Pett komentáře u knih

Laskavé vyprávění mi obalilo záložku tou nejvlídnější člověčinou... bylo fajn si nějaký ten moment posedět v té či oné chalupě... tiše přihlížet nekonečné houževnatosti a vesnické pospolitosti arménsky čarovného bytí... aneb... láska nechodí po horách, ale po lidech... a mnohdy ji ani zdánlivě smrtelné lože nezastaví... konejšivá poetika nevšedních všedností mi zanechala příjemně melancholický klid na duši... snad i trochu uchlácholila zoufalou mysl z dnešní tak nějak zrychlené a lidskost pozbývající doby.

13 18.02.2024

Ledové Elenino království mi trochu zapřáhlo záložku... možná z důvodu absence vřelosti a přehršle bezcitné tvrdosti vyprávění to nebyla úplně láska na první začtenou... nicméně... nepříjemně chladná jízlivost vztahu matky a dcery... náročnost bytí chátrajícího nemocného... těžkost žití blízkého pečujícího... kvalita života u obou víceméně na hranici zoufalosti... to vše mi ulpívá na duši a rezonuje mnou ještě teď... dlouho po dočtení... nejde tu o případ... jde tu o nekompromisní pohled na komplikovanost lidské (ne)existence. Ámen!

7 03.02.2024

Větší podivno jsem dlouho nečetla... chvílema mě vyprávění tak strašně moc iritovalo a pak zase dojímalo a pak se zase příběh ocitl na hranici odložení... zmítala mnou nekonečnost pocitů... možná jsem čekala trochu něco jiného... nicméně... zvláštně boží osobitost textu mi uhranula záložku... potřebovala jsem zkrátka být Mikovi po boku až do posledního písmenka... objevit tu citlivě okouzlující pointu a nechat ji v sobě náležitě rezonovat... komplikovaný svět kluků z dětských domovů mi přeci jen trochu zašmodrchal duši... smutné a tak moc lidsky opravdové.

6 27.01.2024

Zajímavá sonda do života řeckých uprchlíků v komunistickém Československu... jen škoda té příběhové zkratkovitosti a tím způsobené možná jakési emoční nedostupnosti... tohle vše bohužel vytlačilo nějaký můj hlubší zájem o všechny zúčastněné... takto silným tématům občas sluší drobná vybroušenost textu, která podtrhne fatálnost popisovaných událostí a zanechá alespoň malý šrám na chlopni... tento trošičku mornštajnovsky nenáročný způsob vyprávění zdál se mi zkrátka v tomto případě poněkud nešťastný... promiňte ;)

20 27.01.2024

Obratně vytříbený styl autorky mi vždy vyčaruje hřejivé pousmání na duši... naprosto miluju její hru se slovy... miluju ty její životní pravdy naservírované v lehce rozmarném kabátku... tentokrát se mi do záložky nejvíc opřela myšlenka ohledně toho, jak moc dětem vědomě ohýbáme skutečnost... mnohdy i v totálních hloupostech... a velmi často úplně zbytečně... každopádně takových společenských nešvarů se ve vyprávění objeví povícero... kvituju správně mířený nejeden dloubanec... a hlavně... hlavně ten mysl burcující závěr!

10 06.01.2024

Čirá esence lidství... zdánlivě příjemně plynoucí příběh jednoho obyčejně neobyčejného muže s uhlím na dlani... naťuknutí hrůzostrašných praktik kruté irské církve ukazuje prstem na bolestnou lhostejnost společnosti... víceméně tak moc nadčasová myšlenka... riskovat vše či raději zbaběle zavřít oči před utrpením jiných... kde bychom byli, kdyby bylo na světě více odvahy konat dobro a tak nějak zkrátka být dobrým člověkem... závěrečná scéna v sobě má obrovskou sílu... snad jen... díky za tak skvostnou literárně komorní maličkost.
A ta okouzlující obálka? Ta je už jen pomyslnou špičkou na vánočním stromečku.

17 05.01.2024

Sicilské ztráty a nálezy naplněné tou nejryzejší lidskostí... hledání sebe sama v nemilosrdném víru očekávání ostatních... duše zahlcená smutkem a nespokojeností... duše toužící po své vlastní svobodě... Anna a Severin... oni dva spolu a přesto každý tak moc sám... lásku zkrátka rozumem nevykřešeš... ženská versus mužská optika společného bytí... prostě život... nicméně... i tak se vyprávěním line taková zvláštní aura smíření a vlídnosti... možná i určitého zpomalení a zamyšlení se nad svým vlastním vnitřním světem.

