possekre
přečtené 123
Mezi rakví a Araratem
1984,
Werner Steinberg
Mohl to být celkem dobrý sci-fi román. Bohužel jazyk, kterým je děj vyprávěn, je těžkopádný a působí strojově. Proplétání minulého, přítomného a budoucího času je naprosto chaotické („Zofia Mrozková tuší, jakými myšlenkami se velitel obírá. Neměla stání a zase vyšla z chýše. Ale vyhne se Seitzově loži“). Nevím, zda je to autorem nebo překladem, ale po prvních stránkách jsem chtěla knihu navždy odložit. Jenže klasickou sci-fi jsem už nečetla pěkně dlouho, takže jsem vydržela a dočkala se fyzikálních nesmyslů, dějových nesmyslů a naprosto nelogického chování některých postav. Za to překladatelka určitě nemůže. Přesto mám chuť alespoň nakouknout do jiného autorova díla – román Když se hodiny zastavily prý pojednává o „nesmyslné obraně Wroslawi před vítězící Rudou armádou“. To asi leccos vysvětluje.... celý text
Příběh kriminálního rady
1971,
Ladislav Fuks
Je to velmi napínavé a zároveň k uzoufání zdlouhavě popisné (např. co kdo kdy měl na sobě...) a nelogické. Hodně mi vadí věčně se opakující "jeho oči byly nehybné a zastřené", "tvář měl nehybnou a chladnou", "v tváři se mu nepohnul ani sval", "silně zbledl", "jeho oči zářily" atd. K podobným klišé bych potřebovala vysvětlení ze Saturninovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Navíc mi chybí to, co od kriminálek čekám - vysvětlení motivu vraha (prvních dvou dětí) a co vedlo k jeho odhalení (jen to, že jde o uprchlého trestance je poněkud málo). A nemám ráda špatné konce. Takže po počátečním nadšení nakonec docela zklamání.... celý text
Akce L
1962,
František Běhounek
Ačkoliv mám Františka Běhounka moc ráda, u této knihy jsem se krutě nudila. Dočetla jsem ji jen z úcty k autorovi a protože není tlustá. Snad už na ni nemám věk, ale celý styl vyprávění mi přišel strašlivě dětský. Po celou dobu čtení mi také neustále probíhalo hlavou, jestli i ty ostatní Běhounkovy knihy, které jsem kdysi četla a byla jsem z nich nadšená, byly tak silně ideologické. Co nejdříve se k nim vrátím, abych zjistila pravdu...... celý text
Vrstva ticha
2021,
Vilma Kadlečková
Nevím, čím Vilma Kadlečková ještě pořád uchvacuje. Vrstva ticha je podle mě nudné lepidlo. Pořádný děj 600stránkové knihy najdete až na posledních cca 100 stránkách, zbytek jsou sáhodlouhé vysvětlivky minulosti nebo mnohastránkový popis toho, co se právě hlavní hrdina naučil, kdo koho sleduje, co se kdo právě dozvěděl sám o sobě nebo co se mu zdálo atd. A ještě to není (jak se dalo čekat) uzavřené. Kde že jsou autorčina slova, že šestý díl bude poslední, "i kdyby měla všechny pozabíjet?". Vím, každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného. Já dávám přednost akci. Takže až se nějak prokoušu posledními dvěma díly osmidílné břečky (z původně plánované 5dílné ságy Mycelium), přestane pro mě Vilma Kadlečková úplně existovat. A to jsem byla tolik nadšená z prvních dvou dílů...... celý text
Marťanská kronika
1959,
Ray Bradbury (p)
Marťanská kronika se nedá s ničím srovnávat. Není to o našem dobývání jiných planet, o vítězství lidstva nad světem. Není to o invazi žravých mimozemšťanů. Je to úplně jiné. Smutné, bez iluzí, bez fyzikálních zákonů. Krásné. Marťanskou kroniku čtu znovu a znovu...... celý text
