PomněnkaPrvní komentáře u knih

Námět je vtipný a neotřelý. Ale autorův styl psaní mi prostě nesedí. Rádoby vtipné pasáže mně vtipné nepřišly. Když se tam po páté popisovala džínová bunda s nápisem Never Again na zádech, přišlo mi to mírně úsměvné. Když se džínová bunda s nápisem Never Again na zádech popisovala už po padesáté, nesmírně mě to iritovalo. Času nemám nazbyt, tak jsem se ho rozhodla věnovat jiné knize jiného autora.

Ach ta anotace... Miriam je diplomatkou u anglické královny, ačkoliv sama pochází ze Skotska. Léta rozhodně v Anglii netráví nedobrovolně, vlastně cestuje po celém světě, takže asi ani moc času v Anglii nepobyla. Na jejím opuštění Skotska ve čtyřech letech také není vůbec nic záhadného, autorka Vám to vysvětlí téměř na začátku knihy. Ale ke knížce samotné. Moc se mi líbila, nejvíc jsem tam ocenila humor. Párek pávů neměl chybu a Duncanovy převleky a jeho bláznivé chování taky na jedničku. Bavily mě i Malcolmovy změny jmen. Vedle humoru je zde velmi erotický míst, najdou se i vyloženě romantické a také dojemné scény. K této knize se vracím asi po třech letech, při čtení jsem si další děj vybavovala jen matně. Takže bych to shrnula, že knížka je hezká, nudit se nebudete, ale aspoň pro mě je lehce zapomenutelná.

Na hlavního hrdinu Dana někdo narafičí vraždu kamarádky a milenky v jedné osobě. Ona je pohřešovaná a on nemůže svým přátelům prozradit, že ví, že je mrtvá. Nejprve totiž musí najít vraha, a to dřív, než se sám dostane do vězení díky nezvratným důkazům. A do toho se mu začne pod nohy plést stará kamarádka Kelsey, která pátrá na vlastní pěst a vystavuje se tak riziku. Knížka se mi celkem líbila, příliš napětí zde ale není. Autorce se dařilo dobře mlžit, takže se nakonec ukázalo, že jsem byla úplně vedle a zločince jsem neodhalila.

První tři díly a pátý a šestý díl této série zřejmě ještě u nás nevyšly - velká škoda. Nechápu vydavatele v ČR (SK), že to neberou popořádku. Knížka je hodně dlouhá, myslím, že kdyby byla kratší o 1/3, nic by se nestalo. Je zde hodně akce, hodně bojů, hodně únosů, hodně zrady, stále dokola, až mě to začínalo trochu nudit. Oba hrdinové jsou ale svéhlaví a hrdí, takže sledovat jejich vztah nevztah je zajímavé.

Pomocí hvězdiček nehodnotím příliš často, vlastně skoro vůbec. Raději napíšu slovní komentář. Ale tady jsem se nerozpakovala. Hluboce se klaním paní Blake za dílo, které jsem právě dočetla. A zároveň jí navždy promíjím ty přehmaty v některých jiných knihách, díky nimž jsem ji nazývala průměrnou autorkou. Kdo napíše něco takto krásného, je pro mě Pan Spisovatel. Námět je jednoznačně neotřelý, děj velmi napínavý, opravdu netušíte, jak se to bude vyvíjet dál. Ze zvratů budete zaskočeni a nejednou Vám budou slzet oči, nebo rovnou propuknete v pláč. Díky této knize jsem se začala zajímat o rodokmen vlastní rodiny a o osudy svých předků, abych vzpomínky na ně uchovala svým potomkům, jejich potomkům... prostě dalším generacím. Aby nezůstala jen jména a data na náhrobku, ale abychom znali i jejich sny, omyly, životní osudy...

