possekre komentáře u knih

Ke knize jsem se vrátila po mnoha letech. Pamatovala jsem si už jen konec a to, že se mi v té době víc líbily jiné sci-fi romány. Tentokrát jsem si čtení užila mnohem víc. Opět se nemohu ubránit srovnání starých, klasických sci-fi, ve kterých jde vždy o příběh a ne o počet popsaných stran, se současnou (nejen) sci-fi literaturou. Ach jo :(...

12 02.12.2023

Mohl to být celkem dobrý sci-fi román. Bohužel jazyk, kterým je děj vyprávěn, je těžkopádný a působí strojově. Proplétání minulého, přítomného a budoucího času je naprosto chaotické („Zofia Mrozková tuší, jakými myšlenkami se velitel obírá. Neměla stání a zase vyšla z chýše. Ale vyhne se Seitzově loži“). Nevím, zda je to autorem nebo překladem, ale po prvních stránkách jsem chtěla knihu navždy odložit. Jenže klasickou sci-fi jsem už nečetla pěkně dlouho, takže jsem vydržela a dočkala se fyzikálních nesmyslů, dějových nesmyslů a naprosto nelogického chování některých postav. Za to překladatelka určitě nemůže. Přesto mám chuť alespoň nakouknout do jiného autorova díla – román Když se hodiny zastavily prý pojednává o „nesmyslné obraně Wroslawi před vítězící Rudou armádou“. To asi leccos vysvětluje.

1 20.11.2023

Je to velmi napínavé a zároveň k uzoufání zdlouhavě popisné (např. co kdo kdy měl na sobě...) a nelogické. Hodně mi vadí věčně se opakující "jeho oči byly nehybné a zastřené", "tvář měl nehybnou a chladnou", "v tváři se mu nepohnul ani sval", "silně zbledl", "jeho oči zářily" atd. K podobným klišé bych potřebovala vysvětlení ze Saturninovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Navíc mi chybí to, co od kriminálek čekám - vysvětlení motivu vraha (prvních dvou dětí) a co vedlo k jeho odhalení (jen to, že jde o uprchlého trestance je poněkud málo). A nemám ráda špatné konce. Takže po počátečním nadšení nakonec docela zklamání.

22.10.2023

Znovu přečteno po mnoha mnoha letech. Děj je napínavý a má spád, způsob napsání mi naprosto vyhovuje. Jen už mě teď obtěžuje ten propagandistický nálev, do kterého je to celé naložené, i když chápu, že jinak by u nás Ludvík Souček asi psát nemohl. Současný čtenář se také musí připravit na to, že se od doby vzniku románu dost posunuly naše znalosti vesmíru. Pořád je to ale román, jakému 90 % současných 500stránkových plytkých bestselerů nesahá ani po kotníky.

3 27.09.2023

Ačkoliv mám Františka Běhounka moc ráda, u této knihy jsem se krutě nudila. Dočetla jsem ji jen z úcty k autorovi a protože není tlustá. Snad už na ni nemám věk, ale celý styl vyprávění mi přišel strašlivě dětský. Po celou dobu čtení mi také neustále probíhalo hlavou, jestli i ty ostatní Běhounkovy knihy, které jsem kdysi četla a byla jsem z nich nadšená, byly tak silně ideologické. Co nejdříve se k nim vrátím, abych zjistila pravdu...

16.09.2023

Nevím, čím Vilma Kadlečková ještě pořád uchvacuje. Vrstva ticha je podle mě nudné lepidlo. Pořádný děj 600stránkové knihy najdete až na posledních cca 100 stránkách, zbytek jsou sáhodlouhé vysvětlivky minulosti nebo mnohastránkový popis toho, co se právě hlavní hrdina naučil, kdo koho sleduje, co se kdo právě dozvěděl sám o sobě nebo co se mu zdálo atd. A ještě to není (jak se dalo čekat) uzavřené. Kde že jsou autorčina slova, že šestý díl bude poslední, "i kdyby měla všechny pozabíjet?". Vím, každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného. Já dávám přednost akci. Takže až se nějak prokoušu posledními dvěma díly osmidílné břečky (z původně plánované 5dílné ságy Mycelium), přestane pro mě Vilma Kadlečková úplně existovat. A to jsem byla tolik nadšená z prvních dvou dílů...

3 11.07.2022

Na Den trifidů to opravdu nemá, jak jsem se bála. Ach jo :(.

3 14.06.2022

Nechápu. Pokud jsou bratři Strugačtí opravdu autory Picniku u cesty, jak je možné, že žádný jiný jejich román nemá stejnou sílu? Les je sice docela čitelný, ale v podstatě se v něm nic neděje, není v něm žádný příběh a hlavně nemá žádný konec, žádné vysvětlení, najednou prostě skončí. Zklamání. S bratry Strugackými jsem tímto navždy skončila.

