petrarka72
komentáře u knih
Zloduch Petříček: Strašidelná historie ze 13. století
Christian Heinrich Spiess
Bavilo mě to - tu více, tu méňě. Původně čteno kvůli autorovi - divadelníkovi, který se přinejmenším otřel o západní Čechy tím, že napsal román o Hansi Heilingovi. (Ten u nás zatím nevyšel a nutně ho potřebuji.) Zloduch Petříček je litetatura triviální v pravém slova smyslu: příběh nadpřirozený, s typizovanými postavami, množstvím klišé a nekonečnem odboček, návratů a moralistních vložek. Jenomže taky napínavý, barevný a se zábavnými komentáři, včetně závěrečného trojího vysvětlení, jak si tuhle rozkošnickou faustiádu o morálním sešupu jednoho rytíře a jeho našeptávači vykládat.
Sudetenlove
Filip Raif
Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...
Labyrint nedokončených setkání
František Tichý
Foglarovská inspirace je evidentní - v dobrém i zlém - ale příběh je odvyprávěn přehledně a vcelku poutavě. A témata oběti a sexuální odlišnosti plus tradiční klučičí vzájemnosti čím dál důležitější.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Kouzelné. Nutně potřebuji asistenta, ktetý o mně jednou v tomto duchu napíše. A nebude brát jako hendicap, že jsem nenapsala téměř stovku románů, jeden lepší než druhý. Třeba by mu stačilo, že jsem je přečetla a s obdivem je ve své knihovně hýčkám...? :-) A teď vážně - o Terrym se dozvíte maximum z pohledu člověka, který s ním sdílel všední spisovatelské dny (i když to vypadá, že žádné takové nebyly, všechno bylo dobrodružství - pro toho, kdo je tak chtěl vnímat), nevšední osobní záliby (elektrokutilství mě několikrát rozesmálo), dny růžové (když se začalo dařit) i ty ošklivé (praktické prostředky boje s Alzheimerem byly obdivuhodné). Mimo jiné je Rob skvělý jako člověk umějící Terryho snášet, když je, ústy jeho ženy Lyn, "trošičku rozmrzelý" (chválabohu - vztek byl, podle Neila Gaimana, Terryho hnací motor). Líčí i jednání s agenty, redaktory, filmaři, péči o orchideje a želvy, PC hry a zádrhele kolem jednotlivých příběhů. A v ránci možností nespoileruje! Takže úkol pro bezprostřední budoucnost - přečíst Stratu a Temnou stranu slunce - a znovu zkusit Dlouhou zemi... Mimochodem - s tou knihovnou jsem to trochu přehnala - moje pratchettovská sbírka je uložena v šatní skříni v polici na klobouky... :-)
Poslední průvodce Prahou
Ivan Diviš
S rozkoší přelouskáno na cestě mezi Prahou a Karlovými Vary. Dva pábitelé, čtyřicátníci na útěku před Rusem, vzpomínají v exilovém Mnichově na dětství a mládí, zkrátka dobu "před". Skrze abecedně řazená hesla líčí Prahu prvorepublkovou, válečnou, popřevratovou, padesátkovou, vždy jaksi ztracenou, s půvabem starých časů a následně komunisty pošpiněnou. Se smutkem, nostalgií, úsměvem, úšklebkem. Rozmáchle, věcně, stručně. A je to skvostné čtení...
V jakýchsi reklamních tiskopisech Kulíkovy firmy: "Kam sahá pánská punčocha? - Až se. - Kam sahá dámská punčocha? - Ta až sem! - A kam sahá domácí přítel? - Ten sahá po šálku té dobré Kulíkovy kávy!" (Meinl, Kulík, lahůdkářství, s. 114)
"A každý stárnoucí národ má takové místo a kolem něho se asociativně stře podobný vějíř psychfenoménů, jejichž společný jmenovatel je iracionalita a nedospělost. Čím je národ starší, tím je ono místo nedospělejší, jako by hledalo po vlastním těle pubertu bez jásotu, který k ní rovněž patří." (Strahov - Masarykův stadion, s. 185)
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Darcy Coates vykazuje jisté známky grafomanie - své duchařské příběhy seká jako cvičky - ale zřejmě má dobré redaktory: pro mne se stala synonymem odpočinku. Chci-li něco lehkého, co přečtu rychle, nezapotím se u toho, zároveň to unese formát e-knihy a ještě mě to bude vcelku bavit, sáhnu po ní. Pravda, top je pro mne stále Kořist (to jsem se fakt bála), ale tenhle prequel také slibuje mnohé.
Tchyně nemá jazyk
Kateřina Rudčenková
Jedenáct jednohubek, každá pro úsměv. A vyzývající ke čtení nahlas. Zkuste to třeba se Zimou s Williamem - pobavíte se dvojnásobně.
Všechen můj hněv
Sabaa Tahir
Strhující. Tolik bolesti, tolik bezmoci, tolik poztrácené naděje - ale jak říká jedna z postav, byť bez zavýsknutí a šťastného "véčka": "Přežili jsme." Protože - mimo jiné - odpuštění.
