poiu komentáře u knih

I pro mě je tato Verneova kniha spíš průměrem vzhledem k jeho ostatním (= skvělým) knihám.... Skoro 150 stran jsem čekala na nějaký dějový zvrat nebo akci a doufala jsem v trochu hlubší příběh Nika Deka nebo hraběte Teleka nebo Barona Gorcze..... Víc, víc do hloubky měl ten příběh jít...

Škoda....

4 13.02.2018

Můj první zápis ve čtenářském deníku byly právě Jiráskovy Staré pověsti české. :-) Nemyslím si, že by byly psány nějakým moc těžkým jazykem - po pár stranách si na to člověk zvykne a je to čtení takové..... Autentičtější. A o to přece u knihy jde...

4 19.01.2016

Neobydlená planeta plná "živé" hmoty, která dokáže zhmotnit vaše nejtajnější touhy a sny, což vás zákonitě musí přivést na pokraj šílenství..... Drsná myšlenka. :-)

......."Cítil jsem, že jsem chycen do nepředstavitelné pasti, a hledal jsem východisko. V hlavě se mi přitom rojily způsoby čím dál bezohlednější. Kdyby se mne byl někdo zeptal, co se to se mnou děje a co to všechno znamená, nedovedl bych vykoktat ani slovo; zato mi však začalo svítat, že to, co se děje na stanici s námi všemi, tvoří nedílný celek, stejně hrůzný jako nepochopitelný."

4 05.11.2015

Balzacův mistrný rozbor povah lidí z jeho doby - první poloviny 19. století ..... Máme tu počestnou a ctnostnou Adelinu, která je schopná (a víceméně i ochotná) obětovat pro blaho a soudržnost své rodiny všechny peníze i svou čest, dále jejího manžela - záletníka Hectora, který pro své světské požitky a radovánky s metresami (= děvami velmi lehkých mravů... :o) neváhá hluboce zadlužit sebe i své děti, dále se objevuje obchodník Crevel, který má pocit, že za peníze si koupí všechno na světě..... Krásná a vypočítavá mrcha paní Marneffová, která nemá problém šukat se 4 nebo 5 pány z vyšší společnosti, kteří jí za tuto drobnou laskavost kupují domy, kočáry, šperky a všechno, na co si ukáže a nemá problém říci všem, že s nimi čeká dítě a poté se nechá bohatě vydržovat..... A taky sestřenici Bětu, která je ukázkou nejhoršího a nejšpinavějšího idského charakteru, který vůbec na světě existuje -- a sice člověka, který se tváří jako váš nejlepší kamarád, ale za prvním rohem vám vrazí kudlu do zad a ještě se vyčurá na vaši mrtvolu.

''''''' Spoiler '''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''

Musím říct, že jsem sestřenici Bětu ze srdce nenáviděla a byla jsem opravdu šťastná, když na konci knihy umřela s pocitem, že její nenáviděná sestřenice Adelina žije skvělým a šťastným životem. :-) Chááááá. :-)

..... Paní Marneffová pohlédla na Václava, zatvářila se zmateně a prudce se zvedla. Žádný muž neodolá mladé a hezké ženě, která v něm vzbudí domněnku, že ji dobyl na jeden ráz. Toto chování ctnostné ženy, jež potlačovala vášeň ukrytou v hloubi srdce, bylo tisíckrát výmluvnější, než nejhoroucnější vyznání.

Václavova touha byla tak mocně podnícena, že zdvojnásobil svou pozornost k Valérii. (...) "Nedivím se již pošetilým kouskům tchánovým, řekl Václav Lisbětě.

4 02.09.2015

Skvělá kniha s milým a laskavým humorem... :-) Líbí se mi i její filmové zpracování..... Protože miluju prvorepublikové filmy a Natašu Gollovou, Raoula Schránila......... Prostě "Haloooooo" :-)

4 16.07.2015

Kniha mého dětství, protože táta za mnou chodil a ptal se, jestli jsem už přečetla Běhounkovu Fregatu. Když jsem odpověděla, že ne, říkal vždycky: "Já v tvém věku jsem ji měl už 10x přečtenou!" :o)) To mě neodradilo a knihu jsem si (několikrát) přečetla a musím říct, že mě kniha uchvátila. Bavila mě všechna Kalinova dobrodružství a hrozně jsem chtěla být kadetem c. k. fregaty Jeho Veličenstva Novary. :-)

4 15.07.2015

Zajímavý příběh se spoustou postav, které jsou spolu vzájemně propojené, aniž by to vlastně tušily... Musím ale říct, že mi to celé připadalo až moc přitažené za vlasy -- vraždy, drogy, transplantace.... Trochu moc zápletek na jednu knihu. Asi by se mi víc líbilo, kdyby to nebylo tak přeplácané....

