PolarBear komentáře u knih

Málokdy se mi stane, že dočtu knihu, která se mi nelíbí. Tuto jsem tedy dočetla, protože Camilla Lackberg je moje oblíbená autorka. Zlatá klec je ale hluboko pod standardem, na jaký jsem si zvykla u jejích starších detektivek. Vyšla už přede dvěma lety a já si ji nekoupila, jako bych tušila, že to nebude můj šálek čaje. Tak tušení bylo správné. Nevím tedy, jestli nebyla chyba, že jsem jako první četla Stříbrná křídla, což je vlastně pokračování Zlaté klece. Ale myslím, že ani v opačném (správném) pořadí by se mi ani jedna z těchto dvou knih nelíbila. Je to ploché, postavy málo uvěřitelné, jejich jednání stěží pochopitelné. Hlavní hrdinka nesympatická. Snad zase spisovatelka napíše něco s Erikou v hlavní roli.

7 20.10.2021

Dokonalé. Moc jsem si čtení užila. Už jen ta atmosféra zapadákova na americkém jihu v 50. letech. Obdivovala jsem Kyu, jak si dokázala sama poradit, když ji postupně opustili všichni členové rodiny. Jen jsem si říkala, proč ji matka neodvedla s sebou? Ale Kya se nelituje. Dokáže na životě v osamění najít něco hezkého. Bavily mě krásně popsané okamžiky, kdy si vychutnává život a souznění s přírodou, třeba jak sama na pláži válí sudy do moře, přátelí se s racky. Doufám, že autorka brzy zase něco napíše.

21 20.10.2021

Neměla jsem velká očekávání - chtěla jsem jednoduše napínavý příběh, něco oddechového. Mile mě proto překvapilo, jak dobře je to napsané. Příběh je vyprávěný z pohledu manžela ženy, které kdysi za podivných okolností zmizeli rodiče a bratr a ona se s tím ani v dospělosti nesrovnala. Tempo je pomalé, ale to vůbec neubírá příběhu na napětí. Vlastně možná právě naopak. Kniha se nedala odložit.

2 20.10.2021

Bavilo mě to. Vesnice "na konci světa" u hranic s Rakouskem a několik starých chalup, ve kterých jsou pořád ještě památky na původní odsunuté německé obyvatele. Ocenila jsem české prostředí a také že se děj jemně dotýkal naší historie. Je příjemné číst detektivku bez potoků krve a s uvěřitelnými příběhy postav. I po dočtení jsem musela stále myslet na to, jak nešťastně si osud pohrál s Anežkou a Tonym.

16 20.10.2021

Kdybych nevěděla, že knihu napsala žena, myslela bych si, že je autorem fakt ten šestnáctiletý kluk - tak je to živé, uvěřitelné a přirozené. Bavily mě hlavně dialogy - pecka! Příběh o partě kluků, kteří hledají svoje místo v životě, by podle mě obstál i bez "detektivní" zápletky, která mě ale bavila také.

3 02.09.2021

Jedna z nejlepších knížek, jaké jsem v poslední době četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Myslela jsem, že půjde hlavně o zápisky z cest, ale tohle je prostě život popsaný až na dřeň. Lucka se nebojí být úplně upřímná a otevřená. Píše o rozchodu, ztrátě pejska, výčitkách svědomí, lítosti, snaze dostat se ze dna a všechno je to tak procítěné, že mi kolikrát ukápla slza. A mezitím se samozřejmě dočtete dost o pochodech krásnou přírodou.

1 02.09.2021

Příběh tajemný od prvních stránek. Mrazivá atmosféra šumavské vesnice uprostřed lesů, kde obchází slídil a v oknech domu k pronájmu chybí závěsy. Nalezený deník se zápisky z dávné minulosti, které ale se současností souvisí víc, než by člověk čekal. Bavily mě všechny tři hrdinky, všem jsem fandila, aby si daly život do pořádku. A i když to není detektivka, tak ke zločinu tu dojde a konec je hodně dobrý.

15 02.09.2021

Překrásná kniha, napsaná podle pravdy, kterou by měl číst každý, koho zajímá divoká příroda. Je o lidech ze záchranné stanice pro zvířata, kteří se starají o dvě osiřelá vlčata a dělají všechno pro to, aby se ti dva mohli zase vrátit do přírody. I když je to dokument, je to napínavé. Dozvíte se spoustu fakt ze života vlků a budete je mít rázem raději. Já knihu objevila díky čtenářské výzvě a jsem nadšená.

1 20.08.2021

Chtěla jsem oddechovku na dovolenou, a tu jsem dostala. Je to ten typ knihy, kterou musíte číst stále dál, protože jste zvědaví, jak to dopadne. Fandila jsem oběma hrdinkám, které chtějí začít nový život, ale nejprve musí utéct před tím současným. Bavily mě pasáže o přátelství Evy s její starší sousedkou. Byly trochu o něčem hlubším než jen o akčním ději - v knihách tohoto žánru ani taková zamyšlení neočekávám, takže milý bonus. Jen konec bych si přála jiný.

1 20.08.2021

Čím jsem četla déle, tím se mi to líbilo více. Žila jsem s postavami, vciťovala se do nich a jejich osudy mě dost rozrušovaly. Říkala jsem si, jak asi autorka zvládala psát takhle temné téma a neupadnout z toho do depresí. Bylo mi líto matky, která nemůže vidět vyrůstat svoje dítě jen proto, že svobodně řekla svůj názor. Celou dobu jsem si říkala, že je to knížka na čtyři hvězdičky, ale pak ten konec! Ten mě úplně dostal, dojal a okamžitě jsem věděla, že dám hvězdiček pět.

