Benátská zajatkyně

Tak to je moje velká srdcovka ještě z doby náctiletosti, kdy jsem potají babičce kradla harlequinky a místo učení jsem se někde zašila a četla je. Příběh je z červené knihovny celkem klasický, krásná žena a arogantní, ale neodolatelný muž. Linet to vidí jednoznačně, že Max je netvor, ale nebyla by to červená knihovna, kdybychom pozvolna nezjišťovali, že to není tak černobílé. Ale naprosto nejúžasnější (a v harlequinkách skoro nevídané) jsou reálie. O Benátkách jsem se díky této útlé knížečce dozvěděla hrozně moc a když jsem několikrát v Benátkách byla, mohla jsem ze svých vědomostí čerpat (takže zapomeňte na gondoly, Benátčané k plavbě používají vaporetta ;)

No dobře. Za pár dní se chystám na podzimní návštěvu Benátek znovu. A tak jsem si asi po 15 letech tuto knížku chtěla přečíst opětovně. A abych byla úplně spravedlivá, musím svůj komentář upravit. Benátky jsou popsány krásně, dýchá na Vás ta atmosféra a pokud je to místo, kde jste ještě nebyli, určitě Vás to zláká. Ale příběh samotný je slabý. Asi je to i tím, že je to krátká harlequinka, do které se příliš nevleze. Ale největší průšvih jsou hlavní hrdinové - Max je tak povýšenecký, panovačný, ani normální dialog se s ním vést nedá. A Linet je tak zoufale naivní!