Taky mám trochu problém s tou americkou přecitlivělostí a způsobem výchovy -- budeme našeho šestnáctiletého synáčka pořád vodit za ručičku, protože my sami víme přece nejlíp, co má dělat, s kým se má kamarádit a sami ho ochráníme před vším zlem světa. Takhle to v reálném životě fakt nefunguje a synáček si sám najde způsob, jak z téhle rodičovské klece utéct.

4 15.07.2015

(SPOILER) Tak detektivka tohle moc není, i když vraždy tu nějaké jsou...

Je to spíš realisticky podaný popis ruského venkova a jeho okolní krajiny. Najdeme tu všechno: husté březové lesy, smutnou tajgu, úzkololejku vedoucí odnikud nikam a zatlučená, rozkradená a rozbitá nádražíčka ztracená v hustých lesích a bažinách. Opuštěné vesnice, kde žije 1 - 5 posledních obyvatel, kteří si vaří čaj na kamnech ze starého plechového barelu, loví ryby v ledové řece a spí na slamníku ze starých hader. Pořád prší nebo je hustá mlha, takže o depresivní prostředí je postaráno. Posvítit si můžete petrolejkou a žal zapijete v nejlepším případě vodkou či jinou pálenkou, v horším případě lékařským lihem, v nejhorším případě technickým lihem.

Lidé, které v knize potkáváme buď pijí do němoty nebo jsou nešťastní.... A do toho ještě mizí mladé dívky.

Ale kam mizí? Do města za lepší prací nebo zmizely navždy bez rozloučení? Kdo ví? Ale nikdo po nich nechce (nebo nemůže) pátrat...


Ukázka:
"Víte, když zmizela, byly Naděnce sotva tři roky. Vždy si stoupla k oknu.... dlouho se dívala ven na ulici, úplně tiše plakala, slzy se jí koulely po tvářích. Říkala: >> Maminko, vrať se už prosím, já tu na tebe čekám.<<"

3 12.12.2023

Jazykovědec Jacop je starší, osamělý pán, který je osamělý tak moc, že chodí na pohřby cizím lidem. Na těchto pohřbech má aspoň zdánlivý pocit, že někam patří a hrozně moc touží být součástí nějaké komunity nebo rozvětvené rodiny. Pokaždé vypráví příběh, který ho k zemřelému poutá (poutal) a čtenář vlastně neví, co je pravda a co je vykonstruované, vysněné Jakopem.

V osobním životě ho doprovází maňásek Pelle, který je jeho alter egem a se kterým si o všem povídá. Na jednom pohřbu se seznámí s Agnes, se kterou se začne přátelit a které píše dopis o sobě, o svém životě a o všem, co ho na pohřbech potkalo.

Rozhodně to není jednoduchá kniha a její čtení vyžaduje spoustu soustředění, ale myslím, že kdybych ji četla na vysoké, kdy jsem byla podobně osamělá, tak taky začnu chodit na pohřby cizím lidem, jen abych mohla pozorovat pozůstalé a představovat si, jaký asi měli se zemřelým vztah....

"Ale pro mě byla představa, že stojím na silnici se zdviženým palcem, nervově náročná. Vadilo mi, ž nevím, kdo mi zastaví. Co je k tomu vede."

"(Sven-Åke Gardell) vytvořil si vlastní pojetí Ježíše coby Božího syna, podle něj byl adoptován silou svých skutků, nikoli svým původem."

3 24.05.2022

(SPOILER) V Lotosovém blues se setkáváme s právníkem Martinem Bennerem, jeho přítelkyní Lucy, jeho neteří Bellou a dalšími. Příběh začíná ve chvíli, kdy k Martinovi a Lucy do kanceláře přijde člověk, který se představí jako Bobby T., a žádá Martina o znovuotevření případu jeho sestry Sary, která před půl rokem spáchala sebevraždu a která byla obviněna z pěti vražd. Martin se pouští do pátrání na vlastní pěst a zjišťuje, že celá záležitost je mnohem komplikovanější a zamotanější než se zprvu zdálo.

V Martinově okolí se začnou dít podivné události včetně několika podivných úmrtí. Martin se rozhodne pátrat i v Texasu, kde Sara nějakou dobu žila a kde měla spáchat první dvě vraždy. V Texasu to ale vypadá, že se s Martinem nechce nikdo moc bavit, protože všichni mají strach z někoho, kdo si říká Lucifer...

____ S P O I L E R ________

Musím říct, že se mi kniha četla moc dobře, měla spád a děj pěkně odsýpal. Ale kdyby v knihovně nebyl zrovna i druhý díl, asi bych byla pěkně naštvaná za ten otevřený konec...