2 07.11.2013

Poprvé se milovali za deště, nikoliv za svitu měsíce, jak uvádí anotace. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává. Lásek uprostřed občanské války Severu proti Jihu už jsem četla povícero, ale zde se příběh motá okolo námořních kapitánů nevojáků z Jihu, kteří prorážejí severskou blokádu, aby Jihu dodávali všemožný materiál, od jídla, oblečení, léků, šperků, až po vojenský materiál. Toto má autorka napsáno opravdu poutavě. Samotný romantický příběh je podle mě průměrný, Lorna je sympatická, o Ramonovi se tam píše méně. Vyloženě romantických scén tam moc nenajdete, humor vůbec, erotiky trochu. Na deštivý víkend se kniha určitě hodí.

Knížka je delší než první díl, ale přesto krátká. Ale stejně jako u prvního dílu musím říct, že knížce nic nechybí. Opět se zasmějete nahlas, z nějakých scén budete dojaté, někde i zaslzíte. Bylo tam tolik vtipných a kouzelných dialogů nebo průpovídek, že jsem si říkala, že si snad pořídím notýsek a budu si ty moudra zapisovat. Často se mi u knížek tohoto žánru stává, že konec už je nudný, jakoby předem daný, takže čtete, čtete, abyste to prostě dočetli. Ale to neplatí u Lisy Kleypas. Tento konec byl obzvlášť krásný, zanechal ve mně hřejivý pocit. Co se týče předchozích komentářů, také jsem spíše pragmatik, ale kouzla mi tady ani nevadila.

Aha... Takže narovinu. Skutečně je ztrátou času číst tuto knížku. Je to jako velmi špatná televizní inscenace, kde sledujete dialogy různých postav. Řeči, řeči, řeči, pořád někdo něco říká, nebo si něco myslí (označeno kurzívou). V hlavní roli jsou dva muži a dvě ženy, Julian, Devlin, Sophie a Roxana. Ale tak do 60 procent knihy nebudete tušit, kdo s kým bude a koho to ke komu táhne. Romantika nula, erotiky mínus jedna. Pousmála jsem se tuším jen jednou, když majordomus ohlašoval nevítanou návštěvu a dodával, že bude podávat VELMI HORKÝ čaj. Za polovinou knihy, jako by autorka už nevěděla kudy kam a jak dál, tak do děje zamíchá tajemný dopis o tajemném šperku - netěšte se - je to celé dost divné a v závěru vůbec nevysvětlené (jakoby paní Coulter plánovala další díl uměle napojený na rodinu Sherbrooků - dovedu si představit slátaninu o tom, že tajemný šperk někdo ukradne, že se bude jednat o krásnou zlodějku a až ji detektiv vypátrá, zamilují se do sebe :o)

Moc krásný příběh, který vezme za srdce a dlouho si děj uchováte v paměti. Nejednou jsem slzela při scénách, kdy je zřejmé, že Jessie s Lucasem prostě nemají společnou budoucnost. Ale protože jsme na poli červené knihovny... :o)

Jedná se o hodně dobrodružný děj, kdy hlavní hrdiny pronásledují kanibalové, britské námořnictvo, francouzští vojáci... A při tom všem se India a Jack k sobě pomalu přibližují a zjišťují, že si nejsou tak úplně lhostejní a že mají i cosi společného. Pohodové počtení se špetkou napětí, trochou romantiky, zrnkem erotiky a občasným vtipným dialogem.

