pismeno komentáře u knih

Dobré a stále dobré .. ověřeno na dětech, které se ne vždy začtou do téhož, co táhlo mě.

sci-fi - spíš jen záminka, ale to nevadí. Hlavně ta postapokalyptika s (pro mě) dobře zachovanou vnitřní logikou fungování. A při tom i psychologicky dobré postavy. Ano, kromě jiného jsem oceňoval něco, co mi přišlo jako realistický odhad fungování rozložené společnosti a fungujícího zbytku. Na rozdíl od pro mě třeba zcela nevěrohodného Malevillu.

15 08.08.2018

Čteno pro Artemis (to je podle mě jedno, pokud se správně respektuje odlišnost). Film záměrně odložen s velkou námahou a sebezapřením, protože mě hned při nahlédnutí chytal, až po přečtení knihy (to bylo podle mě správné rozhodnutí). Jsem příznivce kosmonautiky jako že dost. Kniha čtena v angličtině. Nejsem v ní jistý zdaleka na sto procent, ale ztrácel jsem se jen v několika málo těch humanitních a lidských odstavcích.

Takže, téměř dokonalé. Dosti věrohodný celý program výprav (některá řešení odvážná, ale vcelku realistická a technicky asi dosažitelná, až na ekonomickou a politickou podporu pro tak ambiciózní program). Technické detaily řešení vymazlené. Od toho se pro mě nedalo odtrhnout (kolegy humanisty v tomto s pochopením lituji, já na druhou stranu zcela jistě nedám Austenovou, jistě mohu být pro mnohé k politování já).

Postava? Mark trochu svérázný způsobem vyjadřování. Kriticky smýšlející znalec kosmonautiky by mohl namítat, že takový člověk by do programu přes PR kritéria neprošel. Možná. Jenže... v historii kosmických letů je Charles "Pete" Conrad velící Apollu 12 ("What the hell is SCE?"). A Mark si pouštěl hubu na špacír zřejmě až v situaci extrémní, kdy už nemusel brát ohledy na žádné nadřízené (se kterými šlo realisticky předpokládat, že se už nesetká) ani kodexy.

Technické chyby? Přišla mi divná zranitelnost startovacího modulu vůči bouři. Navržen, aby na povrchu čekal na start několik let a jedna prudká bouře ho měla převrátit? V porovnání s těmi tunami materiálu, co se o nich při probírání Markova startu mluvilo? Zatímco lehký hub v pohodě měl mít odolnost větší? Ale to by nebyla zápletka, kdyby nebyli nuceni rychle uletět. A jak to udělat, aby zdrojem ohrožení nebyla samotná základna? Tu bylo potřeba nechat pro Marka. No tak budiž.

Nevyzkoušený setkávací manévr zásobovací lodi startující na nevyzkoušené nosné raketě s nutností přímého navedení na setkání (nešla nejprve na parkovací dráhu, nebyla k dispozici raketa, co by to dokázala), při průletové rychlosti Herma? Zatim jediný, kdo dává přímé setkání bez přechodové dráhy, a to jen na orbitě a jen v posledních letech, jsou rusové, po doslova (více) desítkách ověřených letů v té konfiguraci. A i to se ne vždy povede.

Akční risk za letu a při EVA (kosmonaut mimo loď). Nevim nevim. Čas akčních kovbojů nastupujících do raket vybuchujících při předchozích startech (Gagarin, další), famózně vědomě riskující Apollo 8 ... ten čas je už pryč. Po roce 1990 nedochází k průserům kvůli akčním hrdinům, technice na hraně a vědomému technickému riskování. K průserům dochází kvůli manažerským chybám, jak na ruské, tak na americké straně. Mám na mysli, že jako u Titaniku - ukrajování salámu při vnímání rizika, ne vydání se na odvážnou výpravu přes moře v bárce, co se sotva drží na hladině. Takže nemyslím, že by se kdokoliv opravdu rozhodl pro Purnellův manévr (ačkoliv z hlediska drah krásný, už pro nutnost provést ho extrémně přesně, aby se Hermes dostal zase na dráhu volného návratu po obletu Marsu). Nemyslím, že by kdokoliv poletoval úmyslně bez zajištění volným prostorem v té divoké neplánované situaci. Nemyslím, že by kdokoliv odpaloval výbušninou svou loď. Mark promine. Ani v extrémní situaci. Oni vědí, že to je riziko, co dělají, akceptují ho, a nedělají kvůli němu zběsilé akce s dalším ohrožením. Například, nikdo nelezl ve třiceti sekundách do svého skafandru a nevyskakoval z ISS sprintem zachraňovat, když se Luca Parmitano málem utopil. Nu, kdo ví, pokud by se realizovaly lety k Marsu, nějakou odvahu by to chtělo do baťohu a stylu plánování přibrat. Možná. A zachraňování opuštěného vojáka za cenu ohrožení většího počtu jiných je v americké tradici (Zachraňte vojína Ryana). A iniciativa ne tak úplně schválená nadřízenými je v americké tradici, i armádní, od "počátku" (US).

