postoran-CZ komentáře u knih

Je to taková pohádka nepohádka. Místy mi to přišlo stršně utahané. Nicméně nakonec jsem knihu zavíral s dobrým pocitem. Snad jen škoda, že jsem se ke knize dostal až po třícítce a ne o aspoň 15 let dříve. Možná bych ji měl raději.
P.S.: Na tu filmovou slátaninu se raději ani nedívejte. To má s knihou společné jen postavy. Aspoň teda některé ...

4 18.04.2018

Osoby a události v této knize nejsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností není náhodná. Je to pohádka, ale o naprosto nepohádkových věcech. Snad by se dala klidně nazvat i reportáží. Kniha by se měla zařadit mezi povinnou literaturu.

8 12.04.2018

Při čtení knihy Vám občas proběhne mráz po zádech. Smutný příběh z ještě smutnějšího světa. Pocit ztráty jakékoliv osobnosti (svoboda je otroctví!) a všudypřítomného špiclování vás nutí se při čtení neustále ohlížet, jestli vás někdo nesleduje (snad agent Eurasie, nebo Eastasie?). Co je vlastně pravda? Pravdu má jedině Strana. Jinak to nemůže být, protože bych se mohl dopustit ideozločinu. A nyní konec komentáře. Musím utíkat, než budu vaporizován.

13 12.04.2018

Kniha, která byla napsána v roce 1920, ale z fleku by jste ji zařadili mezi aktuální témata. Ano, to srovnání s Orwellovou 1984 (která je ale vlastně románem "My" inspirována a ta inspirace tam srší z každé stránky) máte neustále někde v povědomí. Je až s podivem, jak daleko Zamjatin viděl. A jak surově to dokázal převyprávět. Závěr, který tak nějak vlastně celou dobu čekáte, je však řekl bych, takový neosobní. Možná i proto, že jsem se nějak nebyl schopen s hlavním hrdinou sjednotit, jako například s nebohým Winstonem Smithem (a opět to srovnání s 1984).

3 12.04.2018

Vyvrcholení celé série. Asi ne tak epické, jako kdyby série skončila "Novou hlídkou", ale přesto ve velkém stylu. Co mne trochu zklamalo, tak byl závěr, který byl posledních 150 - 100 stránek očekávaný. Co však musím (opět) vyzdvihnout je to, jak Lukjaněnko se svým světem pracuje (a pracoval) a do jakých velikostí jej rozvinul. Velice oceňuji to, že jeho svět i v sedmé knize stále dává smysl a nijak neneguje to, co bylo předloženo v první knize. Právě naopak. Vše do sebe neustále zapadá i s ohledem na předešlé knihy.
Je málo takových sérií, které si svůj standard udržují po celou dobu děje. A je ještě méně takových, kdy je autor schopen udržet laťku kvality tak vysoko a nevykrádat předešlé nápady, ale naopak přijít s něčím novým.

4 12.04.2018

Po, dle mého názoru, slaší "Poslední hlídce" se Lukjaněnko vrací ve velkém stylu. Ano toto je ten příběh, který mne u "Hlídky" drží. Závěr možná pro někoho málo epický či snad dokonce laciný (!?). Nicméně pro mne tak nějak očekávaně neočekávaný a Lukjaněnkovský.

12.04.2018

A sága pokračuje. Osobně se mi ze začátku nějak nezamlouvalo to zapojení Merlina. Přišlo mi to jako laciné gesto kvůli prodejům. Nicméně musím říct, že Lukjaněnko stále dokáže svůj příběh rozvinout a posunout tak "naše znalosti Šera" o něco dále. Za mne osobně je toto asi nejslabší ze série knih, které napsal Lukjaněnko (tedy hned po Temné hlídce, ale tu nenapsal Lukjaněnko).

1 12.04.2018

Je to "Hlídka", ale není to "Hlídka". Sice se tam mihnou postavy známé z prvních tří knih (Geser, Zavulon, ...). Ale pořád máte v hlavě někde zafixované, že to není úplně ono. Ne, že by kniha byla špatná, to vůbec ne. Ale ten Anton mi tam chybí. Možná jsem z knihy nebyl až tak nadšený, jelikož jsem se k ní dostal po přečtení peti knih ze série, kde již přece jen ten příběh byl dál, než je v Temné hlídce.

12.04.2018

Pro mne druhá nejlepší kniha série. Tohle se čte samo. Je až s podivem, jak Lukjaněnko stále dokáže držet původního děje a nadále ho rozvíjet.

12.04.2018

Ani druhá kniha série neztratila z lesku první knihy. Lukjaněnko dál rozvíjí svůj svět boje Světla a Tmy, boj Noční a Denní hlídky, boj dobra a zla. Ale co je vlastně dobro a co zlo?

1 12.04.2018

Knihu jsem si koupil na doporučení od známých. Doporučení znělo na celou sérii. Ale koupil jsem do začátku jen první knihu. Večer před spaním jsem to otevřel s tím, že přečtu pár stránek. Když jsem to o pul druhé ráno a o 100 stránek více než byl úmysl zavíral, bylo vše jasné, co se bude číst v následujících měsících. Hned ráno jsem objednal další díly série.

2 12.04.2018

Musím uznat, že jsem tu knihu pročetl asi během několika desítek minut. Zaujala mne kresba malého prince. Tady byl téměř přesně, jako v mých představách (ač teda samozřejmě nemůžu vytěstni z hlavy originální Saint-Exupéryho kresby). Malé dítě se smutnýma očima.

1 12.04.2018

Pro mne to byla jedna z prvních Clarkových knih. Pustil jsem se do těchto povídek, protože obsahuje právě povídku "Hlídka", což je vlastně předloha k Odyseám. Myslím, že to bylo právě touto povídkovou knihou, proč jsem u Clarka ještě na dlouho zůstal.

3 12.04.2018

Zřejmě nejslabší kniha ze Zaklínačské série. Možná dílem tím, že jsem ji četl po dočtení předešlých sedmi knih. Ne, že by se četla nějak špatně. To vůbec ne. Pokud bych ji bral jako samostatnou knihu, tak byla velice dobrá. Ale prostě tomu srovnání s předešlými knihami (a především pak s poslední knihou - Paní jezera) se nejde ubránit.

2 12.04.2018

Záhady, tajemno a nezvratný osud? Šefara zde podobně jako v Bandě lvů dokázal provázat osudy hrdinů, které původně nic nemělo spojovat nebýt ... Kniha se četla velice dobře, ale pravda je, že některé postavy se chovaly v rámci knihy divně a bez příčiny jinak (Ruda). Naopak postava Haďáka si vysloveně říkala o to, aby s ní člověk "bojoval proti tajemnému pražskému metru".
Nicméně, co vysloveně až skoro rozčilovalo, bylo všudypřítomné citoslovce "huh".

3 11.04.2018

Román který ve své surovosti popisuje dramata dvou mužů ve francouzských zákopech. Autor se v rámci vyprávěného příběhu retrospektivně vrací zpět, aby rozepsal předválečné osudy obou hlavních hrdinů (ale i vedlejsších postav).
Ač je příběh smyšlený, není pochyb o tom, že se klidně takto mohl odehrát. Osudy Čs. vojáků za Velké války byly různé a autor je dokázal provázat do poutavého a čtivého příběhu.

2 11.04.2018