Lidi od kolotoče
Kamila Hladká
Pestrobarevnej svět, plný svérázných typů, které spojuje láska k atrakcím, k rodině, ke svobodě. Romance pro křídlovku na několik způsobů, se vší láskou, dřinou, odpovědností, vzájemností, vlastními pravidly i smrtí. A proměny toho světa a jeho různorodost, a nezachytitelnost, samozřejmě... Po Hornických vdovách opět atraktivní téma Kamily Hladké, tentokrát ve spolupráci s Markétou Skočovskou, která o světských dost ví.
Truchlivý Bůh
Jiří Kratochvil
Vynikající čtení! Uživatelka Rihatama všechno řekla za mne... Variace na Kunderu jen do jisté míry - zde čtivější a nejednoznačnější, tolik nedávající na odiv autorovu výjimečnost (poslední věta boží!); Borghes také jen do jisté míry - v devadesátkách tento autor v Brně "frčel" (dokonce byl součástí přijímaček na neJmenovAnou Múzickou školU), ale bloudění v labyrintech včetně vlastní duše má rafinovanější a neprůhlednější... Od viselce k viselci. Od rodinného klanu ke gangu. Od undergroundu do podzemí. Od vůle neušpinit si ruce k touze po svobodě. Zkrátka bílovický knihovník, adept na Dušičku a (novo)manžel zevnitř i zvenčí, uprostřed hry, které nerozumí... Tohle ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Včetně konce, který jsem vnímala jako přirozený, i když mi není úplně jasný. (Ale ten obraz, jak sedí před maringotkou a kouká do mlhy, je skvělý.)
Rudá pyramida
Rick Riordan
Vcelku zklamání. Edukace o egyptských bozích vcelku funguje, ale akčnost za každou cenu se rychle přejí, stejně jako sourozenecké škorpení. Navíc tam není tolik tajemství, aby mne to zlákalo na další díly. Nicméně - vždycky Bastet!
Kdyby se slunce nevrátilo
Charles-Ferdinand Ramuz
Paráda. I když - nečte se to lehce. Neokázalý příběh o čekání na konec světa střídá podmanivé pasáže, v nichž příroda žije, se situacemi vynořujícími se jakoby z mlhy a zachycujícími lidské reakce na čas ubíhající směrem k nejistotě. Zapalme lampu, propijme poslední pole, shromážděme zásoby, ožeňme se, vyjděme na horu... Prostě udělejme cokoliv, než prorok odejde a prororoctví si vezme s sebou.
Zimní hrob
Peter May
Funguje to. Drsná škola v klimaticko krizové době. Detektiv Brodie s vědomím konečnosti několik desetiletí po sebevraždě manželky, a mordy, co se řeší sice se snovými technologiemi, ale hlavně s vypětím všech psychických i fyzických sil.
Před sebou neutečeš
John Boyne
Nepodceňujme staré dámy! Tahle vážně není Missis Sympatie, ale žije bohatý život a s pocitem viny (oprávněným? zbytečným? kdo to posoudí?) zachází většinou vědomě a ku prospěchu světa. Znalost Chlapce v pruhovaném pyžamu není nezbytná, ale násobí požitek z četby. A nenápadná úvaha, co z člověka dělá zrůdu, nakolik je možné se samostatně rozhodovat a co lze překonat a co už ne, je propletená se silným příběhem.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
I kdyby J. K. Rowlingová převyprávěla návod na vyplnění daňového přiznání nebo sestavení skříňky z IKEA, stálo by čtení za to. Cormoran a Robin jsou k tomu výborní průvodci po imaginárních 100 radách, jak nereagovat na přitažlivý protějšek. Černočerné srdce by mě asi bavilo, protagonisty si umím dost dobře představit (od Hartyho po okrajové postavy, a třeba hrobník cestující časem v rakvi je boží) a nenávistná prostředí v několika podobách, od neonacistického přes narušené rodiny a pedofilní komunity po troll space, jsou vystižena přesně. Jo! A taky je to napínavé, protože krimithriller... Prostě spokojenost.
Nic
Janne Teller
Takové střepy Pána much a Betonové zahrady, promíchané s Nadaným žákem a tmelené Cizincem. Prostě zpráva o vstupu do dospělosti, ve které NIC (ne)čeká. Bavilo mě to velmi. Skoro jako by to mělo význam.
Vodník
Tereza Bartošová
V rámci žábru vcelku povedená záležitost. Prostředí přesné a s atmosférou, postavy zapamatovatelné, motivace pochopitelné.
Kočičí král
Pavel Šrut
Převyprávěné ostrovní pohádky. Napsáno s fortelem, s citem pro styl a pointu. Bozhan German by měla radost (a veršované vložky neuměla tak hezky). Ovšem co mne to napadlo, kombinovat četbu Kočičího krále s Farmou zvířat... :-)