petrarka72 komentáře u knih

Jedna rada pro budoucí čtenáře - začněte číst v pátek večer, ovšem pouze za předpokladu, že máte volný víkend. Nepočítejte s tím, že uklidíte nebo navaříte, nepočítejte s tím, že se vyspíte, pořádně najíte nebo někam vyrazíte. Jakmile si přečtete prvních pár stránek, propadnete se do minulosti a ztratíte se ve světě, který Karin Lednická popisuje - svět Barky a Fanky, Ženky a Oly, Anušky a Halky - a jejich chlapů na slezském pomezí během čtvrtstoletí mezi jedenadvacátým a pětačtyřicátým rokem. Vynoříte se z něj, mžourající a současným světem zaskočeni, na stránce 582 - a budete chtít ještě... Jednou větou: Je to neuvěřitelná jízda, nenechte si ji ujít. Díky moc!

68 24.01.2021

Přitažlivé téma a skvěle napsáno. Po první části jsem si musela dát pauzu, vztekem jsem se úplně klepala - to by člověk neřekl, jak ho rozloží archivní dokumenty, seřazené hezky za sebou; ta exaktní výpověď o aroganci, závisti, zakomplexovanosti a malosti je až monstrózní. A cesta Dory Idesové do hlubin minulosti a vlastního nitra, lemovaná věčným rozporem mezi racionálním a magickým, je poutavá.

40 01.07.2020

Pro mne to byl svého času jeden z nejděsivějších případů Agathy Christie. Hrůza, výčitky svědomí a zmar na ostrově a jeden z černoušků hrající si na boha. - Každopádně zkusím nový překlad, jsem zvědavá na dopady hyperkorektnosti na interpretaci Královny detektivek.

38 03.05.2023

Petra Dvořáková má odvahu ohledávat těžká témata a tvořit nekomfortní, ale fascinující čtení. Optika "zvenčí" mne vedla od pochopitelnosti ke zhnusení, ta "zevnitř" od odtažitosti a odmítání k jistému druhu respektu vůči Jaroslavovi (není to žádný sympaťák, ale koneckonců tančí tak rychle, jak dokáže - a neodčinitelné překročení hranic nenastalo v žádném ohledu, alespoň myslím). Každopádně je o čem přemýšlet. Třeba o zautomatizovaných předsudcích. Nebo neschopnosti přijmout - sebe či druhé. Nebo rozkoši z honu na čarodějnice.

36 20.03.2023

Silná výpověď o "kraju razovitem", v němž jsem vyrůstala - o 75 let později. Barbora, Julka, Žofie, Pawel, Jurek, Tomek... jako by všichni měli reálný předobraz. A možná líp rozumím nesnesitelné, udřené babce, která dřela (zdánlivě bezdůvodně) nás...

36 17.03.2020

Výborně odvyprávěný příběh, barevně vyladěná verze černobílého světa, v němž nic není tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá. Živoucí postavy, tragikomický nádech (v těch nejdramatičtějších momentech jsem si nemohla pomoci a smála se nahlas), důležité téma s přesahem, napětí a spád. Hospodyně k sežrání, bílé paničky rovněž, v obou případech tak či onak... Na film jsem zatím nenarazila, možná časem... A ano - to, že je zachycen výhradně ženský svět a přitom nemám pocit, že čtu román výhradně pro ženy (což dokazuje i množství mužských komentářů níže), považuji za velké plus.

34 24.03.2020

Robert Merle si zachoval klukovské myšlení - a podařilo se mu ze spojení poněkud naivní katastrofické historie, středověkem prodchnutého příběhu o budování nové společnosti na troskách té staré, klasické rytírny a romantického příběhu o Klubu kamarádů (inspirace Třemi mušketýry je evidentní) vytvořit nezapomenutelný román, navíc prodchnutý smyslovostí (znovu se rodící příroda voní vskutku omamně) a humorem (i nesnesitelně sebevědomý vypravěč Emanuel dostává svůj díl). Ve druhé polovině jsem pochopila, že okouzlení z prvního čtení, které jsem připisovala nadšení mých tehdejších třinácti let, trvá...

33 03.04.2020

(SPOILER) Takové množství stran - a po dočtení mám pocit, že jich ještě bylo málo... Londýn 1874-1875, město zas.rané ve všech ohledech, osvětlené ulice a ty, v nichž se močí, zvrací a souloží; obraz společnosti existující od bordelů po měšťanské salóny; několik ženských osudů (prostitutka Sugar, manželka Agnes, dobročinná paní Foxová, služebná Clara, malá Sofie), jejichž životy určují muži (z rodu Rackhamů), kteří ale ve skutečně podstatných věcech plní jen funkci katalyzátoru... A další hejna sloužících a měšťanů/ -ek, žen prodejných či těch úzkostlivě dodržujících konvence davové morálky, mužů hrajících si na provokatéry či především vydělávajících, splývajích s davem, ale s právem na všechno... Všichni mají svou představu o ideálním životě, všichni "tančí tak rychle, jak dokážou" - a všichni píšou... Je to skvěle napsané a emocionálně působivé; pohrávající si s motivy klasických viktoriánských příběhů, od prostitutek se zlatým srdcem přes srdceryvné umírání na souchotiny, postavy šílených manželek či guvernantek, jejichž čistota zaujme čackého pána domu, nevhodná láska a všemocnost tzv. veřejného mínění atd. Těm motivům dává Faber konkrétní obsah - nebo je staví na hlavu, jak uzná za vhodné - což z příběhu dělá napínavé a velmi vtipné čtení. Pro ty, kteří dokážou číst pomalé vyprávění a nepřeskakovat, je to lahůdka, pro polykače příběhů příjemně ironický koktejl s přísadami z Moll Flandersové, Malé Dorritky a Jany Eyrové.