To všechno tam je, proto je to taky dobré. Nejen ta technika, nejen Mark jako postava.

Film? Notoricky známá chybová klišé. Přilby osvětlené dovnitř, aby divák viděl obličej kosmonauta (jistě by se kosmonautovi dobře koukalo ven). Vzrušené dialogy zvýšeným hlasem jak u kosmonautů, i v řídícím středisku. Jistě. To je zcela mimo realitu. Ale film nehodnotím sám o sobě, dám ho přesto znova, stejně jako Apollo 13. Něco v něm chybí, ta knížka fakt stojí zato.

Od této knížky má člověk zvláštní pohled na brambory a zvláštní myšlenky na záchodě o relativních hodnotách různých lidských výtvorů.

11 06.12.2020

Hvězdičkovat by mi přišlo směšné. Chtěl bych však podotknout, že některé texty jsou prostě krásné a v jistém smyslu "dokonalé" bez ohledu na víru čtenáře.

"přečteno" .. no, pořád je tam "pár" stránek, na které se nedostalo, ale na většinu jo .. ale kdo ví..

Ten pán, co napsal toto skvělé dílo, musel mít trochu myšlenkový problém. Zdá se mi v tom více patologického, než co lze dělat "jen jako" v zájmu sepsání působivého textu. Možná bych s ním nechtěl obývat jeden prostor. Neznám jeho životopis, nevím, co tak strašlivě zlého mu někdo udělal. Ale nešť, to tak s génii někdy bývá. A genialita byla při psaní přítomna.

V textu někdy temnost možná zakrývá to, co se děje. Jsou tam prostě části, které nejsou určené k akčnímu chápání a představě reality, nýbrž primárně k navození pocitu temnoty. A na tom se jistě i dnes lze učit, jak dobře to provedl.

Bylo napsáno mnohé, nebudu nosit dříví do lesa. Mě však teď zaujala jedna charakteristika z oficiální anotace. Přepisování textů z historie na ministerstvu pravdy. Již delší dobu mám totiž pocit, že jako civilizace nadměrně spoléháme na všudypřítomnost a všeobsáhlost Internetu a jeho informačních zdrojů, dohledatelnost. Je podsatně těžší přepsat historickou knihu na papíře, nebo časopis, který mám doma v polici (nebo náboženskou knihu skrytou v době protireformace v trámu chalupy), než "informační zdroj" na Internetu. Ne, dnes ještě nejde zaručit přepis všech zdrojů na celém Internetu vyjma likvidace těch nejunikátnějších. Rozšiřují se však ostrovy Internetu, odkud neni v dosahu celý Internet, protože je cenzurován, z důvodu zajištění linie toho kterého místního ministerstva pravdy. V těchto ostrovech taková likvidace určité informace zařídit jde (Čína neni jediná). A zamaskovat ve vyhledávači nepohodlný okruh informací nánosem dalších s podobnými klíčovými slovy, jde taky. Umí to zdá se mi vlády na východě, západě, církve ... :-) je to účinnější, než snaha o zákaz, nemáte -li moc zákaz zařídit.

10 08.08.2018

Nooo... mě se to líbilo.
Trochu mám problém se zařazením, s žánrem .. military&science-fiction?

Plus. Jako bych byl trošičku v nějaké knížce Toma Clancyho. Tak důkladný výklad toho, proč záleží na některých divných věcech v armádě. Ty akcenty dávají smysl i když se pak sledují informace o reálných historických střetech.

