Komentáře knihy Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl

Přidat komentář

zsykorova
07.01.2025

Já jsem z toho tak smutná. Zemřelo tolik odvážných a hlavně nevinných lidí, kteří byli kolikrát režimem donuceni k tomu nejhoršímu činu. Nesmíme na ně nikdy zapomenout.

n.ezn.amy
07.09.2024

Osm příběhů z padesátých let o těch, kteří se nesmířili s komunistickou diktaturou a postavili se tomuto odpornému režimu a bohužel za to zaplatili cenu nejvyšší na poslední zastávce v Brně na Cejlu. Skvělá kniha, která by měla sloužit jako podklad ve školách, aby se všichni dozvěděli co byli komunisti zač a jak ničili celé rodiny a jejich osudy. Jména Leopolda Doležela, Františka Dvořáka či Jaromíra Vrby a mnohých dalších by neměly být nikdy zapomenuty. Tato kniha je hodně depresivní a smutná, připomíná svědomí tohoto národa, který v padesátých letech zvolil do čela státu komunisty, který poté rozpoutali vůči vlastním občanům tyranii. Připomínejme si co jsou zač a nevěřme, že i ti dnešní nejsou jako byli ti oni.


666Jitka
11.08.2024

Je dobré si připomínat tyto ohavnosti, které se ještě v ne tak dávných dobách děly v naší zemi pod taktovkou bezohledných dutých hlav a přisluhovačů minulého režimu, aby člověk nezapomněl, že žít svobodně a se svým názorem nemusí být vždy samozřejmostí. Člověka mrazí při poslechu příběhů obětí komunistické zvůle a o to hůř mu je, když si uvědomí, kam se řítíme pod tlakem superkorektního světa, kde už si zase musí každý dávat pozor na to, co si myslí a říká. Děkuji autorům za tuto přínosnou a bolestivou knihu. Čest památce všech, kteří se stali oběťmi nejenom komunistického režimu.

dasa6360
23.07.2024

Knih ohledně holokaustu bylo již napsáno poměrně dost, zatímco literatury, která by se zaměřovala na temné stránky období komunistického režimu v Československu, mi stále přijde zoufale málo. Všemi deseti tedy vítám knihy, jako je tato, které dokumentují konkrétní historické události, ale také otevírají otázky týkající se spravedlnosti, lidských práv a morálních hodnot.

Kromě samotných politických procesů jsou tu přiblíženy i podmínky věznění, osobní životy jednotlivých postav a dilemata, kterým čelili obvinění a jejich blízcí. Ačkoliv mi jejich jednání přišlo často lehkovážné a možná i naivní, z dnešního pohledu není možné (a ani vhodné) soudit. Pravděpodobně nečekali, čeho všeho bude režim schopný.

Jinak tu podle mě Navara i Kasáček odvedli naprosto skvělou práci, jelikož zkombinovali historické zkoumání s osobními svědectvími, aniž by čtenáře příliš zatížili komplikovanými větnými skladbami. Díky tomu se lze dobře soustředit na fakta.

ondrej0119
23.07.2024

Jelikož jde o literaturu faktu, tak hodnocení beru jinak. Není to kniha z které bych byl nadšený, kdy by mě bavil děj. Ale totalita kombinovaná s fanatismem je šílená a ještě šílenější co si lidé dokáží dělat. A je jedno zda je to komunismus, islám nebo ekologie. Výsledek je vždy stejný. A proto mi přijde důležité si tyto reálné příběhy připomenout ...

Crimble
19.07.2024

Připomínání komunistických obludností není nikdy dost. Odporný režim.
Tyto příběhy podané možná až příliš stručně, jinak výborné.

Karolína18
10.07.2024

My z dnešní perspektivy si můžeme říkat, že popravení nebyli dostatečně obezřetní, možná brali své odbojové činnosti na lehkou váhu, ale kdo mohl čekat tak urputný postup příznivců minulého režimu? Pronásledování a odpor vůči jakémukoli jinému názoru, než byl ten povolený bych asi i pochopila, i oni jednali ve jménu svého přesvědčení, ale všechny ty nástrahy, intriky a lži pochopit nedokážu. Přála bych si v podobné situaci jako popisování hrdinové bojovat a nevzdat se, možná si ani neuvědomovali, co vše se jim může stát. Kniha byla poutavá, a i když se příběhy v mnohém podobaly, každý měl své odlišnosti, každý z popravených byl něčím výjimečný. Pamatujme si takové příběhy a nikdy nezapomínejme.

kob
08.07.2024
kob

Příběhy jsou si vlastně podobné, někdy se objevuje překvapivá naivita hrdinů, často svou roli sehrála náhoda, ale nikdo z nich už nedostal šanci na záchranu.
A rodiny s poslední nadějí zbytečně sepisovaly žádosti o milost...

petrarka72
26.03.2024

Čtení na slzu a k naštvání. Zejména zneužití schizofrenního Bohumila Sixty patří mezi ultrahnus speciálního druhu.

