PolarBear

Příspěvky

HanaHanaAlena Mornštajnová

To je zvláštní, úplně stejně jako komentář přede mnou - rok jsem ji měla doma a až teď jsem si ji přečetla... no, spíš jsem ji zhltla. Je to klenot, jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Vyhovuje mi styl autorky, která se nesnaží o žádné jazykové extravagance, ale prostě vypráví příběh - a vypráví ho tak, že jste tam, vžíváte se a prožíváte vše s postavami. Tuhle krásnou knihu o těžké době by si měl přečíst každý. Třeba bychom si pak přestali pořád tolik stěžovat a více si vážili toho, jak můžeme žít. P.S. Kdybych mohla, dala bych hvězdiček deset.

12. ledna


Kde zpívají raciKde zpívají raciDelia Owens

Dokonalé. Moc jsem si čtení užila. Už jen ta atmosféra zapadákova na americkém jihu v 50. letech. Obdivovala jsem Kyu, jak si dokázala sama poradit, když ji postupně opustili všichni členové rodiny. Jen jsem si říkala, proč ji matka neodvedla s sebou? Ale Kya se nelituje. Dokáže na životě v osamění najít něco hezkého. Bavily mě krásně popsané okamžiky, kdy si vychutnává život a souznění s přírodou, třeba jak sama na pláži válí sudy do moře, přátelí se s racky. Doufám, že autorka brzy zase něco napíše.

20. října


ListopádListopádAlena Mornštajnová

Čím jsem četla déle, tím se mi to líbilo více. Žila jsem s postavami, vciťovala se do nich a jejich osudy mě dost rozrušovaly. Říkala jsem si, jak asi autorka zvládala psát takhle temné téma a neupadnout z toho do depresí. Bylo mi líto matky, která nemůže vidět vyrůstat svoje dítě jen proto, že svobodně řekla svůj názor. Celou dobu jsem si říkala, že je to knížka na čtyři hvězdičky, ale pak ten konec! Ten mě úplně dostal, dojal a okamžitě jsem věděla, že dám hvězdiček pět.

20. srpna


Drak spíDrak spíMichaela Klevisová

Bavilo mě to. Vesnice "na konci světa" u hranic s Rakouskem a několik starých chalup, ve kterých jsou pořád ještě památky na původní odsunuté německé obyvatele. Ocenila jsem české prostředí a také že se děj jemně dotýkal naší historie. Je příjemné číst detektivku bez potoků krve a s uvěřitelnými příběhy postav. I po dočtení jsem musela stále myslet na to, jak nešťastně si osud pohrál s Anežkou a Tonym.

20. října


Prokletý krajProkletý krajMichaela Klevisová

Příběh tajemný od prvních stránek. Mrazivá atmosféra šumavské vesnice uprostřed lesů, kde obchází slídil a v oknech domu k pronájmu chybí závěsy. Nalezený deník se zápisky z dávné minulosti, které ale se současností souvisí víc, než by člověk čekal. Bavily mě všechny tři hrdinky, všem jsem fandila, aby si daly život do pořádku. A i když to není detektivka, tak ke zločinu tu dojde a konec je hodně dobrý.

02. září


VrányVrányPetra Dvořáková

Čtu ráda české autorky. Tohle byla poněkud depka, nicméně o takových věcech se musí psát. Bohužel také znám rodiny, kde se věří, že násilí je naprosto normální a ospravedlnitelnou součástí výchovy. Kde je dokonale uklizená domácnost důležitější než štěstí a spokojenost dětí. Oceňuji, že se někdo do takového tématu pustil, jen se obávám, že ti, kteří se takového zla na svých dětech dopouštějí, si při čtení pomyslí, že Bářinu mámu chápou a Bára byla "spratek". Protože tito lidé obvykle sebereflexe schopní nebývají a svůj způsob výchovy hájí za každou cenu. Jedné, co bych vytkla je, že příběh tváří, jako když se odehrává v současnosti, ale já měla pořád pocit, že se nacházíme spíš v době, kdy byli dětmi dnešní čtyřicátníci až padesátníci. Některé reálie mi připadaly "retro". Kdyby bylo uvedeno, že se kniha odehrává třeba v 80. letech, připadalo by mi vše věrohodnější.