Mínus. Uspořádání společnosti jsem nevěřil. Všichni ti příslušnící diktátorské armádní elity byli takoví nejčistěji čestní a poctiví ... a pokud už udělali chybu, tak odstoupili, samozřejmě... Naproti tomu zhroucení předchozí společnosti (v realitě té naší) by až tak neuvěřitelné nebylo. Jeden známý mi na můj názor o nerealističnosti uspořádání a pozitivním spektru hrdinů v "nové společnosti" opáčil, že příběh popisoval společnost po revoluci a úspěšná revoluce své hrdiny a úspěšné vůdce má. Jinak by to nebyla revoluce úspěšná. No budiž. Na tom něco málo je. I Napoleonovi to dost dlouho fungovalo, vlastně dal rozvrácenou zemi do značné míry do pořádku (kdyby se mu podařilo včas a úspěšně přestat válčit) za sebou měl muže, co s ním šli do poslední chvíle a posledního výdechu. Ovšem, i Stalin a Hitler dali z určitého hlediska své země "do pořádku" a systém jim fungoval. Byli úspěšní, společnost byla organizována tak nějak armádně (mnoho slušných, své cti dbalých vojáků by se oprávněně ohradilo). V tom smyslu mám tendenci považovat to za propagandu militaristického fanatika. Možná nespravedlivé, ale za to je ta hvězdička dolu.

Srovnání s filmem? Nešlo si nepovšimnout, že autoři se odchýlili zejména ve dvou směrech. Odlehčovali vtipem (vložené zpravodajsko propagandistické klipy) sebeprezentaci vojenskostátní mašinérie a odůvodnění konfliktu (z knihy ještě víc vysvítalo, že lidstvo byli agresoři, brouci Zemi nenapadli bezdůvodně, ale jako protiútok kvůli porušování dohod a pronikání lidských osadníků na jejich území). Kniha neměla odstup od toho ani nejmenší, vše bylo vážně míněné jako to nejlepší. Ve filmu vzdali tak důkladný výklad těch armádních zákonitostí, zejména držení posloupnosti vedení... to by bylo na film moc těžké. Film jsem po knize viděl rád, nejen kvůli pěkným herečkám. Mnoho věcí se povedlo převést na plátno velmi dobře.

9 25.07.2019

Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví).

Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti.
Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského".

Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie.

Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus.

Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.

8 09.09.2019

Omlouvám se za nízké hodnocení, zřejmě ne úplně spravedlivé. Já to však četl jako postkatastrofickou literaturu, nikoliv sondu do vágní psychologie a líčení předností tradičního zemědělského života. Takže mě to neuchvátilo. Hodnocení nízké, odpovídající aspiracím na významnou literaturu. Kdyby to bylo koncipované jako lehká oddychovka, dal bych hvězdiček víc, protože prohřešky by byly víc odpustitelné. Kůň běhající po dvoře je možná okázale vznešený umělecký obraz, ale mě nekompenzuje to, že ta katastrofická zápletka, fyzika okolo tepelného působení výbuchu, a společenské chování komunit poté - mi přišly strašně nevěrohodné. Tahle by to prostě nemohlo fungovat, fyzikálně ani sociálně. Rušilo mě to. A hlavně, četl jsem to až po Dni trifidů. Těžká konkurence.

8 06.04.2019

Překvapení. Zase jednou docela dobrá sci-fi. A nová.
A opravdu sci-fi ... ne jen obecně lidský příběh v kulisách sci-fi ... Ta technika tu hraje roli podstatnou. Vědecky se to drží víceméně asi v pořádku v rámci současné vědy, nepřichází to s nějakou významně novou ideou. Žádná technická nebo vědecká chyba, která by byla snadno chytitelná při běžném čtení, akorát přežití expozice vakuu, jak je tady, je mi otázkou, to je provokativní. Technicky základna a její vybavení - to je rozvoj toho, co by vpodstatě s vynaložením enormních prostředků v době ne tak vzdálené budoucnosti asi i mohlo jít. Příznačné pro moderní civilizaci a myšlení, jak už jsem někde poznamenal. Limitem a motorem toho, co se dosáhne, je hlavně ekonomika, ne idea, věda a technika. Jedna z mála hodnotných sci-fi (post?)moderní doby, která toto reflektuje.

Nehledejte v tom velkolepé filosofické poselství, hlubokomyslné (Clarke Odysea, Lem Fiasko... ne, to zas přeci jen je jiná liga). Autor měl lehké pero a napsal podle mě slušně akční příběh s tím, že měl zcela jistě do mnohem větší hloubky promyšlenou technickou stránku věci, než použil... a je to cítit. Neni to postaveno na jedné věci, umožňuje mu to hrát si s tou bohatostí a ne vytahovat nový technický vynález jako králíka z klobouku, když to potřebuje pro zadrhnutý příběh. Tohle dobré.