Kakho-Oto
26.11.2023

(SPOILER) Od Navary a Kasáčka jsem kromě práce o faráři Drbolovi četl všechny knihy. Líbily se mi všechny, mezi nejlepší z nich patří právě kniha Gottwaldovy oprátky – poslední adresa Cejl. Většina z mužů, kteří byli v letech 1949–1952 popraveni v Brně na Cejlu, se zapojila nejen do protikomunistického, nýbrž také do protinacistického odboje. O všech případech jsem již něco četl nebo viděl už v minulosti, ale Navara s Kasáčkem přinesli i nové informace. Moc se mi nelíbila úvaha autorů v případě Bohumila Sixty, který v listopadu 1950 zastřelil dva příslušníky Státní bezpečnosti. Myslím si, že nemůže být žádných pochyb o jeho účasti v tomto případu (Kdo jiný by tajné policisty zastřelil?). Je jediným Čechem, který usmrtil více než jednoho "estébáka". Nejvíce nového jsem se dozvěděl v kauze "Křižan, Boháč" a v případě Rudolfa Pohla, jenž žil po válce v Pustiměři.

LukBook
11.04.2023

10 lidských osudů, které mají jednu společnou věc. Zprotivili se komunistické moci a za to zaplatili nejvyšší cenu - vlastní život. Velice emotivní kniha plná bolesti, utrpení a smrti,

JanH
15.03.2023

Je to obrovská, nevzhledná budova, do jejíchž zdí jako by se na věky zažral strašlivý genius loci. Pokaždé, když kolem ní procházím (nachází se na rušné ulici v samém centru Brna), zmocňuje se mne chmurný, tísnivý pocit, ne nepodobný tomu, jaký jsem zažil kdysi při návštěvě Osvětimi... Tady za Gottwaldovy hrůzovlády trpěli a umírali nepřátelé lidově-demokratického zřízení, zaprodanci imperialistického Západu, agenti Vatikánu či jak jinak se ještě tenkrát říkalo těm, kdo se nesmířili s komunistickou diktaturou a rozhodli se proti ní bojovat.

Věznice na Cejlu... Nějakou dobu v ní pobýval i Jan Zahradníček. A je docela dobře možné, že právě ve zdejších vlhkých a studených kobkách našel inspiraci pro svou slavnou básnickou sbírku Dům Strach...

Šibenice zvaná prkno (ano, zde se i popravovalo). Bez propadliště, nejspíš proto, aby odsouzenci co nejdéle trpěli. Udušení oběšením tak to stálo v úřední zprávě zvané Léčebný a ohledací list, která byla vyhotovena poté, co kat provedl výkon socialistické spravedlnosti. Spálení mrtvého těla, odvezení urny s popelem do jakési skrýše na ústředním brněnském hřbitově a ...věčné zapomenutí? Naštěstí nikoli!

V knize s názvem Gottwaldovy oprátky jsou zaznamenány příběhy života a smrti deseti mužů, kteří vydechli naposledy na nádvoří budovy, kolem níž dnes proudí davy lidí, projíždějí tramvaje a kypí velkoměstský život. Všimne si aspoň někdo pamětní desky, upomínající na hrůznou historii tohoto místa? Ti, kdo se vzepřeli tyranskému režimu se zbraní v ruce, nemohli v případě zatčení počítat s ničím jiným než brutálními výslechy a trestem smrti. Žádosti o milost (pokud se k němu vůbec dostaly) házel prezident do koše a ani Marta Gottwaldová, na niž se jako na poslední naději obracely ženy a matky odsouzenců, nikdy nikomu nepomohla. Pro představu, co se tenkrát dělo, uvedu ještě osud dopisu na rozloučenou z roku 1952, který napsal Leopold Doležal před popravou své ženě. Ludmila Doležalová jej obdržela až po 45 letech, v roce 1997...

Gottwaldovy oprátky (s podtitulem Poslední adresa Cejl) jsou mimořádně důležitou připomínkou jednoho z nejtemnějších období naší národní historie. Oba její autoři si zaslouží obdiv a uznání. Poděkování samozřejmě patří i všem těm, kdo jim byli jakkoli nápomocni. Kéž by se tzv. padesátá léta už nikdy neopakovala!


Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium