivost dávám 3*

10 08.01.2023

OBĚŤ jsem přečetl jako 9.knížku od autora. Poprvé jsem se zde setkal s Elínborg v pozici hlavního vyšetřovatele. Její pohled byl zase malinko jiný. Pozitivně tak hodnotím autorovu snahu střídat v knížkách hlavní postavy. Zde se případ točí kolem rohypnolu a zavražděného Runólfura. Dějové linie rodinných vztahů z domova Elínborg jsou z mého pohledu dost časté a děj nepříjemně nabourávají. Tempo knížky je tak hodně pozvolné, nedozvídám se již také nic nového o zvyklostech obyvatel Islandu, což mám na knížkách od autora nejraději. Za mě průměrná detektivka a slabší kousek z pera Arnaldura Indriðasona.

1 24.12.2022

Během čtení HADÍHO DOUPĚTE jsem si nenašel pozitivní vztah k žádné postavě. Většina členů rodiny mě vlastně vyloženě štvala. Z nějakého důvodu mi celou dobu ve vyprávění něco stále chybělo. Nejspíše se špatný pocit z odhalování vraha hlavy rodiny Aristida Leonidese odvíjel od podivně zvolených povah rodinných příslušníků a jejich chování. Vraha jsem neodhalil, ale nešokoval mě, protože mě celou dobu tato postava hrozně moc štvala.

2 07.12.2022

TAJNÁ SEDMA je pro mě vzpomínka na dětství. Od autorky jsem četl i jiné série příběhů, ale v mých očích jasně vedla tato, kde parta 7 dětí zažívá nesčetná dobrodružství. Noc ohňů jsem měl jako dítě v TOP 3 knížek o TS. Hltal jsem sběr dříví, vše kolem rachejtlí a samotný příběh, kde do děje vstupovala otravná Zuzka a tajuplný člen zlodějské party. Super četba pro děti.

1 18.11.2022