Někdo může mít problém s hlavní postavou nebo dalšími postavami, uznávám. Autor se nepouští do kdovíjak hluboké psychologie, postavu využívá přímočaře k tomu akčnímu ději. Ale mě jsou zvláštně myslící postavy s přerostlým iq sympatické (možná proto, že pár podobných znám), takže taky dobré.

Jako slabší vidim společensko-ekonomické nebo politické zarámování děje. I svět "organizovaného zločinu" je takový nějak moc jednoduchý, podle mého. To vše podle mě neni hluboce promyšlené. Jen minimálně načrtnuté pozadí zdá se horkou jehlou, jen do té míry, co autor potřeboval jako záminku pro příběh. Odtud pro mě závěr trochu slabší, protože tam to vyběhne z akce a techniky právě do té slaběji promyšlené politiky nebo co to je... asi bych to viděl i trochu jinak, napadá mě důvěryhodnější tato zápletka (ano, zápletka - pro další potenciálně navazující děj) a to je ta hvězdička dolu. Dal bych tak 4 a 1/2, protože bez toho zbytečku je to podle mě dost slušné. Má naději, že se k tomu ještě někdy v budoucnu vrátim.

Marťana jsem ani nečetl ani neviděl, takže bych asi měl.

8 13.01.2019

Trochu neuchopitelné. Už žánr. Je to vlastně sci-fi? To neni to hlavní. Pár technikálií tam bylo, věda skoro ne, ale hlavní charakteristiky společnosti a to, které technické a vědecké prvky společnost používala a které ne, bylo určeno vývojem společenským. Trochu mimo sci-fi je to vlivem nadpřirozených jevů, například schopností prorocké vize. Samozřejmě, ta technika, která byla povolená, a dejme tomu cestování vesmírem, prvkem sci-fi je.

Podstatným prvkem určujícícm chování jednotlivců i skupin jsou náboženské pohnutky, přiznám se, v tom islamizujícím stylu mi fakt moc nevoní. A ty nadpřirozené vlivy jsou podsttnou částí světa. V tom smyslu je to taky fantasy (fantasy se pro mě definičně vyznačuje tím, že se tam dějí nadpřirozené věci, v ději vystupují víly, pohádkové bytosti, duchové, jakousi nábožensky mystickou vyšší sílu a účel do toho zahrnuji - v této knize je to jen to poslední, ty víly nehledejte, a píseční červi nejsou ekvivalentem draků).

Předestřená společnost neni v "západním" stylu, dychtící po rozvoji, poznání, svobodě (jsme takoví, stále ještě, přes tu postmodernost). Popsaná společnost si svým vývojem uložila významná omezení, včetně izolace některých vědomostí a dovedností do jakýchsi hermeneutických a také politických škol. Organizace společnosti je z pohledu euroamerického středověká, feudální, svázaná, náboženská. Dobrá. Pohled euroamerický post-antický a post-renesanční neni jediný možný (a asi ani ve vesmíru budoucnosti :-) ). Tim spíš, opakuji, že autor svůj svět staví tak, že nadpřirozeno v náboženském smyslu do života podstatně vstupuje, není jen většinově akceptovanou legendou a osobní záležitostí.

Patří to k prvkům, kvůli kterým se mi to čte nedobře. Je to pro mě iritující. Ta již zmíněná islamičnost, také bezcennost lidského jedince.

Ale, postavy vykreslené fascinujícím způsobem. Některé praktiky zasvěcených popsané fascinujícím způsobem. Benegesseritské uvědomění si toho, co se děje pod povrchem. Politické síly a zákonitosti platné nadčasově (a zdá se i nad světy s prvky sci-fi a fantasy). Plány v plánech jiných plánů. Tajné signály v řeči. Nechte projít strach. Je paradoxem, že ač mám nepříjemný pocit z celkového rámce, některé postavy a poučky jsem si jistým způsobem oblíbil a jejich poselství je hlubší.

Pokračovací knihy ságy jsem již jen prolistovával, ale nezačetl jsem se. Duna je originál a pokračovat v tom světě už nechci. Atreidi z masa a kostí a Chani by mi chyběli. Nenahlédnout však do toho světa by byla ztráta. Myslím, že je to v jistém smyslu významné dílo.

