Nic
Janne Teller
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524640/bmid_nic-6530d9f3474e2.jpg
4
46
14
Román Nic je závažnou zprávou o mladých lidech. V čem vidí smysl svého života. Jak snadno se mohou pod tlakem vrstevníků proměnit v násilnická monstra. Pomůže jim vlastní svědomí najít cestu zpět? Vzhledem k otevřenosti, s jakou Janne Teller popsala myšlení a chování studentů v jednom dánském provinčním městě, byla kniha v Dánsku nejprve zakázána a vyšla až po celospolečenské diskusi. Následně byla přeložena do 35 jazyků a dosud se prodalo přes jeden a půl miliónů výtisků. V několika zemích je dokonce na seznamu povinné školní četby nebo mezi tituly doporučené četby studentů filosofie a psychologie. Kniha se dočkala několika divadelních adaptací a stala se předlohou k filmovému zpracování. V Čechách a na Slovensku je film Nic k vidění v kinech od začátku letošního června. Hlavní postavou příběhu je Pierre Anthon, který první školní den dospěje k názoru, že nic nemá smysl, na ničem nezáleží, takže nemá cenu nic dělat. Odejde ze třídy, vyleze na strom a odmítá slézt. Spolužáci se s jeho názory nehodlají smířit. Nejsou si sice úplně jistí, zda nemá náhodou pravdu, protože jsou ale odmalička vedeni k tomu, aby v životě něčeho dosáhli, byli někým, něčím, snaží se ho ze stromu dostat. Nejprve mu vyhrožují, házejí na něj kameny, vždyť zpochybnil jejich životní vizi, jistotu. Později mu smysl života dokazují tím, že vytvoří jakousi hromadu smyslů. Vrší pod strom své oblíbené věci, mezi něž patří například knihy, adopční listina, křeček, ale postupem času se začnou obviňovat z nedostatečné hodnoty věnovaných předmětů a vyvíjejí na sebe navzájem nátlak k větší a větší oběti. A tak se na hromadě objeví vykopaná rakev s pozůstatky bratra jednoho z hochů, useknutý prst nebo odťatá hlava psa. Situace spěje k velké tragédii. Text Janne Teller je rovněž o osamělosti a odlišnosti. Pierre Anthon žije s rodiči v komuně, která pěstuje biopotraviny a chová zvířata, aby byla potravinově soběstačná, a tím se od ostatních dětí zásadně odlišuje. Sice se separuje sám, dobrovolně a svobodně vyjadřuje svůj názor, ale právě proto, že je jiný, ostatní dráždí a vyvolává v nich agresivní chování a jednání. Nikdo ze spolužáků se Anthona nesnaží pochopit, nikdo nestojí na jeho straně. Jinakost se neodpouští. Dalším závažným tématem je zde způsob ovlivňování a manipulace. V knize jen velmi okrajově vystupují dospělí lidé. Děti si své problémy chtějí řešit samy. Rodiče ztratili svůj vliv a chování jednotlivce už od školních let ovlivňuje zejména komunita vrstevníků, s níž se dotyčný stýká. Internet a média skýtají mnoho návodů, jak manipulovat ostatními a kdo má k takovému chování sklony, většinou dokáže ostatní ovlivnit natolik, že udělají věci, o nichž by za normálních okolností ani neuvažovali.... celý text
Přidat komentář
tak zatímco Sofie (sic!) hledá význam, já (marně) hledám smysl... této pseudofilozofické, školácké alegorie
Takové střepy Pána much a Betonové zahrady, promíchané s Nadaným žákem a tmelené Cizincem. Prostě zpráva o vstupu do dospělosti, ve které NIC (ne)čeká. Bavilo mě to velmi. Skoro jako by to mělo význam.
Obdivovatelů knih této autorky bych se chtěl zeptat: to vám stačí opravdu tak málo?
Překladatelky bych se chtěl (za všechna místa v textu) zeptat: v Dánsku si své domácí mazlíčky nechávají po jejich smrti vycpat? Nebo někdo říká svým plyšovým hračkám “domácí mazlíčci?
Ilustrátorky (autorky obálky) bych se chtěl zeptat: “proč, když už musíte být tak otravně doslovná, ilustrujete knížku, kterou jste nečetla?