Zajímalo by mě, kdo psal anotaci a co ten dotyčný považuje za romantickou lásku. Hlavní hrdinka je ve 13 letech unesena a zavřena za vysokými zdmi tureckého harému. Tam cca od 14 let rodí jedno dítě za druhým. O manžela se dělí s dalšími pěti ženami, dále příležitostnými milenkami a následně (až se stane sultánem) s mnoha a mnoha harémovými konkubínami. Autorka nám tvrdí, že se oba vroucně milují, ona ho až za hrob, on ji nejvíce ze všech žen a milenek, se kterými si užívá. A teď k hlavním hrdinům. O Cyře (tak byla Janet přejmenována) a jejím charakteru se dozvídáme více, o Selimovi už tolik ne. Spíš se dozvíte, jak je vybavena komnata, co má kdo na sobě, jak je ozdoben kůň, na kterém Selim jede atd. Spíš bych tuto knihu označila jako román než román pro ženy, neboť v těch to chodí tak, že čtenář s hlavními postavami sympatizuje, muže si většinou oblíbí... Tito dva hlavní hrdinové jsou až příliš naturalističtí z dob Osmanské říše. Naše milá a romantická Cyra neváhá objednávat vraždy nepohodlných osob, pomocí bylinek brání novým dívkám v Selimově harému, aby mohly otěhotnět (takže je nechá hnít za zdmi harému a ani jim nedopřeje to jediné potěšení v životě ženy (když nemají svobodu) - děti. Její milovaný Selim nechá dívce useknout dva prsty, protože hrála příliš veselou písničku a zpívala přitom falešně. Nechá zardousit a vhodit v pytlích do moře ženy a děti jeho staršího bratra, který uprchl z paláce...
Takže shrnuto a podtrženo - nečekejte romanci ani romantickou lásku. A nečekejte ani historický román, protože ačkoliv se asi o to autorka snažila, je v něm tolik nepřesností a nepravd, že by historickým románem nazýván být neměl.
Za sebe musím říct, že náhled do tureckého světa a smýšlení je zajímavý, ale knížku zatím v polovině odkládám a prozatím dočítat nebudu. Nyní mám období oddechovek a romantických hrdinů z červené knihovny. Zkusím tedy něco jiného od Bertrice Small, třeba najdu, co hledám. A možná se časem k této nedočtené knížce vrátím a kdo ví, možná svůj komentář upravím...

Moc hezké... Jarret se postupně mění z lehkomyslného sukničkáře na zodpovědného gentlemana a neobjevuje v sobě jen city k Annabel, ale také smysl pro povinnost. Mezi oběma hrdiny to krásně jiskří a najdou se i dialogy, které Vás rozesmějí. Těším se na další pokračování této série, další obětí intrikánské babičky bude Jarretova sestra Minerva (série bude pokračovat /a snad se brzy dočkáme českého (resp. slovenského) vydání/ třetím dílem v originále nazvaným How To Woo a Reluctant Lady, čtvrtým dílem v originále nazvaným To Wed a Wild Lord (blíže poznáme Jarretova bratra Gabriela) a pátým dílem v originále nazvaným A Lady Never Surrenders (blíže poznáme Jarretovu nejmladší sestru Celii).

Příjemně strávený čas u této knížky. Moc humoru tam není, romantiky více, erotiky ještě více. Děj je celkem poutavý, autorka staví na klasických snech všech naivních žen a dívek - že když potkají neodolatelného darebáka a sukničkáře, podaří se jim ho změnit. V románu z červené knihovny moc pěkné, ale v životě s tím dámy raději nepočítejte :o)

Pěkná knížka, milý příběh, někdy jsem ale Abby obdivovala, že má tolik trpělivosti poté, co jí všechno Spencer prováděl a jak se k ní choval. A jeho bráška Nat z toho na můj vkus taky vyvázl docela snadno. Touto knížkou končí série Swanleovy staré panny. Sabrina Jeffries píše hezké a odpočinkové knížky, ale myslím si, že dlouho mi v paměti nezůstanou. Už nyní mám problém si uvědomit všechny hlavní postavy předešlých knih série, natož jejich charaktery a dějové zápletky.