7 08.02.2020

Když se rozhodnete být kosmonautem/astronautem v zemi, která v té době ještě neměla program pilotovaných letů a nevíte, jestli mít bude? Tak to by bylo potřeba asi změnit tu zemi, nebo rovnou svět, aby byl spravedlivější ne? nene, tudy na to Chris jako dítě nešel. Zeptal se sám sebe. Co bych já měl udělat, abych byl schopen tu příležitost využít, kdyby se náhodou naskytla?

I z videí působí ten pán jako zajímavá osobnost, což tak u některých kosmo/astro/nautů je, u některých ne.... lidský rozhled a přesah, u některých je, u některých neni. On jej má. Kromě celkem prokazatelných technických (je typem kosmo/astronauta letce a technika, nikoliv vědce) a týmových schopností. Navíc dar vyprávění.

Pro fanouška téhle oblasti jedním dechem. Troufnu si říct, že díky tomu přesahu by velmi dobré čtyři hvězdičky mohl dávat i někdo, kdo do té kosmonautiky tak zanořený neni. Já pět, jasně.

7 16.08.2019

Crichton se nerozpakuje psát i sci-fi umístěnou do "současnosti". S technologickými rekvizitami vymazlenými do nádherného detailu. Je tu využití techniky, plus mínus dostupné v době psaní příbehu (s něčim navíc, v Kmeni Andromeda ten cizí organismus, zde zachráněná DNA v takovém rozsahu, že použitelná). Tak se samozřejmě vystavuje velkému riziku, vlastně jistotě, že ty velmi konkrétní reálie, s jejichž detailním vypracováním si dal takovou práci, zastarají. To se stalo Kmeni Andromeda i Jurskému parku. Po pár letech od napsání je potřeba je číst s tolerancí k tomu zastarání konkrétních technických vychytávek poplatných roku napsání.

Laskavému čtenáři doporučuji tuto vstřícnost. Tolerujte zastaralost oněch technických hračiček. Představte si, jak snadno by se dal text upgradovat jejich přepsáním do aktuálních verzí těchto rekvizit. Prostě by se v telefonních linkách už neozývalo pištění signálů modemů, protože éra široce používaného digitálního přenosu naroubovaného na analogové telefonní linky trvala v technických dějinách naší civilizace jen po relativně krátké rozmezí let. Podstata příběhu by se nezměnila. Ten by zůstal.

Co zůstává, je příběh, princip, a ten za to stojí. A pro mě je, vedle v jistém smyslu fundovaného základu, psán strhujícícm způsobem.

Patřím k těm, kteří četli po filmu, kvůli filmu. Nelituji toho pořadí, vizualizace byla ve filmu strhující a bez ní to neni ono. Taky varující ... (mimo jiné) od filmu Jurský park neni možno bez otazníku sledovat televizní nebo filmové záběry jako doklad reality. Zemanova Cesta do pravěku, triḱově obdivuhodná ve své době, byla současně trikově úsměvná, i ve své době. Zde i při opakovaném shlédnutí běhaly jakési vlnky vzrušení po kůži. Vizuální podoba. Věrohodnost pohybů. Do určité míry tatáž síla výpočetní techniky, která v autorově podání umožnila fiktivně sestrojit zvířata a řídit fiktivní zábavní a vědecký park, umožnila vznik reálného filmu.

Crichton je zajímavý tím, že neopomíná do technicky dokonalých řešení zakomponovávat chyby, jako podstatnou, neoddělitelnou součást. Neni to jen v této knize.

K výtce, zda by tak chytří lidé dělali některé ty hloupé věci - nezbývá než podotknout, že slavný experiment v Černobylu nařídil provést na místě přítomný šéfinženýr, nebo co to měl za funkci. Můžeme mluvit o stranické zaslepenosti, ale on tomu technicky rozuměl a přesto riziko a výslovné upozornění na nebezpečnou chybu postupu ignoroval. Chování lidí v Jurském parku je mi z toho pohledu docela věrohodné. Do dokonalého systému zasahují kompromisy, sobeckost, hloupé chyby. Chyby kontrolních mechanismů sledujících počet zvířat jsou mrazivě realistické, kdo nedoceňuje, s jakým zápalem se snažili rozlousknout to, proč to počítalo špatně (kniha), nebo proč bylo pro všechny ty odborníky nečekané, ač to "muselo být každému jasné", že systému napájenému ze zálohy došla energie (čteno z logu - kniha), nemá dostatečnou zkušenost s hloupými chybami v dokonalých systémech, se snahou zvládnout chování dokonalých složitých systémů, sražených na kolena hloupými chybami, opomenutími, ignorací základních dobře známých pravidel a zkušeností při jejich vývoji a provozování.