3 27.07.2021

(SPOILER) Kniha mě nalákala na popis života v Norsku, ale asi mi moc nesedl ten styl psaní o dokonalé holčičce, která si plní sen... Věřím, že pro spoustu lidí může být kniha inspirací k tomu se odhodlat plnit si sny, ale na mě to působilo trochu prvoplánově....

____ S P O I L E R ______
"Smrt mámy mě naučila, že se lidské tělo dokáže vyrovnat se vším. A jestli právě teď prožíváte něco podobného, mám pro vás jeden důležitý vzkaz.
Bude líp! Vím, že se tomu teď nechce věřit, ale věřte tomu. Chce to jen čas, sílu bojovat, hýčkat se a starat se nejen o svou duši, ale i o své tělo. Dělejte všechno, co vám dělá radost. Buďte s těmi, které máte rádi. Povídejte si o tom, nechte slzy stíkat, dokud padají, uleví se vám a vy pomalu začnete nabírat zpátky svou životní energii."

3 27.07.2021

Sledujeme příběh vídeňské židovské rodiny Kleinmannů během 30. a 40. let. Rodinu tvoří otec Gustav, matka Tini, dcery Herta a Edith a synové Fritz a Kurt.

Na konci 30. let po anexi Rakouska dochází k persekuci židovského obyvatelstva. Gustav je spolu s Fritzem poslán do Buchenwaldu, rodina se trhá i s odchodem dcery Edith do Anglie a nejmladšího osmiletého Kurta za příbuznými do Spojených států.

Dále sledujeme osudy všech členů rodiny, které jsou bohužel z velké části tragické.

Gustav si během pobytu v koncentračních táborech vede deník.

"Naděje v roce 1915, kdy mu připínali na hruď připínali vyznamenání, naděje v roce 1917, kdy drtil podpatkem pohár a vstupoval do manželství s Tini, naděje v roce 1919, kdy si poprvé pochoval v náručí Edith, naděje, že Izrael našel místo v Rakousku: všechny tyto naděje rozdrtila kola této obří , šílené, zadrhávající se mašinerie a její nezastavitelné, nesmyslné touhy strhnout život k árijsko-německé velikosti, která nikdy neexistovala a nikdy ani existovat nemohla, protože její zaslepené puritánství bylo tou největší antitezí všeho, co činí společnost velkou. Nacismus nikdy nemohl být velký, stejně jako koktavý herec s pozlacenou papírovou korunou nikdy nemůže být králem."

"Práce osvobozuje. Závora spadla a brána za nimi se zabouchla."

3 03.06.2021

Krásně napsaná kniha pohádek, které jsou nadčasové a příjemně se mi četly. Tohle asi budeme s miminkem číst dokola a dokola, protože tyto pohádky se nikdy neomrzí.... :-)

* * * * * a Jednička s hvězdičkou. :-)

3 21.04.2021

Skvěle napsané a dojemné drama... Celou dobu mi bylo hrdinů nějakých způsobem líto, pachtili se za sny, které vlastně ani nechtěli...

Popisek z knihy: Je to obraz promarněného života v prosperující společnosti, poukazující na pomíjivost našeho postavení, kdy člověk lehce ztratí svou popularitu a s tím související pracovní i společenské úspěchy.

Hlavní hrdina Willy Loman žije ve svém světě plném vzpomínek na lepší doby, jeho žena Linda je prototypem láskyplné manželky a milující matky, neustále Willyho podporuje v čemkoli co dělá... (svým jednáním mi hrozně připomínala moji mamku, o to dojemněji na mě působila). Willyho synové Biff a Happy, kteří jsou nešťastní ve svých současných životech...

LINDA: Můj zlatej Biffe, když nemáš kouska citu pro něj, tak ho nemůžeš mít ani pro mě.
BIFF: Jak to, že ne?
LINDA: Ne. To nejde, abys jezdil jenom za mnou, protože já ho mám ráda. Pro mě je tatínek ten nejdražší člověk na světě a nedovolím, aby si před někým musel připadat nepotřebnej, marnej a ubohej. A tak se, milej zlatej, musíš rozhodnout - nic jinýho ti nezbejvá. Buď je to jednou tvůj otec a budeš se k němu podle toho chovat nebo sem nebudeš jezdit. Já vím, že není lehký s ním vyjít - to neví nikdo líp než já, ale...

3 17.04.2020

Tato kniha pro mě byla velikým přínosem - hlavně z hlediska nových informací o íránské kultuře a životu běžných lidí, o kterých jsem dosud neměla ani tušení.