9 05.01.2024

Miluju poselství ukryté v tomto mimořádně skvostném žlutém kabátku... vyprávění plné křehkosti bezelstného dětského bytí... kolik jen si toho děti nakládají do svých životních chlebníků... jak moc dokážou vinit samy sebe z nešťastných přešlapů svých rodičů... jak moc tahle vina sžírá jejich duši a následně je stahuje hluboko ke dnu... právě proto je tolik třeba mluvit... vždy a o všem... jakýsi temnější ráz příběhu zde nenásilně tříští laskavost a pochopení... někdy zkrátka láska i žraloky přenáší... veliké díky za tak chytrá a vlídně uchopená témata pro mladší čtenáře... i ty malé bytosti v nás větších ;)

11 09.12.2023

Život zachycený nemilosrdným okem fotoaparátu... nemilosrdným okem jedné ze čtyř kamarádek... podobně jako v Pastvě pro oči nám jsou fragmenty vyprávění servírovány formou výstavy fotografií... snímek po snímku si pak skládáme svůj vlastní obrázek o nelehkém gruzínském bytí... o přátelství, lásce i kruté nenávisti.
Chvílema mi tedy ty jejich vztahové peripetie cuchaly cévku a úplné nadšení mi tentokrát záložku neochromilo... nicméně... vzhledem k mnoha vrstvám příběhu se mi nakonec tahle silná ženská čtyřka přeci jen zavrtala hluboko pod kůži... možná i pro ten brilantní dar slova, který je zkrátka stále značně návykový.

11 29.11.2023

Hrůzně znepokojivé nahlédnutí do mysli další jedné totalitou zpustošené bytosti... bytosti, která dala pojmu "oběť režimu" zase trochu jiný rozměr... veliké díky za tak moc intenzivní vykřičník čeho všeho je nemocný svět stále ještě schopen... mašinérie nekonečné krutosti... to snad ani mozek normálního smrtelníka hovícího si v pohodlí svobodného gauče nemůže nikdy pochopit... NICMÉNĚ... zvláštně volená slova... občasná zmatečnost textu... je mi líto, ale tohle všechno bohužel narušovalo moji pozornost, kterou by si tenhle příběh úplně nejvíc zasloužil... škoda!

9 27.11.2023

Začínala jsem mít už trochu těžkou záložku po vší té neutěšené temnotě... takže tuhle partu božanů jsem teď potřebovala snad víc než Lucy konec světa nebo Talia svůj vysněný rýč... naprostá a absolutní zamilovanost... nešlo se přestat culit nad tou dětskou bezelstnou přímočarostí... láskyplná vlídnost kontra lidská malost... společnost zalknutá předsudky... jinakost obalená opravdovostí a láskou... výjimečnost každého jednoho z nich... výjimečnost každého jednoho z nás... tohle vyprávění mi zkrátka tak moc načechralo duši. Miluju a děkuju!

13 24.11.2023

Srpnová symfonie bolesti... jak jednoduše dokážeme ztratit sami sebe a stát se cílem predátorského manipulátora... jak moc o sobě pochybujeme... jak moc si potřebujeme dokazovat svou moc a nadřazenost... jak moc z důvodu svojí vlastní nedostatečnosti dokážeme ublížit... zase jeden příběh z cyklu "děkujeme, rodičové!"... a sakra znepokojivý příběh... nejednou dost nepříjemně zabrnkal i na moje vlastní bytí... navíc jeden obrovský vykřičník... kolik jen takových osudů okolo nás tiše křičí o pomoc a my je přehlížíme z našeho pečlivě střeženého písečku... alarmující... tak moc alarmující a smutné!
Na závěr snad jen... buďme víc vnímaví a milujme svoje děti... bezpodmínečně, prosím!

12 04.11.2023

Miluju hudební emoce... a v tomto podání absolutně geniální nápad... každá jedna písnička tam má svoje místo a dokonale podtrhuje děj... zároveň vás přinutí zpomalit a příběh si prožít až do poslední ožmoulané záložky... určitě si poslechněte... naprosto skvělá záležitost! Navíc... i přes hutnost témat mě nedusila těžká duchna beznaděje... což jsem vlastně tentokrát velmi ocenila a potřebovala jsem s nimi být téměř nonstop... hltala jsem každý jejich osudový okamžik a tolik jim přála už klid na duši... to nutkání zabalit ty dva do deky a udělat jim pořádně sladký kakajíčko... nejvíc prostě!

9 04.11.2023

Půjdu s tebou... zašeptala mi zlověstně bezútěšná temnota do záložky a zahalila moji mysl svojí zasmušilostí... nechala jsem se nakonec tou ponurou atmosférou zcela pohltit a to díky tak moc čarokrásně dokonalému umu slova... to byla totiž čirá radost pobývat mezi těmi takřka až básnickými řádky... což je vlastně největší paradox vzhledem k obrovské tíze příběhu... jelikož mi zároveň některé momenty vypalovaly díru do duše... syrové a velmi intenzivní to bylo!