Dnes již dinosaury v lidovém podání tolik nepodceňujeme. To, že k této druhdy dominantní skupině (dnes již jen menšinové, přesto významné - bereme -li tak ptáky) nepřistupujeme v našem antropocentrickém (nebo savco-centrickém??) náhledu s takovým despektem (to víte, neohrabaní neinteligentní plazi), je částěčně zásluhou i Jurského parku.

6 08.02.2020

Myslím, že bych to nechápal ani jako dítě.
Co pamatuju, i jako dítě jsem chtěl věcem rozumět.
Byly ovšem doby, okolo čtyř, pěti let věku, kdy jsem se setkával se situacemi, že jsem něčemu nerozuměl a nechápal jsem, že tomu nerozumím, a nechápal jsem, proč se mě na něco ptají, ale přesto jsem nějak odpověděl, protože jsem nechápal, že můžu odpovědět, že to nechápu. Asi takový jsem z toho měl při čtení pocit. O něco později jsem si absurditu toho schématu dost uvědomoval. Možná jako čtyřletý nebo pětiletý bych to uvítal. Možná jsou to ti správní posluchači, i když už se tam mluví o tom, že se chodí do školy, tak nevím. (v jednom předkomentáři se tu odkazuje na autistické spektrum, tak by mi to smysl dávalo)
Zde jsem nerozuměl málem ani doslovu "o autorovi". Nebo už jsem byl tak odmítavě naladěn a tím to bylo. Brrr.
Četl jsem kvůli množství odkazů z jiné literatury, filmů. Je to fenomén, to bezpochyby. Sice nechápu proč, ale je.
Nikdo neni dokonalý a tak mi již asi zůstane navždy utajeno, proč je na tyto příběhy tolik odkazů z knih o fyzice. Nemohl jsem identifikovat, zda mají nějakou oporu, protože za zrcadlem jsem již jen s největším úsilím prolítával, zda se snad něčeho ještě nezachytím. Nezachytil. Naneštěstí, asi nebudu více chápat smysl oněch odkazů, až se s nimi zanedlouho někde potkám. Budu poučen asi stejně jako Alenka, když na otázku dostala nesmyslnou odpověď.
Nehodnotím, protože něco, co vůbec nechápu, nemohu hodnotit (odpad se mi totiž přeci jen dávat nechce).
Snad holčičce Alence opravdu nic nevyvedl. Neni žádný doklad, že by vyvedl. Jen rodina s ním později přerušila styky, co jsem četl, nejspíš měl ty děti opravdu jen rád.

Omlouvám se případným čtenářům mého komentáře.

Trefil jsem se do věku, kdy jsem to měl číst a tak mi místy jednoduchost a předvídatelnost naprosto nevadila. Bylo to prostě takové správné dobrodrůžo od začátku do konce, se správnou dávkou sci-fi (už když jsem to četl, možná trochu úsměvné) techniky (ale nějak to zapadlo do Zemanových rytinových filmů, takže bezva). Vlastně na jednom jediném místě jsem byl tehdy maličko zklamán, ten ostrov tim jak byl podminovaný a ještě na dálku odpálitelný .. to bylo vlastně překombinované.

6 04.10.2018

Neměli by to číst ti, kdo nejsou dosti poučení fandové do fyziky a matematiky - opravdu to nejde doporučit všem :-) . I když v tom explicitně matematika téměř neni. Měli by to rozhodně číst ti, kdo ocení velmi kvalitní vědecky popularizační knihu na dosti vysoké odborné úrovni. Takže hodně záleží na tom, jak specifický jste čtenář. Například Feynmanovy přednášky z fyziky vám musí přijít jako dobrá četba, u níž se na mnoha místech pobavíte, nebo zvoláte "aha, takhle mi to ještě nikdo neřekl".

Přes extrémně rychlý vývoj vědy, kdy na fyzikální text z kvantovky nebo kosmologie nebo fyziky elementárních částic deset let starý je třeba se dívat s určitým podezřením, tohle zatim (2018) nezestárlo a těžko bude hledat v dohledné době konkurenci.

Pokud jste s tradičním Einsteinem a Schwarzschildem a touhle partou celkem v pohodě, zpočátku vám to může připadat místy až nudné. Ale pozor, kolotoč teprv přijde a stojí za to zaplatit si jízdu.