Kniha vlastně stojí za přečtení, minimálně pro svou střední gradující část, i když nechápu, proč autorka vypustila scénu odevzdání nevinnosti, která vlastně hraje ve vyprávění významnou úlohu. Ovšem nevyvolala ve mě existenciální tíseň, jak by nejspíš měla a to by vysvětlovalo, proč ji nechtěli v Dánsku dát do rukou mládeži. Na to byla kniha příliš přímočará a nekomplikovaná, takže asi nebyla určena pro mě. Nejvíc mě přiměla přemýšlet nad významem a smyslem umění. A scény se sochou Krista mě upřímně rozesmály. Zbytek byl jak od Stephena Kinga.
Taková příručka mladého nihilisty: skvěle promyšlené a napsané vyprávění-podobenství ze světa zhruba čtrnáctiletých dětí (ale určitě ne výlučně pro náctiletého čtenáře), které dovedně tematizuje problematiku „bytí a nicoty“, tedy zjednodušeně vztahování se ke smyslu existence tváří v tvář vědomí její pomíjivosti. Oceňuju sérii překvapivých point i závěrečnou katarzi-nekatarzi, díky čemuž autorka ponechává příběhu a úvahám v něm obsaženým značnou míru nedourčenosti (ono to nakonec ani jinak nejde).
Jediná má drobná výtka směřuje k překladu. Jakkoli je Markéta Kliková bezesporu zkušená a zdatná překladatelka (a sám ani nemám možnost srovnávat s dánským originálem), přišlo mi, že zejména v první půlce knihy se tu a tam vyskytl výraz kontextově poněkud nepatřičný, lehce posouvající autorský zámysl, tedy alespoň tak, jak jsem ho vycítil (např. místo slova „odvaha“ by se v jisté pasáži víc hodilo „odhodlání“ atp.). A občas byla větná či souvětná struktura příliš složitá, šroubovaná, což není úplně šťastné, zvlášť jde-li o četbu určenou mj. i mládeži. Na této rovině ovšem měla zasáhnout redaktorka, která jinak odvedla skvělou práci (nenarazil jsem na žádný překlep). Ale to jsou jen drobné skvrnky na jinak nesmírně pozoruhodném a podnětném celku.
(SPOILER)
SPOILER!
No... Jak začít. Je to asi o tom, jak se asi cítí znuděný dětičky na základní škole, která je nebaví. A jedno z dítek si usmyslí, že nic, prostě nic, nemá význam, včetně školy. Vyleze si na strom a tam setrvá až do konce příběhu. Přitom stele svoje rozumy o bezvýznamnosti úplně všech a všeho. Ach jo, tolik deprese Spolužáci se pak snaží přesvědčit rebela o opaku, že něco význam má, a proto přece chodí do školy a učí se novým věcem. Rozhodnou se tedy přesvědčit svého kamaráda tím, že každý z nich určí věc, která má pro jiného nějaký význam. V bývalé truhlárně pak tajně, na tzv. kupě významu (jak píše autorka) shromáždí př. živého křečka, jízdní kolo, ustřižené vlasy,... vzájemná naštvanost při určování těchto věcí začíná nabírat obrátek. A tak pro kupu významu obětují mrtvého bratříčka jedné ze spolužaček, kterého vykopou z hrobu, pak třeba odcizí kříž s Ježíšem z kostela, uříznou dokonce hlavu psovi, který je následuje do truhlárny, uříznou prst spolužákovi... Vzájemným určováním věcí významu si vlastně kompenzují vztek na ty druhé. Když se vše provalí, je z toho humbuk doma, ve škole, ve světě. Ale kupodivu, kupa významu se později stane předmětem zájmu médií, dokonce ji chce koupit světové muzeum. Zvrat přichází ve chvíli, kdy rebelujícího spolužáka, který je přesvědčen, že ani tak nemají nashromážděné veci žádný význam, zabíjí jeho kamarádi ze třídy, kteří ho doposud přesvědčovali o významu, o tom, že "něco" má smysl...
Nevím, čím si kniha zasloužila takovou pozornost. Za mě to není žádná psychologická sonda do života mládeže, ale spíš neskutečně uvěřitelný příběh typu S. Kinga.
(SPOILER)
Ak vás kniha Nič donúti niečo cítiť, stojí za prečítanie. Inak nič nemá zmysel. Ten mladý nihilista - stromolezec ma s*al už od začiatku. A ešte viac jeho rodičia, ktorým nevadilo, ako synátor trávi čas. A vlastne aj ostaní dospelí boli úplne len do počtu.