20. února


Dům na samotěDům na samotěMichaela Klevisová

Na základě kladných komentářů jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy. Je to dobrá detektivka klasického střihu s hezky propracovanými postavami, možná i trochu víc román než jen čistokrevná krimi. Nebude asi bavit čtenáře, kteří od detektivky očekávají akční scény a hrůzyplné popisy. Kdo má rád spíš krimi britského střihu, toho potěší dobře vykreslené vesnické prostředí, strašidelné pasáže o ženě, která žije sama ve starém domě na samotě. V čem s komentáři z poslední doby nesouhlasím je to, že mi vůbec nevadilo, že nebylo vysvětleno, co se stalo s chlapcem jménem Radim. V literatuře je běžné, že některé dějové linky zůstávají otevřené a autor nechá prostor pro fantazii čtenářů. Já to mám právě ráda, že se pak můžu domýšlet... Skalní čtenáři detektivek na to ale asi nejsou zvyklí. Podle mě to tak autorka nechala schválně - ono se asi těžko stane, že spisovatel něco "zapomene" vysvětlit :-) Co bych vytkla je, že nebyla ještě více zdůrazněná ta "koňská" linka příběhu. Ta mě bavila velmi a toto prostředí se v české literatuře moc často neobjevuje.

17. ledna


VeselíVeselíRadka Třeštíková

Moje první Třeštíková, tak jsem neměla žádná očekávání, prostě jsem jen byla zvědavá, jak autorka píše. A nadšení! Humor, krásně popsané prostředí maloměsta, sice s jistou nadsázkou, ale ta v tomto stylu literatury vůbec nevadí, naopak. Citlivě popsaný vztah hlavní hrdinky k rodičům. Ty vážnější pasáže jsou ještě lepší než ty odlehčené, ale právě jak se tam mísí to veselé a smutné, to je na knize asi nejlepší. Já bych to shrnula tak, že je to příběh o tom, jak nezralá a nevyrovnaná mladá žena nakonec musela dospět.

27.12.2020


Věci, na které nastal časVěci, na které nastal časPetra Soukupová

Je to jako proměnit se v mouchu a sednout si na stěnu u sousedů v obýváku. Věrné dialogy, každodenní situace, popsané do nejmenších detailů. Přesto mi k tomu, abych dala pátou hvězdu, scházel nějaký moment překvapení. Od jisté chvíle se příběh odvíjel přesně tam, kam jsem si myslela, že se odvine... Ono v realitě by to možná dopadlo právě takhle. Ale i tak...

12. ledna


Tři jablka spadlá z nebeTři jablka spadlá z nebeNarine Abgarjan

Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".

27.12.2020


Sbohem, přízrakySbohem, přízrakyNadia Terranova

Nejlepší kniha z nové produkce, jakou jsem četla za posledních několik let. Krásný jazyk, příběh o vztahu matky a dcery, o snaze vyrovnat se tragédii z dětství, která hrdince "zabrzdila" život až do dospělosti, o všem nevysloveném, co visí ve vzduchu v mnoha rodinách. Knížka si nehraje na nic, čím není, a v té své neokázalosti neskutečně převyšuje běžnou produkci tzv. bestsellerů, jejichž děj je sice neskutečně napínavý, ale sklouzne po čtenáři jako voda po skle. Proč takových knih jako Sbohem přízraky u nás nevychází více? Čtenáři by se jistě našli. Asi to není pro každého, ale mně se velmi trefila do vkusu, vlastně jsem si díky ní zde založila profil, abych mohla napsat názor.

17.06.2020


BaletkyBaletkyMiřenka Čechová

Zajímavé téma, zajímavé prostředí. Jen styl mi úplně nesedl. Ve vyprávění mě rušila ta du-forma, nebyla jsem schopná si na ni zvyknout. Kdyby to bylo napsáno v ich-formě, věřím, že by mě to vtáhlo, ale takhle nějak nevím...

17.06.2020


Stříbrná křídlaStříbrná křídlaCamilla Läckberg

Zklamání. Hlavní hrdinka působí papírově, vůbec jsem jí nevěřila. Je nesympatická, povrchní, chová se nelogicky. Jistě, měla těžké dětství, ale stejně jsem s ní nedokázala sympatizovat. Ani si nemyslím, že je to "silná" žena, protože kdyby byla opravdu silná, vykašle se na pomstu a spíš se soustředí na sebe a svůj nový život. Proč toto zplodila autorka tak dobrých detektivek, mi zůstává záhadou.

27.12.2020


Světlo z PaulinySvětlo z PaulinyJan Štifter

Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Nejvíc titulní Světlo z Pauliny a pak ta o hostinci Andrlíkovec. Asi by mě od autora bavila sbírka, ve které by byly jen poetičtější z jeho kousků. Každopádně oceňuju obrovskou empatii, pozorovací talent, cit pro detail, schopnost vtáhnout čtenáře do atmosféry příběhu. Cítíte se, nejen jako byste tam byli, ale jako byste to vše také prožili. Víc takových knížek.

14. května


Zpověď kleptomankyZpověď kleptomankyFlorence Noiville

Téma zajímavé, ale napsáno je to tak nějak klopotně, suchopárně. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli píše beletrii nebo odborný text o kleptomanii. Můj dojem: než autorka začala psát, udělala si podrobné rešerše o kleptomanii. Pak jí asi připadalo, že příběh má moc krátký, a tak se rozhodla ho nafouknout tím vším, co si o kleptomanii zjistila. Pro mě zklamání, dalo se to napsat mnohem líp, přitom některé dějové pasáže jsou fajn...

21. března


Démon ze sídlištěDémon ze sídlištěIva Hadj Moussa

Kdybych nevěděla, že knihu napsala žena, myslela bych si, že je autorem fakt ten šestnáctiletý kluk - tak je to živé, uvěřitelné a přirozené. Bavily mě hlavně dialogy - pecka! Příběh o partě kluků, kteří hledají svoje místo v životě, by podle mě obstál i bez "detektivní" zápletky, která mě ale bavila také.

02. září


V lesíchV lesíchTana French

Mám přečtenou celou Tanu French, tuhle jsem si nechávala na konec, ale je to spíš zklamání. Slibně rozjetý příběh se tak nějak rozplizne. Některé scény jsou strašně protahované, až jsem musela přeskakovat stránky. Ona tahle autorka bývá taková "ukecanější", ale jinde mi to tolik nevadilo. Nevěrohodná mi připadala postava Rosalind, která mluvila jak postava z románu Na větrné hůrce, nikoli jako sedmnáctiletá holka ze současnosti (možná je to ale překladem?). A pak bylo přehnané to důvěrné přátelství dvou hlavních hrdinů, muže a ženy - Rob tam opakovaně tvrdí, že je pro něj Cassie jen kamarádka, ale kdyby to tak opravdu bylo, nevšímal by si každého jejího pohybu, pohledu, úsměvu atd. Asi je na tom znát, že to byla prvotina.

17.06.2020


Milé dítěMilé dítěRomy Hausmann

Na to, co je to za žánr, podle mě nadstandardní literární kvalita. Moc hezky napsané, jde se do hloubky, zajímavé zamyšlení nad tím, že pro děti byl život v zajetí vlastně normální, byl to jejich domov, do kterého se chtěly vrátit. Můžu doporučit, pokud hledáte napětí, ale ne hloupý a prvoplánový děj.

12.09.2020


Hra na lhářeHra na lhářeR. Ware (pseudonym)

Krásně popsané prostředí přímořské vesnice a starého mlýna u přílivových tůní. Prostředí pro mě nakonec vlastně bylo z celé knížky nejpoutavější a už jen kvůli němu nelituji, že jsem ji četla. V příběhu mi ale některé věci připadaly nevěrohodné, například: jak mohla hlavní hrdinka cítit tak silné pouto ke kamarádkám, které jí byly blízké v patnácti, ale prožila s nimi jen jeden rok a od té doby se viděly jen dvakrát??? O finálním rozuzlení nemluvě. Nicméně časté zmínky o vztahu hlavní hrdinky s jejím miminkem a časté zmínky o kojení mi vůbec nevadily, ten vztah byl popsán moc hezky, intimně, opravdově a připadalo mi super, že se nestalo nic hloupě prvoplánového ve stylu únos dítěte apod. Jako nenáročné čtení, když si potřebujete vyčistit hlavu, se dá knížka doporučit.

12.09.2020


Zlatá klecZlatá klecCamilla Läckberg

Málokdy se mi stane, že dočtu knihu, která se mi nelíbí. Tuto jsem tedy dočetla, protože Camilla Lackberg je moje oblíbená autorka. Zlatá klec je ale hluboko pod standardem, na jaký jsem si zvykla u jejích starších detektivek. Vyšla už přede dvěma lety a já si ji nekoupila, jako bych tušila, že to nebude můj šálek čaje. Tak tušení bylo správné. Nevím tedy, jestli nebyla chyba, že jsem jako první četla Stříbrná křídla, což je vlastně pokračování Zlaté klece. Ale myslím, že ani v opačném (správném) pořadí by se mi ani jedna z těchto dvou knih nelíbila. Je to ploché, postavy málo uvěřitelné, jejich jednání stěží pochopitelné. Hlavní hrdinka nesympatická. Snad zase spisovatelka napíše něco s Erikou v hlavní roli.