Nikde jinde jsem dosud nenarazil na vcelku pochopitelný výklad strun. Chování kvarků a gluonů tak najednou začíná dostávat smysl. Konečně. Nedisponuji matematickým aparátem, abych si to mohl projít (jasněže podle této knihy by to ani nešlo, ale obecně), a intuice neni zde kritériem. Mám však pocit, že pokud k něčemu ve fyzice dosud neexistuje vyprávění takové, aby to vzbudilo fyzikální intuici, ještě to nebylo ani na úrovni nejvyšší vědy zcela dobře nebo úplně uchopeno. Príma, že zde to konečně je. Toho Feynmana jsem výše nezmínil náhodou. Připomínalo mi to jeho způsob vysvětlování a osvětlování (fyzikálního) smyslu toho, proč to popisujeme tak, jak to popisujeme.

Také mě zde oslovil oslňující výklad principu neurčitosti jako něčeho, u čehož můžete nahlédnout nutnost. Často (v jiných odpovídajících textech) je zmiňován jako jakási "danost zvenku". Prostě to tak je a tečka. Ve smyslu "toto je fyzika, v níž žijeme, může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat". Zde ne. Zde můžete projít myšlenkovou cestu a dojít ke svému vlastnímu "filosofickému" závěru, proč to tak je a musí být. Jo.

Souhlasím s před-komentátory, že de Sitterův prostor a tak dále už autor trochu hodil přes palubu a neuvedl jej dostatečně jako látku předchozí (kde jsem vyčítal možnou nudu :-) .. těžko se zavděčit, zdá se).

Holografický princip? Jádro sdělení ... ano. Jen nesmíte zabřednout do dohadování se, zda "to tak je nebo ne" (takové otázky občas vídávám v některých popularizačních textech - zda to má nějaký odpovídající reálný smysl). Přijde vám jako zjevný nesmysl, že bychom byli holografická matrice obrazu prostoru na hranici prostoru sevřeného touto hranicí? Opět čerpejte třeba z těch Feynmanových přednášek. Tato slova, co jsou ve fyzikálních knihách, nebo našich myslích, přeci nejsou "realita". Jsou naše chápání reality. Částice může být vlnou, vlna částicí. Jde jen o "popis" a právě sledované chování. Nemáte -li problém s částicově-vlnovou dualitou, nemějte problém ani s tím, že můžete být zobrazeni jako holografická matrice .. jestliže ano (a to zjevně ano), nejste tím o nic méně reálným fyzikálním a skutečným objektem, než jste byli před tímto zobrazením.

Jediné co mi snad občas vadilo, bylo takové to "americké bombastické", přeexponované vyprávění v superlativech .... Podle mě tato látka by ho nepotřebovala, je fascinující sama o sobě. Pokud je pro někoho látka nepochopitelná, bombastický styl to nezachrání. Za tu bombastičkost a maličkou nevyváženost jemných úvodů ta chybějící hvězdička. I když je to moc, odebrat jednu hvězdičku .. jenže tady je to právě po hvězdičkách kvantováno a na plný počet to neni. Ale budiž, to je styl no. Rozhodně se dá vydržet a v tomto případě nezastírá faktické nedostatky skutečného obsahu, jako tomu někdy může být. Zde je obsah prvotřídní, aspoň ten, co jsem na něj stačil.

Opakuji, na čtení opravdu musíte mít nějaký základ.

6 10.08.2018

Tak za prvé, nemá se to číst jako kniha určená ke čtení, když je to hra, scénář. Kdo se podivuje v komentáři nad tím, že hra je hra, nechť to shlédne na divadle nebo ve filmu.

A to je ono. Mě fascinovalo, jak jednoduše je to psané a kolik to při tom dává prostoru režijní a herecké interpretaci. Jak jsem jako divák závislý na tom, co ti další v tom viděli a cítili a sdělili mi ze sebe a ne z Čapka. Nebo ne tak, aby to tam bylo přímočaře vidět, ačkoliv v mimice, intonaci, nebo filmovém pohledu to tam být vidět má. To neni slabost autora, to je schopnost - že dá prostor.

A ovšem uměl psát i jinak.

6 08.08.2018

První jsem viděl film ... tak dobrý, že ilustrace z něj doprovázely další vydání... Inspirující .. pro mě určující chápání atmosféry, uchvacující mě vizualizací. Pohádka pro děti? No... vlastně trochu moc tíživá na pohádku. Přesto však, přeci jen pohádka. Při pozdější četbě knihy v dospělosti už tedy nebyly myšlenky svobodné. Četl jsem spíš ze zvědavosti a z úcty k předloze. I tak se dalo. Ta hvězdička dolu je ke knize asi nespravedlivá, je to subjektivní, ale kniha je pro mě ve stínu, který svým zrakem plně neprohlédnu.

