Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl

Já jsem z toho tak smutná. Zemřelo tolik odvážných a hlavně nevinných lidí, kteří byli kolikrát režimem donuceni k tomu nejhoršímu činu. Nesmíme na ně nikdy zapomenout.

Osm příběhů z padesátých let o těch, kteří se nesmířili s komunistickou diktaturou a postavili se tomuto odpornému režimu a bohužel za to zaplatili cenu nejvyšší na poslední zastávce v Brně na Cejlu. Skvělá kniha, která by měla sloužit jako podklad ve školách, aby se všichni dozvěděli co byli komunisti zač a jak ničili celé rodiny a jejich osudy. Jména Leopolda Doležela, Františka Dvořáka či Jaromíra Vrby a mnohých dalších by neměly být nikdy zapomenuty. Tato kniha je hodně depresivní a smutná, připomíná svědomí tohoto národa, který v padesátých letech zvolil do čela státu komunisty, který poté rozpoutali vůči vlastním občanům tyranii. Připomínejme si co jsou zač a nevěřme, že i ti dnešní nejsou jako byli ti oni.

Je dobré si připomínat tyto ohavnosti, které se ještě v ne tak dávných dobách děly v naší zemi pod taktovkou bezohledných dutých hlav a přisluhovačů minulého režimu, aby člověk nezapomněl, že žít svobodně a se svým názorem nemusí být vždy samozřejmostí. Člověka mrazí při poslechu příběhů obětí komunistické zvůle a o to hůř mu je, když si uvědomí, kam se řítíme pod tlakem superkorektního světa, kde už si zase musí každý dávat pozor na to, co si myslí a říká. Děkuji autorům za tuto přínosnou a bolestivou knihu. Čest památce všech, kteří se stali oběťmi nejenom komunistického režimu.

Knih ohledně holokaustu bylo již napsáno poměrně dost, zatímco literatury, která by se zaměřovala na temné stránky období komunistického režimu v Československu, mi stále přijde zoufale málo. Všemi deseti tedy vítám knihy, jako je tato, které dokumentují konkrétní historické události, ale také otevírají otázky týkající se spravedlnosti, lidských práv a morálních hodnot.

Kromě samotných politických procesů jsou tu přiblíženy i podmínky věznění, osobní životy jednotlivých postav a dilemata, kterým čelili obvinění a jejich blízcí. Ačkoliv mi jejich jednání přišlo často lehkovážné a možná i naivní, z dnešního pohledu není možné (a ani vhodné) soudit. Pravděpodobně nečekali, čeho všeho bude režim schopný.

Jinak tu podle mě Navara i Kasáček odvedli naprosto skvělou práci, jelikož zkombinovali historické zkoumání s osobními svědectvími, aniž by čtenáře příliš zatížili komplikovanými větnými skladbami. Díky tomu se lze dobře soustředit na fakta.

Jelikož jde o literaturu faktu, tak hodnocení beru jinak. Není to kniha z které bych byl nadšený, kdy by mě bavil děj. Ale totalita kombinovaná s fanatismem je šílená a ještě šílenější co si lidé dokáží dělat. A je jedno zda je to komunismus, islám nebo ekologie. Výsledek je vždy stejný. A proto mi přijde důležité si tyto reálné příběhy připomenout ...

Připomínání komunistických obludností není nikdy dost. Odporný režim.
Tyto příběhy podané možná až příliš stručně, jinak výborné.

My z dnešní perspektivy si můžeme říkat, že popravení nebyli dostatečně obezřetní, možná brali své odbojové činnosti na lehkou váhu, ale kdo mohl čekat tak urputný postup příznivců minulého režimu? Pronásledování a odpor vůči jakémukoli jinému názoru, než byl ten povolený bych asi i pochopila, i oni jednali ve jménu svého přesvědčení, ale všechny ty nástrahy, intriky a lži pochopit nedokážu. Přála bych si v podobné situaci jako popisování hrdinové bojovat a nevzdat se, možná si ani neuvědomovali, co vše se jim může stát. Kniha byla poutavá, a i když se příběhy v mnohém podobaly, každý měl své odlišnosti, každý z popravených byl něčím výjimečný. Pamatujme si takové příběhy a nikdy nezapomínejme.

Příběhy jsou si vlastně podobné, někdy se objevuje překvapivá naivita hrdinů, často svou roli sehrála náhoda, ale nikdo z nich už nedostal šanci na záchranu.
A rodiny s poslední nadějí zbytečně sepisovaly žádosti o milost...

Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.

(SPOILER) Od Navary a Kasáčka jsem kromě práce o faráři Drbolovi četl všechny knihy. Líbily se mi všechny, mezi nejlepší z nich patří právě kniha Gottwaldovy oprátky – poslední adresa Cejl. Většina z mužů, kteří byli v letech 1949–1952 popraveni v Brně na Cejlu, se zapojila nejen do protikomunistického, nýbrž také do protinacistického odboje. O všech případech jsem již něco četl nebo viděl už v minulosti, ale Navara s Kasáčkem přinesli i nové informace. Moc se mi nelíbila úvaha autorů v případě Bohumila Sixty, který v listopadu 1950 zastřelil dva příslušníky Státní bezpečnosti. Myslím si, že nemůže být žádných pochyb o jeho účasti v tomto případu (Kdo jiný by tajné policisty zastřelil?). Je jediným Čechem, který usmrtil více než jednoho "estébáka". Nejvíce nového jsem se dozvěděl v kauze "Křižan, Boháč" a v případě Rudolfa Pohla, jenž žil po válce v Pustiměři.

10 lidských osudů, které mají jednu společnou věc. Zprotivili se komunistické moci a za to zaplatili nejvyšší cenu - vlastní život. Velice emotivní kniha plná bolesti, utrpení a smrti,