29 01.06.2020

Sugestivně podaný příběh. Hana a Mira - a jejich pouť životem 1937-1964. Obyčejný život a prorůstání nenávisti k Židům, pár špatných rozhodnutí, děsivé detaily o holocaustu či tyfové epidemii... Nečte se to snadno - a rozhodně nedoporučuji číst před spaním - ale proklatě to stojí za to.

29 19.07.2017

To je ale hodně pěkná práce! Kateřina Surmanová je Kingova žačka, nepopírá to, některé postupy Mistra napětí si přiznaně půjčuje a zkouší je s větším či menším úspěchem obohatit. Příběh z Orlických hor o ztrácejících se dětech, zkaženém lese, novináři vracejícím se domů, vesnickém společenství a bytosti zvané Veles funguje, hororové části mrazí. Optika ala druhá polovina Kingova opusu magnum To (mám na mysli knihu, nikoli film). A Imbus forever!

28 09.01.2023

Je úplně jedno, jestli jsou Bradburyho technické popisy naivní nebo ne, myslím, že ani on je nevnímal jako něco zásadního. Podstatná je modelová situace - existence neprozkoumaného světa, do něhož je možno se dostat - a pak situace konkrétní, do kterých je člověk stavěn nebo které způsobuje a ze kterých čteme sdělení o lidskosti (ať pozitivní nebo negativní) a o tom, kam může vést. Ať už jde o intimní zprávu o samotě bez konce (Dlouhá léta), o marné snaze porozumět si (Noční setkání, Pozemšťani) nebo touze dělat svět lepším (Zelené ráno), zprávu o surovosti plynoucí ze strachu (Ylla), rasismu (Má duše se vznáší ve výši), bezmoci (Pozorovatelé), zmaru (Přijdou vlahé deště) a nakonec naději (Výlet na milión let). Mlčící města připomínají smutnou anekdotu, Usher II je hodně roztomilá pocta E. A. Poeovi - a kdyby mu v době vydání povídky nebyly dva roky, tipla bych si, že Marťana napsal Stephen King...

28 18.08.2019

Vynikající čtenářský zážitek. Román v nejlepším slova smyslu o jinakosti, ženách, víře, zázracích, bolesti, (bez)naději a plynutí času. Množství faktů o vztahu církve a státu od let padesátých do současnosti, o totalitě pohledem věřících a jejich pastýřů/ pastýřek, skrze zápas vymyšleného (přesto věrohodného) řádu Anežčiných panen o existenci a právo na sebeurčení, cestu Leny ke světlu a mnohohlasé evangelium. Kateřina Tučková zraje jako víno...

27 22.05.2022

Návrat po neuvěřitelných pětatřiceti letech. Okouzlení trvá. Jen těžiště pozornosti a libosti se posunulo - víc než dobrodružné a romantické příběhy od Francie a Mountain Meadows, přes Koreu, pustý ostrov, Judeu a Egypt plus chvála meditace mne zajímá nenápadné ohledávání vztahu života a smrti a to, proč hlavně London tuto knihu napsal - příšerné poměry v San Quentinu, nespravedlnost některých zákonů a nepřiměřenost trestů, včetně trestu smrti. A ten nabádavý, sebevědomý, chlapský styl s empatickými záblesky mi velmi vyhovoval.

27 12.12.2021

Antická tragédie převlečená za detektivku. Dokonce i fakt, že jde o trilogii, tomu odpovídá. A teď, paní Trpková, satyrskou komedii na uklidnění... :-) Dělám si legraci, protože jsem zasažena. Láska, zločin, pomsta, smrt. Emoce popsané tak, že se zadírají pod kůži i pod nehty. Díky.

26 24.03.2023

Jedním ostřím meče osudu jsi ty sám, druhým smrt... Opět chytré variace na mytické/ pohádkové motivy, procházky po světech zimní královny, najád, dryád, proměněnců, osudových setkání, Grálu a vášnivých vztahů (ne)končících svatbou, všechny vtěleny do světa Geralta z Rivie. Tentokrát akce a humor, melancholie a dálka ve vyváženém poměru. Pro mne nejpoutavější část Trochu se obětovat, v níž se setkávají "vodní" motivy - příběh rusalky, Bludného Holanďana, Atlantidy, pirátů (skoro z Karibiku) a další.