5 16.06.2019

Nebudu opakovat, co bylo v dobrých komentářích přede mnou (např: kap66).

Pro mě z toho vyčnívá mezi jinými "mapa kočky". :-) Jak trefný poukaz na různé způsoby myšlení se za tim příběhem skrývá.

Vyprávění o absurditách vojenské organizace okolo bomby mi přišly dost jako ze života (ne, na ničem takovém jako bombě jsem já nepracoval, ale ta organizace je asi stejná napříč věky, obory, bez ohledu na strany železné opony).

Příběh o numerické simulaci reakce pomocí hromad stroječků na zpracování děrných štítků .. kouzelné pro někoho, jehož život je spojen s IT ... uff... a tak dál, a tak dál.

Nad rámec knihy - servítky si nebral do posledních dnů s byl to on, kdo demonstroval všem pochopitelným způsobem jeden z výsledků vyšetřování po havárii Challangeru.

Jestli mu někdo vyčítá teatrálnost a sebevyzvedávání? Nu ano ... to je zřejmě "americký způsob" úspěšné sebeprezentace .. shoduje se to s náznaky v textech jiných autorů o něm .. lev salónů ... v tomto případě bylo co vyzvedávat.

5 16.10.2018

Pro mě je to jiná generace, jiné století, Jirásek, styl pro mě nestravitelný. Prokouskával jsem se tím jaksi zarytě, abych to zvládl. To neni asi chyba pana Hemingwaye.. je to možná spíš chrakteristika mé osoby, mého vnímání. Tohle nedávám. Třeba u takové Hrany, tam už jsem se něčeho chytil...

5 08.08.2018

Dobře se vlci dívejte - jsem později párkrát v životě řekl, v určité situaci. Prostě mi to přišlo trefné.

Jako dítěti... Některé části se mi četly těžko a nechápal jsem celkové řazení .. proč je něco připojené k hlavnímu příběhu, jak to k němu patří, proč nemohu přijít na to, jak to k němu patří... Přiřazení schémat zvířatům mi nevadilo .. vždyť by to šlo řadit také do bajek .. celek mě však přiměl číst to víckrát a protože na mě zabíralo závěrečné loučení, zdá se, že prostředí si mě přes všechny těžkosti získalo. Myslim, že do ní ještě jednou nahlédnu, jinýma očima.

4 04.10.2018

Čtena za socíku mi přišla strašně přestřelená. Asi pochopitelně ... zkušenost s tímto typem manipulace davem tu moc nebyla (byla jiná zkušenost s jinou manipulací), na reklamy v rakouské TV jsme se občasně dívali s jistým pobavením a dokonce zájmem. Občasná prorežimně povinná kritika komerčních praktik při přenosech F1 také měla problém chybějící znalosti podstaty. Toť vše z reálných prožitků. Televizní pan Vajíčko jako zástupce reklamního světa v RVHP fakt nemohl dát dostatečný podklad pro chápání, proč ta kniha je, o čem je.

Později jsem si ji párkrát vybavil, při invazi jiného způsobu života. Daň za svobodu ... svoodu je třeba hájit .. i před komerční manipulací a monopolizací.

Přesto však setrvávám v názoru, že knížka byla přestřelená ... toho malthusiánství v ní bylo trochu moc, autoři neodhadli budoucí technologii, která tento koncept shodila pod stůl. Aspoň prozatím. Nicméně ... neměl bych knize vyčítat její záměr. Ta přeexponovanost má svůj důvod, ukázat, co v denodenním shonu a drobném vývoji rok od roku unikne pozornosti. Zdvižený prst má svůj smysl, i když autoři v tom byli trochu extremisti ... stejně jako u 1984 a některých podobných. Omlouvám se, četl jsem to v nepravý čas - a po druhé nemám v plánu. Proto nemohu dát hvězdiček víc.

Tohle je spíš společenské, i když sci-fi to jistě je taky. Opravdovou sci-fi je pak Pohlova povídka Obchodníci s Venuší a na ní návazná sága Gateway... ta povídka nastavením světa i názvem jasně odkazuje na to, co si autor ozkoušel zde... a některé koncepty z těchto návazných děl jsou knihou touto lépe osvětleny.

4 21.09.2018