Kniha vypráví příběh íránské rodiny, která se po převratu na konci 70.let stěhuje z Íránu do Spojených států, kde se matka Darja snaží zajistit životní štěstí své 25leté dcery Míny tím, že ji bude neustále seznamovat s úspěšnými íránskými mladíky (vhodnými k ženění... :-) ) Mína sama trpí pocitem, že neví, kam patří - nepatří ani do USA ani do Íránu, který se od jejich odjezdu změnil k nepoznání a kam se spolu s matkou vydala na výlet... A kde se jí obrátil život vzhůru nohama (v pozitivním smyslu :-)

"Nenech si vymýt mozek, Míno," říkala Darja u večeře. "Nedopusť, aby tě dostali. Nikdo ti nemůže říkat, co si máš myslet. Jenom já a tvůj otec. Nesmíš se ale do ničeho namočit. Neznají slitování, takže mlč, skloň hlavu a neodmlouvej. Nestojí to za to."
(...)
"Nová vláda," řekla Leilina matka, "chce schválit zákon zakazující zubařkám ošetřovat muže. Nemůžu ošetřovat muže a dívat se jim do úst. Ale proč? Protože jim to najednou začalo připadat hříšné. Prý je to přílišná blízkost obou pohlaví. Snad si nemyslí, že mě krvácející dásně a zuby vzrušují?"
"Jsou úchylní," řekla Darja. "Fundamentalisté myslí jenom na sex. Musíme se zahalovat, aby oni nebyli v pokušení. Za šáha přece nikdo nebyl sexem tak posedlý, a to jsme nosily minisukně a rozpuštěné vlasy."
(...)
"A je hodný?" zeptala se Darja. "Protože, Míno, vzdělání, zaměstnání, rodinná historie i vzhled jsou sice velmi důležité, ale hlavní je charakter. Ten jediný vydrží. Tituly mohou ztratit svůj význam, o zaměstnání člověk třeba přijde, rodinná minulost člověka nemusí úplně ovlivnit, a co se týče vzhledu.." Darja vzdychla. "I ti nejkrásnější zestárnou, ale charakter, Míno, ten zůstane. Vlídnost vám pomůže překonat nesnáze osudu."

3 07.01.2020

Výborně napsaný příběh, i když mi trochu vadilo, že Běhounek ( = autor) o sobě píše ve třetí osobě....

Příběh je až tragikomický, kolik smůly zažili trosečníci plující na ledové kře: ztroskotání letadla Fokker, které je mělo zachránit, letadla létající všude kolem, která je nezahlédla, zásoby shozené do vody..... Neumím si představit, jak obrovské zoufalství museli trosečníci zažívat....

___________________Spoiler: ___________________ Hrozně mě mrzí Malmgrenova smrt a zajímalo by mě, co se mu skutečně stalo......

Skvělý komentář napsali: DuncanIdaho a valda

3 15.01.2018

„Protože minulost není nikdy mrtvá, není dokonce ani minulostí – jak jsem často citoval Williama Faulknera. Myslel jsem tím, že každičká věc, kterou člověk prožije, je v něm neustále přítomna. Každý prožitek ovlivnil každou naši volbu – a pokud se jednalo o traumatické prožitky, pak minulost pohltila téměř celou přítomnost.“
(Str. 321)

3 10.02.2017

Polednice se mi četla moc příjemně... Bavili mě oba hlavní hrdinové i samotný příběh... Trochu psycho je vsuvka Marty, to je opravdu tragický životní příběh a smůla na lidi...

Váhám mezi 3 a 4 *. U mě dobrý. :-)

3 07.09.2016

Výborně napsaný příběh zasazený do padesátých let s jednou navazující současnou linkou. Obě časové roviny z padesátých let perfektně vystihují tehdejší atmosféru ve společnosti: strach, udavačství, zatýkání, vězení, potrestání viníků i nevinných, "dobrovolné" vstupy do kolchozu, konfiskace majetku......

Moc se mi líbilo pojetí příběhu z několika úhlů pohledu - Pták, Melichárek, kněz Jonáš, Dítě, Helena Felbabová... Popsané pocity a motivace každého z nich..... Opravdu dobré... Akorát mi trochu neseděla ta současná linka - víc mě bavily obě dvě linky historické - ty byly opravdu boží (= výborně napsané :-)

"Ves si oddechla. Žádná utržená fuchtle už nebude lidi rozeštvávat, ničit a popouzet. Místní hrozba je pryč, na druhou stranu se přiblížilo něco děsivějšího. A že vzdálenějšího? Co znamená dálka pro neštěstí, které má opravdu přijít?
(...)
Smrk dobře ví, že jednou kulkou a jedním provazem tohle neskončí, za katr pomaže nejen vrah, ale i ti, co něco měli, ti, kteří se nedali, kdo se namane.... Lidi, co se znali od kolíbky, po sobě začali koukat po očku, kterej z nich má v tom mordu prsty? Nikdo nevěděl. Zato všichni vědí, proč to ten chlap vyved."

3 11.08.2016

Jooo...... Šípáci a Svorní gambusíni...... Komiksy mého dětství.... :-) - Pro nás skauty to byla prakticky povinná četba. :-)

3 03.11.2015