10 04.11.2023

Mrazivé vyprávění o blízké budoucnosti... jenže... život přemožený strachem... bujení nenávisti v otráveném podhoubí zmanipulované společnosti... násilím vynucovaná občanská poslušnost... opravdu se zde bavíme o blízké budoucnosti? Děsí mě a bolí, jak aktuálně tohle všechno zní... v souvislosti s děním všude okolo nás... už jen proto mi nebylo mezi řádky vůbec příjemně... kolik jen takových Ptáčků je teď momentálně na světě... díky za takové příběhy, které udržují naše záložky ve střehu... je jich zkrátka čím dál víc třeba... bohužel!

11 03.11.2023

Válka... válka dělá z chlapců vyděšené muže a z malolidí aka rádoby chlapáků ty nejkrutější zrůdy... trvalo mi bohužel až hanebně dlouho ponořit se do životů všech zúčastněných... možná jsem se i maličko utopila v počátečním pocitu zahlcení... nicméně pak přišel ten nejbrutálnější bod zlomu... moment, který mi svou silou bez pardonu rozdrtil duši... v tu chvíli mnou nedopochopené fragmenty do sebe zapadly a mě pohltila úzkost, jaký dokáže být svět někdy fakt hnusný místo... tenhle boží dar slova vám zkrátka nedovolí nad zmíněnými osudy jen tak mávnout rukou a jít zas o záložku dál.

12 02.11.2023

Čarovná medicína pro každou usouženou duši... nebyla jsem tam... neudělala jsem dost... možná jsem mohla... aneb tíživé obtěžkání mysli vinou ze smrti milovaného člověka... taková ta bolestná hra na "co by kdyby"... laskavé vyprávění, které mě s kouzelným jemnocitem provedlo mými vlastními smutky a odpuštěním... přeci jen... komu z nás by neulevil alespoň jeden takový smířlivý telefonát z místa tam za duhou... tenhle nenápadný krámek je zkrátka fantazie sama.

12 01.11.2023

Jako chronický dočítač jsem měla trochu sevřenou záložku z uchopení takového osudu... přeci jen počet stran zdá se téměř nekonečno... jenže... Růže pro Algernon je moje srdcová záležitost, takže neotevřít chlopeň "novému" Keyesovo příběhu by byl neodpustitelný hřích!
A už od prvních stránek jsem věděla, že tohle vyprávění bude opět neobyčejný zážitek... ukrývá v sobě tolik témat k sáhodlouhým diskuzím... sám život ve svém neskonale bolestném zmaru... jak ničivý dopad na lidskou mysl dokáže mít surově pošlapané dětství... a lze vůbec vyváznout z Billyho hlavy nerozervaná na kusy? Lynč nebo soucit... to je totiž to, oč tu běží... mistrovsky odvyprávěno!
Každopádně úplně nejvíc z duše mi mluví komentář Terezy níže- díky za něj, protože snad poprvé někdo vyjádřil moje pocity do posledního rozpolceného písmenka.

8 18.10.2023

Nesnesitelná těžkost vietnamského bytí... soused sousedovi katem... člověk člověku osudem... i přes notnou dávku nelidské krutosti mi záložku obalila taková zvláštní hřejivá lidskost... možná díky všeobjímající houževnatosti Dieu Lan a její moudré mysli... možná díky její rozhodnosti a ženské síle... možná zkrátka jen díky její nezlomné lásce k rodině... v kontrastu toho všeho na mě pak bohužel tenká červená linie Huong působila až otravně a tak trochu povrchně... NICMÉNĚ... ta téměř až hmatatelná pokora na závěr mi rozprášila duši.

17 21.09.2023

Malé modré autíčko... jedno takové má můj syn... jedno z nejoblíbenějších! O to víc moje zoufalá chlopeň prosila ty zrůdy o slitování... vztek a obrovský smutek mi zahalily duši... nebránila jsem se... frustrace z čirého zla lidské masy zdá se být nekonečná... nejpokornější díky za tak sakra bolavý dloubanec do záložky... je třeba stále dokola každému jednomu z nás... navíc... bravurně česky odvyprávěno!
Prosím čtěme i takové příběhy a neschovávejme před nimi hlavu do pohodlí svých vyvoněných polštářů... už jen kvůli všem těm ztraceným duším, co si bohužel tenkrát vytáhly nemilosrdného rudého Klementa.

24 19.09.2023