Namiesto povinnej školskej dochádzky vylezie na strom, žere si slivky a tam ide tráviť svoj čas zbytočnej existencie? A trvá to celý rok? Že kašle na školu a v ničom nenachádza zmysel, ok, takým obdobím si prejde veľa ľudí, keď sa dostanú do bodu, kedy sa maju rozhodnúť o budúcnosti. Existenciálne otázky si kladie takmer každý, no toto bol extrém, že dokázal takto na diaľku ovplyvniť svojich rovesníkov a nikto si pritom nič nevšimol. Nerozumiem skrátka tomu, že taký dosah mohol mať na svojich spolužiakov. Jasné, nesedel tam stále, obcas si zbehol domov napapať sa a vyspinkať a potom zase s nadobudnutou energiou vykrikoval. Sami sa vyhecovali k absurdným výzvam, keď mu chceli ukázať, čo dáva (ich) životu zmysel. Mrzí ma, že si neuvedomili, že takto mu nepomôžu, že on za to vôbec nestál. Vlastne som si myslela, že niekoho osvieti, takže skončí omnoho skôr pod spíleným stromom, alebo mu ho pod zadkom podpália, priviažu ho tam, alebo niečo podobné, kde bude adresátom. On mal prísť o veci, ktoré by ho zaboleli, jemu sa malo zaťať do živého, on mal prísť o nevinnosť a na konci, keď to gradovalo a stále by mu na živote nezáležalo, tak si ho mal vziať sám.
Film si nepozriem, knihu radím k podobným ako sú Pomaľované vtáča, Malý život, či Láskavé bohyne, smutné a kruté a nebudem sa k nej vracať, ani o nej viac premýšľať. Jediná vyhoda je, že má len pár strán a autorka tieto absurdity nenaťahovala príliš dlho.
Jsem ráda, že jsem si dopředu nepřečetla popisek knihy, který je zde, říká zbytečně moc. Knihy samotná byla super, akorát do doby kdy se na vše přišlo, to už pak bylo trochu nereálné. Ale první polovina super a vyvolávala ve mě silné pocity. Četbu bych doporučila asi středoškolákům.
Proč psal hlášku na obálku někdo, kdo o knize neví nic, a anotaci někdo, kdo ví až příliš?
Zvláštní kniha, zvláštní název a zvláštní příběh. Z dětského plánu hledání opravdového významu se stává čím dál tím děsivější příběh s příšernými nápady a tragickým koncem. Kniha je o všem a vlastně o ničem, stejně jako ono dětské hledání významu. Na zamyšlení je text dobrý, ale vlastně si nejsem úplně jistá, co si o knize myslet.
Všechno má význam? Nic nemá význam?!
Přečteno za jeden večer. Teď teprve čtu anotaci a takhle dlouhou jsem ještě nikdy neviděla, přijde mi naprosto zbytečné vysvětlovat obsah knížky. Obojí jakoby opravdu psal žák sedmé třídy. Dokazovat, co má smysl, tímto způsobem? NE.
Trošku mě překvapuje nižší hodnocení. Na knížku jsem narazila úplně náhodou. Zaujal především název, téma a hlavně to, že kniha byla dřív zakázaná, ale teď je i v některých povinných seznamech četby.
Wow! Je to tenká knížka, ale hrozně mě bavila a rozhodně doporučuju přečíst, na tohle si totiž musí každej udělat názor sám :)
Určitě vyhledám i jiný díla téhle autorky.
Štítky knihy
zfilmováno dánská literatura morálka studenti hledání smyslu života život fikce morální hodnoty
NicKniha Nic je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 56x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
Určitě nejsem cílová skupina, a to v žádném ohledu. On i mladý člověk bude muset být poněkud specifický, aby vlastní pochybnosti o smyslu života zkoumal právě tímto aktivním způsobem, který mu znecitliví i ty buňky, které citlivé měl a nepřinese nic, než další zmar. Zvláštních výzev koluje na sociálních sítích aktuálně skutečně hodně, nicméně i u nich platí, že se do nich zapojí pouze hodně speciální typy lidí. Text se čte snadno a rychle, jen mně osobně nepřinesl nic, a to ani nějaký nový možný úhel pohledu.