20. října


Prolhaný život dospělýchProlhaný život dospělýchElena Ferrante

Hezky popsané prostředí, začátek slibný, postava tety Vittorie mě bavila, ale pak se to celé začalo nějak rozmělňovat a uhýbat směrem, který mě nebavil. Vlastně ani nevím, proč zkouším další knihy od autorky, když mi zatím ještě žádná nesedla. Sice se neví, kdo je doopravdy Elena Ferrante, ale podle mě jedno je jisté: je to někdo nevyrovnaný, nejistý, negativistický, bojující s nějakými vnitřními běsy, neschopný najít vnitřní klid a rovnováhu. Tak možná proto, že tam za tím tohle cítím, mi to nesedí.

27.12.2020


Alžběta a NinaAlžběta a NinaJana Poncarová

Milé, klidné, poutavé. Jako když si povídáte s babičkou o jejím dětství a mládí. Oceňuju, že autorka usiluje o věrohodnost a upřednostňuje ji před divokými dějovými zvraty, šokujícími rozuzleními a složitou zápletkou. Toto se všechno klidně mohlo stát.

11. března


Poslední letPoslední letJulie Clark

Chtěla jsem oddechovku na dovolenou, a tu jsem dostala. Je to ten typ knihy, kterou musíte číst stále dál, protože jste zvědaví, jak to dopadne. Fandila jsem oběma hrdinkám, které chtějí začít nový život, ale nejprve musí utéct před tím současným. Bavily mě pasáže o přátelství Evy s její starší sousedkou. Byly trochu o něčem hlubším než jen o akčním ději - v knihách tohoto žánru ani taková zamyšlení neočekávám, takže milý bonus. Jen konec bych si přála jiný.

20. srpna


Děti lesaDěti lesaGiuseppe Festa

Překrásná kniha, napsaná podle pravdy, kterou by měl číst každý, koho zajímá divoká příroda. Je o lidech ze záchranné stanice pro zvířata, kteří se starají o dvě osiřelá vlčata a dělají všechno pro to, aby se ti dva mohli zase vrátit do přírody. I když je to dokument, je to napínavé. Dozvíte se spoustu fakt ze života vlků a budete je mít rázem raději. Já knihu objevila díky čtenářské výzvě a jsem nadšená.

20. srpna


Na loučení nebyl časNa loučení nebyl časLinwood Barclay

Neměla jsem velká očekávání - chtěla jsem jednoduše napínavý příběh, něco oddechového. Mile mě proto překvapilo, jak dobře je to napsané. Příběh je vyprávěný z pohledu manžela ženy, které kdysi za podivných okolností zmizeli rodiče a bratr a ona se s tím ani v dospělosti nesrovnala. Tempo je pomalé, ale to vůbec neubírá příběhu na napětí. Vlastně možná právě naopak. Kniha se nedala odložit.

20. října


Osamělost prvočíselOsamělost prvočíselPaolo Giordano

Co všechno můžou zavinit traumata z dětství... Poutavě vyprávěno, moc se mi líbí, že není vše dořečeno a autor mnohé nechává na čtenářově představivosti.

14. ledna


PlaninaPlaninaS. Bragi (pseudonym)

No horory si nepotrpím, ale zlákalo mě prostředí Islandu. Příběh mrazivý, odtržený od reality (což u tohoto žánru ale čtenář očekává), největším plusem pro mě bylo krásně popsané prostředí islandské pustiny. Zhltla jsem to až do konce, takže je to asi dobré.

11. března


Foukneš do pěnyFoukneš do pěnyRadka Třeštíková

Koupila jsem jako oddechovku na prodloužený víkend, účel splnila. Určitě mě bavila víc než Bábovky, které jsem také zkoušela, ale neoslovily mě. Není to vysoká literatura, ale prostě dobře napsaný příběh o ženě středního věku, která se ocitla na životní křižovatce. Některé její myšlenky jsou opravdu dobře popsané, vcítíte se. Já bych jen ubrala metafory, někdy mě při čtení rušily, bylo jich prostě moc, ale to je asi jen otázka vkusu.

14. května


151 dní po evropských stezkách151 dní po evropských stezkáchLucie Kutrová

Jedna z nejlepších knížek, jaké jsem v poslední době četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Myslela jsem, že půjde hlavně o zápisky z cest, ale tohle je prostě život popsaný až na dřeň. Lucka se nebojí být úplně upřímná a otevřená. Píše o rozchodu, ztrátě pejska, výčitkách svědomí, lítosti, snaze dostat se ze dna a všechno je to tak procítěné, že mi kolikrát ukápla slza. A mezitím se samozřejmě dočtete dost o pochodech krásnou přírodou.

02. září