Tak to je moje velká srdcovka ještě z doby náctiletosti, kdy jsem potají babičce kradla harlequinky a místo učení jsem se někde zašila a četla je. Příběh je z červené knihovny celkem klasický, krásná žena a arogantní, ale neodolatelný muž. Linet to vidí jednoznačně, že Max je netvor, ale nebyla by to červená knihovna, kdybychom pozvolna nezjišťovali, že to není tak černobílé. Ale naprosto nejúžasnější (a v harlequinkách skoro nevídané) jsou reálie. O Benátkách jsem se díky této útlé knížečce dozvěděla hrozně moc a když jsem několikrát v Benátkách byla, mohla jsem ze svých vědomostí čerpat (takže zapomeňte na gondoly, Benátčané k plavbě používají vaporetta ;)

No dobře. Za pár dní se chystám na podzimní návštěvu Benátek znovu. A tak jsem si asi po 15 letech tuto knížku chtěla přečíst opětovně. A abych byla úplně spravedlivá, musím svůj komentář upravit. Benátky jsou popsány krásně, dýchá na Vás ta atmosféra a pokud je to místo, kde jste ještě nebyli, určitě Vás to zláká. Ale příběh samotný je slabý. Asi je to i tím, že je to krátká harlequinka, do které se příliš nevleze. Ale největší průšvih jsou hlavní hrdinové - Max je tak povýšenecký, panovačný, ani normální dialog se s ním vést nedá. A Linet je tak zoufale naivní!

V knize se dovídáme, jak mohl nevzdělaný sirotek vyhrát soutěž o miliardu. Každá otázka je kapitolou knihy a hlavní hrdina nám ze svého života líčí události, které prožil a díky nimž odpověď na otázku znal. Místy je to hodně poučné, dozvíme se něco z historie Indie i něco o indickém národu, místy se zasmějeme, místy je to velmi smutné až drastické. Rozhodně můžu doporučit k přečtení. Film jsem neviděla a ani to neplánuji.

Pro mě to bylo po prvním díle (V princově loži) docela zklamáním, příliš mě to nebavilo. Většina knihy je o tom, jak jsou na sebe hlavní hrdinové jako kočka a pes, stále nějaké nedorozumění a hádky, jeden něco řekne, druhý to pochopí jinak... Vedle hlavních hrdinů se příběh motá také kolem jejich sourozenců (Simona a Louisy), kteří se stali hlavními postavami knížky Nevyzpytatelný vévoda (série Škola dědiček). Ještě bych dodala, že mi uniká smysl českého překladu názvu knihy - snad neprozradím moc, když napíšu, že o princovu milenku se rozhodně nejedná a pokud je tam nějaká zmíněna, tak jen okrajově. No nicméně druhého bratra máme v chomoutu a teď se pustíme do třetího dílu (Noc s princem) a uvidíme, jak se bude dařit třetímu bratrovi a jaký charakter mu paní Jeffries přisoudila.

Pro mě byl konec velkým zklamáním, ani bych snad knihu nezařadila do žánru "romány pro ženy", ale spíš detektivky... Autorka až okatě vyzdvihuje špatné vlastnosti a skutky většiny postav, asi v domnění, že tím ztíží čtenáři přijít na totožnost vraha (vrahů). Ale ten konec, kdy se veškerá "romantika" odehraje na posledních pár stránkách a hlavní postavy se berou, aniž by k sobě zahořely nějakým (autorkou popsaným) citem, to opravdu nebylo to pravé.

Nádherná knížka, úžasné myšlenky. Potřebovala jsem hodně času a tužku. Čas na to, abych mohla o jednotlivých radách přemýšlet. Tužku proto, abych si ty, které mě oslovují nejvíc, mohla podtrhnout :)
Např.: "Také je nezbytné vnést soucit do nabízené rady, aby vysvětlení nezranilo toho, kdo jej vyslechne."
Určitě se budu ke knížce vracet.

1 27.05.2021

Literatura pro dívky, náctileté lásky, náctileté problémy, autorka dělá rozdíl mezi hrdinkou a jejími vrstevníky na straně jedné a mezi dospělými (které označuje jako ty dospělé).