petrarka72 komentáře u knih
Vynikající. Osobní bilance, nemilosrdné prokutávání se k pravdě o sobě samé, přiznání i slepých uliček hledání, které jsou ale propojeny kanalizací vnitřních běsíků a běsů. Touha po porozumění nejen sobě, ale i protějšku a snaha pojmenovat, co rozděluje a co spojuje. A nevejde se tenhle komix do žádných škatulek, vzpírá se mimo jiné zařazení do feministického šuplíčku, což je skvělé... Kresba výborná, scénář podmanivý. Prostě srdcovka.
To byla jízda! Magnesia Litera za žánrovku zcela na místě. Nevědět do poloviny příběhu, co a jestli vůbec něco se vlastně stalo? Paráda! A lockdown jako kulisa pro temný příběh přesný. Betyna a Tamara mi sice chvílemi splývaly (totožný jazyk), ale stejně jsem jim fandila. Stejně jako jejich dětem.
Pro ty, kdo znají dobře Macbetha. Příběh, který přenáší pozornost jinam. Tři sudičky - čarodějky - soudné sestry Klota, Morta a Lesis a jejich hra. Kresba výborná, scénář o poznání méně. Ale jako kuriozita ok.
Po šesti letech nová sbírka, byť často se známými kousky. A mezi hrstičkami hlušiny leccos vtipného a tu a tam zázračného.
Krajina dětství a dospívání a zrození zla na malém městě. Psáno jako true crime. Pohled autora a "objektivní" vyšetřování se dobře doplňuje, navíc osobní zaujetí pro věc a prolínání s běžným životem funguje. Příjemné překvapení z klávesnice přítele Stephena Kinga.
Jana je svéráz, její bratr jakbysmet, o většině obyvatel vesnice na konci světa nemluvě. Skvěle popsaná depresivní atmosféra, včetně klaustrofobie z toho, jak vám každý vidí do talíře a myslí si, že vás zná... A naděje se, chválabohu, časem vyloupne.
Ultračtivé. Tenistka Carrie Soto je v 37 letech zpět a chce obhájit rekord, který jí proklouzává mezi prsty. Po boku má otce a trenéra Javiera "Jaguára" a občas i někoho jiného. A po letech se pokouší naučit neděsit prohry, smířit První a Druhé já a hru si jen tak užívat. A pustit si občas lidi k srdci a tělu... Přečteno za dva dny a byla to zábava. A způsob, jakým autorka propojuje všechny své knihy, mě vysloveně baví...
Veliká pohoda na hranici dojetí a smíchu. To je přesně to, co jsem právě teď potřebovala.
... a čtenářská výzva letos pokořena podruhé. :-)
Paměť národa s respektem podporuji. Dělá spoustu užitečné práce, vydávání faktografických knih s osvětovou příchutí je jen špičkou ledovce. Tady jsou propojeny osobní příběhy nefalšovaných hrdinů (bratři Klečkovi, Milan Paumer, Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský z těch známějších) s encyklopedicky zpracovanými informacemi o paravýsadcích za okupace (neboť nebyl jen Silver A), deklaracích české šlechty ve válečných letech (protože i to byli, slovy mé tchyně, "naši", ať měli jakoukoli národnost), litetatuře zabývající se Mašíny atd. Je to informačně nabité, je to věcné, je to dobré.
(SPOILER) Skvělé a obtížné čtení. Román napsaný v roce 1951, který byl nakladateli odmítnut pro kontroverznost tématu. Nalezen po autorově smrti v pozůstalosti, v roce 2016 vydán v Německu, poté převeden do několika dalších jazyků. Český překlad je skvělý. Cesta asistenta Prosky z vlaku, který má hlídat a ve kterém se seznámí s Wandou převážející popel vlastního bratra, po dopis sestře - omluvu za zabití jejího muže - přes zběhnutí z wehrmachtu a přechod na druhou stranu. Je líčena přes všednodenní zážitky vykořeněného člověka, který si nemůže být jist ničím, a už vůbec ne správností svého jednání. Protože která strana je "ta pravá"? Krásný jazyk, množství metafor, líčení krajiny jako odrazu duše a skvělé dialogy. Všichni jsme "stara ščuka"...
Jako dítěti mi tahle knížka hodně nesedla, řekla bych, že teď mě bavila o poznání více. Svět zvířátek kolem jedné řeky je poetický a ironický zároveň. Chtělo by se napsat "chudák Žabža" - ale měl štěstí na kamarády. Každý jsme holt nějaký... A pro milovníky Pratchetta je tahle knížka povinnost, mistr přiznal prostřednictvím svého životopisu její inspirativnost.
Silný příběh o touze zachraňovat (cizí) duše a ceně, kterou za to platíte. Také o rodině, autenticitě, pocitu viny a příležitostech, které člověk nevidí. Stylově autor připomíná Juliana Barnese. A Micheál, Áine a Saoirse jsou skvělými průvodci po temnotě, kterou si nezasloužili.
Jako teplá vana, příjemné. A leccos mi to připomnělo. :-)
V rámci žánru velmi slušná práce. Většinou je čtivost závislá na osobnostech vyšetřovatelů - a tady jsou osobní příběhy Madison a Natea hodně silné. A psychologické hry, kdo je vrah či ztělesněné zlo, fungují.
Informace o slezském městě a jeho kolísání mezi německou a polskou identitou jsou fajn, století zvratů na jednotlivých postavách taky... Ale pořád jsem čekala na důvod, proč se Tomkovi děje, co se mu děje, respektive co z jeho přesunů v čase vyplyne (a že možnosti by byly!), a přesně tohle bohužel zůstává v banální rovině YA... Čte se to rychle, ale zázrak nečekejte: autor sice píše o tom, že "nevíme dne ni hodiny", ale jeho moralizování, vyplývající právě z toho, že ví, jak 20. století proběhlo a která strana je v tom kterém období ta "správná", je tu a tam nesnesitelné.
Bavilo mě to - tu více, tu méňě. Původně čteno kvůli autorovi - divadelníkovi, který se přinejmenším otřel o západní Čechy tím, že napsal román o Hansi Heilingovi. (Ten u nás zatím nevyšel a nutně ho potřebuji.) Zloduch Petříček je litetatura triviální v pravém slova smyslu: příběh nadpřirozený, s typizovanými postavami, množstvím klišé a nekonečnem odboček, návratů a moralistních vložek. Jenomže taky napínavý, barevný a se zábavnými komentáři, včetně závěrečného trojího vysvětlení, jak si tuhle rozkošnickou faustiádu o morálním sešupu jednoho rytíře a jeho našeptávači vykládat.
Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.
Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.
Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...
Foglarovská inspirace je evidentní - v dobrém i zlém - ale příběh je odvyprávěn přehledně a vcelku poutavě. A témata oběti a sexuální odlišnosti plus tradiční klučičí vzájemnosti čím dál důležitější.