Tchyně nemá jazyk
Kateřina Rudčenková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518867/bmid_tchyne-nema-jazyk-HRX-518867.jpg
4
22
5
Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.... celý text
Přidat komentář
Jedenáct jednohubek, každá pro úsměv. A vyzývající ke čtení nahlas. Zkuste to třeba se Zimou s Williamem - pobavíte se dvojnásobně.
“Všichni si v sobě neseme svoji Provence. Ty jsi teď moje Provence, abys věděl, Jsem teď v životě úplně spokojená a miluju Vincenta,
nikdy ho neopustím, ale nedokážu si s sebou nenosit dveře ještě do jinýho života. Tu tesknotu, že můžeme
být ještě někým jiným pro někoho jiného."
Ach, to zase bylo! Máte někdy u knížek takové to nutkavé usmívání? A jedenáctkrát za sebou? Svačina pro duši.
11 krátkých povídek ponejvíce (sebe)reflexivního zaměření, jednoznačně určené ženskému publiku (mužský element v jednotlivých textech hraje výhradně role hajzla, manipulátora, sobeckého egoisty, děvkaře...)
Rudčenková odhaluje niterní sváry hrdinek s okolím i vnitřní monology jich samých se sebou v procesu radikální proměny vlastního života, která je většinou iniciována změnou prostředí (třeba několikadenní pobyt v naprosté tmě, cesta do zahraničí, road trip s kamarádkou atp.), v tomhle docela úspěšně tento soubor povídek naplňuje žánr motivačních textů
asi jsem se zase jako cílový čtenář netrefil, poslání jednotlivých próz mne nezasáhlo (a opravdu nedávám ty ezo/astro názory), žánrově ze souboru vybočuje povídka Čtyři pokoje, psaná po vzoru Samuela Becketta, a ta mne fakt bavila, naopak titulní Tchyně nemá jazyk, kvůli níž jsem po knize sáhl, nenaplnila má očekávání
konečně mne mrzí komerční postup, který bych od Odeonu nečekal: kniha je sázena velkým písmem a obsahuje tolik vakátů (úplně prázdných stránek a listů), kolik jsem snad ještě v žádné publikaci, kromě školních diářů, neviděl, určitě 20; kdyby se text vysadil běžným písmem, nevyšlo by to ani na 60-70 stránek, takhle to podle kvality některých povídek vypadá, jako by je autorka rychle dopsala, aby to vydalo aspoň na útlou knihu
Štítky knihy
povídky česká literatura divadlo Itálie Švýcarsko mezilidské vztahy české povídky
Část díla
- Cesta do Provence
- Čtyři pokoje
- Gladys a jahodové moře
- Jak se Agáta stala herečkou
- Jeden trip v životě Konstantiny
Autorovy další knížky
| 2021 |  Amáliina nehybnost |
| 2013 | Chůze po dunách |
| 2004 | Noci, noci |
| 2004 | Popel a slast |
| 2001 | Není nutné, abyste mě navštěvoval |
Kniha Tchyně nemá jazyk je v
| Přečtených | 23x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
'Fascinovalo ji, že ke zrušení tříletého vztahu dvou lidí stačí jednostranné rozhodnutí. Divila se, proč se za takovou zradu neodsuzuje k trestu vězením. (Když za takovou drobnost jako čtení cizích mailů hrozily až dva roky).'
Navíc William je dle mé zkušenosti dost věrné a jen velmi málo přehnané vyobrazení mužských veganů/vegetariánů.