2 23.05.2020

Ačkoliv je Issac Asimov považován za jednoho z největších sci-fi klasiků, já mu nikdy úplně na chuť nepřišla a asi už nepřijdu. U Nadace, kterou jsem konečně (na třetí pokus) dočetla celou, jsem se často dost nudila. Další díly už si odpustím, stejně jako jiná díla IA.

4 13.02.2020

Knížka není špatná, děj má spád a není hloupý, nápad je originální. Přesto jsem se při čtení docela nudila a postavy mi přišly až přílliš románové, než abych si je zamilovala. Konec je do značné míry předvídatelný. Stohy velmi podprůměrných sci-fi však román bez jakýchkoliv pochybností převyšuje.

02.02.2020

Knihu jsem poprvé četla coby pubescent a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Teď jsem se k ní vrátila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Naopak, užila jsem si ji ještě víc. Z odstupu 50 let od jejího vzniku je úžasné pozorovat, jak se tehdejší technické novinky staly či nestaly naší "běžnou" technikou a jak se svět v některých ohledech téměř nezměnil. Myslím, že setkat se s podobným organizmem dnes, o moc víc bychom toho nedokázali.

5 02.01.2020

Dobře napsané klasické sci-fi bez nelogičností, které ctí fyziku (autorka nezapře své vzdělání :) ), s napínavým dějem. Druhá hlavní hrdinka je, bohužel, dost nesympatická a naivní, hlavní záhada, samotný Hádes, je nedořešená. Škoda, na rozuzlení jsem se tolik těšila...

5 26.10.2019

Snad kdyby v knize nebylo tolik zbytečného násilí, tolik mrtvol a krve, mohl by se člověk víc soustředit na příběh samotný...

1 27.09.2019

Zajímavý nápad, naprosto hloupě zpracovaný. Postavy se chovají často úplně nesmyslně. Pecinovský není dobrý spisovatel.

1 27.09.2019

Asi to bude spíš mnou než knihou, ale já Malého prince vůbec nemám ráda. Přečetla jsem ho jen jednou a nemám potřebu se k němu vracet. Je na mě příliš ukňouraný a nemá žádný děj, ale věřím, že ne každý hledá v knihách akci a napětí :).

4 27.09.2019

Úžasné! Má to spád, je to ryzí sci-fi, je to nápadité, je to vtipné. A dobře to končí. Miluji Douglase Adamse a s hrdostí a vděkem každý rok slavím Ručníkový den :).

13 27.09.2019

(SPOILER) Velké zklamání a velká nuda. Po knize jsem sáhla na doporučení známého a čekala jsem sci-fi. Dočkala jsem se románu s téměř nulovým dějem, ve které má sci-fi jen vedlejší roli a hlavním tématem je odhalování traumat hlavního "hrdiny" (hrozného slabocha a navíc i ubožáka, který zmlátí ženu). Ani ten mnoha komentáři oslavovaný závěr to nenapravil, právě naopak. Pohl v něm popře nejen vše, co celou dobu tvrdil (že se lodě nedají řídit - náhle je možné s nimi manipulovat a spojit je, že se do 5 nevejde víc než 5 lidí, že není známé palivo lodí ani kolik ho je - náhle se přečerpává...), ale dokonce popře Newtonův zákon akce a reakce a další zákony, když nezáleží na směru, kterým jsou lodi natočeny a jakou mají hmotnost, jen na tom, kdo zmáčkne jako první tlačítko (ostatně, jaké že je to tlačítko, to pro automatický návrat?). A o tom, co Bob na cestě zpátky jedl a pil se pak taktně mlčí... Škoda. Heechee a Gateway je nádherný nápad, román samotný však za nic nestojí.

6 22.09.2019

Jdu ji shánět! :)

(SPOILER) Kvůli testům malé skupinky mladých lidí se postaví obrovský labyrint? Pak desítky z nich umřou a malá hrstka se zachrání - to už tu bylo. Přitejte si k tomu ještě naprosto nelogický závěr a vznikne vám tuctový rádoby sci-fi román dnešní doby. Možná pro někoho napínavý, já se ale dost nudila a mnohkrát chtěla knihu navždy odložit. Kde jsou nápady, nějaký skutečný děj (ideálně bez zástupů mrtvol) a aspoň trochu uvěřitelné rozuzlení? Nikde. Jen akce a hloupé dějové klišé. Kdo chce od knihy trochu víc, koho vytáčí, když z něj dělá autor pitomce, měl by sáhnout jinam.

Čte se to dobře. Nejde o žádnou smršť událostí, nejde o žádný ohraný boj se zlými mimozemšťany, ale román má logický, netuctový děj a hlavně je skvěle napsán a přeložen. Nad použitím fyziky a matematiky se ale radši nezastavuji, protože to je výraznou slabinou díla.

03.04.2019