26 26.12.2022

Nic není takové, jak se zdá - pozor na předsudky! Galbraith/ Rowling najela na vlnu obliby odložených případů, okořenila jej astrologií, sériovým vrahem ve vězení coby hlavním podezřelým a "poradcem", šílenstvím nejen některých podezřelých, ale i vyšetřovatelů a několikerou variací na téma fyzického i psychologického násilí mužů na ženách (a naopak). K tomu turbulence ve vztahu Strikea a Robin, proměny rodinných konstelací a vedle hlavního pátrání po lékařce, která zmizela před čtyřiceti lety a kterému detektivové věnují celý rok, několik drobnějších případů vedlejších. Neklidná krev je proklatě čtivá záležitost, po minulém slabším díle jsem si užívala a téměř tisíc stran "spásla" během čtyř dnů. Teď to chce měsíc pauzu a dát si román ještě jednou od začátku...

26 13.07.2022

Vzpomínka na dětství... Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka ve více než třech stech komiksech, vycházejících v časopisech Mladý hlasatel, Vpřed a Junák a později v samostatných sešitech 1938-1941, 1946-1948, chvíli ve 1968 a následně až po Sametu... Měla jsem štěstí, že kamarád rodičů všechna napínavá a zábavná dobrodružství sesbíral a nechal si je svázat, takže navzdory komunistickému zákazu jsem se k nim dostala - a vzápětí vyplenila knihovny soukromé a veřejné, abych schroustala snad všechny foglarovky, "šípácké", od Bobří řeky, ze Země nikoho, nejoblíbenější byla Chata v Jezerní kotlině... Jak já chtěla být kluk! A kluk v podobné partičce! Další cesta vedla ke Třem mušketýrům... Takže i teď jsem si listování barevnými stránkami užila. Člověk po letech vnímá naivitu a tu a tam až protivně chtěnou výchovnost - ale stejně, je to tak důvěrně známé a vtipné, že okouzlení se vrací - a trvá...

26 09.06.2022

Dobře odvyprávěný otřesný příběh. Z Litvy do gulagu u moře Laptěvů. Trochu mi uniká, kde je ten sentiment, o kterém píše Tipsy. Smrt a láska? Ty jsou součástí každého slušného vyprávění - a tady se v tom autorka rozhodně nepatlá. A inspirace k dozjištění, jak to bylo s pobaltskými republikami v letech čtyřicátých, je bonus.

26 14.03.2022

Slabší než Hana, silnější než Hotýlek. Čtivé, psychologicky zajímavé i hodnověrné, vzbuzující vzpomínky na babičku - neboť tvrdost a odmítání planých řečí byly znaky její generace. Škoda jen, že všechno bylo dořečeno, nemám důvod se k příběhu vracet.

26 02.08.2019

(SPOILER) Dávno, ach, jak dávno. Čas znehybněl, vzpomínky zmizely, vyšší smysl se ze života vytratil. Zbývá jen přežívat mezi sobě podobnými - nebo se vydat na cestu a pokusit se s tím něco udělat... Ano, Pohřbený obr je těžká a nenápadně skvělá kniha. Proplétání cesty Axla a Beatrice z noroviště za rozpomínáním a za synem, pouti válečníka Wistana ze saské vesnice a raněného chlapce Edwina za vítězstvím nad dračicí, která prý způsobuje mlhu zapomnění, a artušovského rytíře Gawaina, jenž se snaží nést spálenou krajinou ideály dávno rozprášeného Kruhového stolu - to je epický rámec románu z raně středověké Anglie, jehož posláním je asi toto: Zapomnění generuje mír a milosrdenství v tom smyslu, že válka skončí a nepokračuje nekonečným sledem pomstychtivého násilí. Zapomnění nás ale také zbavuje vzpomínek osobních, díky kterým jsme lidmi a které nás spojují s našimi bližními. A jestliže "zabijeme dračici" a vzpomínky se nám vrátí, zjistíme, že minulost ukrývá nejen naše štěstí, nejen naše neštěstí - ale v obecnější rovině také důvody, proč se znovu začít zabíjet... Těch tři sta stran vyžaduje nadmíru pozorné čtení: vlastnosti postav a jejich motivace, ale i popisované děje a zdánlivě jednoduché symboly roztroušené v textu (mlha, voda, oheň, temnota, ptáci, děti, převozník...) mění svůj význam téměř z odstavce na odstavec a Ishiguro je navíc nehodnotí, jen předkládá, přestože je schopen na jedné straně třikrát změnit úhel pohledu (ať už skrze změnu vypravěče nebo náhlého odhalení skrytého důvodu jednání toho stávajícího) a obratně pracovat s tajemstvím. A přestože to dlouho vypadá, že jde o čtení intelektuální, které emocionálně nezasahuje, poslední, čtvrtá část tento dojem s přehledem smaže.

26 21.01.2018