13 20.08.2021

Koupila jsem jako oddechovku na prodloužený víkend, účel splnila. Určitě mě bavila víc než Bábovky, které jsem také zkoušela, ale neoslovily mě. Není to vysoká literatura, ale prostě dobře napsaný příběh o ženě středního věku, která se ocitla na životní křižovatce. Některé její myšlenky jsou opravdu dobře popsané, vcítíte se. Já bych jen ubrala metafory, někdy mě při čtení rušily, bylo jich prostě moc, ale to je asi jen otázka vkusu.

1 14.05.2021

Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Nejvíc titulní Světlo z Pauliny a pak ta o hostinci Andrlíkovec. Asi by mě od autora bavila sbírka, ve které by byly jen poetičtější z jeho kousků. Každopádně oceňuju obrovskou empatii, pozorovací talent, cit pro detail, schopnost vtáhnout čtenáře do atmosféry příběhu. Cítíte se, nejen jako byste tam byli, ale jako byste to vše také prožili. Víc takových knížek.

4 14.05.2021

Téma zajímavé, ale napsáno je to tak nějak klopotně, suchopárně. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli píše beletrii nebo odborný text o kleptomanii. Můj dojem: než autorka začala psát, udělala si podrobné rešerše o kleptomanii. Pak jí asi připadalo, že příběh má moc krátký, a tak se rozhodla ho nafouknout tím vším, co si o kleptomanii zjistila. Pro mě zklamání, dalo se to napsat mnohem líp, přitom některé dějové pasáže jsou fajn...

3 21.03.2021

No horory si nepotrpím, ale zlákalo mě prostředí Islandu. Příběh mrazivý, odtržený od reality (což u tohoto žánru ale čtenář očekává), největším plusem pro mě bylo krásně popsané prostředí islandské pustiny. Zhltla jsem to až do konce, takže je to asi dobré.

11.03.2021

Milé, klidné, poutavé. Jako když si povídáte s babičkou o jejím dětství a mládí. Oceňuju, že autorka usiluje o věrohodnost a upřednostňuje ji před divokými dějovými zvraty, šokujícími rozuzleními a složitou zápletkou. Toto se všechno klidně mohlo stát.

1 11.03.2021

Čtu ráda české autorky. Tohle byla poněkud depka, nicméně o takových věcech se musí psát. Bohužel také znám rodiny, kde se věří, že násilí je naprosto normální a ospravedlnitelnou součástí výchovy. Kde je dokonale uklizená domácnost důležitější než štěstí a spokojenost dětí. Oceňuji, že se někdo do takového tématu pustil, jen se obávám, že ti, kteří se takového zla na svých dětech dopouštějí, si při čtení pomyslí, že Bářinu mámu chápou a Bára byla "spratek". Protože tito lidé obvykle sebereflexe schopní nebývají a svůj způsob výchovy hájí za každou cenu. Jedné, co bych vytkla je, že příběh tváří, jako když se odehrává v současnosti, ale já měla pořád pocit, že se nacházíme spíš v době, kdy byli dětmi dnešní čtyřicátníci až padesátníci. Některé reálie mi připadaly "retro". Kdyby bylo uvedeno, že se kniha odehrává třeba v 80. letech, připadalo by mi vše věrohodnější.

12 20.02.2021

Na základě kladných komentářů jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy. Je to dobrá detektivka klasického střihu s hezky propracovanými postavami, možná i trochu víc román než jen čistokrevná krimi. Nebude asi bavit čtenáře, kteří od detektivky očekávají akční scény a hrůzyplné popisy. Kdo má rád spíš krimi britského střihu, toho potěší dobře vykreslené vesnické prostředí, strašidelné pasáže o ženě, která žije sama ve starém domě na samotě. V čem s komentáři z poslední doby nesouhlasím je to, že mi vůbec nevadilo, že nebylo vysvětleno, co se stalo s chlapcem jménem Radim. V literatuře je běžné, že některé dějové linky zůstávají otevřené a autor nechá prostor pro fantazii čtenářů. Já to mám právě ráda, že se pak můžu domýšlet... Skalní čtenáři detektivek na to ale asi nejsou zvyklí. Podle mě to tak autorka nechala schválně - ono se asi těžko stane, že spisovatel něco "zapomene" vysvětlit :-) Co bych vytkla je, že nebyla ještě více zdůrazněná ta "koňská" linka příběhu. Ta mě bavila velmi a toto prostředí se v české literatuře moc často neobjevuje.

9 17.01.2021

Co všechno můžou zavinit traumata z dětství... Poutavě vyprávěno, moc se mi líbí, že není vše dořečeno a autor mnohé nechává na čtenářově představivosti.

14.01.2021

Je to jako proměnit se v mouchu a sednout si na stěnu u sousedů v obýváku. Věrné dialogy, každodenní situace, popsané do nejmenších detailů. Přesto mi k tomu, abych dala pátou hvězdu, scházel nějaký moment překvapení. Od jisté chvíle se příběh odvíjel přesně tam, kam jsem si myslela, že se odvine... Ono v realitě by to možná dopadlo právě takhle. Ale i tak...

6 12.01.2021

To je zvláštní, úplně stejně jako komentář přede mnou - rok jsem ji měla doma a až teď jsem si ji přečetla... no, spíš jsem ji zhltla. Je to klenot, jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Vyhovuje mi styl autorky, která se nesnaží o žádné jazykové extravagance, ale prostě vypráví příběh - a vypráví ho tak, že jste tam, vžíváte se a prožíváte vše s postavami. Tuhle krásnou knihu o těžké době by si měl přečíst každý. Třeba bychom si pak přestali pořád tolik stěžovat a více si vážili toho, jak můžeme žít. P.S. Kdybych mohla, dala bych hvězdiček deset.

30 12.01.2021